Rusko zabránilo válečnému konfliktu a vstupuje do projektu Sever-Jih. Aneb více o...

Rusko zabránilo válečnému konfliktu a vstupuje do projektu Sever-Jih. Aneb více o tom, o čem hovoří V.V.Pjakin

Rusko zabránilo válečnému konfliktu a vstupuje do projektu Sever-Jih. A více o tom, o čem hovoří V.V.Pjakin

V Otázkách-odpovědích ze dne 15.8. Pjakin popisuje schůzku Ázerbájdžánu, Íránu a Ruska v Baku a s ní téma Náhorního Karabachu, v základu ale téma projektu “Sever-Jih”. Ve videu jde o čas 16:15-29:28 a text jeho řeči ve zkrácené formě je zde:

“….nemůžeme posuzovat pouze toto trojstranné jednání v Baku, kde se setkaly hlavy Íránu, Ázerbájdžánu a Ruska. Je třeba to pojmout komplexněji. Osmého bylo to setkání v Baku, devátého se Putin v Petrohradu setkal s Erdoganem a desátého měl setkání s arménským prezidentem Seržem Sarkisjanem v Moskvě. Šlo o komplexní úkol, při kterém se řešily otázky bezpečnosti v tomto regionu. Turecko se tam pokouší dostat: „My se také chceme účastnit řešení konfliktu v Náhorním Karabachu.” A Arménie správně odpovídá: „A na jakém základě? Hleďte si svého. Vás se to vůbec netýká. Ázerbájdžánu? Samozřejmě. Íránu? Toho také. Ruska? To bezesporu! A co s tím má společného Turecko?” V tomto ohledu je to tedy jasné. A co je ještě nutné si v souvislosti s touto situací uvědomit? Jak Ázerbájdžán, tak Arménie si musí uvědomit jednoduchou věc, že mají velké štěstí, že je Rusko jejich dodavatelem zbraní, a že je dodává Ázerbájdžánu i Arménii. Takže je a priori rozhodčím jejich konfliktu, který tak nepřerostl v totální válku, díky které by mohl explodovat celý svět. Ve výsledku zůstal zachován ázerbájdžánský národ i Arménie a arménská státnost a nevzplanula válka.”

“Co se týká samotného toho setkání v Baku, klíčovou otázkou, která se tam řešila, byl projekt Sever-Jih. Dopravní koridor Sever-Jih je v určitém smyslu konkurentem čínského projektu Velká hedvábná stezka.”

Čína buduje svoji dopravní infrastrukturu, protože potřebuje získat zdroje. Pokud Číně vyjdou všechny její plány, bude z Ruska pouze tranzitní území řízené z nadnárodní úrovně. 

Jaké druhé centrum globálního řízení plánují globalisté zřídit jako protiváhu k Číně stejně, jako teď existují euroasijci a atlantisté? Írán! A proč by nemohli rozšířit možnosti Íránu? Pojďte zřídit koridor Sever-jih. Tuto cestu v podstatě Čína nepodchytila, ani blízko se k ní nepřiblížila, a vytvoření tohoto koridoru umožňuje Rusku stát se subjektem globální politiky. V Rusku mají své zájmy všichni hráči nadnárodního řízení: Evropa, Čína, Írán a globální prediktor celkově. Teď jsou oba tyto projekty, jak Hedvábná cesta, tak i Sever-jih závislé na Rusku. A té cesty Sever-jih se již nikdo nevzdá, bylo nutné to jenom vyslovit. Tím hlavním bylo to vymyslet a zformulovat ideu. A teď už to není jenom vymyšlená a zformulovaná idea. Írán teď… Uvědomte si, že ten stát prožil 30 let pod sankcemi. Potřebují se z toho dostat. Ať už z nadnárodní úrovně chtějí Íránu vnutit jakoukoliv ideu globálního dominování, on se potřebuje uvolnit z toho sevření. Projekt Sever-Jih znamená pro Írán prorazit do prostoru, ve kterém se dá operovat a on se toho nevzdá. Chápete? Stát se nedá přeorientovat ze dne na den. Takže jde o velice závažný tah a velice závažné rozhodnutí, které mimochodem také umožňuje Ázerbájdžánu přetrvat jako administrativní jednotka, a ázerbájdžánskému národu se zachránit a přežít tuto krizi. Protože ta krize okolo Náhorního Karabachu byla v podstatě zaměřena na jedno. Ázerbájdžánské obyvatelstvo mělo zcela zmizet, a jeho území mělo být rozděleno mezi Arménii a Írán. A teď zůstane celé zachováno.

Co se týká Arménie a řešení problému s Náhorním Karabachem, tak bylo řečeno, že bude řešen s ohledem na názory a zájmy obou znesvářených stran. To může zařídit pouze Rusko, Moskva. A nebude třeba válčit, ale chce to čas a v klidu na tom pracovat. To je k situaci okolo celého toho souborného komplexu. To setkání z 8. srpna a všechny ty ostatní schůzky tvoří souborný komplex.”

Konec citace těch části, o kterých budu psát především proto, že se týkají tématu Kurdistánu/Arménie a blízkovýchodních “uhlíkových trubek”, tedy toho, o čem tak často píšu.

Arménie, Ázerbájdžán – Náhorní Karabach a Rusko

Pjakin říká, že schůzka v Baku byla součástí souborného komplexu a ač toto téma je velmi dlouhodobé, z poslední doby to mým pohledem byla schůzka Putina s prezidenty Arménie a Ázerbájdžánu 20. června, psala jsem o tom “Petrohradská schůzka Putina, která unikla pozornosti” . Putin zde obě strany v rámci možností usmířil tak, aby se konflikt o Náhorní Karabach nehrotil. Více se v té době nedalo dělat, protože bylo nutné čekat (jak také Pjakin neustále zdůrazňoval), jak se vyvine situace kolem Turecka, o které v celém dění významně jde s ohledem na otázku Kurdů a ve vztahu k Íránu.

Prezident Arménie Serž Sarkisjan (vlevo), ruský prezident Vladimír Putin (uprostřed) a prezident Ázerbájdžánu Ilham Alijev (vpravo) se setkali na tripartitním jednání o Náhorním Karabachu 20. června v Petrohradu 

A věci se pohnuly do týdne po petrohradské schůzce, a to britským referendem a zakrátko na to pokusem o puč v Turecku. To byla zásadní věc v tom, že USA na dvakrát ztratily vliv v Evropě a když se následně Erdogan přidal na stranu Ruska, Rusko tím získalo podmínky pro další kroky. Jedním z prvních bylo setkání Putina s Erdoganem 9. srpna (a všimněte si, že opět v Petrohradu, stejně jako s prezidenty Ázerbájdžánu a Arménie předtím), ve stejné době setkání Putina s prezidenty Íránu a Ázerbájdánu 8. srpna (a všimněte si, že v Baku) a nakonec setkání Putina s prezidentem Arménie (tentokrát v Moskvě a později vysvětlím, proč mi osa “Petrohrad-Baku-Moskva” přijde tak významná).

Prezidenti Íránu, Ázerbájdžánu a Ruska v Baku 8.8.2016 (foto Iran Daily)

Vraťme se ke schůzce Putina s Erdoganem z 9. srpna. Očekávala jsem, že po ní může přijít nějaké oficiální potvrzení Erdogana, že Turecko již nechce být členem NATO, ale nakonec hlavním výsledkem bylo to, co jsem očekávala jako až další v pořadí – situace kolem uhlíkových trubek. A po schůzce Putin i Erdogan oznámili, že výstavba plynovodu Turkish stream bude pokračovat.  A to byl tah ve prospěch Ruska větší, než se může zdát.

Pro upřesnění: od onoho “Kuvajtu napadení” v roce 1990, ke kterému došlo krátce po pádu Berlínské zdi 1989 a před rozpadem SSSR v roce 1991, běží plán na překreslení hranic Blízkého východu. A jeho hlavním cílem je zbavit Evropu (a nejlépe i Čínu) závislosti na ruských energetických zdrojích. Za tím účelem bylo naplánováno už mnoho projektů, přičemž tím nejzásadnějším se stal projekt plynovodu Nabuco z roku 2002. Ten ale zkrachoval nejen kvůli nepřijatelným nárokům Turecka co by tranzitní země, ale především proto, že nebyl schopen naplnit kapacitu potřebnou pro Evropu (stál jen na kaspickém plynu z Ázerbájdžánu, což představuje jen cca 30% objemu, který Evropa odebírá z Ruska).

Proto bylo od tohoto zásadního projektu upuštěno – ovšem jen na dobu, než budou uzavřeny nové dohody s Íránem tak, aby z Íránu mohlo být sňato embargo a aby ten mohl ruské zdroje do Evropy nahradit naplno, protože ten na to kapacitu má. Proces dohody s Íránem se táhl a do úspěšného konce byl doveden až v červenci 2015 (a hned od ledna 2016 byly zrušeny i sankce proti Íránu).

Ponechme nyní stranou, že celé rozbombardování Blízkého východu (viz článek Sedm zemí do pěti let, kde jsem podrobně popsala trasy různých variant “uhlíkových trubek”) se nedělo v zájmu Spojených států, ale naopak pro jejich odstavení a předání žezla Číně, avšak na podstatě, že stále jde o odstavení ruských zdrojů do Evropy se vůbec nic nezměnilo – v tomto směru jsou zájmy USA i globalistů shodné. A jestliže Pjakin hovoří o “souborném komplexu” schůzek, zde je třeba zdůraznit jeden z nejvýznamnějších kroků Ruska, ten, který Putin shrnul do věty “Jestli draka neizbežna, nado biť pervým”. O co šlo?

Od onoho “Kuvajtu napadení” a po nezdaru plynovodu Nabuco bylo jadernou dohodou s Íránem v červenci 2015 dosaženo šance, že Evropa bude konečně zbavena závislosti na ruském plynu. V té době měli globalisté vyřešeno už i mnoho dalších věcí: odstavení USA a Británie jako hegemonů (návštěva čínského prezidenta, před kterým se v obou zemích pokorně klaněli) či rozjetý proces islamizace Evropy tak, aby jí velel Írán. Co jim zbývalo dořešit, to byla Sýrie a Turecko – a to jednak ve smyslu vytvoření území, na kterém se budou scházet všechna blízkovýchodní energetická potrubí (Kurdistán/”Trubkostán”) a jednak ve smyslu propojení “Írán-Evropa”, což můžeme vnímat jako islámské propojení, které má dále být součástí toho, co je označováno jako  “Nová hedvábná stezka”.

Z popsaného je zjevné, že s Ruskem se v tomto procesu nepočítalo jinak, než jako s územím, které bude od Evropy (a opakuji, že nejlépe i od Číny) energeticky odstaveno, protože jeho roli převezme Írán. Když k tomu přičteme sankce proti Rusku a pád cen ropy na cca 50% předchozí hodnoty z konce roku 2014 a k tomu skutečnost, že v prosinci 2014 byl zrušen i plán na výstavbu South streamu mezi Ruskem a Tureckem, jaderná dohoda s Íránem byla poslední tečkou, jak Rusko zcela odstavit.  Proto jakmile k jaderné dohodě s Íránem došlo (14. července 2015), Rusko hned v září vstoupilo do dění (Rusko zahájilo vojenskou intervenci v Sýrii). A to byl ten tah “Jestli draka neizbežna, nado biť pervým”.  Sýrie se totiž pro Rusko stala jedinou možností, jak pouze nepřihlížet stěhování světové moci z USA do Číny a přitom jen čekat, až opět bude čelit tažení na své zdroje – tentokrát ovšem z druhé strany, ze strany globalisté+Čína.

Vstupem do Sýrie si získalo respekt nejen schopností jako jediné tento konflikt řešit bez hrozby celosvětové války, ale také zbraněmi, které předvedlo. Právě těmi totiž vyslalo zásadní vzkaz – “kdo chce rozkrást naše zdroje, ten ať se podívá, s čím se setká”. A byl to vzkaz nejen USA, ale i globalistům.

Od loňského léta, kdy byla uzavřena jaderná dohoda s Íránem a po které to měly být Čína a Írán, kdo situaci v Sýrii a kolem Turecka vyřeší, se situace vyvinula tak, že nakonec jsou i globalisté rádi, že Rusko do tohoto dění Čínu a Írán konečně přizvalo – viz např i tato další čerstva zpráva o Rusko-čínsko-íránské koalici .

Si Ťin-pching a Vladimir Vladimirovič Putin   

Když shrnu dosavadní stále pouze úvod, výsledkem dění z poslední doby je kromě role Ruska v Sýrii ještě ten fakt, že snahy o odstavení Ruska co by evropského energetického zdroje jsou opět v tahu, jak si toho všímá i Forbes: “Naděje Evropy zbavit se energetické závislosti na Rusku se nenaplňují“.  V souvislosti se Spojenými státy to už nehraje žádnou významnou roli – jejich hegemonie končí tak či tak, co ale platí, že to není radostná zpráva ani pro Írán a Čínu a tím ani pro globalisty. Ale je zde ještě další tah, na kterém Rusko současně pracuje. Ten tah se jmenuje “Sever-Jih” a je to téma, o kterém Pjakin ve výše uváděném čase videa rovněž hovořil.  A z jeho popisu bude jasné, proč byla schůzka v Baku tak významná.

Mezinárodní transportní koridor “Sever-Jih” versus “Hedvábná stezka”

“Nová hedvábná stezka” je projekt, který je obnovením dávných cest mezi Východem a Evropou. V posledních letech je naplno obnovován právě s tím, jak se Čína má stát příštím hegemonem světa. Jeho součástí má být cesta jak po pevnině tak po vodě.

Nová Hedvábná stezka a její cesty po pevnině (žlutá) a po vodě (modrá) 

Ještě jednou Hedvábná stezka jako oběma směr končící vždy v Německu

Hedvábná stezka je projektem východně-západním, přičemž suchá cesta vede přes Kazachstán, Írán (zdroje ropy a plynu pro Čínu ale i pro Evropu) a vodní přes Indii, Suez (a všimněme si níže Jemenu, kde to v současnosti také vře!) a přes Středozemní moře do Řecka a Itálii (proč Řecko nikdy nesmělo opustit EU a totéž se dá říct o Itálii?). Za pozornost dále stojí, že jak “suchá” tak “mokrá” část směřuje do Německa (Duisburg je průmyslové a přístavní město v Německu ve spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko). Existuje ještě spousta jiných variant Hedvábné stezky (například až do Španělska či Pobaltských států), co je pro ně ale podstatné – Rusko je v nich pouze tranzitním kouskem země (i přesto, že se počítá i s využitím Transsibiřské magistrály).

Protože však Hedvábná stezka je projektem především východně-západním, existuje k němu ještě projekt severně-jižní – International North–South Transport Corridor . Ten představuje železniční a silniční trasy pro nákladní dopravu mezi Indií, Íránem, Ruskem, Evropou a Střední Ásií. Trasa zahrnuje především Indii, Írán, Ázerbájdžán a Rusko. V roce 2014 byla provedena studie a její výsledky ukázaly, že náklady touto cestou jsou nižší  o $ 2.500 na 15 tun přepravovaného zboží, než náklady vodní cestou (Hedvábná stezka).

Srovnání trasy Hedvábné stezky (modrá, po vodě) a trasy “Sever-Jih” (červená, po souši)  

Na oficiálních íránských stránkách je k vidění mapa, jak zásadní roli Írán v obou případech hraje, ale je z ní také zjevné, z čeho má Írán na výběr – delší nebo kratší trasa:

Tranzitní cesty, vedoucí přes Írán – modrá a fialová trasa Hedvábné stezky, žlutá trasa Sever-Jih (trasa pod vlivem Ruska a Ázerbájdžánu)

Schůzka Putina s íránským a ázerbájdžánským prezidentem v Baku ještě jednou – v hlavní roli nejen Írán, ale také Ázerbájdžán

Optikou výše popsaných souvislostí dostává schůzka Putina s íránským a ázerbájdžánským prezidentem jiný obraz. Trasa má zkrátit přepravní cesty mezi Indií, Íránem a Evropou (tam jde o oblast Pobaltských zemí) a i selským rozumem musí být jasné, že pro Írán, který se chce co nejdříve vzpamatovat z přes třicet let trvajících sankcí, je to trasa přitažlivější, než trasa obnovované Hedvábná stezky (čímž se dostáváme k tomu, o čem Pjakin hovoří, když říká, že dnes už neplatí, že země s přístupem na moře jsou ve výhodě).

Pokud jde o trasu “Sever-Jih” samotnou, ta je téměř hotová, až na jeden úsek. A to úsek, který vede kolem Kaspického moře a který leží na území Ázerbájdžánu :

Úsek trasy “Sever-Jih” na území Ázerbájdžánu, který čeká na zprovoznění 

Ač chybějící úsek trasy není jediným důvodem, proč byl jednání přítomen pouze ázerbájdžánský prezident a nikoliv i arménský, nyní ještě jedna mapa, která je o mnou výše zdůrazněném faktu, že schůzky Putina se uskutečnily v Petrohradu a v Baku ( a až nakonec s arménským prezidentem – s ním už ale v Moskvě, o tom za chvíli).  Trasa koridoru Sever-Jih totiž má začínat v Indii a vést přes Írán, ale končit má v Petrohradu a jejím klíčovým bodem má být Baku.

Začátek trasy: indická Mumbaj, konec trasy Petrohrad. Mezitím ´Teherán a Kaspické moře a – Baku. (Tato a předchozí mapa je ze zdroje: “Bez ohledu na NATO a majdanisty vzniká koridor Petrohrad -Mumbaj” )

Tuto část lze shrnout tak, že poté co se Rusko nenechalo vyšachovat ze světového dění přes Sýrii poté, co došlo k jaderné dohodě s Íránem (a o které já od začátku tvrdím, že tehdy začalo velké soupeření o přátelství/”přátelství” s Íránem jak ze strany USA tak Číny tak globalistů), tak Rusko v tomto soupeření bodovalo už tím, že na své straně má spojence Íránu – Sýrii (a když Putin přivezl Asada do Moskvy v době, kdy se Británie klaněla čínskému prezidentovi, nemohl lépe demonstrovat, že bez Ruska nic nepůjde), dále poté, co se Rusko s Tureckem dohodlo na obnově výstavby Turkish streamu, tak je zde další ruský trumf – Rusko nabízí Íránu lepší podmínky, než Čína!

A nyní ještě poslední, co chci v článku zmínit, a to je Turecko a především – Arménie!

Schůzka v Baku proběhla 8.8.2016 a bez arménského prezidenta

Jestli vidím velikou symboliku v tom, že těch několik významných schůzek Putina z poslední doby proběhlo v Petrohradu a v Baku, pak je zde ještě datum oné schůzky v Baku a fakt, že arménského prezidenta Putin přijal až Moskvě. Mým pohledem šlo o velmi symbolické datum tím, že v noci na 8.8.2008 byla zahájena gruzínsko- ruská válka o Abcházii a Osetii.

Jak vidno z mapy, Gruzie nejen že na Severu sousedí s Ruskem, ale na Jihu sousedí (kromě Turecka) také s Arménií a Ázerbájdžánem. A asi jen málo lidí si dnes uvědomí, že rozpad SSSR byl naplno spuštěn právě boji o Náhorní Karabach mezi Arménií a Ázerbájdžánem. A že dění v Gruzii bylo vlastně pokračováním toho, co Arménie už v roce 1990 začala. A co se dosud táhne a táhne tak, že do dění je vtahováno i Turecko (viz tolik intenzivní uznávání genocidy Arménů Tureckem v poslední době).

V souhrnu ale jde o to, že oblast na této jižní hranici Ruska je stále “v rozpracovaném chodu” a to právě jak přes boje o Náhorní Karabach, tak přes dění v Turecku v souvislosti s Kurdy.

Turecko, Sýrie, Irák, Írán, Arménie, Ázerbájdžán  – v současnosti nejkritičtější část světa  

Napsala jsem spoustu článků na téma Kurdistánu, který by dle mého měl zabrat kus území Sýrie, Iráku, Íránu a – Turecka! A myslím, že tento scénář stále běží a že Turecko si jej je velmi dobře vědomo (jeho současné tanky v Sýrii – viz Turecké tanky vjely do Sýrie , o kterých říká, že jsou proti ISIL, jsou dle mého proti Kurdům na území Sýrie) a že k nějakému rozkladu Turecka tak či tak dojde (a Rusko jako jediné může zachránit, aby z Turecka něco zbylo, ač si za to bude kromě existence Turkish streamu činit i nárok na Bospor a Dardanelly).

Ale stále více si myslím, že Kurdové pouze plní “špinavou” práci k tomu, aby ve finále na částech území Turecka, Sýrie, Iráku, Íránu a na celém území Ázerbájdžánu vznikla Arménie. Přesněji – Velká Arménie (více o Arménii zde):

Mapa Arménie dnes a kdysi. A Arménie v budoucnu?

A říká-li Pjakin, že Arménie je židovskou zemí číslo “2”, pak to má logiku v tom, že to, co plnil Izrael ve vztahu k USA a Evropě, to by nyní měla plnit  Arménie ve vztahu k Číně a Íránu.  Ale pak zde máme opět jedno “ALE” a to ruské “ale”.  Jak jsem psala zde v části “Chruščov má na svědomí Krym a Stalin Náhorní Karabach,” tak se zdá, že Rusko Stalinovo varování před Arménií vyslyšelo a vyřešilo tak, že v Arménii má vojenské základny až do roku 2044 (a takovou dohodu uzavřel Medvěděv).  A možná i to je důvod, proč si Putin může dovolit (stejně jako kdysi Stalin), upřednostňovat Ázerbájdžán tak, jak to předvedl schůzkou v Baku, zatímco s arménským prezidentem se setkal až v Moskvě (je to symbolika “s Moskvou si nic nezačínejte”? )

Když mám shrnout tuto část, tak myslím, že Rusko nebude proti vzniku Kurdistánu a že za tím účelem se bude snažit, aby to Erdogan pochopil. Čemu ale dle mého bude ze všech sil bránit (a jako že už brání podporou Ázerbájdžánu), to bude vznik Velké Arménie, které by se Kurdistán možná stal jen nějakou federativní součástí.

Tak či tak – všechny karty jsou na straně Ruska a dle mého není náhoda ani to, že právě za současné světové situace přišel Pjakin s  návodem, jak se Evropa může ubránit totální islamizaci (viz Pjakin z 8.8.2016 zde ).

V souhrnu je článek m.j. o tom, jak podstatná globalizační dění probíhají dlouhodobě a skrytě a jak pouze někteří (jako Putin a samozřejmě Pjakin) chápou, jak se jim bránit. A pokud jde o Česko, to má štěstí, že má Zemana, který kdysi m.j. řekl, že jednou Evropa vstoupí do Ruska! Prozatím velmi doporučuji poslechnout si řeč českého prezidenta na včerejším setkání s velvyslanci.

PS: Obě videa V.V.Pjakina vložím samostatně

-Pozorovatelka- 25.8.2016

Do konce měsíce zbývá 6 dnů a z potřebné částky na provoz Aeronetu je vybráno cca 52 %. Děkuji všem, kteří už tyto stránky finančně zde podpořili a všem, kteří i v příštích několika dnech přispějí tak, aby i do budoucna existovaly.  
Print Friendly, PDF & Email
  Zasílat  
od nových od starých od palců
Upozornit na
monsanto
Návštěvník
monsanto

Docela by me zajimalo, proc se Azerbajdzan v roce 2002 neucastnil zalozeni projektu Koridor Sever-Jih (NSTC), kdyz pres jeho uzemi trasa NSTC vede. Zakladajicimi cleny byly pouze tri staty – Rusko, Iran a Indie. Pri pohledu na mapu je zrejme, ze bez Azerbajdzanu by bylo nutne spolupracovat s Armenii a Gruzii a nejak prekonat vysoke kavkazske pohori, coz by asi bylo ekonomicky hodne nakladne neli neschudne.

Technicka poznamka: titulek clanku rikajici “… Rusko vstupuje do projektu Sever-Jih …” je trochu nepresny/zavadejici, protoze projekt NSTC byl podle Wiki zahajen uz pred 14 lety a Rusko bylo jednim ze zakladajicich statu.

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

Jak již bylo uvedeno, zakládajícími členy jsou Rusko, Indie a Írán. Ale od podpisu smlouvy v roce 2002, byl postup k realizaci značně pomalý. 7200 kilometrů INSTC byla poprvé popsána v roce 2008. To by znamenalo vybudování železniční, silniční a lodní infrastruktury táhnoucí se z Íránu do Ruska přes Ázerbájdžán. Ve skutečnosti by však tehdy byla realizace projektu obtížná – to znamená ohromující řadu zúčastněných stran a 400 milionů dolarů. Projekt byl zakonzervován.
Ale 18. ledna 2012 při setkání v New Delhi, byly opět diskutovány různé způsoby, aby se projekt posunul. Porozumět problémovým oblastem a plně využít potenciál projektu přes Nhava Sheva-Bandar Abbas (Irán) – Baku (Ázerbájdžán) a Nhava Sheva-Bandar Abbas-Amirabad (Irán) – Astrakhan ( Rusko) = cesta přes Kaspické moře, mělo v srpnu 2014 dopomoci setkání federace zasilatelských svazů v Indii (FFFAI). Zpráva o chodu jasně poukazuje na to, že „navrhovaná INSTC cesta přes Bandar Abbas v Íránu do Ruska a SNS Cíl v tranzitu přes Írán, by mohl být nejlepší cestou s optimálními tranzitními náklady pro vývozce / dovozce“. V návaznosti a podporou z dalších středoasijských zemí byly shledány a až poté byla skupina členů rozšířena.

Íránský velvyslanec v Ázerbájdžánu řekl, že obě země jsou “vážně” rozhodnuty pro dokončení železničního projektu Rasht-Astara a že budou pokračovat v rozhovorech o 500 milionech dolarů půjčky od Baku na financování projektu.
“Co se týče Rasht-Astara železnice, oba Írán a Ázerbájdžán jsou vážně odhodláni projekt dokončit” řekl Mohsen Pak-Ayeen v Teheránu”.
Dodal, že země, jako je Rusko, Česká republika a Maďarsko rovněž vyjádřili svou ochotu podílet se na projektu. Probíhají jednání Ázerbájdžánu o 500 milionů dolarů půjčky do Íránu, řekl diplomat a dodal, že íránská pracovní skupina navštíví Baku během několika týdnů, aby tuto záležitost projednala. Na setkání v Baku dne 3. července 2016 si úředníci z Íránu, Ruska a Ázerbájdžánu vyměnili názory na projekt a náklady na vybudování klíčového železničního spojení, které počítá s připojením íránského severního města Rasht s Ázerbájdžánu Astara.
Tyto tři strany také studoval možnost účasti Ruska na financování projektu.
Rozpočet pro dokončení Rasht-Astara železničního projektu se odhaduje na 1,1 miliard $, jehož součástí budou dodány 500 milionů dolarů půjčky od Azeri bank.
Po dokončení bude úsek Rasht-Astara spojen železniční sítí Íránu a Ázerbájdžánu přes hranice města Astara.

Podle dohody z roku 2002, je hlavním cílem této trasy jsou následující:
– zvýšení efektivity dopravních vazeb s cílem zorganizovat zboží a osobní dopravy podél mezinárodní “Sever-Jih” dopravního koridoru;
– podpora přístupu na mezinárodní trh prostřednictvím železniční, silniční, námořní, říční a letecké dopravy státních stran této dohody; a
– zajišťování bezpečnosti cestování a bezpečnost výrobků
– harmonizace dopravních politik, jakož i právo a legislativní základ v oblasti dopravy za účelem provádění této dohody.
VÝHODY:
Analytici předpovídají, že zlepšená konektivita dopravy mezi Ruskem, Střední Asii, Íránu a Indie jejich příslušné bilaterální obchodní objemy zvýší. Zahraniční obchodní politika Indie, 2015-20, zdůraznila význam Mezinárodního Sever-Jih dopravního koridoru (INSTC) v rozšiřování indických obchodních a investičních vztahů se Střední Asií.
Úspěšná aktivace koridoru pomůže připojit Indii do Ruska během 16-21 dnů za konkurenceschopné ceny nákladní dopravy, které vedou k rozvoji obchodu na INSTC. V současné době máme buď použít Rotterdam port nebo pozemní cestu přes Čínu k dosažení Ruska a Střední Asii, což je dlouhé, drahé a časově náročné.
Očekává se rovněž vyloučení použití mrazírenských kontejnerů pro agro komodity dodávané do Ruska.
Studie provedená federací zasilatelských svazů v Indii bylo zjištěno, že cesta je, “o 30% levnější a 40% kratší než současná tradiční cestou”.
Indický vývoz může potenciálně získat konkurenční výhodu díky nižším nákladům a kratší dodací lhůty.
INSTC má zvláštní ekonomickou a strategickou důležitost pro Indii s ohledem na rostoucí regionální ambice Číny.
Navrhovaná INSTC by mohla pomoci Indii zabezpečit své zájmy ve Střední Asii i mimo ni.
Potenciál této trasy je různý. Cesta Suezským průplavem trvá 45-60 dnů, zatímco INSTC bude trvat 25-30 dní. Turecko nabídlo poskytnout potřebné informace pro propojení černomořské hospodářské spolupráce (BSEC) s INSTC.
OMEZENÍ:
INSTC stále nemá silný institucionální mechanismus pro řešení provozních záležitostí na zemi.
Problémy spojené s celním řízením a dokumentací.
Otázky týkající se financování potřebné infrastruktury.
Nízká úroveň stávajících kontejnerů na trase.
Absence společných pravidel hraničních přechodů mezi zúčastněnými zeměmi.
Vyšší tarif po železnici vs silniční dopravě týkajících se pohybu z Bandar Abbas.
Nedostatek vozů.
Bezpečnostní problém vycházející z islámských povstalců a související překážka vysokých nákladů na pojištění…

tana
Návštěvník
tana

Děkuji za informace.Zajímá mne,jaký je rozchod plánovaných kolejí, Nové hedvábné stezky i spojení z Indie , budou jako v Rusku, nebo jako v Evropě?

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

Touto informací tano bohužel nedisponuji. A jelikož jste mne samotnému vnukla podnět, na který neznám odpověď, kontaktoval jsem sekretariát Mezinárodního dopravního koridoru sever-jih v Teheránu a očekávám stanovisko, které obratem zveřejním zde. Hezký den

tana
Návštěvník
tana

Děkuji – důležité jsou obě trasy, jestli budou kompatibilní, mohou vlaky využít obě. Bude-li zapojena Transsibiřská magistrála, která prochází dříve Ruským dnes Čínským Charbinem, náklady na stavbu by se mohly snížit a využily by se, po modernizaci , vlaky, tím by bylo spojení Vladivostok – Charbin-Moskva-Petrohrad s odbočkami do zemí EU, ale tam jsou jiné koleje a nové trasy by nás stály spoustu investic, na které asi a/ nemáme b/ netýká se “starých zemí EU” tudíž nezájem.

tana
Návštěvník
tana

Dobrý den pane “Zighartice”, najít odpověď je asi velice složité, možná o tom zúčastnění povedou dlouhá jednání, kdo vyhraje, tomu železnice skutečně patří.
Protože jste v příspěvcích prokázal, že jste člověk, který se umí ptát a najít si správnou odpověď, prosím Vás, jakmile se dostanete alespoň k dílčím, neoficiálním, odpovědím, napište je na aeronet.
Asi nejsen sama, komu to leží v hlavě.
Vyrůstala jsem kolem roku 68 a stále více mne děsí tehdejší “vtip”.
Novináři prováděli anketu o tom, zdali si máme na pomoc povolat Číňany.
Lidé odpovídali ano nebo ne, až se dostali na pole, kde pracovala jakási babička.
Babička se novinářů zeptala, kolik těch Číňanů je. Odpověděli, že asi miliarda. Babička spráskla ruce a pravila “aj, aj, aj, kam my je všechny pochováme?”.

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

Děkuji za takovou spoustu doplňujících informací (dala jsem Vám palec nahoru, ale nějak zapadl, důvod mínusů nechápu).

konzerva
Návštěvník
konzerva

Přeruší rusko spolupráci v kosmu s usa..jako odpověď za oly mpiadu..http://rusvesna.su/news/1472104044

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

Navážu na Pjakina. Tradičně očekávané „Říjnové překvapení“ ve smyslu vraždy Donalda Trumpa by nebylo první úmrtí, které přímo souvisí s politickou kariérou manželů Clintonových. Politická kultura anglosaského světa nikdy neodmítala užitečnost a účelnost zabíjení příslušníků svého druhu, šlo-li o první místo v potravním řetězci. Je to národní zvyk, který se táhne celou americkou historií (čtyři zabití prezidenti a řada níže postavených politiků). Stav intelektu americké elity nejlépe charakterizuje zanícené kvílení Clintonové, když v televizi sledovala krvavou odplatu, vykonanou na Muammaru Kaddáfím.
Poezie kulek a vražd je natolik přirozenou součástí amerického života, že se nikdo ani nediví Obamovi, když pozoroval, jak speciální jednotka vraždí bin Ládina. I když je tento člověk považován za vyvrhele lidského rodu, přesto by scéna jeho zabíjení neměla přinášet potěšení. Obvyklé představy o Americe se už dávno nemění. Pokud v amerických věznicích zřizují speciální vitríny, v nichž může veřejnost sledovat výkon trestu smrti, je to už za hranicí dobra a zla. Ameriku není možno posuzovat v obecných kategoriích. Důkazem toho je pět mrtvol, provázejících jen za poslední měsíc cestu Clintonové k prezidentskému křeslu.
Všichni tito Američané měli jediný nedostatek. Kompromitovali ženu s úsměvem blázna a skelným výrazem v očích kokainistky.
Cestu vzhůru Clintonových lemuje neuvěřitelých 83 mrtvých protivníků, milenek, právníků, osobních strážců, agentů tajných služeb, novinářů, drogových dealerů, lékařů, členů ochranky, svědků atd. Všechny oběti zemřely záhadnou smrtí a jejich případy nebyly nikdy uspokojivě objasněny. Zřejmě po vzoru Al Caponeho, jen se držel hesla „Dobrým slovem a pistolí lze získat více než pouze dobrým slovem“. Obdobně jako Pjakin, si již delší dobu pohrávám s myšlenkou „dobře naplánovaného odstranění“ Trumpa a vyvolání záminky k obvinění jakéhokoliv nepohodlného (ne)globálního subjektu, jak tomu bylo 9/11. Dokonce ani síly jezuitů a mormonské mafie nemají obavy zavraždit svobodozednářského vůdce Trumpa.
Skandál s WikiLeaks vypukl dva dny před zahájením konventu Demokratické strany, na němž získala Clintonová nominaci na prezidentku USA. Uniklé dokumenty ze stranického serveru potvrdily takřka všechna podezření, kterými se už více než měsíc zabývá soud z podnětu podvedených příznivců Bernieho Sanderse.
V normálním světě by se už média neptala, co je pravdy na tom, že Hillary Clintonová podváděla při primárkách, že její strana pere špinavé peníze, že se nechává korumpovat od dárců a podobně. Jasné důkazy už tu přece jsou – zveřejnil je portál WikiLeaks. Pocházejí přímo od zdroje – ze serveru výboru demokratické strany.
To není žádná konspirační teorie nebo spekulace, na které se mainstreamová média odvolávají vždy, když jejich verze kulhá. Jsou to fakta, jasné důkazy – mimo jiné potvrzující finanční propojení těchto „mlčících“ médií na Demokratickou stranu. V normálním světě by nešla za mříže jen Hillary Clintonová, ale také její manžel, celé vedení demokratické strany a mnoho dalších politiků, obchodníků se zbraněni, dealerů drog a možná také nájemných vrahů.
Má to však jeden zádrhel: Vždy, když se objeví nějaký svědek, zemře. Stane se tak v tichosti, mimo zájem médií a za záhadných okolností, které jsou vyšetřovány tak dlouho, až se na ně zapomene. Tento jev neoddělitelně provází kariéru ženy, která se za pár týdnů může stát „nejmocnějším člověkem na planetě“.
Do voleb prezidenta USA zbývají necelé dva měsíce. Kolik mrtvých ještě bude? Kolikrát se znovu a znovu pustí mainstreamová média po falešné stopě „mechanického králíka“ – a skutečně závažné kauzy nechají ladem?
„Clintonová má smlouvu s ďáblem, Clintonová je ďábel,“ prohlásil nedávno protikandidát na prezidenta USA Donald Trump.
Nezbývá, než si připustit, že to nemusí být jen nadsázka.
Volební kampaň v USA tedy vstupuje do rozhodující fáze. V září a v říjnu proběhnou tři televizní dabaty, z nichž dvě ovšem (jaká náhoda!) kolidují se zápasy amerického fotbalu. Tento stav, kdy bude pozornost voličů roztříštěna (televize prý nemohly najít vhodnější termín), vyhovuje pochopitelně Hillary Clintonové, která v přímém souboji s Donaldem Trumpem téměř jistě prohraje.
Clintové odpovědi pro soud o její roli v uniklých e-mailech budou zcela jistě zamlžené – a bude třeba jejich doplnění – čímž se vše natáhne a rozmělní.
Toto téma však bude zcela jistě žhavou náplní televizních debat – a kdo ví, třeba jim dají voliči přednost před fotbalem.
Prezidentské volby v USA, zvláště ve své závěrečné etapě, už dlouho naznačují, že americká demokracie a psychiatrie jdou ruku v ruce. A také se sbližují. Čím více se spojují do jednoho celku, tím více mrtvol je kolem cesty. Není to právě směšné, když satirici tvrdí, že současná kampaň stále více připomíná povstání v blázinci, vedené pacientkou z pokoje nezvladatelných šílenců.
Opravdu velmi zvláštní je tento maják svobody a demokracie.

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

Pardon…Vypadá to, že se počet rozrostl na 84.
http://www.lajkit.cz/zpravy/item/627-media-mlci-clintonova-demence

tana
Návštěvník
tana

Ono je to jedno. Obama 2 x vyhrál volby se sliby uzavřít Quantanámo a zpřistupnit Medicar všem. Nesplnil ani jedno, dostal Nobelovu cenu míru.
Když zjistil, že na Kubě staví Číňani /asi za ušetřené USD/ 2 kontejnerové obří přístavy, jeden nadohled Floridy, letěl za Castry. Dostal krabici doutníků, bednu rumu, a Číňani vesele staví dál.
Ochránci přírody spustili chór o přírodě v Nikaragui v místech, kde má být průplav mnohem větší, než Panamský. Jenže pak tam přijel štáb německé TV a domorodci jim ukázali, že panenská příroda v okolí planovaného průplavu je kulisa cca 100 metrú hluboká, za kterou se skrývá zdevastovabá země po intenzivním zemědělství.

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

Západní politici se svými zlostnými sankcemi tak „ostrouhají mrkvičku“. Podpisem dohody o masivních dodávkách ruského plynu Číně se totiž jejich časté pohrůžky energetickým bojkotem Ruska, který by měl být citelným obchodním trestem za politiku Kremlu v ukrajinské krizi, změní jen v další prázdná slova. Putin podepsal v Šanghaji na třicet dohod, když další tucet se ještě projednává. Rekord. Navíc se bude budovat dopravní koridor mezi Ruskem a Čínou přes Kerčský průliv až na Krym. Čína chce na poloostrově vybudovat i přístav a ekonomickou zónu, čímž vznikne nová Hedvábná stezka. Cena za tisíc kubíků plynu pro Čínu je evropská – 350 dolarů. A přes 50 procent ruského exportu tvoří ropa. Pro ty, kteří nedrželi Rusku palce, špatná zpráva; Gazprom chce za surovinu zhruba o pětinu více, než za kolik ji Čína dostává z Turkmenistánu. Moskva požaduje, aby jí Čína zaplatila 25 miliard dolarů (zhruba půl bilionu Kč) předem; Rusko totiž musí kvůli vyššímu vývozu vybudovat obří plynovod ze Sibiře, který bude stát v přepočtu bilion korun. Obojí bude realizováno s možnými, leč ne zásadními korekcemi. Přání nezdaru “zlatého grálu” je jen otcem myšlenky českých psychopatů.
Události, které v roce 2010 ještě nikdo nemohl jasně předvídat, katalyzují nejdramatičtější série změn ve světové geopolitice od května 1945. Teprve v této době, kdy se Americké století utápí v dluzích a v ekonomické depresi, se prudce vynořuje Eurasie jako nejdynamičtější a zdaleka největší a nejbohatší region světa, co se týče zdrojů, a zvláště zdrojů lidských.
Jedním z fascinujících a potenciálně velice strategických vedlejších přínosů této rozlehlé integrace Eurasijské ekonomické unie s Hedvábnou stezkou je ten, že toto rozhodnutí přinese dramatickou změnu rozvojových možností pro světové bohatství ze zatím ne dostatečně rozvinutého využívání různých surovin, včetně zlata. Rusko se Středoasijskými státy jsou nejspíš držiteli největších světových rezerv všech představitelných kovů a minerálů.
Současní členové Mezinárodního severojižního dopravního koridoru jsou Indie, Írán, Rusko, Ázerbájdžán, Kazachstán, Arménie, Bělorusko, Tádžikistán, Kyrgyzstán, Omán, Sýrie, Turecko, Ukrajina a Bulharsko (pozorovatel). Turkmenistán v současné době není oficiálně členem, ale je pravděpodobné, že dojde ke konektivitě. Ázerbájdžán a Arménie se podílí na projektu a obě země v současné době budují nové železniční linky a silnice.
Ohromný Ekonomický pás Hedvábné stezky jasně vznikne, a to rychle. Vynořující se realita sítě Nové hedvábné vysokorychlostní železniční infrastruktury široce rozlehlé sítě cest a železničních propojení mezi všemi Asijskými a Středoasijskými národy se stane srdcem nového ekonomického světa. Je dobře známým ekonomickým jevem, že tam, kde se rozvine dopravní infrastruktura, rychleji ve všech takto propojených zemích roste HDP a má to multiplikační efekt, jelikož se rozvinou celé nové trhy. Eurasie je jasně místem, kde se to odehrává, jak už Vladimir Putin a Xi Jinping předvádí.
Porozumět problémovým oblastem a plně využít potenciál projektu přes Nhava Sheva-Bandar Abbas (Irán) – Baku (Ázerbájdžán) a Nhava Sheva-Bandar Abbas-Amirabad (Irán) – Astrakhan ( Rusko) = cesta přes Kaspické moře, mělo v srpnu 2014 dopomoci setkání federace zasilatelských svazů v Indii (FFFAI). Zpráva o chodu jasně poukazuje na to, že “navrhovaná INSTC cesta přes Bandar Abbas v Íránu do Ruska a SNS Cíl v tranzitu přes Írán, by mohl být nejlepší cestou s optimálními tranzitními náklady pro vývozce / dovozce”. INSTC je také ideální start Indie do projektu, jako velkého globálního hráče. Indie může být lano k dalším zainteresovaným stranám k partnerství v projektu, jako je Japonsko, které také vidí Střední Asii jako lukrativní trh pro své výrobky.

comment image?resize=571%2C402

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

Ta mapa – to je přesně trasa, která byla právě dojednána na schůzce v Baku – tzn. trasa, na které bude Rusko větším hráčem, než pouze tranzitní zemí tak, jak je to v plánu v případě Hedvábné stezky. A jak v článku zmiňuji – zbývá zprovoznit úsek kolem Kaspického moře na území Ázerbájdžánu. Což je (mj.!) jedním z důvodu,proč Rusko v bojích o Náhorní Karabach stojí na straně Ázerbájdžánu. Trasa Sever-Jih je navíc způsobem, jak omezit totální vliv Číny, která je zemí globalistů NWO.

iskar
Návštěvník
iskar

“Putin podepsal v Šanghaji na třicet dohod, když další tucet se ještě projednává. Rekord. Navíc se bude budovat dopravní koridor mezi Ruskem a Čínou přes Kerčský průliv až na Krym. Čína chce na poloostrově vybudovat i přístav a ekonomickou zónu, čímž vznikne nová Hedvábná stezka. Cena za tisíc kubíků plynu pro Čínu je evropská – 350 dolarů.”

Vsechny tyhle smlouvy podepsali Rusove natruc zapadu, zaroven v tezke nouzi a navic se skripenim zubu…a Cinani je pri tom pekne odrbali. A o cenach se jen spekuluje…napr. CR kupuje za 500 dolaru/ 1000 m3.
Snazme se byt realisty, stejna slava se kdysi zdvihla okolo BRICS a ted jsou z nej jen svrab a nestovice, ani statnimu prevratu v Brazilii nedokazali zabranit, o nejake alternative k USA/ Zapadu se neda mluvit.
Najivni pozitivismus prenechme prislusnym webum.
Svet moc dobre vi, ze Rusko nema spojence a lze ho vcelku beztrestne kopat do kotniku (viz olympiada) a Cinane budou prvi, kteri toho vyuziji. Podle meho udelaji vse proto, aby s hlavni trasou hedvabne stezky Rusko obesli, zaroven si nasmlouvali dumpingove ceny uhlovodiku pokud mozno na desitky let dopredu (stalo se) a ted uz mohou jen lavirovat a soustredit se na Afriku, kde lezi jejich hlavni investicni centrum. Rusko je az druhe v poradi a rozhodne neni v zavidenihodne situaci.

Navic…napr. vsichni se bouri proti Monsantu pro jeho nevybirave metody, ale nejsem si vubec jist, zda- li bude situace lepsi, az sem skrze hedvabnou stezku vstoupi cinsky Tiens, anebo ChemChin, jehoz manazeri chodi z vychovnych duvodu do prace s brokovnici (tam, kde je to dovoleno). Pak udelaji fuzi s nejakymi Rusy a my budeme po Monsantu prstickem hrabat, tihle se s nami nebudou parat uz vubec.
Nakonec si nejsem jist, co to tu vlastne oslavujeme a na co se tesime: na pad Zapadu a jeho vymenu za Cinany? jestli tohle bude vyhra, tim si tedy jisty nejsem.

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

Přibližné údaje o celkové ceně dodávek (400 miliard dolarů za 30 let) by naznačovaly cenu 350 dolarů za tisíc kubíků. Obvyklé ceny plynu se pohybují ostatně právě v tomto rozmezí. Například evropští příjemci platí na základě dlouhodobých dohod právě 380 dolarů. Pouhých 268 dolarů za tisíc kubíků, které měla na konci Janukovyčovy éry platit Ukrajina (a nakonec nesplatila), byla speciální cena výrazně snížená z politických důvodů.
Je to jeden z více prvků posilování čínsko-ruských vztahů. Je dost dobře možné, že smlouva je výměnou za jiné věci, které se nezdůrazňují, jako jsou třeba pokročilé zbraně. Čína může také chtít nějakou politickou podporu od Ruska v boji proti zemím jako Japonsko a Vietnam,“
Je to dnes velká móda; kdo neplivá po Putinovi, není „in“. Proto nikdo nevěří, že by svátost jménem americký dolar mohl být vytlačen z trhu rublem či jüanem? Nesmysl, přestože se Saúdská Arábie a řada jiných zemí začaly připravovat na změnu smluv, aby mohly zahraničním obchodním partnerům platit místo v amerických dolarech čínskými jüany, nebo měnami jiných asijských zemí? Rozšířit používání jiných měn než dolaru v zahraničním obchodě je jedním z „hlavních úkolů” VTB banky. Vzhledem k objemu ruského bilaterálního obchodu s Čínou je prioritou umožnit platby v rublech a jüanech, což je už realita těchto dnů. Otevírání účtů pro obchodování v jüanech, v hongkongských nebo v singapurských dolarech, poukazuje na snahu Ruska obrátit se v době napjatých vztahů s Evropou více k Asii. Americké a evropské banky po ruském „záboru ukrajinského Krymu“ dramaticky zpomalily poskytování úvěrů v Rusku. Centrální banka proto pracuje na národním platebním systému, aby Rusko nebylo závislé na západních společnostech jako Visa nebo MasterCard. O změně kontraktů na jinou měnu než dolar se svými asijskými zákazníky jednaly ropná divize ruského plynárenského podniku Gazprom a těžařská firma Norilsk Nickel.
Vladimír Putin má řadu let v Číně spolehlivého partnera, od Rady bezpečnosti OSN, až po nové sdružení, jehož tvoří nejsilnější a nejbohatší státy Východu. Spojily se v bezkonkurenční společenství BRICS, proti němuž je EU jen vzdálená chudá příbuzná. Putin navíc, jak jse se již jednou zmínil, podepsal v Číně rekordní počet smluv a dohod, byť ho čeští závistivci považovali za ženicha, co neví, jestli mu nevěsta před oltářem řekne své ano.
Když jsem se setkal s pojmem Wall Street a slyšel, jaký je tato burza a finanční čtvrť globální mozkový trust, záviděl jsem Americe. Dnes mám dojem, že nejvíc si zde brali asi ponaučení čeští veksláci a „kmotři“. Co to vlastně je finanční mechanismus zvaný dolar? Je silný nebo slabý, má šanci se udržet, je strašení z jeho vymazání z globálního obchodu jen propaganda Moskvy?
Něco jsem si zapamatoval z fárání do zlatého dolu v Johannesburgu. Penězokazci by se mohli učit. A USA hrozí částečný bankrot, pokud nezavedou vyrovnaný rozpočet. Jinak může dojít k neproplácení důchodů i k jiným pochmurným scénářům. Pomůžou další inflační snahy FEDu ve výši X miliard USD…? Nebo konec schopnosti splácet své dluhy, konec důvěryhodnosti americké ekonomiky; na tom se shodují dvě světové ratingové agentury. Standard & Poor’s a Weiss Ratings horší známku zdůvodňují nejen obrovským asi 20 bilionovým dluhem USA, ale i malým objemem zahraničních rezerv a kolísáním amerického hospodářství. Kongres povolil zvednutí stropu dluhu na finanční rok 2016 až na 19,3 bilionů dolarů. Podle údajů rozpočtového výboru při kongresu může dluh USA v roce 2040 vyrůst do poměru 120 % HDP. Absolutně nejvyšší poměr vládního dluhu vůči vládním příjmům, to není už legrace, pane Iskare. Nepomůže ani, že zrada „dalajlámismu“ dokonána jest…

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

A ještě jeden vzkaz; dohoda mezi Saúdskou Arábií a Čínou o stavbě společné rafinérie v Rudém moři je v jüanech. Ze strany Saúdů jde o signál směrem ke Spojeným států, že nehodlají spolupracovat pouze s nimi. Pokud vypořádání dodávek z této oblasti půjde mimo dolary, bude to jen další hřebíček do rakve petrodolaru. V Íránu už Čína obchází dolar, stejně jako ve Spojených arabských emirátech. Vzájemný tříletý měnový obchod mezi těmito zeměmi v rozsahu 35 miliard jüanů, resp. lidová měna remnimbi, mluví za vše. Jeden čínský remnimbi = 3,1389627 Kč.

Spektátor Čumilovič Puk
Návštěvník
Spektátor Čumilovič Puk

Líbí se mi Váš realismus. I když je to pohled na svět skrze černé brýle. Prostě to tak je. Rusko má jen dva spojence, a vždy tomu tak bylo: armádu a námořnictvo. Západ bez USA i Rusko májí jen jednu šanci – společné spojenectví.

tana
Návštěvník
tana

Dobrý den Pozorovatelko, díky za článek.
Námořní Hedvábná stezka obepíná celou Zemi čínskými přístavy a průplavem v Nikaragui, umožňujícím proplutí větším lodím, než Panama.
Z politicko-vojenského důvodu je asi nejdůležitější výstavba 2 přístavů na Kubě, již se používá ten menší, větší bude nadohled Floridy. Asi kvuli tomu jel Babrák za Castry, jenže ti mu dali na cestu spátky jen krabici doutníků a bednu rumu.
Z vojenského hlediska by to mohlo znamenat “ústup z bojových pozic” asi navždy. Protože k čemu rakety v Polsku, Pobaltí, Bulharsku, když je může mít protivník kdykoli nadohled Floridy? Tak USA SSSR nikdy neponížily. K tomu opravdu není co dodat.
Jsem ráda, že se Putin snaži hrát důležitou roli na Kavkaze, kde se obyvatelstvo vždy raději pralo a loupilo, než pracovalo, přeji mu úspěch, protože v opačném případě by se mu radikalizovali jeho vlastní mohamedáni. Jenže ze světového hlediska je asi důležitější, že Čína v tichosti “drží a nepustí USA pod krkem”.

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

Mapa globalistů, jak v má být v budoucnu rozděleno Rusko (zdroje):
comment image
Myslíte, že Putin nemá důvod být před Čínou, která je zemí globalistů NWO, ve střehu?
A vidíte tu Arménii/Velkou Arménii?

Spektátor Čumilovič Puk
Návštěvník
Spektátor Čumilovič Puk

A na Evropu se na mapě zapomnělo!

tana
Návštěvník
tana

V 19. st. se Rusko radovalo ze získání Manžuska, přes Charbin stavělo Transsibiřskou magistrálu, Ruská Niva byla plná článků popisujících Čínu a Japonsko…….
I v Rusku byla výstava ukazující jeho potenciál a úspěchy v průmyslu, a autor reportáže se pohoršoval, že zemědělství byl věnován jediný pavilon….
I tehdy se Rusové zmítali mezi velikášstvím a strachem-pudem sebezáchovy.
Bohužel ten pud sebezáchovy chyběl občanům Rakousko-Uherska, proto se stali snadným terčem intrik anglosaského světa, které vedly přímou cestou ke 2. světové a pokusu o vyhlazení Židů z povrchu Zemského.
Asi jsme se po 100 letech poučili, my jakž-takž ztmeleni ve V4, přičemž v našem případě jde o tlak občanů na vládu, i Rusové. Všem dochází to staré, že košile je blíž , než kabát a sousedské vztahy jsou veledůležité.
Humorné mi připadají úvahy o tom, zdali má či nemá vzniknout armáda EU, když tato armáda na papíře existuje, velí ji rakouský generál s nádherným jménem Wosolsobe.
A opravdu 3 armády nepotřebujeme, takže naše účast v NATO postrádá jakýkoli smysl. Z tohoto hlediska mi připadá návštěva paní Mercel v Praze a Varšavě jako velice úspěšná. Stejně jako projev V.Klause na předvolebním shromáždění strany Die Linke v Meklenbursku / spolková země u Baltu, bývalá NDR, Germanofoby upozorňuji, že tam žili mimo jiné Slované a pocházela odtud jedna z manželek Karla IV./.

Jaris
Návštěvník
Jaris

Tana, cituji; “…pud sebezachovy chybel obcanum Rakouska-Uherska, proto se stali snadnym tercem intrik anglosaskeho(dle mne zidovskeho a zidu v Anglii bylo jako maku) sveta, ktere vedly primou cestou ke 2. svetove a pokusu vyhlazeni zidu z povrchu zemskeho.” To je lez jako vez! Zidi jsou totiz za vsemi intrikami. Je dnes znamo, ze jak prvni,. tak i druhou svetovou valku prave financovali zidi. Pravdou je, ze Hitler chtel Nemecko od vecne problematickych zidu vycistit. Dal jim moznost vycestovat a mnozi odesli prave do Ameriky Znama kristalova noc byla pouze reakci na bojkot nemeckeho zbozi v Americe americkymi zidy. Cise pretekla a Nemci se vzbourili. O zadne vyhlazeni zidu nikdy neslo, to si vymysleli samotni zidi, kteri v zazemi a pohodli Ameriky sledovali jak se to v Evrope masti. Jestli slo o nejake vyhlazeni obyvatelstva, tak to byli HLAVNE Rusove, kteri zaplatili tu nejvetsi valecnou dan jak primo v boji proti fasizmu, tak v proslulych koncentracich. To nepatrne cislo zidovskych obeti je nejen nepravdive, ale take nestoji za zminku v porovnani s obetmi Rusu “6”milionu zidu a 20 milionu Rusu. To je setsakramentsky rozdil! A plati Nemecko kompenzaci Rusku? Ne! Zato tem nenasytnym parazitickym zidakum plati dodnes.

tana
Návštěvník
tana

Jarisi, já chci upozornit na rozpad Rakouska-Uherska a následné procesy, které oslabily naše teritorium.
Všichni víme, ze TGM od mládí spolupracoval s policií R-U, do podvědomí národa se dostal kritickým posuzováním Rukopisů a hlavně obhajobou Hirsnera /Žida/, nikdo nezkoumá, zdali Hirsnera obhajoval “ze své iniciativy”, nebo na přání policie.
Protože se po pár letech situce zopakovala.
Havel byl spolupracovníkem STB, tudíž nevíme, zdali Charta byla dílem jeho soukromé iniciativy, nebo si ji STB utvořila stejně, jako byla utvořena Mafie TGM.
Jak Mafie tak Charta vedly ke konečnému rozdrobení státu, obě organizace měly podporu v anglosaském světě, obě obsadily vládu v prvém okamžiku a obě začaly preferováním jedné skupiny obyvatelstva.
Vláda TGM začala pozemkvou reformou, kdy komise posuzující vhodné kandidáty byly složeny z členů Agrární strany, Sokola, Legionářů a představitelů místní samosprávy – těm se podařilo přehlasovat představitele samosprávy, jednalo-li se o uchazeče jiné , než české nebo slovenské národnosti, absolutní prioritu měli legionáři.
Havlova vláda začala restitucema a kuponovou privatizací.
Smtr našich cca 70 000 Židů považuji za velice smutnou událost celoevropského významu, v Čechách byla většina Židů na vysoké intelektuální úrovni, plně zapojená do společenského dění, o čemž svědčí např. desky se jmény sponzorů v kostele sv. Ludmily na Náměstí míru v Praze. Sponzorovali výstavbu Vinohradského divadla i Kulturního domu.
Doporučuji každému, nejlépe během jednoho dne, návštěvu Starého židovského hřbirova na Starém městě, a Vinohradského židovského hřbitova .
Aeronet se zabývá “porcováním RUska”, my jsme prošli stejným procesem, v případě silnějšího tlaku se rozpadneme na Čechy a Moravu, pak se odděli Chebská falc a Rusko si oddělí Loketsko /Karlovy Vary/ jako další enklávu po vzoru Královce-Kaliningradu……..

kari
Návštěvník
kari

Zajimavy clanek. Ale v aktualni dobe je v Cechach spis na poradi ( na grylu) ?Merkelova

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

Víte, kdo je na tomto obrázku?
comment image
Mnohem mocnější žena Evropy, než Merkelová – šéfka EU Mogherini. Kromě ní je tam (osm) komisařů EU – a ti všichni na návštěvě Íránu v dubnu 2016. Tyto návštěvy jsou časté a jejich cílem je přibližování EU Íránu=islamizace Evropy a tím naplňování Agendy 2030 a velmi to souvisí s děním v Turecku a v Arménii – viz Dění v Turecku a v Arménii – jasnější scénář „Evropského chalífátu“? – ostatně, je to Turecko, na kom závisí uprchlická vlna do Evropy a s tím ani Merkelová nic neudělá. A neudělá, protože je v zájmu právě Agendy 2030.

A tím, že článek je především o Íránu a Rusku, tak je sdělením, že když tou významnou schůzkou v Baku dostalo Rusko Írán na svou stranu a tím konkuruje Číně, může i Evropa dále existovat jinak, než je její islamizace (Agenda 2030) – ale to by se Evropa musela přidat na ruskou stranu. A protože Rusko právě drží v ruce všechny trumfy, jak jsem to popsala, je k tomu právě nyní ta nejlepší příležitost. A to je důvod, proč v článku i zmiňuji, že Pjakin AŽ NYNÍ přišel s návodem, jak se islamizaci bránit. Proto jsem v závěru uvedla i odkaz na řeč prezidenta Zemana, jehož představa o obraně proti uprchlíkům se velmi podobá té Pjakina. Ono všechno souvisí se vším a Merkelová je pouze pěšák – nad ní je Mogherini a EU Agenda 2030. A asi tomu nebudete věřit, ale všechno se už dlouho odvíjí od dění kolem Turecka/Íránu.

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

A ještě doporučuji podívat se v článku na tu mapu, kde je německé město Duisburg – obě části čínské Hedvábné stezky končí kde? V Německu. K tomu si přidejme, že Německo bude mít monopol na ropu a plyn v Evropě (Nord Stream) a spojnice Čína-Írán-Německo bude hotová. Z čehož je jasné, proč se od pádu komunismu buduje silné/sjednocené Německo (a také proč mají pouze Brusel/Belgie a Německo na vlajce i černou/asijskou barvu). A ruská cesta “Sever-Jih” i toto právě nabourává (nemluvě o Turkish streamu).

Jinak z toho, že na pořadí je pouze Merkelová (a tím nemyslím zdejší stránky, ale všeobecně) je mi docela smutno, ale to je taková klasika jako v 89. – všichni vždy bojují proti něčemu, aniž by viděli, kde je skutečně problém/řešení. A výsledkem je radost, že ve volbách zvolí někoho jiného – ač jdou z deště pod okap.

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

A do třetice ještě jeden komentář – nejsmutnější je, že i tam, kde by člověk očekával zasvěcený pohled, tzn. na stránkách levanetu, je z tak zásadního Pjakinova sdělení, jakým byla schůzka v Baku (navíc 8.8.!) a trasa Sever-Jih, jako pointa vytaženo téma – “rozdíl mezi geopolitikou a globální politikou”! No, to by musel Pjakin zaplakat a k tomu nemám co dodat, snad jen to, že se nelze divit, že přibývá lidí, kteří Pjakinovi nerozumí, když mu nerozumí ani ti, kteří by jej lidem měli přibližovat, protože zdůrazňuje zásadní světové události. A nelze se divit, že sám Pjakin je tak unavený, jak to předvedl právě v posledním pořadu z 15.8. v závěrečných asi 20-ti minutách https://www.youtube.com/watch?v=XlxYZL1PK28

To píšu proto, že poslední dvě otitulkovaná videa vložím jen a pouze z principu – aby na těchto stránkách žádný díl nechyběl

monsanto
Návštěvník
monsanto

Posledni dobou se mi zda, ze pribylo dost otazek miricich proti Pjakinovi nebo snazicich se ho chytit za slovo. Pjakin je vlastenec a vede lidi k premysleni vlastni hlavou. To se nehodi globalistum, ti potrebujici nevzdelane stado ovci makajicich od nevidim do nevidim. Takze by se mohlo jednat o utok pate globalisticke kolony.

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

Také si toho všímám a myslím, že problém je v tom, že lidé od něj čekají jasné předpovědi, jak věci budou vypadat a ve spoustě toho, o čem hovoří, se neorientují. Přitom všechno, co se děje, jsou procesy a ať člověk hledá jak hledá, široko-daleko nenajde podobné analýzy událostí. Člověk je samozřejmě událost od události může nebo nemusí brát, ale dle mého by Pjakinovi informace měly sloužit především k porovnání s nějakým vlastním pohledem, názorem. A do toho se většině lidí nechce, lidi mají nejraději jednoduché zprávy. A někdy i já sama žasnu, jaké otázky jsou Pjakonovi pokládány.

Roxorová tyč
Návštěvník
Roxorová tyč

Mimo tema: Přesně takhle by se mělo začít jednat i v Evropě:
https://www.novinky.cz/zahranicni/amerika/412920-stavkujici-bolivijsti-hornici-udajne-ubili-namestka-ministra.html
Jinak nenajdou rozum.

iskar
Návštěvník
iskar

Bohuzel je to tak, ze zadne z orientalnich spojenectvi nestoji na pevnych zakladech. V protestantske tradici (coz je vetsina Zapadu) je smlouva pomerne respektovanym dokumentem, proto to take relativne funguje a orientalci utikaji na Zapad a ne naopak. Nerikam, ze Zapad se vzdy chova seriozne, ci ze nema tendenci smlouvy porusovat, ale v pripade orientalnich formaci je poruseni mezinarodni dohody temer pravidlem. Viz Turecko z posledni doby, ktere strida “nalady” opravdu kazdy mesic.
Tohle nove spojenectvi vypada sice dobre, ale moc bych na nej nesazel.
Pro V.V.Pjakina je spousta prani otcem myslenky a je treba ho brat s rezervou. Propusteni Savcenkove by znamenalo narodni karastrofu, ovsem jakmile to Putin udelal, slo o mistrovsky tah. Odpis Turecka je v plnem proudu a Rusum brzy priklepnou Bospor, ale ouha, najednou maji Turci na to, vypoklonkovat NATO z Incirliku.
Ted rika, ze dopravni koridor Sever- jih je konkurentem Hedvabne stezky a ze se ho Iran nikdy nevzda. Iran pred par tydny “zasadil ranu” NATO tim, ze umoznil ze sveho uzemi start ruskych stihacek…a za par dni toto povoleni zrusil. Takze uvidime, jestli tenhle novy koridor neco prinese, me zatim pripada spise jako opatrne politicke spojenectvi, nezli jako ekonomicky projekt.
Zatimco jeste pred par mesici mela Nova hedvabna stezka koncit na hranicich vychodni Evropy, dnes je uz protazena az do Berlina. Podle meho zacinaji mit Rusove z Ciny vitr a snazi se zbastlit jakekoliv, i nestabilni konkurencni koalice a to za jakoukoliv cenu. Lehce se totiz muze stat, ze je Cinani odstrihnou od Evropy uplne, to by pak byla pro Moskvu prava pohroma a zbylo by jim jen tech par trubek (sice vyznamnych, ale stale pouhych trubek namisto pulzujiciho obchodu).

Zighartice
Návštěvník
Zighartice

Hlavním úkolem před členských zemí je udržení tempa pokroku, kterého dosáhli v posledních několika letech. Vzhledem k tomu, že Indie, Írán a Rusko jsou tři hlavní pilíře této obrovské sítě severo-jižního projektu, větší podíl zodpovědnosti budou muset být hrazeny jimi. Vzhledem k tomu, že je zájem ze strany jiných zemí jasně upozornit na rostoucí význam nadnárodní trasy, pravidelná posílená spolupráce mezi 14 členských států INSTC třeba urychlit. Také noví členové z regionu by měly být vyzvány k INSTC, aby byl efektivnější.

Neméně důležité je stanovení priorit a identifikace projektů (obě oživuje staré trasy a budování chybějících propojení), které si zaslouží větší pozornost z hlediska jejich užitečnosti při posilování obchodních a hospodářských vztahů mezi jednotlivými zeměmi. Členské země musí formulovat dlouhodobé strategie jak na bilaterální a regionální úrovni s cílem čelit snížené průchodnosti a realizovat budoucí potenciál trasy. Je důležitá tvorba vysoké úrovně pracovních skupin pro dopravní spolupráce mezi regionálními partnery, zakládání nezávislých společných studijních skupin a organizování výročních zasedání technických skupin, sledovat vývoj udržitelným způsobem, zejména pokud jde o projekty v oblasti dopravy, které jsou více orientované v přírodě, bude trvat ještě dlouhou cestu re-energizující na INSTC.

Nedávné iniciativy Indie, Íránu a Ruska, podporované ze strany zemí Střední Asie a také Tureckem, Arménií a Ázerbájdžánem, poskytuje příznivé prostředí pro opětovnou aktivaci a realizovat plný potenciál INSTC. Nicméně, bez trvalého úsilí ze strany členských států k řešení překážek, to zůstane pouze ambiciózní plán nesplněného projektu.

Ačkoli Turkmenistán není členem rady, je do značné míry součástí dopravní sítě v rámci projektu INSTC.

Dohoda o konečném a komplexním íránském jaderném programu spadajícího do společného Komplexního akčního plánu (JCPOA), který byl podepsán mezi Íránem a šesti hlavními mocnostmi, je pozitivním krokem, který bude poskytovat další impuls pro projekt INSTC. Odstranění sankcí na Írán otevře mnoho příležitostí pro investory k vyplnění chybějících spojení na INSTC, které v minulosti nebylo možné. Indie již projevila zájem investovat do kontejnerového terminálu projektu Chabahar, jakož i železniční projekt Chabahar-Faraj-Bam. Od Bam, který je na afghánské hranici, může být zboží přepravováno prostřednictvím Zaranj-Delaram Road, která je spojena s “věncem” dálnic spojující všechny hlavní afghánská města. Je zde také možnost rozšířit tuto cestu do Tádžikistánu a Uzbekistánu, který by dal další impuls k regionálnímu obchodu a tranzitu.

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

Opět děkuji – tak nějak jsem vnímala, že projekt začal být nově aktuální až teď. Mým pohledem ale důvod byl ještě v tom, že Ázerbájdžán koketuje s NATO, momentálně je stále jen partnerem NATO (myslím, že od roku 2002) a snahy o členství jsou stále, naposledy letos
https://www.isouvislosti.cz/azerbajdzan-a-usa-posiluji-vojenskou-spolupraci
Ázerbájdžán však byl zdrženlivý kvůli obávám z Íránu, něco o tom zde
http://outsidermedia.cz/Novy-trojsky-kun-se-jmenuje-Azerbajdzan/

A protože Gruzie je už téměř členem NATO (na letošním summitu ve Varšavě bylo dohodnuto, že jejímu přijetí už nic nebrání), tak se NATO pěkně i v této části přibližuje k hranicím Ruska.

Problémem přitom stále zůstává Arménie, která vstup do NATO razantně odmítla kvůli tomu, že v NATO je sousední Turecko, kterému nemůže zapomenout genocidu (dle mého i to je důvod, proč se hranice na území Turecka změní) a na protest Arménie vstoupila do Euroasijjské ekonomické unie EEU (členem se údajně má stát i Česko či Maďarsko), navíc má Rusko v Arménii velkou vojenskou základnu až do roku 2044.

Ale jak se ukazuje, že plán o Velké Arménii není fantasmagorie a že jeho výsledkem by mohlo být nejen částečné zabrání Turecka, ale i úplná likvidace Ázerbájdžánu, ázerbájdžánský prezident se zřejmě rozhoupal (podobně jako Erdogan) a přidal se na stranu Ruska a Íránu – o čemž svědčí právě ta schůzka v Baku.

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

A ještě bych dodala, že jestli si svět myslí, že hlavní nebezpečí pro vznik války leží jen na Ukrajině, tak Náhorní Karabach se může snadno stát podobnou rozbuškou a Pjakin má pravdu, když říká, že Rusko zabránilo světovému konfliktu. Vstup Gruzie do NATO je na spadnutí
http://zpravy.aktualne.cz/zahranici/gruzie-je-pripravena-na-vstup-do-nato-mini-polaci-cesko-tako/r~67b9af9c45b511e6bff10025900fea04/
A možná i to je důvod, proč čečenský prezident Kadyrov byl právě na návštěvě Putina a následně Putin přijal jeho pozvání – budou m.j. trénovat judo
http://www.ntv.ru/novosti/1654876/

zvědavá matka
Návštěvník
zvědavá matka

To iskar:
To, co píšete v závěru je trochu srandovní:
(Lehce se totiz muze stat, ze je Cinani Rusko odstrihnou od Evropy uplne, to by pak byla pro Moskvu prava pohroma a zbylo by jim jen tech par trubek…)
Nevím, nevím, pro koho by to byla pohroma….
Čím doma topíte, a na čem vaříte, a na co jezdíte ?
( Předpokládám, že bydlíte v Evropě….)

Solium
Návštěvník
Solium

Zaujimavy clanok, vdaka…

paa tal czechia
Návštěvník
paa tal czechia

lze také zauvažovat o jistém kvantovém skoku.Který otevře přes sto let uzavřené možnosti využití vynálezu bez uhlíkové stopy zcela jiným zpusobem,čili obejde ono letité embargo a nastolí jiný systém bez drancování surovin planety.Osobně mně zajímá běh měsíce září 2016 a definitivně rok 2017.