Západ Ukrajiny šílí z Bandery – stokrát opakovaná lež se stává pravdou

Západ Ukrajiny šílí z Bandery – stokrát opakovaná lež se stává pravdou

Západ Ukrajiny šílí z Bandery – stokrát opakovaná lež se stává pravdou

Starý, notoricky známý výrok Hitlerova „píármistra“ Josefa Goebbelse opět potvrdil svou pravdivost. Zatímco se množí důkazy o nástupu vlny „banderismu“ do nejvyšších pater ukrajinské oligarchické vlády a Češi na Ukrajině v ohrožení tamní současnou špatnou bezpečnostní situací houfně prchají zpět do Čech, v jednom z největších západoukrajinských měst Lvov se stala šlágrem neofašistická hospoda, jen pár metrů od městské radnice.

„Tady vládne nejen fašismus, ale dokonce ještě fašistický byznys,“ potvrdil redakci jeden z vysokých činitelů Československé obce legionářské, který místo navštívil z dokumentačních důvodů během organizací pořádanou vlasteneckou poutí po stopách českých legionářů.

Současnou situaci na Ukrajině česká média vykreslují silně jednostranně jako ruskou agresi proti demokratické Ukrajině. Přitom ve Lvově, jednom ze středisek krvavého odporu proti řádně zvolené vládě a prezidentovi, existuje už několik let sílící násilné banderovské hnutí, vychvalující ukrajinské válečné zločince a masové polské a židovské vrahy.

[FOTO] Na Ukrajině v obchodech teď “frčí” hlavně trička s Banderou a motivy Ukrajiny z II. sv. války…

„Tuhle svatyně mají přímo v centru města, naproti radnici a tak jen blbec nebo zaplacený novinář si může myslet, že o těchto příznivcích fašismu – kteří mají na svědomí životy statisíců nevinných lidí, včetně Čechů a Slováků – lvovští demokraté neví. Historie Ukrajinské povstalecké armády UPA je v současnosti na západě Ukrajiny heroizována a vykreslována zásadně jednostranně positivně,“ potvrdil informaci český vlastenec, který ovšem kvůli porušování jednoho ze základních lidských práv v České republice- právu mít odlišný politický názor než má policie, vláda a justice- nechtěl být jmenován. Redakce ale jeho totožnost zná.

Banderovská gorila a heslo ke vstupu

Vchod do tohoto mixu muzea a hospody, svou výzdobou skutečné podzemní svatyně příznivce banderovců, je sice tvořen jen nenápadnými dřevěnými dveřmi, ale ne každý se dostane dovnitř. Dveře otevírá skrytou kamerou informovaný muž s tvrdým nepřátelským pohledem, oblečený v kompletní uniformě UPA a se samopalem v ruce. Aby člověk přes tohoto svérázného vrátného prošel dovnitř, do tzv. Vlastenecké hospody, musí podle muže z ČsOL vyslovit to správné heslo. „Tím je v poslední době na celé Ukrajině známá a na západě Ukrajiny dnes čím dál více používaná a zneužívaná formule „Slava Ukrajiny!“. Což je ovšem bývalé motto banderovců,“ říká český návštěvník mixu hospody, muzea a banderovské svatyně. „Když to řeknete, jste nejen nasměrování do podzemního labyrintu, ale dostanete i zdarma panáka vodky,“ popsal muž podle vlastních slov šokující zkušenost z návštěvy místa, kam byl pozván svými ukrajinskými kolegy z klubů vojenské historie.

Podzemní sklad zbraní

Samotné podzemí je překvapivě rozsáhlé, táhne se pod několika domy a ústí- podobně jako kdysi podzemní úkryty UPA- hned do několika skrytých východů. Z jednoho se tak dá dostat do stylově vyzdobeného dvorku, plného jídelních stolů z prázdných beden od munice, nad nimiž vlaje do stromu zapletený padák: To je podle obsluhujícího pingla připomínka „bratrské pomoci“ přátel z americké CIA.  Její špioni kvůli odporu banderovců proti Sovětskému svazu ještě dlouhá léta tajně letecky zásobovali teroristické tlupy ještě mnoho let po válce. Podzemí samo je stylově v duchu předešlé myšlenky vyzdobeno jako záškodnická zemljanka. Stěny jsou plné brožurek, náborových plakátů UPA, kopií rozkazů velitelů banderovských sotní i hlášení jejich hlavních protivníků z NKVD, vyznamenání i válečné výstroje.

[FOTO] John Kerry drží premiéra Ukrajiny Jaceňuka zednářským úchopem “Dominion”. Jde o projev nejvyššího podřízení a hanby v zednářské hierarchii. Levá ruka Mastera drží pravou paži “Servila” a pravá ruka Mastera tiskne pravou Servila. Servil se levou rukou dotýká spodní části lokte Mastera a tzv. “jí nese Masterovi”… sami si udělejte obrázek (pozn. k obrázku od šéfredaktora VK).

Vlastenecké emoce některých Ukrajinců podporují také velké fotografie banderovských „hrdinů“ a krátké životopisy těch, kteří padli do rukou Sovětů mnohdy až v polovině 50. let minulého století.  A pak samozřejmě zbraně, (možná) znehodnocené nebo zrezavělé a připoutané řetízky ke stěně, ale pořád vděčné pro pořizování bojechtivých fotek v rukách malých dětí svými otci a pózování s nimi. Zajímavé jsou také fotografie z běžného života těchto záškodníků, včetně hraní si s jejich poněkud nezvyklými mazlíčky- karpatskými medvědy- nebo ukázka jejich tajné výkonné vysílačky. Ta se do svého odhalení hlásila několikrát denně znělkou „Slyšíte hlas svobodné Ukrajiny“ a vysílala nejen ukrajinsky, ale také rusky a anglicky. Překvapením je rovněž popsaný osud amerického boxera, který se přidal k UPA. Bohužel už se v hospodě nikde nepíše, zda to udělal z čistého antikomunismu nebo za peníze CIA.

Válečný jídelníček

Rovněž nápojový a jídelní lístek hýří „originálními“ válečnými recepty, inspirovanými krvavou historií banderovců, kteří vraždili ještě celá desetiletí po porážce jejich německého spojence. Například u „pravého ukrajinského boršče“ (jak jinak, ačkoliv se k vlastnictví této proslulé polévky stejně vehementně hlásí nejen Rusové, ale i Poláci- pozn. red.) je uvedeno, že se jednalo o tradiční pokrm banderovců, kteří si přes něj „získávali silu potřebnou k boji za svobodu“.

Borščem byli ale bojovníci paramilitární UPA při svém křtu a složení bojové přísahy nejen nakrmeni, ale podobně jako se šampaňským křtí válečné lodě, jím byl polit i jejich samopal. Jedno z masových jídel na jídelním lístku je zase pojmenováno „večeře polního gauleitera (což byl titul německého okupačního politika – pozn. red). Pravděpodobně pro lepší trávení pak navíc ještě obsluha podzemní svatyně občas vystřelí do vzduchu, a několikrát za den navíc přímo v uličkách mezi stoly maskovaní obdivovatelé banderovců věrně sehrají živou scénku „dopadení a poprava ruského vojáka“.

Přepisování dějin se děje i u nás

Překvapením ovšem není konec ani na povrchu Lvova. Jeho ulice jsou pojmenované nejen po válečném zločinci Stěpanu Banderovi, ale také po předchůdcích banderovců, karpatských Sičovců. Ti přitom vraždili už v letech 1938-39 československé vojáky a civilisty na Podkarpatské Rusi. Co ale opravdu překvapí, je fakt, že v ulici S. Bandery visí na sídle milice (kde dříve sídlilo velitelství tajné policie NKVD) udržovaný pomník příslušníkům této rovněž zločinecké organizace. Jen o pár metrů dál jsou na tom samém domě zase pamětní desky zabitým Ukrajincům, které komunističtí fanatici z NKVD poslali na onen svět mnohdy řadu let po válce.

[FOTO] Stěpan Bandera si velmi zle zadal s nacisty, etnické čistky Poláků, Maďarů a Čechů měli připravit půdu pro vznik jednotné “Velké Ukrajiny” pod ochranou Říše. Zde v uniformě 1. Ukr. divize SS Galizien

Banderovské podhoubí na západě Ukrajiny je v posledních letech nepopiratelně na vzestupu. Přesvědčili se o tom třeba pardubičtí turisté, kteří navštívili karpatskou vesnici Koločavu, známou to Čechům kvůli řádění vraha a teroristy Nikola Šuhaje. Mimochodem, jeden z Šuhajkových bratrů se k banderovcům také přidal a padl až několik let po válce v obklíčení dnešními slovy speciálními policejními jednotkami.

„K našemu nemilému překvapení jsme při naší poslední návštěvě na zdi koločavského pensionu a hospody v budově bývalé četnické stanice objevila pamětní deska sičovců,“ potvrdil naší redakci Jan Novák z Pardubic. „Přitom tito teroristé – jak jsem si zjistil z knihy například publicisty Radana Láška- vraždili Čechoslováky na Podkarpatské Rusi už v letech 1938 a 1939. 14. března 1939, jen pár hodin před invazí maďarských fašounů a německých nácků na tehdejší území Československa, dokonce zahájili v hlavním městě Chust krvavé puč proti republice,“ necháoe Novák. Jak nezapomene dodat, ještě před třemi roky přitom pomník sičovců na stěně penzionu patřícím ředitelce zdejší školy Natálie Tumarencové nebyl. „Bohužel, čase se mění,“ krčí rameny Novák.

[VIDEO] Pochodňový průvod v Kyjevě k výročí 106. narozenin Stěpana Bandery za doprovodu bubnů ve stejném stylu, v jakém probíhali pochodňové průvody v Německu ve 30. letech minulého století

Snahy o přepisování dějin se však neomezuje jen na Ukrajince. Jak lze zjistit na sociálních sítích a z dalších zdrojů, mají banderovci řadu svých nekritických obdivovatelů a liberálních pseudohumanistů i mezi Čechy. Možná by stálo za to, aby se české bezpečnostní síly místo honu na objednávku z Washingtonu a Berlína proti českým vlastencům (viz případ šikany, kriminalizace a urážek důstojníků Aktivních záloh Vojenské policie na rozkaz tzv. Sudetoněmeckého landsmančaftu v roce 2012) začaly psát bezpečnostní rešerše na téma hnědého nebezpečí. Mohli by to zvládnout, stačí se jen inspirovat fakty z historie Evropy v letech 1933-1938. I když je otázka, zda toho jsou intelektuálně vůbec schopni. Už proto, že např. vojenská zpravodajská služba upgradovala na spolek privátních čmuchalů a oček, šmírujících na příkaz milenky katolického premiéra jeho zákonnou manželku.

Může se totiž kvůli jejich zcela zřetelné podpoře fašistických a antisemitských postojů jejich banderovských vzorů jednat o vážné ohrožení vnitřní bezpečnosti a ústavního pořádku České republiky. Nic na tom nemění ani fakt, že ukrajinský parlament minulý týden přiznal dosud žijícím banderovským zabijákům statut „bojovníků za nezávislost“, včetně bohatých sociálních dávek. Na tvorbě zákona se mimo jiné podílel syn vrchního velitele UPA Jurij Šuchevyč.

Ba právě naopak. Proti tomuto ovšem česká diplomacie při vědomí vražd svých krajanů v letech 1938-1948 neprotestuje.

– Jan Žižka –

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
MustWatchTV
Návštěvník
MustWatchTV

Banderovci
The Bandera Group: Criminals or Heroes

ZEMĚ: Česko
ROK: 2010
DÉLKA: 67 minut
REŽIE: Aleš Koudela
JAZYK: čeština
TITULKY: ne
Těsně po druhé světové válce prchalo přes Československo několik stovek banderovců. Jejich vlast, Ukrajinu, ovládl Stalin a oni se chtěli probít do americké zóny vlivu. Československá armáda na ně uspořádala hon. A propaganda narušitele našich hranic okamžitě využila k cílům nastupující komunistické moci. Kdo ale skutečně byli lidé, kteří se během války byli schopni spojit s Hitlerem a kteří vraždili české i polské obyvatelstvo na Ukrajině? A za co vlastně skutečně bojovali?

Film online:
http://www.mustwatchtv.cz/13-politika/311-banderovci/

Živitel rodiny
Návštěvník
Živitel rodiny

Ne, díky. Opravdu nejsem zvědavý na dojemné osudy vrahů. Podstatná informace je “během války byli schopni spojit s Hitlerem a kteří vraždili české i polské obyvatelstvo”. Chápu, že snaha přepisovat historii se dnes dobře platí, ale nepotřebuji dobrovolně konzumovat propagandu, abych se přesvědčil, že je to propaganda. “Československá armáda na ně uspořádala hon.” Představte si to… Na území řádí stovky ozbrojených vetřelců a Československá armáda nemá nic lepšího na práci, než je chtít neutralizovat… Už jen popis toho skvostu filmařiny na mě působí jako dávidlo. Za války a po válce jsme měli dost tragických osudů vlastních lidí.

kajmik01
Návštěvník
kajmik01

Jako milovník historie bych rád přidal několik postřehů k sičovcům a jejich smutné úloze v dějinách. Jejich role je totiž rozporuplná, ale rozhodně ne pouze černobílá, jak vyplývá z vyznění článku.
Po Mnichovu v roce 1938 se Československo ocitlo nad propastí a proto jeho vláda uznala částečnou autonomii Podkarpatské Rusi, s hlavním střediskem Chustem a domobranou nazvanou Karpatská Sič. Karpatská Sič byla ozbrojenou brannou silou, která měla pověření na ochranu území před protivníkem v součinnosti s československou armádou a četnictvem. Sičovci přejali symboliku a organizaci podle historického vzoru Záporožského kozáctva.
V té době totiž v jižních oblastech působili maďarští nacionalisté a na severu polští. Proto nepočetné československé jednotky potřebovali spojence, byť nacionalisticky zaměřeného.
V roce 1939 ale došlo k obratu, kdy byly jednotky “sičovců” částečně přesvědčeny slovenskými nacionalisty (hlinkovci) k ozbrojenému povstání proti československým jednotkám 14.3.1939, kdy dojde zároveň o odtržení Slovenska.
Sičovci tedy v koordinaci se slovenským vyhlášením samostatnosti zahájili útok proti zbylým československým (českým) jednotkám na Podkarpatské Rusi, ale díky prozrazení akce byli rychle zatlačeni do defenzívy. Československé jednotky měly jen několik padlých.
Ale v tuto chvíli se stalo podstatně víc věcí, kdy kromě odtržení Slovenska došlo i ke koordinovanému útoku maďarské armády na Zakarpatskou Ukrajinu. 15.3. došlo k dohodě, kdy české jednotky většinou znovu spolupracují se sičovci a vydávají jim zbraně pro obranu ZU, která vyhlašuje samostatnost a mobilizaci. Od 15.3. až do 21.3 se naše jednotky stahují z ZU do Rumunska (cesta přes Slovensko je zablokována) a většinou spolupracují se sičovci, byť na některých místech probíhají i šarvátky sičovců a našich jednotek.
Po stažení našich jednotek došlo spíš k partyzánským bojům sičovců proti postupujícím Maďarům. kteří měli drtivou převahu. Po obsazení ZU byla většina sičovců pochytána a povražděna, zbytek se uchýlil k partyzánským bojům nebo do Rumunska.
Výsledkem maďarské okupace byly tisíce mrtvých a povražděných a odsun židů do německých koncentračních táborů. V roce 1945 nám byla ZU bez ohledu na dřívější dohody “zabavena” SSSR. Prezident samostatné ZU Vološin byl odvezen do Moskvy, kde zemřel v bodově tajné policie Směrš (předchůdce KGB). Podle většiny zdrojů nepřežil výslech, oficiálně dostal ve vězení infarkt.

Živitel rodiny
Návštěvník
Živitel rodiny

V minulosti jsem se aktivně podílel na boji proti neonacistům v Čechách. Tehdy vládla ODS a pochody neonacistů vždy doprovázela policie. Už tehdy bylo z chování mladších policistů zřejmé, že s neonazis sympatizují. Aby také ne, často se osobně znali. Navíc stejná mentalita, názory, stejná “image”, účes, oděv, boty. Zpravidla policajti zmlátili a zatkli lidi protestující proti pochodu, za aplausu a posměchu ze strany neonazis. Horší bylo, že odpůrce nácků si policie evidovala jako extremisty a kdo byl policejními kameramany nafilmován, tomu už policajti pokoj nedali. Osobně jsem to poznal, když mě vyhodili z práce. Protože “se tu na tebe ptala policie a já nechci mít problémy”, jak mi sdělil tehdejší zaměstnavatel. Co chtěli vědět? “S kým se bavíš, a chlapi s tebou nechtějí dělat, aby se s tebou nemuseli bavit.” A to bylo pár let po 17.listopadu ’89. Žádná StB, naše nová demokratická policie. Od té doby se to ještě připomnělo například při sporu s městským zastupitelem, který mi naznačoval, že “se o mně ví” a jemu “stačí vyplnit papíry a povezu se”.

Po změně vládnoucí strany na ČSSD se ovzduší výrazně změnilo a nastaly zase hony na nácky, procesy za vraždy a mrzačení Rómů, sem tam i zbití skupinky nácků příslušníky Antifa. To už jsem se ale držel stranou, protože jednak se mi davové násilí hnusí a potom jsem viděl, že boj proti náckům se stal pro mladé fanatiky módou a příležitostí si vybít agresivitu na nějakém schváleném cíli.

Mnoha lidem vláda pevné ruky a jednoduchý pohled na svět vyhovuje. Vládám pak odpadá starost o nějaká lidská práva a komplikace s osobní svobodou jednotlivců. Otupělé mase stačí nakrmit nějakou jednoduchou lež a hned ochotně vzniknou lynčovací komanda. Do té doby bezvýznamní a frustrovaní lidé jsou rázem opilí mocí, kterou jako dav dostanou, a rádi si beztrestně zařádí při likvidaci označených nepřátel státu. Vidíme to teď na Ukrajině, ale totéž se může stát kdekoliv jinde. Podstata lidí je všude stejná. Je jedno, jestli to zneužije hnědá nebo rudá totalita.

Vážím si našeho prezidenta, že má odvahu jít proti přepisování historie a proti současné světové demagogii. Myslím, že je to stále skutečný sociální demokrat v moři prospěchářských profi politiků měnících strany jako fusekle a ochotných poštvat lidi, aby se navzájem pozabíjeli.

Jan
Návštěvník
Jan

Každá armáda, každý stát rád náboruje do svých řad mladé, hloupé, snadno manipulovatelné, ostatní rád oželí.