Libye: zákonné právo na bydlení i na lékařskou péči. Největší demonstrace v...

Libye: zákonné právo na bydlení i na lékařskou péči. Největší demonstrace v historii. Evropa mlčela, když USA popravovaly Kaddáfího, svět mlčel, když byl likvidován Chávez. Putin je dalším „diktátorem“ v pořadí a svět opět mlčí. Nestačí Evropě migranti, čeká na válku?

Libye: zákonné právo na bydlení i na lékařskou péči. Největší demonstrace v historii. Evropa mlčela, když USA popravovaly Kaddáfího, svět mlčel, když byl likvidován Chávez. Putin je dalším „diktátorem“ v pořadí a svět opět mlčí. Nestačí Evropě migranti, čeká na válku?

Země, které vlastní uhlíkové zdroje či jsou strategické pro jejich tranzit, mají smůlu – v jejich čele jsou vždy „diktátoři“. „ Naštěstí“ existují  USA, které  ve svém „bohulibém“ vnášení „svobody a demokracie“ takové země „osvobozují“.  A osvobozují je tak dlouho, dokud nedojde ke svržení „diktátora“ a dokud „diktátoři“ nejsou nahrazeni vládou natolik uvědomělou, aby pochopila, že veškeré přírodní zdroje na zeměkouli patří do vlastnictví USA a mohou být obchodovány pouze za americké dolary (jako například vrcholně „demokratická“  vláda Saudské Arábie, jediné země, kde např. dosud ženy nemají právo řídit auto). Přes Ukrajinu (tranzitní země plynu) je Rusko tlačeno do války a Putin označován za v pořadí dalšího “diktátora” jen proto, že chce ruské zdroje využít pro ruský národ.

Muammar Kaddáfí a Hugo Chávez

Za vlády Muammara Kaddáfího z Libye nikdo neutíkal, naopak, na jeho podporu proběhly nejmasovější demonstrace v historii:

Libye za Kaddáfího ještě pohledem české televize:

Podobný průběh měly události ve Venezuele, další na ropu bohaté země, kde byl zlikvidován Hugo Chávez, mající stejné zájmy, jako Kaddáfí:

Svržením Janukovyče začal ukrajinský Majdan:

Všechno stejný scénář, jako přes kopírák, ale Evropané se probouzejí, až s vlnou migrantů, a to nejen z Afriky, ale i z Ukrajiny, ač v dobách, kdy dění mohli ovlivnit, přitakávali a přitakávají zájmům USA a jejich služebníkovi EU a oslavují vojska NATO. Výsledkem akcí NATO v Africe jsou naštěstí jen migranti, ruský “diktátor” Putin však není totéž, co Kaddáfí, Rusko se stejným snahám může postavit.  Což znamená, že tentokrát výsledkem nemusí být jen migranti, ale válka.

A nejen kvůli migrantům právě přes území Libye, ale i proto, že před pár dny bylo výročí Kaddáfiho narození, tady je jeho vyznání:

Vyznání plukovníka Kaddáfího

Vzpomínky mého života: Plukovník Muammar Kaddáfí, vůdce revoluce, 5. dubna 2011

Ve jménu Alláha, dobročinného a milosrdného…Po 40 let, či to bylo déle, nevzpomínám si, jsem dělal vše, co jsem mohl, abych dal lidem domy, nemocnice, školy, a když byli hladoví, dal jsem jim jídlo. Dokonce jsem Benghází přeměnil z pouště na zemědělskou půdu, přestál jsem útoky kovboje Reagana, když zabil moji adoptovanou osiřelou dceru, pokoušel se zabít mne, a místo toho zabil nebohé nevinné dítě. Pak jsem pomohl svým bratrům a sestrám z Afriky penězi na Africkou unii.

Dělal jsem, co jsem mohl, abych pomohl lidem pochopit koncept skutečné demokracie, kde výbory lidí řídí naši zemi. Ale to nikdy nestačilo, jak mi někteří řekli, dokonce ani lidé, kteří měli 10 pokojové domy, nové vybavení a nábytek, nebyli spokojeni, protože jak byli sobečtí, chtěli více. Řekli Američanům a dalším návštěvníkům, že potřebují „demokracii“ a „svobodu“ a nikdy nepochopili, že jde o systém hrdlořezů, kde největší pes požírá ostatní, ale byli těmito slovy okouzleni a nikdy nepochopili, že v Americe není žádné bezplatné lékařství, žádné bezplatné nemocnice, žádné bezplatné bydlení, žádné bezplatné vzdělání a žádné bezplatné potraviny, vyjma toho, kdy lidé žebrají nebo stojí dlouhé fronty na polévku.

Ne, bez ohledu na to, co jsem udělal, nikdy to některým nestačilo, ale další věděli, že jsem synem Gamala Abdela Nassera, jediného skutečného arabského a muslimského vůdce, kterého jsme měli od doby Salaha-al-Deena, který získal Suezský kanál pro své lidi, stejně jako jsem já získal Libyi pro své lidi, byly to jeho šlépěje, ve kterých jsem se pokoušel jít, ochránit své lidi před koloniální nadvládou – před zloději, kteří by nás okradli.

Nyní na mne útočí největší vojenská síla v historii, můj malý africký syn Obama mne chce zabít, sebrat naší zemi svobodu, sebrat nám bydlení zdarma, léky zdarma, vzdělání zdarma, potraviny zdarma, a nahradit to americkým stylem zlodějny zvaným „kapitalismus“, ale my všichni v rozvojovém světě víme, co to znamená, znamená to, že země řídí korporace, že svět řídí korporace a lidé trpí. Takže nemám jinou možnost, než se jim postavit, a pokud si to Alláh přeje, zemřít na jeho cestě, cestě, která dala naší zemi bohatou zemědělskou půdu, potraviny a zdraví, a dokonce nám umožnila pomáhat našim africkým a arabským bratrům a sestrám, aby zde, v libyjské džamahírii, mohli pracovat s námi.

Nechci zemřít, ale pokud to bude potřeba pro záchranu této země, mých lidí, tisíců mých dětí, pak ať se tak stane.

Nechť je tato závěť mým hlasem světu, že jsem se postavil křižáckým útokům NATO, postavil se krutosti, postavil se podvodu, postavil se západu a jeho koloniálním ambicím, a že jsem stál se svými africkými bratry, svými skutečnými arabskými a muslimskými bratry jako maják. Když si ostatní stavěli hrady, já jsem žil ve skromném domě a ve stanu. Nikdy jsem nezapomněl na své mládí v Sirte, nerozhazoval jsem náš národní poklad pošetile, a stejně jako Salah-al-Deen, náš velký muslimský vůdce, který zachránil Jeruzalém pro islám, jsem si pro sebe vzal jen málo…

Na západě mne někteří nazvali „šílencem“, „bláznem“, ale znají pravdu, přesto však nadále lžou, vědí, že naše země je nezávislá a svobodná, není v koloniálním sevření, že má vize, má cesta je a vždy byla jasná a byla pro mé lidi, a že budu bojovat do posledního dechu, abych nás udržel svobodnými, nechť nám Alláh všemohoucí pomůže zůstat ve víře a svobodnými.

Plk. Mummar Kaddáfí, 5. 4. 2011

Čest jeho památce!

Evropa by se měla začít ptát, kam jí politika USA dovedla, a to dříve, než bude hůř, než jak to ukazuje přistěhovalecká vlna. Česká vláda právě mimořádně jedná o migrační krizi a premiér Sobotka učinil objev: “NATO, OSN a EU nedomyslely, jakou krizi migrace může přinést”. Co dodat – nemáme ve vládě vůdce a vizionáře, máme jen tajtrlíky…

Použitý zdroj Special k nedožitým 70. narozeninán M. Kaddáfího

Související: Sjednocená Evropa se začíná rozpadat

– Pozrovatelka –   18.6.2015

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
Efarmostys
Návštěvník
Efarmostys

No prostě úplně normální socialismus. Děkuji nechci.

parma49
Návštěvník
parma49

Pořád lepší socializmus než to co tam přinesli Američané

JARIS
Návštěvník
JARIS

Tenhle klip s Kaddafim jsem videla pred par lety. Mel ve sve zemi poradek a chtel rozvijet ekonomicky celou Afriku. Samozrejme se to nelibilo Americe, kterou ovladaji zidi, jak jednou potvrdil Kissinger. Stoji za povsimnuti, ze tam, kde nemaji zidi pristup k nerostnemu a jinemu bohatstvi, tam vypukne valka, ktera splundruje infrastrukturu, vlada padne do rukou proamerickych lumpu a necha za sebou zastupy mrtvych, zmrzacenych a osirelych obcanu-deti.Tyto zeme si zily docela spokojene, nez vypukla valka za dnes ‘sprostou demokracii’. Je mi zle z teto bezohledne fasisticke americko-zidovske metody, jak vyrvat bohatstvi jinym narodum. At mne nazvou rasistou, ale tam, kde jsou u moci zidi, tam dvacet let i vic trava neroste!

parma49
Návštěvník
parma49

Židi? Snad nadnárodní korporace a banky

sycho
Návštěvník
sycho

“Nechci zemřít, ale pokud to bude potřeba pro záchranu této země, mých lidí, tisíců mých dětí, pak ať se tak stane.”

Zrejme nejsmutnejsi na cele veci je to, ze jeho smrt nevedla k nici zachrane, ale pouze k padu libye do jamy…

Jonatán
Návštěvník
Jonatán

Prečítajte si zelenú knihu od plk Mumamarra Kaddáfáho. S pozdravo Mandy.

Skoro-nezamestnany
Návštěvník
Skoro-nezamestnany

nedivte se severni koreji a jinym suverennim zemim, kaddafi se vzdal vyvoje atomove zbrane a libye se vratila do doby kamenne, saddam hussein se vzdal vyvoje atomove zbrane,irak jako takovy prestal existovat. Syrie se vzdala vyvoje atomove zbrane a zatim bojuje o svoji existenci.

Lucie Novakova
Návštěvník
Lucie Novakova

Pokud jde o suverenitu Severní Koreje, s tím bych tak úplně nesouhlasila, odkaz na zajímavý článek: http://www.osud.cz/severni-korea-utajena-americka-kolonie

Skoro-nezamestnany
Návštěvník
Skoro-nezamestnany

Nemyslim si ze to tak je. KLDR zije z velke casti z ruske a cinske pomoci. KLDR pomahala napriklad syrii ve vystavbe reaktoru, pomerne je zname take nasazeni severokorejskych vojaku v syrii. O severokorejske mentalite je velmi zajimava kniha Nejcistsi rasa od Mayerse – pokud jde o ten rozdil mezi severem a jihem, tak skutecne se da rici ze vznikly dva narody, jeden severokorejsky a “jizni” pricemz ten jizni je tak amerikanizovany, ze mezi lidmi z obou zemi je tezke se domluvit,dokonce uz vyvijeji slovnik. Zde muzete videt ten kontrast jaky vytvorila globalizace.

Skoro-nezamestnany
Návštěvník
Skoro-nezamestnany

Dle údajů z roku 2008 činila gramotnost obyvatelstva 88% oproti pouhým 10% před rokem 1969,
HDI (index lidského rozvoje) činí 0,840 (pro srovnání, HDI České republiky činí 0,841),
HDP 14 192 USD, podpora v nezaměstnanosti činí 730 USD měsíčně (v ČR maximálně cca 780 USD, tj.
13280 Kč). Krom toho, každý občan obdrží měsíčně 1000 USD na sociálních dávkách,
novorozenci obdrží 7000 USD a novomanželé až 64000 USD na pořízení bydlení.
Začínající podnikatelé dostávají od státu 20 000 USD, půjčky na automobily a bydlení jsou
bezúročné, daně a poplatky fakticky neexistují. Pro zajímavost, plat zdravotní sestry činí
cca 1000 USD měsíčně. Poplatky v lékárnách nebo za zdravotní péči, školné, nic z toho
v Libyi nenajdete. Zájemcům o studium v zahraničí dokonce školné platí stát. Zdravotní
péče je na velmi dobré úrovni, zatímco před nástupem Kaddáfího k moci bylo 10% (!)
Libyjců slepých a třetina novorozenců umírala před dosažením jednoho roku života.

Nyní je věk dožití 75 let pro muže a 80 let pro ženy, tedy nejvyšší na africkém kontinentu a
vyšší než třeba v České republice. Vzhledem k tomu, že sám Kaddáfí v Zelené Knize
označil bydlení za základní lidskou potřebu („Ten, kdo vlastní dům, ve kterém bydlíte (…)
vlastní vaši svobodu nebo část vaší svobody, a svoboda je nedělitelná. Aby člověk byl
šťastný, nevyhnutelně musí být svobodný, a aby byl svobodný, nevyhnutelně musí sám
vlastnit své potřeby.“) je zakázána činnost realitních agentur, které spekulacemi neúměrně
zvyšují cenu nemovitostí. Voda, elektřina, plyn a základní lidské potřeby nejsou
zpoplatněny. Pro početné rodiny s dětmi existují speciální obchody se základním zbožím
za symbolickou cenu. V Libyi je 14 mil. registrovaných automobilů na 6,5 mil.obyvatel.

Při koupi automobilu stačí složit 20,3 procenta ceny a zbytek dotuje stát.
Finanční rezervy Libye činí přes 300 miliard USD, veřejný dluh je oproti tomu minimální
(druhý nejnižší na světě). To všechno navzdory desetiletí trvajícím sankcím OSN (v odvetě
za nevydání spolupachatelů atentátu na letadlo Pan Am 103 nad skotským Lockerbie) a
tomu, že před nástupem plukovníka k moci byla Libye jednou z nejchudších zemí na
světě.

Jistě, můžete si říct, že nebýt ropy, které se na Libyjském území nachází obrovské zásoby
(což je taky důvod západní „intervence“), nešla by většina těchto sociálních výdobytků
realizovat. Snad. Nicméně právě zásluhou Kaddáfího džamáhírije jsou výnosy z těžby a
prodeje ropy distribuovány lidu v podobě materiální i finanční a nemizí v kapsách
pohlavárů režimu, jako se to děje mnohde jinde.

Zelená Kniha je poměrně útlá třídílná publikace, vycházející postupně v letech 1975 až
1979. V češtině nicméně vyšla až v devadesátých letech. První část se jmenuje Řešení
problému demokracie – „Moc lidu“. Zde se plukovník Kaddáfí zaobírá věcí parlamentu,
demokracie, politických stran („Strana je soudobou diktaturou. Je to novodobý diktátorský
nástroj vlády, protože strana je vládou části nad celkem.“), třídního politického systému
(který odmítá ve prospěch přímé demokracie a národní jednoty) a plesbicitu. Jako řešení
předkládá systém Lidových konferencí a Lidových výborů coby vyjádření přímé demokracie
(„(…)demokracie je kontrolou lidu nad sebou samým“). Dále se věnuje například svobodě
tisku respektive projevu, kterou považuje za velmi důležitou.

Druhá část nese název Řešení ekonomického problému – „Socialismus“. Zde se autor, jak
z názvu vyplývá, zabývá především ekonomickými záležitostmi. Zde se opět projevuje jeho
příklon k tzv. třetí cestě mezi komunismem a kapitalismem. Dá se říct, že Kaddáfí odmítá
jak kolektivizaci výroby, tak kapitalistický volný trh a hledí především na záležitost mezd,
kdy nájemního, tedy na mzdě závislého dělníka považuje do určité míry za nesvobodného.
Řešení vidí v nastolení situace, kdy bude moci každý uspokojit své potřeby (ovšem nikoli
ve smyslu konzumu a materialistického hromadění kapitálu). Mezi tyto potřeby řadí vlastní
bydlení („Obydlí je důležitá potřeba jednotlivce i rodiny, a proto by nemělo být vlastnictvím
jiného.“ – srovnejme to s naší realitou, kdy domy a byty jsou natolik drahé, že běžný
občan se musí na desítky let zadlužit a nemovitost tak vlastně patří po celou dobu
splácení bance), příjmy („Příjmy žádného člověka nesmějí být mzdou z nějakého zdroje
nebo almužnou od někoho. V socialistické společnosti nejsou námezdní pracovníci, ale
partneři.“), vozidlo a půdu („Půda není vlastnictvím nikoho. Každý však má právo využívat
ji ke svému prospěchu prací, hospodaření na ní nebo jí užívat jako pastvy po celý svůj
život a život svých potomků, ale jen svou vlastní prací (…) pro uspokojení svých potřeb.“).

Část třetí, pojmenovaná Sociální základna Třetí světové teorie, řeší mimo jiné i důležitost
národa ((…) nacionální vztah je společenským vztahem (…)), nacionální cítění považuje za
přirozenou věc. Vyzdvihuje i důležitost rodiny a kmenu (což je v arabských podmínkách
pochopitelné) a definuje je dle své sociální teorie. Odmítá šovinismus a „výbojný
nacionalismus“ („Nacionální fanatismus, použití nacionální síly proti slabším národům nebo
nacionální rozvoj, který je výsledkem olupování jiného národa, přináší škodu celému
lidstvu.“).

Dále rozebírá společenskou úlohu ženy, kdy se staví za ženskou rovnoprávnost,
nicméně za předpokladu zachování primární tj. mateřské úlohy ženy a kritizuje jak
podřízené postavení žen, tak ztrátu ženství („Všechny společnosti dnes pohlížejí na ženu
jako na zboží a nic víc. Východ se na ni dívá jako na předmět potěšení, jenž lze prodávat
a kupovat, a Západ neuznává její ženství.“) nebo problém menšin. V několika odstavcích
vzpomíná zotročování černé rasy a předpovídá její vzestup. Závěr třetího dílu a tím i knihy
věnuje vzdělávání, kultuře, sportu a zábavě. Jako ve všem, i k těmto tématu přistupuje
neotřelým způsobem, když kritizuje například odcizení se sportu a kultury lidu (můžeme
srovnat s naší profesionalizací sportu, případně vytváření takzvaných „celebrit“ jak ve
sportu tak kultuře a s častou cenovou nedostupností kvalitního sportovního a kulturního
vyžití našich obyčejných pracujících občanů). Ve věci vzdělávání odmítá „učební plány“ a
klade důraz na praktičnost a přirozené sklony lidí k různým profesím, tedy aby nikdo nebyl
nucen studovat něco čemu nerozumí, nemá pro to talent nebo to, co v praktickém životě
neupotřebí. Nutno podotknout, že Zelená Kniha je v podstatě programem libyjské džamáhírije
a většina tezí byla uvedena do praxe.

Libye měla poměrně dobré vztahy se zeměmi Východního bloku, včetně tehdejšího ČSSR
(plukovník Kaddáfí je dokonce nositelem Řádu Bílého lva), byť komunismus jako takový
nebyl v Libyi nikdy propagován. Šlo především o hledání opory vůči americkému a
izraelskému imperialismu, který je pro arabské národy velkou hrozbou. Co se vztahů s okolními
státy týče, byly a jsou rozporuplné. V sedmdesátých letech se Libye vojensky angažovala v Čadu
a došlo i ke čtyřdenní libyjsko-egyptské válce, která byla důsledkem Kaddáfího podpory egyptských
revolučních kruhů.

Kaddáfího vláda měla financovat mnoho revolučních skupin po celém světě včetně Irské
republikánské armády bojující proti britské okupaci Severního Irska. I proto v roce 1979
zařadilo americké ministerstvo zahraničí Libyi na seznam zemí podporujících terorismus.
V roce 1986 USA přerušilo s Libyí diplomatické styky a bombardovalo Tripolis a Benghází
v odvetě za bombový útok na západoberlínskou diskotéku La Belle, při němž zahynulo a
bylo zraněno několik amerických vojáků a který údajně zorganizovala libyjská vláda.
Během amerického bombardování zahynulo přes sto lidí včetně Kaddáfího adoptované
dcery.

V prosinci 1988 došlo ke známému bombovému útoku na letadlo Pan Am 103 nad
skotským městem Lockerbie. Ten měl být odvetou jednak za bombardování libyjského
území a za druhé odvetou za před šesti měsíci Američany sestřelené iránské letadlo s 290
pasažéry na palubě. Libyjci vinu nejprve odmítali, až v roce 2003 přiznal plukovník Kaddáfí
podíl na této události a pozůstalým vyplatil 2,7 miliardy USD jako odškodné.

Po 11.září 2001 Muammar Kaddáfí útoky na World Trade Center ostře odsoudil a přislíbil
pomoc v boji proti islámskému fundamentalistickému terorismu ztělesňovanému Al-
Kajdou. V roce 2003 pak oznámil že Libye se vzdává svého programu vývoje zbraní
hromadného ničení a odškodnil oběti teroristických činů (viz výše). Od roku 2004 byla
zřejmá plukovníkova snaha normalizovat vztahy se Západem, ovšem bez ustoupení od
vlastní revoluční doktríny. Zkrátka lze říct, že Kaddáfí se snažil udržet prosperující „třetí
cestu“ ve své zemi a přitom zlepšit vztahy s ostatními státy jak Afriky, tak Evropy i
Ameriky.

Nicméně ani to mu nepomohlo, a tak začátkem tohoto roku došlo po předchozích
revolučních vystoupeních v Tunisku a Egyptě (které ovšem byly namířeny proti
autokratickým a proamerickým diktátorům) k povstání i v Libyi. Nešlo ovšem o nějaké
mírumilovné demonstrace, jak se nám média snaží namluvit. Akce byly evidentně
předem plánované, došlo k zapalování policejních stanic a úřadů. Velice rychle se mezi
demonstrujícími objevily zbraně americké a izraelské provenience, jak dokazují i některé
fotografie. Každý režim se pochopitelně brání proti násilí, a proto vyslala vláda do ulic
vojsko, aby zjednalo klid. K eskalaci násilí přispělo ovšem především to, že v pozici
dodavatelů zbraní, instruktorů a poradců působí jednak američtí agenti (a zřejmě i Izraelci)
a že se na stranu tzv. rebelů přidali – paradoxně – radikální islamisté z organizace Al-
Kajda. Navíc už před začátkem povstání na území Libye působila francouzská tajná služba.

Když později OSN schválila bezletovou zónu nad Libyí, byla otevřená cesta
k bombardování země, které prováděly zejména francouzské, italské a americké
bombardéry pod záminkou „pomoci povstalcům“. Není však žádným tajemstvím, že tato
takzvaná humanitární bombardování jsou předzvěstí okupací zemí bohatých na ropu,
popřípadě ležících v poloze, ve které si chce USA „upevnit mocenské postavení“.
EU a USA dluží Libyi za dodávky ropy skoro 200 miliard dolarů. V roce 2012 skončí
koncese velkých naftových společností, které mají právo na těžbu lybijské ropy. Kaddafí
požaduje zaplacení dluhů, nebo chce uzavřít mezistátní smlouvy s jinými zeměmi a
společnostmi. Patrně z tohoto důvodu je Libye napadena.

guest
Návštěvník
guest

No k tomu není co dodat, velmi výstižné a smutné.

Čtenářka
Návštěvník
Čtenářka

Děkuji za příspěvek. Připomíná mi to školu Summerhill. Obojí zní jako pohádka a obojí je prý realita. Leč pro mě stejně fiktivně působící jako moje oblíbené materiály Tvůrců Křídel. Smutné, velmi smutné. Děsivé, jak málo stačí, aby lidé věřili, že “Pepa” je ten dobrý a “Franta” naopak ten špatný.

...
Návštěvník
...

A nikdo nemluví o teroru těch lidí a evidentně nutném, protože nejsou schopni normálně žít ve volné zemi bez tvrdého režimu. Nikdo nemluví o jeho školních inspekcích, které sloužily jen k tomu, aby si vybral dívky, které sem u líbí a už je nikdo nikdy neviděl,…O ničem takovém se nemluví, ale hlavně že byl skvělý, protože všem dal bydlení…

Napos
Návštěvník
Napos

To ti predcital jako pohadky nejakej blb….