O potopě světa – třetí část: Židé jako spiklenec nebo jako oběť?...

O potopě světa – třetí část: Židé jako spiklenec nebo jako oběť? Třetí světová bude o válce mezi sionisty a muslimy a světové bohatství v rukou jednoho procenta – dvě videa

O potopě světa – třetí část: Židé jako spiklenec nebo jako oběť? Třetí světová bude o válce mezi sionisty a muslimy a světové bohatství v rukou jednoho procenta – dvě videa

Předchozí část jsem uzavřela obdobím, kdy se Egypt zbavil nadvlády hyksósských (semitských a hebrejských) králů poté, co byl zavražděn egyptský faraon Sekenenre a kdy mělo dojít k vyhnání semitů a Chabirů z Egypta. Ti, kteří neodešli, měli upadnout do otroctví a později je měl vyvést Mojžíš, kterému dal Bůh Jahve na hoře Sinaj znamení a obsah Tory. Přesné datum neexistuje, uvádí se, že to bylo ve 13. století p.n.l., důkazy ukazují spíše na 16. století p.n.l., bez ohledu na přesnost data je důležitější to, co se dělo dál.

Egypt

Po smrti Sekenenrea se ujali vlády jeho dva synové. Mladší z nich, Ahmose I.   (též známý jako Amosis I.) byl zakladatelem 18. dynastie, když jeho otec a po něm starší bratr Kadmose byli posledními vládci 17. dynastie. Za jejich vlády povstaly Théby proti Hyksósům, vládcům Dolního Egypta, a když mu bylo sedm let, jeho otec byl zabit. Na trůn nastoupil jeho starší bratr, ten ale zemřel za neznámých okolností, když bylo Ahmosemu deset let. Ahmose dobyl sever Egypta, vyhnal Hyksósy z dolního Nilu a znovu sjednotil celý Egypt, jehož hlavním městem se staly Théby. Upevnil egyptskou moc  a reorganizoval správu země – znovuotevřel lomy, doly a obchodní cesty a začal se věnovat výstavbě rozsáhlých stavebních projektů, které byly první svého druhu od dob Střední říše. Jeho stavební program vyvrcholil stavbou poslední egyptské pyramidy, po něm už se žádná nepostavila.

Faraon Amon

Vláda Ahmose I. položila základy pro Novou říši, během které se Egypt dostal na vrchol své moci. Období jeho vlády se datuje do 16. století p.n.l., po něm se ujal vlády faraon Amon a byla to dynastie v dějinách Egypta (a údajně i světa) nejdelší vlády. Amon přijal jméno „skrytý, utajený, schovaný“, za vzor si vzal už nikoliv boha Hora, ale babylonského Boha Marduka a nechal se vypodobňovat jako beran (což bylo ve Věku Berana logické a je vidět, že Egypťané nebeskou symboliku velmi respektovali).

Faraon Amon jako sfinga Berana

 

Symboly Egypta – dvojitá koruna, znak spojení Horního a Dolního Egypta, a kobra, připravená kdykoliv zaútočit 

Židé

V té době měl Mojžíš vyvádět semitské a hebrejské otroky z Egypta a před vstupem do země zaslíbené je vodit 40 let po poušti a  konat zázraky . Nepovažuji za důležité, jestli to trvalo 40 let či jen 40 dnů, důležité je období, kdy se tak stalo a to, že to opět byla země Kanaán, ve které došlo ke stejné genocidě, jako dříve, když tam vstoupil se svým lidem Abraham. Po bojích s původních obyvatelstvem si mělo území rozdělit dvanáct židovských kmenů a někteří badatelé se domnívají, že krvavá vítězství, o nichž se v Bibli mluví, jsou přehnaná a že příchod Izraelitů byl spíše pomalým vstřebáváním do kanaánské společnosti, než jejím krvavým odstraněním. Poslední archeologické výzkumy však odhalily stopy velkého počtu zničených měst, která ukazují, že exodus se odehrál a že k němu došlo na konci střední doby bronzové. Takové časové určení exodus klade někam do období sta let mezi vyhnáním Hyksósů a polovinou patnáctého století př.n.l., čímž se velmi zvyšuje pravděpodobnost, že Mojžíš byl do egyptské královské rodiny přijat až poté, co Thébané znovu získali moc nad celou zemí (nevládli tedy už Hyksósové) a tedy i pravděpodobnost, že Mojžíš znal tajemství zasvěcovacích obřadů. A velmi se tím zvyšuje i pravděpodobnost, že Mojžíš se těšil přízni nejmocnějšího ze všech egyptských králů, faraona Amona.

Když uvážíme, že dokud se neobjevil Sekenenre Tao II., téměř sto let fungovala spolupráce Egypťanů s cizími hyksósskými králi, že před Mojžíšem se egyptské přízni těšil už Abraham, Izák, Jákob a poté Josef a jeho bratři s rodinami a že později se Šalamoun oženil s faraónovu dcerou, pak to ukazuje spíše na vstřícnou spolupráci egyptských králů s vůdci a členy nově vznikajícího národa, než na jejich podřízenost cizím králům.  A nabízí se otázka, komu vlastně Sekenenre, zvaný Statečný, vadil tolik, že musel zemřít – nezemřel nakonec přes Josefa rukou Egypťanů proto, aby, když nechtěl prozradit původní tajemství iniciace, mohlo být vytvořeno nové?

Ale pokračujme ve sledování Mojžíše a Hebrejců. Když Mojžíš dovedl své lidi do Kanaánu, největší  boje probíhaly s Filištínci. Z tohoto období pochází příběh o Davidu a Goliášovi, po kterém se David stal prvním židovským králem. Sjednotil Izrael s Judskem a hlavní město přemístil z Chebrónu do Jeruzaléma, který dobyl, a následně ovládl území od Eufratu k Arabskému zálivu (jaká to podobnost se sjednocením Horního a Dolního Egypta).

O potopě světa – třetí část: Židé jako spiklenec nebo jako oběť? Třetí světová bude o válce mezi sionisty a muslimy a světové bohatství v rukou jednoho procenta – dvě videa

Dvě části izraelského království, připomínající Egypt, s hlavním městem Hebron, později Jeruzalémem  

Jeho velký plán – postavit chrám Bohu Jahve –  se mu však už nepodařilo realizovat a tohoto úkolu se ujal jeho syn Šalamoun. Ten, kromě toho, že si získal pověst velmi moudrého krále, se zapsal do dějin i výstavbou tzv. Šalamounova chrámu.

Šalamounův chrám – dva sloupy, spojené obloukem Šalom

Symbolika, započatá v Sumeru a k vrcholu dovedená v Egyptě, pokračovala  přes židovský národ –byla to náhoda anebo účel? Stavba velmi připomínala Babylon, jen původně sumerské sloupy Boáz (světský) a Jakím (kněžský) byly přejmenovány na sloupy Mišpat (královská moc ) a Cedaka (kněžská moc) a jejich obloukovité spojení dostalo název Šalom. Svět tento hebrejský výraz zná jen jako pozdrav, který znamená mír, ale pro Židy je to výraz, který znamená štěstí a blahobyt – ovšem až poté, kdy bude nastolen mravní řád, podepřený královským a kněžským sloupem, tzn. harmonií mezi Nebem a Zemí.  Oba sloupy se staly základem Šalamounova chrámu, přičemž sloupy představovaly sjednocení izraelského a judského království v jedno, s hlavním městem Jeruzalémem. Boáz, levý sloup, stál na jihu, představoval Judsko a označoval sílu, Jakín, pravý sloup, stál na severu a představoval upevnění, jejich spojení pak znamenalo trvalost. Tato idea měla po vzoru Egypta zajišťovat politickou stabilitu.

Sloupy Boáz a Jakím

Šalamounův chrám s dvěma sloupy

Šalamounovi bylo dáno stát se velikým. Oženil se s faraonovou dcerou, za což věnem dostal strategické město Gezer na egyptské hranici a za jeho vlády izraelské království vzkvétalo, jako niky předtím ani potom.

Vládou Šalamouna a výstavbou jeho chrámu jsme v období tisíc let p.n.l., v době, kdy vzkvétá i egyptské království. Šalamounův chrám, tajemství s ním spojená a sňatek s dcerou faraona ale potvrzují, že izraelská monarchie neopustila své egyptské kořeny a rituály. Při stavbě chrámu zemřel jeho vůdčí stavitel, ale pro židovský národ to nebylo takové neštěstí, jako když zemřel samotný Šalamoun. Pro Židy nastalo tisíciletí naplněné bolestí, zápasem a porážkou. Obě židovské země, Izrael na severu a Judsko na jihu, se znovu oddělily poté, co se sever měl vrátit k uctívání kanaánského Boha Baala a což vedlo ke vzájemné válce. Judskému království se ještě tři a půl století dařilo, zatímco izraelské upadalo. Vysvětlením mělo být, že zatímco Judsko dodržovalo rituály podle egyptského a babylonského vzoru a především zákony Boha Jahve, izraelské království mělo poznat, co znamená uctívat jiné Bohy.

Problémy izraelského království vedly k jeho zániku v roce 721 p.n.l., kdy bylo dobyto Asyřany, Judsko vydrželo o století a půl déle. Bída židovského národa vyvrcholila v březnu 597 p.n.l., kdy babylonský král Nebúkadnesar dobyl Jeruzalém, židovského krále Jójakína poslal do vyhnanství a na jeho místo dosadil loutkového krále Sidkijáše. Tehdy se více než tři tisíce Židů dostaly do babylonského zajetí.

Prorok Ezechiel

V zajetí si spousta Židů měla uvědomit, jak jsou jejich a babylonské dějiny podobné a existuje názor, že tehdy Židé získali podstatné doplňující  informace k sepsání svých dějin. V babylonském vyhnanství však došlo k jejich setkání s prorokem Ezechielem, které mělo ve velkém ovlivnit jejich další směrování. Prorok Ezechiel, který byl v jeruzalémském chrámu knězem a členem elity, měl mít ve vyhnanství tajemná vidění a  zpráva,  kterou v jednom z nich měl svým vypovězeným starším sdělovat, se týkala je-jich vlastního tajného obřadu, který se k nim dostal Davidovým rodem od Mojžíše. Podstatou prorokova sdělení bylo něco takového:

„Pravím vám, že své království jsme ztratili vinou lidí, kteří byli nevěrní Jahvovi a uctívali jiné bohy, a největšími viníky jste byli vy, protože jste prováděli svá ,tajná mystéria’, jež pocházejí z pohanského Egypta a jsou založena na uctívání slunce a nedbají Boha našich otců. To vy jste největší hříšníci ze všech a je správné, že vás Jahve trestá.“.

„Ale vždyť jsou to tajemství, která dal královskému domu Davidovu sám Mojžíš!“

„A proto už žádný královský dům nemáte. Pamatujte, že nebeským králem je Jahve,“ odpoví Ezechiel.

„Co máme dělat, proroku? Řekni nám, jak znovu získat, co jsme ztratili.“

„Nejprve musíte přestavět chrám vašich srdcí a chrám z kamene bude následovat. Žijte podle Zákona a klaňte se toliko Jahvovi. Svá tajemství si můžete ponechat, ale musíte se zbavit egyptského příběhu a velké pravdy, jež jsou v něm ukryty, využít k tomu, aby vám pomohly znovu vybudovat chrám. Hlaste se ke svým tajemstvím ale hlaste se především k svému Bohu.“

Ezechiel v dalších vizích popisuje ustanovení pro kněze, podle kterých si nemají holit hlavu ani nechat růst dlouhé vlasy, nemají před vstupem na vnitřní nádvoří pít víno, musí se ženit s pannami izraelitského původu a učit lid rozdílu mezi čistým a nečistým. Výčet požadavků obsahoval i zákaz vlastnictví osobního majetku. Pravidla nového řádu byla ustanovena a představa „budoucího chrámu“ začala být důležitější než chrám, který byl ztracen.

V roce 539 p.n.l. dobyla Babylon Persie a její král Židům nejen dovolil, aby se vrátili do Jeruzaléma, ale vrátil jim i poklady ukradené Babylonem. Židé znova dostali svou zemi, ale Judsko se stalo provincií Peršanů, jejichž říší nyní byli pohlceni. Do příchodu Krista zbývalo nějakých 500 let a byla to doba, kdy se na scéně objevila zcela nová kultura s velmi radikálními mysliteli, jejichž vliv silně dopadl nejen na Židy, ale i na Egypťany – Řekové.  Už v té době se začaly objevovat zprávy o příchodu židovského mesiáše a jak se blížil Věk Ryb (je obdivuhodné, jak se v těch dobách vše řídilo vesmírnou symbolikou), nastal doslova zápas s časem.

S odstupem se tehdejší dění  nedá nazvat jinak, než příprava na dobu, kdy bude nutné čelit nově vznikající kultuře, která by Egypt mohla nejen přerůst, ale zcela ho odstavit od vlivu a moci. O to víc, že v 6. století se i Egypt dostává pod vliv Persie, než jí později vystřídá vliv makedonský s Alexandrem Velikým a následně Římané. Proti těm už je zřejmě připraven egyptsko-hebrejský tandem, táhnoucí se celým našim křesťanským Věkem Ryb. O tom, jak začal postavou Krista, jak právě graduje přes USA a jak za nitky tahá Velká Británie a o tom, co „říkají hvězdy“ zase v pokračování.

………………………..

Na chvílí ale přeskočím čas a vkládám dvě videa, potvrzující, že máme-li pochopit současnost, je nutné pochopit začátek. První video už mnozí znají – je to shrnující přednáška V.V. Pjakina o současné světové moci, a ač jsem video na tyto stránky už jednou vložila, po dosud třech částech mého popisu historických souvislostí mu možná mnozí porozumí jinak:

Druhé video bude na mnohé působit jako jen silně konspirační a ani já v něm všechno neberu (dodatečně děkuji čtenáři, který na zdejší stránky vložil odkaz), ale kdo vydrží až do konce, ten se možná nad spoustou informací přinejmenším zamyslí – obzvláště nyní, když dokonce i Václav Moravec pro svůj pořad Fokus, odvysílaný před třemi dny na čt 24, zvolil téma, jak jedno procento světové populace vlastní většinu světového bohatství. Ve videu zazní i informace o dvou minulých a o budoucí (???) válce.

Mnozí si pak možná položí otázku “Kdo tohle zastaví?” A možná přibude těch, kteří dají za pravdu tak mocnému ruskému oligarchovi, jakým je Lebeděv, který říká: „V boji s temnými silami je pro svět jedinou nadějí Putin“ . Myslím, že dnes by mnozí vůdcové světa chtěli fungovat jinak, ale – kdo jednou vstoupil na palubu, ten už se bojí i jen hlesnout, že třeba Putinovi fandí (a tím mám na mysli i Obamu a především velmi zavázanou Merkelovou). A těm, kteří slepě slouží zápasu USA vs Rusko, by mohlo dojít, že jestli Rusko něčím zradilo NWO, pak tím, že odmítá být součástí novodobého velkého “království” s hlavním městem “Británie”, které bude s dvojitou korunou na hlavě vládnout Západu i Východu (což se po 89. tak pěkně rýsovalo).

  —–první část—–

—–druhá část—–

—– čtvrtá část—–

– Pozorovatelka –   7.5.2015

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
Hox
Návštěvník
Hox

Nesouhlas s “…Nepovažuji za důležité, jestli to trvalo 40 let či jen 40 dnů…”, je to naopak klíčová otázka. Pokud hebrejci byli v egyptském zajetí jako chrámoví otroci, a Mojžíš dostal autentické Vnuknutí Shora ( + 10 přikázání atd, ale nejen – Korán informuje, že mu bylo dáno “Písmo a Rozlišení” – o Písmu z Bible víme, o Rozlišení ani čárka… čípak práce?), a jeho mise byla předat ho těm, kdo s ním odešel z Egypta, pak roční přestávka od každodenního shonu, vyčištění mysli a osmyslení informace od Mojžíše logický smysl má, 40-ti leté putování bez práce a indoktrinace nových pokolení, které se už narodily během pochodu, znamená zcela odlišné cíle. Tedy: 1 rok putování = jeden cíl, 40 let = zcela jiný, neslučitelný s tím prvním cíl dané akce. A pokud se navíc v SZ dočteme, že po roce považoval Mojžíš cíl putování za splněný a vyzval své svěřence jít “osvojovat zemi Kaanánskou”, ale vypukla vzpoura (nebo byla vyvolána někým), během které byl pravděpodobně Mojžíš zabit, a teprve poté začíná 40 let putování a indoktrinace, to vyvstává zcela jiný obraz věci, odstranění Mojžíše a převzetí “projektu” třetí stranou se svými cíly, neslučitelnými s cíly Mojžíše.

xerox
Návštěvník
xerox

trojčit 40 let v poušti , kde krom špinavý vody a datlovníku je kulový s přehazovačkou je podivné tvrzení , pokud by tam chtěli přežít museli by se vzájemně požírat …

druhou variantou je chodit někam kráct , protože těžko počítat s tím , že už v té době tam fungovalo tesco s neomezenou otevírací dobou …
nabízí se ještě třetí varianta , že by je navštěvovali ufouni , ale ty jak známo se jezdí vyválet na podzim do pšenice , většinou do bývalé velké británie známou už jako západní pákistán , kde vytvoří bezduchý obrazec a mazaj vocuď …

v úvahu je přece jenom reálnější varianta , že je zásobovali obchodní karavany jenže ty jak známo na dluh nedávají , takže čím by mojžíšovci platili taky není jasné , jedině že by pořádně pustili faraónovi žilou než vzali dráhu a ukradli mu všechno co nevážilo tunu …

Jani
Návštěvník
Jani

A co božský pokrm – MANA a občas i křepelky? 🙂

“jedině že by pořádně pustili faraónovi žilou než vzali dráhu”… no i o něčem takovém je v knize Exodus zmínka – mělo to být ale trochu jinak…

Jani
Návštěvník
Jani

Nevíte něco víc o tomto mladíkovi?
https://www.youtube.com/watch?v=Y2-axpcHjUk