VIDEO: Pravidla “životního provozu”

VIDEO: Pravidla “životního provozu”

Před pár dny jsem zde publikovala článek “Proč je v Bibli tolik násilí” a v souvislosti s právě vloženým videem o lidském svědomí (SK titulky je nutné rozkliknout) , cituji z článku o Bibli tuto část:

Genesis 22:1-2…9-12: Po těch událostech chtěl Bůh Abrahama vyzkoušet. Řekl mu: „Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A Bůh řekl: „Vezmi svého jediného syna Izáka, kterého miluješ, odejdi do země Mórija a tam ho obětuj jako oběť zápalnou na jedné hoře, o níž ti povím!“ … Když přišli na místo, o němž mu Bůh pověděl, vybudoval tam Abraham oltář, narovnal dříví, svázal svého syna Izáka do kozelce a položil ho na oltář, nahoru na dříví. I vztáhl Abraham ruku po obětním noži, aby svého syna zabil jako obětního beránka. Vtom na něho z nebe volá Hospodinův posel: „Abrahame, Abrahame!“ Ten odvětil: „Tu jsem.“ A posel řekl: „Nevztahuj na chlapce ruku, nic mu nedělej! Právě teď jsem poznal, že jsi bohabojný, neboť jsi mi neodepřel svého jediného syna.“ 

Abrahám je připraven zabít svého jediného syna – nařízení “autority” je pro něj více, než vlastní svědomí  

Tuto část jsem z celého článku vybrala proto, že ji považuji za nejvíce konfrontační v tom smyslu, jestli je správné naslouchat biblickému bohu anebo jestli není správnější naslouchat Svědomí = skutečnému Bohu.

Pro sebe mám volbu jasnou – zvítězilo by svědomí nejen v tom smyslu, že nemám právo nikomu život brát (a v žádném případě ne svému dítěti), ale také v tom smyslu, že co je to za boha (úmyslně s malým b), který ode mě něco takového žádá! Moje odpověď je, že bych neposlechla. A můj názor je, že onen bůh by mě měl pochválit ne za to, že bych snad i jen naznačila ochotu uposlechnout, ale právě za to, že uposlechnutí odmítnu! Shrnuto – správný Bůh by mě pochválil za to, že se řídím svědomím, nikoliv jeho diktátem.

Jak a proč se stalo, že Bible má hned na svém začátku tento příběh, nebudu už rozebírat, stejně tak nebudu rozebírat, proč v tolika dalších případech Bible nabádá k zabíjení a vraždění, nebudu rozebírat ani to, že – dejme tomu – Nový zákon v ní mnohé změnil. A vrátím se k tomu, o čem je vložené video.

A to hlavní, o čem je (mým pohledem), je svědomí vs. autorita. Každý se rodíme jako subjekty do určité objektivity. A každá objektivita má své ideály – své diktáty, které určují, jaký život a jaké hodnoty jsou známkou tzv. “úspěšného” života. Za dobu jednoho lidského života se člověk od narození po smrt snaží právě platný diktát doby (danou objektivitu) naplnit a většinou až na smrtelné posteli mu dochází, že byl pouze otrokem diktátu, ze kterého se neuměl vysvobodit.

Že následoval ideologie, poplatné době, do které se narodil (fašismus, kapitalismus, komunismus či jiné), hlavně že mu zajistily době poplatné postavení (správné bydlení, správná značka auta i oblečení, správné konto ve správné bance, atd., atd.) a že za tím účelem mu nečinilo problém být dané ideologie součástí. Ba co víc – že mu nečinilo problém v rámci poplatné ideologie i zabíjet a vraždit (křižácké výpravy, osídlování Ameriky, fašismus, komunismus i kapitalistické drancování přírody ve stylu “po nás potopa”, které se v současnosti projevuje konzumním stylem života, narvanými supermarkety a životem na lichvářské úroky ).

A co mají všechny tyto ideologie společného? Jsou vnímány jako autorita, podle jejíž diktátu když někdo nežije, tak je považován za outsidera. Celý proces začíná už v dětství, kdy rodiče své potomky vedou tak, aby v jim dané době obstáli, pokračuje to přes školy a nadřízené v práci a nejednou to končí u víry (a kostelů), která bývá vnímána jako vysvobození z celého toho kolotoče. Jenže ve finále velmi často i víra je pouze dogmatem s tím, že nejvyšší autoritou se stává bůh, ovšem nikoliv Bůh cítěný, ale bůh vyčtený. A ve finále následovaný tak, jak to předvedl Abrahám v úvodní části Bible – tzn. s vyřazením té nejvyšší pravdy, s vyřazením SVĚDOMÍ.

Můj dlouhodobý názor je, že jedinou autoritou, které se tvor jménem Člověk má zpovídat, je Svědomí. A že všechno ostatní je pouze poslušnost nějakému diktátu – včetně diktátu Bible. Naslouchat svému svědomí, to je dle mého jediná cesta ke skutečné svobodě a jediná cesta ke skutečnému Bohu. Když to řeknu ještě jinak – svědomí je jedinou autoritou, hodnou subjektivnímu naslouchání, bez ohledu na zrovna platný objektivní diktát kterékoliv doby (a kteréhokoliv boha).

Zdroj videa: video je ze stejného zdroje, z jakého jsou videa V. V. Pjakina, české titulky u tohoto videa zde  

 

-Pozorovatelka-  14.4.2016

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
Josef
Návštěvník
Josef

Vážená paní Pozorovatelko,

Izák v době obětování nebyl dítětem, ale jinoch. Měl dostatek síly, aby se stařičkému Abrahámovi vzepřel. Tento obraz dobrovolnosti oběti ukazuje na Krista: “Zde jsem, abych konal, Bože, tvou vůli, jak je o mně v tvé knize psáno.” – (Žd 10,7). Abraham do poslední chvíle věřil, že Bůh si najde jinou oběť. Dobře je to viditelné v hebrejském textu. Neochvějně prohlašovat, že “vyřadil svědomí” je neudržitelné. Nový Zákon k této události ještě přináší další poznatek:

“Abraham věřil, a proto šel obětovat Izáka, když byl podroben zkoušce. Svého jediného syna byl hotov obětovat, ačkoli se mu dostalo zaslíbení a bylo mu řečeno: ‚Z Izáka bude pocházet tvé potomstvo.‘ Počítal s tím, že Bůh je mocen vzkřísit i mrtvé. Proto dostal Izáka zpět jako předobraz budoucího vzkříšení.” – (Žd 11,17-19)

Z našeho pohledu, který je limitován faktickým dopadem reálií smrti je počínání, jak Izáka, tak Abraháma pouhým fanatismem. Abrahám byl ovšem konfrontován s nadpřirozenou Boží mocí, zakusil přítomnost i moc Boží slávy, která není limitována aspektem smrti, neboť Bůh žije ve věčnosti a jediným slovem dokáže vzkřísit mrtvé, jak ukázal v údolí suchých kostí proroku Ezechieli. Opravdu se vyplatí ten Nový Zákon číst, protože tam se dále vysvětluje:

“Nepotkala vás zkouška nad lidské síly. Bůh je věrný: nedopustí, abyste byli podrobeni zkoušce, kterou byste nemohli vydržet, nýbrž se zkouškou vám připraví i východisko a dá vám sílu, abyste mohli obstát.” – (1. Ko 1,10)

Závěr

Pokud neexistuje absolutní autorita, která jasně určí co je a co není pravda, pak si každý může vyprávět co chce. Každý má hranice svědomí posunuté někde jinde. Někdo má problém něco ukrást? V Indii to není problém! Někdo má problém někoho zabít, v Africe to není problém! Svědomím je dobré se řídit, pokud není potlačené, jenže kultura, prostředí a doba svědomí jedinců ve společnosti je velice různá a začíná někde jinde. Takže není možné říci, kde je ta míra. To nemá s autoritou nic společného. Jakou autoritu má např. ideologie anarchie? Autoritou jsou sami jedinci. Jakou autoritu má chudá společnost ve které se běžně krade, aby člověk jakžtakž přežil? To nedělá, aby respektoval nějakou autoritu, ale protože chce přežít. A každý si pro své přežití hledá různé způsoby, někdo nezbytně nutné, někdo nadstandardní. Obojí je ale špatně, protože je na úkor druhých.

gape
Návštěvník
gape

Neustále mne překvapuje, kterak lidé mající blízko k Bibli sveřepě pracují s její domnělou blízkostí i jiným. Osobně si výše popsanej příběh neintegruju jinak, než jako bububu na bazální živočišný pudy. Prostě jako snahu vzbudit pokoru brnkánim na nejcitlivějši struny rodičovskejch instinktů. Fakt, že si někdo má zapotřebí vyžadovat úctu podobně primitivníma metodama chápu jen v souvislosti s datem vzniku příběhu, želbohu se tím jasně odkrývá i jeho účel. Ostatně je o tom sám poslední citát ve vašem příspěvku. Zkrátka každej z bodů, v nichž se individuálně nacházíme má i svůj obzor, za nějž nedohlídnem. Někdo to načítá z knih a někdo si to uvědomí se psy mezi kopci.

Wolf
Návštěvník
Wolf

V tomto výkladu to jasně vzbuzuje dojem, že Abrahám byl tedy maximální pokrytec, který věděl, že se Izákovi nic nestane a proto mu nečinilo problém předstírat poslušnost. Pokrytectví a faleš.

titus
Návštěvník
titus

pěkný článek. děkuji

Roman
Návštěvník
Roman

Zdravím paní Pozorovatelko,

kdyby Abraham nebyl ochotný obětovat svého syna, nemohl by Bůh obětovat svého Syna Ježíše Krista.
Když se Adam a Eva poddali Satranovi a on se stal bohem tohoto světa, Bůh musel hledat legální cestu, jak ho té vlády zbavit a zároveň zachránit lidi.
Jediná legální cesta byla ta, že Bůh musel najít člověka se kterým by uzavřel smlouvu a ten mu musel být ochoten obětovat syna.
Bůh slíbil Abrahamovi, že z Izáka bude velký národ a Abraham byl ochoten Izáka obětovat, protože věřil, že ho Bůh vzkřísí z mrtvých, jelikož Bůh nemůže lhát.
A když to zkrátím, tak Ježíš Kristus, na rozdíl od Satana přišel na Zemi legálně, protože se tu narodil. V lidském těle porazil hřích a smrt a pokud člověk uvěří ve vzkříšení Ježíše Krista, stává se spravedlivým na základě víry. To samé udělal Abraham, uvěřil Bohu a Bůh mu to počítal za spravedlnost.
Pokud člověk uvěří, že Ježíš je Mesiáš, Syn Boha Živého, Bůh přijde a udělá si z toho člověka chrám (stvoří mu nového ducha) a až potom se svědomí stává dobrým průvodcem životem.
Mrtvý duch, není dobrým průvodcem, jelikož je to ta padlá přirozenost člověka.

Gn 2:16: A Hospodin Bůh člověku přikázal: Ze všeho stromoví zahrady směle jez,
Gn 2:17: ale ze stromu poznání dobrého a zlého, z toho nejez. Neboť v DEN, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.

A víte co? Člověk v ten den opravdu zemřel a bez Ježíše Krista je mrtvý stále, i když žije, ale duchovně je mrtvý.

J 14:6: Ježíš mu řekl: „Já jsem ta Cesta, Pravda i Život. Nikdo nepřichází k Otci než skrze mne.

Ježíš Kristus je Pravda, neříká, že má pravdu, ale je Pravda.

2J 1:9: Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna.

Roman
Návštěvník
Roman

1K 1:18: Slovo kříže je totiž bláznovstvím těm, kteří hynou, ale nám, kteří jsme zachraňováni, je mocí Boží.
1K 1:19: Je napsáno: ‚ Zahubím moudrost moudrých a rozumnost rozumných zavrhnu.‘
1K 1:20: Kde je moudrý? Kde je učitel Zákona? Kde je řečník tohoto věku? Neučinil Bůh moudrost tohoto světa bláznovstvím?
1K 1:21: Neboť když svět v Boží moudrosti nepoznal skrze svou moudrost Boha, zalíbilo se Bohu skrze bláznovství této zvěsti zachránit ty, kdo věří.
1K 1:22: Neboť Židé žádají znamení a Řekové hledají moudrost,
1K 1:23: my však hlásáme Krista ukřižovaného: Židům pohoršení, pohanům bláznovství,
1K 1:24: ale těm, kteří jsou povoláni, Židům i Řekům, Krista — Boží moc a Boží moudrost.
1K 1:25: Neboť co je u Boha bláznivé, to je moudřejší než lidé, a co je u Boha slabé, to je silnější než lidé.
1K 1:26: Vidíte, bratři, jak vás Bůh povolal: není mezi vámi mnoho moudrých podle těla, ani mnoho mocných, ani mnoho urozených.
1K 1:27: Ale co je u světa bláznivé, to si vybral Bůh, aby zahanboval moudré, a co je u světa slabé, to si vybral Bůh, aby zahanboval silné;
1K 1:28: a co je u světa neurozené a méněcenné, to si vybral Bůh, vybral dokonce i to, co není, aby zrušil to, co je,
1K 1:29: aby se žádné tělo nemohlo před Bohem chlubit.
1K 1:30: Vy však jste z něho v Kristu Ježíši, jenž se nám stal moudrostí od Boha, spravedlností, posvěcením i vykoupením,
1K 1:31: aby se stalo tak, jak je napsáno: ‚Kdo se chlubí, ať se chlubí v Pánu.‘

Lenka
Návštěvník
Lenka

Pozorovatelko, obviňujete mě z fanatismu. Jistě víte, že bible mluví o dvou cestách. Úzké k životu a široké ke zničení. Široké proto, že je snadné po ní jít a jde po ní mnoho lidí. Úzké proto, že jsou jistá pravidla a zásady, jak se na ní udržet, které vy nazýváte fanatismem. Třetí cesta neexistuje. Takže buď se “fanaticky” dle vás, podle bible s láskou a dobrovolně, budeme držet na úzké cestě, nebo budeme mít cochcárnu na široké, než budeme na věky zničeni.

elko
Návštěvník
elko

omlouvám se, že jsem nestačila pročíst všechny komentáře, je jich zde hodně. Článek se mi líbí, ale přesto mi v něm něco schází. Řídit se svým svědomím je správné. Opravdový věřící ovšem žije životem duchovním( čímž nemyslím zájem o esoteriku či nadpřirozené jevy, či studium bible). Medituje a modlí se , snaží se žít v čistotě. Tím se mění a i jeho svědomí ,je vytříbenější. Každý z nás je originální a každý jde svou cestou. Mnohým se pak otevírají jiné prostory a dosahuje spojení s nehmotnými světy. Příkladem takového hluboce věřícího člověka byla např. paní Božena Cibulková, její díla jsou na
http://bozena-cibulkova.sweb.cz/
cituji z jejího díla Cesta duše
….Každá myšlenka, cit i slovo mají nesmírnou cenu. Prochází cestami přes mozkovou hmotu, která jim dodá velké zesílení, zmohutnění, a tím silnou působnost na celý život. Účinky toho jsou veliké, lidem dosud neznámé, a proto dostatečně neceněné. Ovlivňuje se jimi celý prostor i vnitřní skladba duchovního jsoucna a člověk se může vlivem správného myšlení tak proměnit, zkrásnit a zdokonalit, že za jeden život na Zemi může se jeho duše široce rozvinout a změnit přímo v duši andělskou, až i božskou…….

Hádání se o bibli a přesný výklad slov je směšné , pokud horlivý čtenář a obhajitel bible má ve svém srdci zášť, je od boha velmi vzdálen

.B.
Návštěvník
.B.
Jebatec
Návštěvník
Jebatec

Na těchto diskuzích je krásně vidět, jak nebezpečně pracuje ego zaslepené fanatismem.

Petr
Návštěvník
Petr

Poznámka k přemýšlení: ….. které státy v tomhle roce, navštívil jezuita papež
a s kým se setkal? Když EU dosahuje chabých výsledku, jezuita to vzal do svých rukou!

albatros
Návštěvník
albatros

Paní pozorovatelce patří uznání za velmi dobrý článek, který tnul do živého a spustil zajímavou debatu. Pomohlo mi to poznat názory, mysl a postoje křesťanů a musim uznat, že jako člověk, který se nepohybuje v křesťanské společnosti věřících sem byl ohledně našich křesťanských spoluobčanů trošku naivní.
Už chápu proč ve jménu Boha v minulosti činili to co činili a proč jim to nedělalo žádný morální ani etický problém. Jako prostí lidé, negramoti a otroci se narodili do systému feudální společnosti a protože následovali “služebníky” boží tzn. faráře a ne svoje svědomí, tak činili to co činili. Křesťan, který nepovažuje své svědomí za hlavní morální kompas, ale jsou pro něj nejdůležitější boží zákony a boží vůle, je odkázán na míru své inteligence a znalostí, aby tyto projevy správně pochopil. Pokud se narodí jako otrok, tak tento luxus je mu odepřen a protože nevnímá svoje svědomí jako hlavní kompas svých činů, tak je odkázán na ty, kteří mají vyšší znalosti projevů boží vůle a on je automaticky následuje.
Současní křesťané mají luxus internetu a dostupnějších vyšších znalostí a proto nejsou odkázání na služebníky boží faráře a za pomocí svých znalostí se obracejí přímo na Boha. Bible je pro křesťana nejvyšším manuálem a musí hodně studovat aby správně poznali úmysly Boha. Proto tolik křesťanů tak velmi studuje Bibli a proto se křesťanská církev rozdělila na mnoho dalších proudů, protože pro ně je Bible hlavní zákon, ale je napsána takovým způsobem, že dovoluje mnoho různých výkladů.
Pro křesťana člověk nemá prioritu, svědomí nemá prioritu, pouze Bůh a víra v to, že Bůh to s námi myslí dobře, což nechci rozporovat, tak pouze to má pro křesťana prioritu. To samozřejmě platí pro všechny 3 starozákonné náboženství.
Díky Bohu, že nejsem křesťan 🙂

Igor Zemánek
Návštěvník
Igor Zemánek

Drahý Albatrosi, váš komentář je pro mne hodně podnětný a děkuji za něj. Možná se mi podaří následujícími slovy a znázorněním vysvětlit, proč jsou komentáře osob, jež se hlásí ke Kristu tak vyhraněné. Představte si, že začne někdo pomlouvat vaše rodiče, říkat o nich, že jsou špatní, protože udělali to a to. Z hovoru těchto lidí zjistíte, že o tom někde četli, něco si domysleli. Zprvu máte snahu těm lidem říci, že to tak není, že si ty věci mohou prozkoumat sami. Jejich reakce je ale přesně opačná. Začnou o to více nadávat, více se navážet do rodičů.Za normálních okolností, začnete se s těmi lidmi přít ještě více, protože rodiče milujete.
Stejná situace nastala ohledně tohoto článku. Mnoho z nás není rozzlobeno z toho, že si někdo neváží naší víry, ale z toho, že se pomlouvá jak Kristus, který proto, abychom mohli konečně žít jednou lépe, bez otroctví, řídit se svědomím, které nebude mrzačeno Satanovou doktrínou, vytrpěl tolik, že mu z hanby, jak pomlouvali v den jeho smrti , jeho Otce, kterého on jediný spatřil, žil s ním léta v nebi, z toho mu puklo srdce. Stejně i nám, kteří jsme měli tu možnost Otce i Syna poznat, zatím jen částečně, obrazně puká srdce. My totiž milujeme našeho Stvořitele. Pro nás není neskutečný, ale existující stejně jako vy. Věřím, že 99,99999999999999999999999999 % takto smýšlejících jako já, by nikdy nevzalo do rukou zbraň a šlo někoho zabít, protože tyto pomluvy šíří. Paní Pozorovatelka napsala jednu zajímavou myšlenku. Věří v Boží existenci, ale po svém. V Bibli je apoštolem Pavlem položena křesťanům tato otázka: ” Myslíte si že Satan a démoni nevěří? K čemu jim to ale je?” . Měli bychom tedy velice přemýšlet, k jakému cíli naše víra vede.
Snad nám trochu více budete rozumět.

albatros
Návštěvník
albatros

Ten příměr s rodiči je správný. Normální rodič chce pro svoje děti to nejlepší a někdy v zájmu výchovy je nechá si sáhnout na tu plotýnku, potom co jim xkrát řekl, aby na ni nešahali. ALE myslíte si, že rodič si přeje aby ho jeho děti bezvýhradně poslouchali, následovali bez ptaní, aby tyto děti zůstali dětmi ve smyslu nesamostatnosti? Já bych řekl, že ne. Když děti vyrostou a zařídí si vlastní život, tak je normální aby udržovali s rodiči živé a rodinné vztahy, aby z nich rodiče měli radost. A k tomu děti nepotřebují bezmyšlenkovitě následovat rady a požadavky svých rodičů.
Takže pokud má člověk svobodnou vůli, pokud má svědomí a rozum a pokud časem dospěje, má právo na svobodnou volbu? Nebo musí bez výhrad poslechnout a následovat. Je člověku dovoleno aby se vyvíjel a v rámci tohoto vývoje dělal i chyby anebo aby navždy zůstal poslušným dítětem. A pokud si nakonec udělá věci trochu jinak, ale v souladu řekněme s dobrem, tak je to špatně, protože neuposlechl do puntíku Boha? O tom je ten biblický dogmatismus.
Lidé jako pozorovatelka jsou věřící svým způsobem, nechtějí Bibli a nechtějí církev a já také ne. Je to špatně? Podle křesťanů ano. Podle nás je zase špatný tento nesmiřitelný dogmatismus, přes který vlak nejede. Budiž, to sou názory a životní postoje na základě životních zkušeností a to nelze jen tak měnit na internetových diskuzích.
Takže abych to zakončil nějako optimisticky, máme stejný cíl, boj proti NWO a máme podobnou morálku, to nás spojuje a proto můžeme v této těžké době být spojenci. Na druhé straně je jasné, že na některé věci prostě nahlížíme jinak a další diskuze na toto téma budou dále stejně složité.

Igor Zemánek
Návštěvník
Igor Zemánek

Drahý Albatrosi, hezky jste to popsal a dále rozvinul. Ani já nepotřebuji ke svému dalšímu duchovnímu rozvoji církev. Přesto pořád cítím, že nejsem a ani zatím nemohu být duchovně dospělý. Proto se o vedení obracím ke Kristu a skrze něho k Bohu. Uvědomuji si, že on připravuje něco, co já nemohu nikdy svou silou uskutečnit. Velice nerad bych mu to kazil, denně se totiž míjím cíle. Už nejsem nemluvnětem, již nepotřebuji sát mléko nějaké organizace, ale duchovně jsem se dostal do období dospívání. Sám víte, ze své zkušenosti, jak je to tělesné dospívání mnohdy nebezpečné. Až z odstupem času, ve skutečné dospělosti oceníte rodičovské rady. Já jsem alespoň tak učinil. Protože už mám to tělesné za sebou. Nechci tu samou chybu opakovat v duchovním ohledu. Jak se rozhodne někdo jiný, jestli přijme vůbec v úvahu, že je tady i nějaké duchovní dospívání, je jen a jen na něm osobně. To je ta svobodná vůle, ale také období přijímání zodpovědnosti.
Děkuji za vaše myšlenky

Boleslav Křišťál
Návštěvník
Boleslav Křišťál

Igore, také jsem měl dříve takový postoj – ve smyslu “zastávat se Otce”, ale už jej nemám. Zastávat se jej nemusím, protože On to zvládne sám i beze mně. Když lidé začnou někoho bránit, tak je z toho mnohdy více škody, než užitku. Ono je sice více druhů obrany, ale já myslím, že to náš Pán dělal jinak. Otec nám díky Kristu ukázal, jak nás miluje a já se jej nedokonalým způsobem snažím napodobit. Takový postoj ve stylu “budeme si bránit svého Boha” je nebezpečný a často sklouzne k osobním invektivám, které daný problém neřeší, a jak řekl Pavel “proč si raději nenecháte ublížit” anebo jak je zapsáno v Judovi, že “máme vést tvrdý boj za víru”, tím není samozřejmě myšlena diskreditace potencionálního protivníka, ale náš vnitřní boj, který souvisí s ovocem ducha versus vlastnosti [nedokonalého] těla (Gal. 5 kap.) a od toho se odvíjí většina nedorozumění nebo citových zranění, aneb “co sám nemáš rád, tak nečiň druhému”. Velký rozdíl také je, jestli [skutečně] milujeme Boha anebo svoji vlastní představu o Něm (jak se s Ním někde ‘vidíme’), což je nebezpečné modlářství.

Igor Zemánek
Návštěvník
Igor Zemánek

Souhlasím s tebou ve všem na sto procent, drahý bratře. Chtěl jsem jenom podat vysvětlení, co mnohé vede k obraně nám milovaných, Otce i Syna. Vím, že já jsem ten poslední z posledních, kdo by se chtěl přít, hádat, protože Otec se dokáže obhájit sám. Snažil jsem se tedy vždy reagovat tam, kde jsem cítil, že určitý komentátor chce diskutovat. I mne k Bohu přivedlo to, že jsem byl zprvu velice zatvrzelým odpůrcem, protože kdybych já byl na místě Otce, udělal bych všechno jinak. No prostě byl jsem neznalý. Dnes ale velice děkuji Otci za tu cestu poznání, byla moc moc trnitá, stále za ni určitým způsobem nesu následky. Mnohému jsem se mohl vyvarovat, jen kdybych včas uviděl ty ukazatele směru. Měl jsem je před očima, ale neviděl jsem je. Vím, že mi rozumíš. Protože mám rád tyto lidi,snažím se je přimět k přemýšlení. Ještě jednou děkuji za tvůj komentář, protože vím, že píšeš z Ducha.

čtenař
Návštěvník
čtenař

Pane Zemánku vzpamatujte se. Tady se už projevujete jako Jezuita.

Igor Zemánek
Návštěvník
Igor Zemánek

Chvíli jsem musel přemýšlet, co tím svým vyjádření myslíte, snad jsem pochopil. Víte pokud jsem o někom přesvědčen, že má někdo svědectví Kristovo, je to můj bratr. Že se takto označují třeba i zednáři, illumináti a jiná “vybraná” společnost, za to nemohu. Já své duchovní bratry a sestry netajím a pokud použiji toto vyjádření, tak je směřováno pouze k nim. Já jsem ten výraz nezprofanoval a ještě se ani nestydím za celé své jméno.

Čtenářka
Návštěvník
Čtenářka

Zdravím Vás, Pozorovatelko. Děkuji za tento článek. Přesně takto to vnímám také.
Jen mám podezření, že řada lidí takové svědomí jako já, Vy či mnoho dalších nemá, a proto jim nevadí dělat špatné věci.