Kořeny amerického násilí a policejní brutality

Kořeny amerického násilí a policejní brutality

Kořeny amerického násilí a policejní brutality

Každý den přicházejí nové a nové zprávy z amerického města Ferguson o nepokojích, které tam vyvolalo zastřeleni černošského mladíka [1], které bez debat šlo označit nikoliv za sebeobranu, ale za popravu. Aby toho nebylo málo, jen o několik dnů později, další policisté nedaleko Fergusonu zastřelili dalšího černocha [2], prý držel v ruce nůž a chtěl je napadnout. Olej do ohně přilil i jeden policista na svém blogu, který napsal, že lidé mají dělat, co on řekne a potom je nezastřelí [3]. Z pohledu nezaujatého pozorovatele z Evropy se tyto zprávy mohou zdát neuvěřitelné, jako kdyby nešlo o zprávy z nejrozvinutější demokracie na světě, ale spíš odněkud z Balkánu. Jenže problém je v tom, že násilí v USA páchané policií má své kořeny úplně jinde a tento článek má de facto za úkol čtenářům přiblížit realitu v USA v obecně rovině.

[FOTO] Nepokoje ve Fergusonu zažehla policejní frivolnost v používaní střelných zbraní

Žil jsem s rodinou 11 let v USA, naše děti tam chodily do školy a měli jsme možnost poznat americký život důvěrně zevnitř. A možná právě proto vidím problém, který se nyní týká nepokojů ve Fergusonu, poněkud z jiného úhlu než běžná média a zpravodajství. Život v USA je v mnohém jednodušší a přímočařejší, ovšem některé aspekty života jsou pro Evropana doslova bizarní a nepochopitelné. Řeklo by se, že jiná země, jiný mrav, ale těch odlišností není zase tolik, ovšem ty, které jsou, tak ty jsou odlišné opravdu zásadně.

Škola bez domácích úkolů

Když náš menší kluk nastoupil do základní školy na předměstí Chicaga (kam jsme ho umístili na doporučení krajanů, neboť škola měla pověst s “malým procentem” černochů a Hispánců), tak jsme měli velikou radost, protože kluk dostane “americké základní vzdělání”. Ty uvozovky bych tam před těmi lety nedával, neboť jsem ještě nevěděl, jak to americké základní školství vypadá, ale to by bylo na jiný článek a jiné povídání. Manželku, která je povoláním učitelkou na gymnáziu, překvapilo už tehdy v roce 2000, že kluk nenosí domů domácí úkoly. Žádné nebyly. Osobně jsem na školu zajel za účelem debaty s paní třídní, jestli si kluk nevymýšlí, že žádné domácí úkoly nemá, ale tady jsem narazil hned na první specialitu. Kluk žádnou třídní učitelku neměl. Ve škole se vyučovalo akademickým způsobem, tzn. každá hodina jiný učitel v jiné třídě. Resp. úplně jinak, každá třída byla jen na určitý předmět a děti se po budově přesouvaly z hodiny na hodinu za dozoru “Supervizora”, později už samostatně.

Po několika minutách pátrání jsem narazil na jakousi nástěnku na chodbě naproti vchodu do školy, kde jsem objevil i fotografii našeho kluka, který byl ve skupině žáků, kterým v zarámečkovaném ohraničení dominovala fotografie jakési slečny s titulem “Class Supervisor”. Výraz byl zcela jasný, takže jsem hned vyrazil do sborovny do “Teachers Lounge”. Shodou náhod jsem na Miss Jenkins narazil a hned jsem si s ní popovídal. Byla naprosto u vytržení. Z rozhovoru vyplynulo, že vůbec není normální a běžné, aby rodiče se chodili na své děti ptát, protože mnozí z nich nechodí ani na rodičovské schůzky. Ve sborovně bylo ještě několik učitelů, kteří se k rozhovoru připojili a ptali se na Evropu, starší paní učitelka si vzpomněla, že její prababička pocházela z prostoru Domažlic, ale to hlavní, co mne zajímalo, to bylo vskutku děsivé: děti žádné úkoly domů opravdu nedostávaly, a to prý z důvodu, že při samoučení doma by děcka mohla získat “misinterpreted knowledge“, tedy znalost, kterou by si špatně při domácím studiu vyložily. Jinými slovy, děti jsou v americkém školství učeny od útlého věku k diskrétnímu přejímání stanovisek nadřízené autority, tedy učitele. Systém doslova demotivuje malé studenty od samostudia. Žádné samostudium nebo kognitivní proces vzdělávání. Nic takového tam nenajdete.

[FOTO] Americké školní vzdělávání je koncipováno hlavně formou “projektů”, což není v principu špatné, ale méně nadané děti upozaďuje a bez osobního vedení učitele se propadají na dno.

Dozvěděl jsem se, že děti dostávají samostatné úkoly v pozdějším věku, ovšem v rámci tzv. “projektů”, což jsou domácí úkoly pomalu na celý rok, některé jsou kratší, na dva nebo tři měsíce, případně semestrální práce. Ty mají za úkol ovšem nikoliv ověření znalostí nabytých při studiu ve škole, ale mají za úkol rozvinutí znalostí podle směrnic státní školské komise toho kterého státu unie. Škola se tedy snaží profilovat jedním směrem, který vyžadují rodiče, ale stát vyžaduje jiný postup. Vzhledem k tomu, že základní školy v USA mají velmi komplikovanou strukturu vlastnictví, zřizovatele, provozovatele, garanta a správce (všech těchto 5 subjektů se podílí na provozu každé jednotlivé školy v USA), tak je jasné, že směr studia a kvality výuky je de facto každá pes jiná ves.

Vzdělání je business, který prochází hlavně žaludkem

Je zcela běžné, že základní škola je v majetku soukromé osoby, nadace nebo města (myšleno vlastnictví budovy a pozemků), přičemž zřizovatelem je většinou školská státní komise, provozovatelem bývá obvykle město, církevní kongregace, státní organizace, soukromá společnost nebo okres (county), garantem kvality výuky je obvykle asociace učitelů (ale garantem může být i univerzita, státní nebo federální úřad) a správcem je nějaká soukromá firma nebo společnost, která se snaží generovat zisk z prodeje komerčního zboží dětem a studentům, provozem automatů s potravinama a limonádama a jinými aktivitami, třeba prodejem hamburgerů, hranolků a hot dogů anebo pořádáním komerčních sportovních aktivit, přičemž správce je ten jediný, kdo se stará o faktický provoz, údržbu a zázemí školy. 90% amerických dětí, které jsou obézní, získávají tuto obezitu až po nástupu do systému povinného školního vzdělávání v USA, tedy po šestém roce života.

SCHOOLS PROMOTING HEALTH

[FOTO] Tato školní jídelna v Utahu asi bude zděšením pro české rodiče… čokoládové mléko, hambáč, hranolky, turecký med a oplatka…

A právě díky této komplikované struktuře dochází k tomu, že rámec výuky je v USA značně roztříštěný. Když se v Česku řekne, že nějaká škola je lepší než druhá, jsou tím myšleny určitě rozdíly kvality výuky dosažené “shora”. Avšak v případě USA jsou “lepší” a “horší” školy odlišitelné mnohem markantněji, a to kvalitou výuku směrem “zdola”, což je alarmující.

Výuka na “dobré” škole může znamenat velký šok

Tady je na řadě vysvětlení. Co je to kvalita výuky směrem zdola a shora? Laicky řečeno, při technice výuky směrem shora se učitel snaží předat studentům a žákům “MAXIMUM” informací, s cílem toho, aby co nejvíce studentů dosáhlo co nejvíce znalostí. Toto je styl a model školní výuky na základních a středních školách v Česku a potažmo v Evropě.

Výuka směrem zdola je koncipována tím, aby v systému výuky propadlo “MINIMUM” studentů, a tím pádem, aby absolvování studia zvládlo co nejvíce z nich. Toto je systém výuky zejména v USA a paradoxně v rozvojových zemích, ale také na soukromých školách v Česku. To stojí za zamyšlení. Hlavní odlišnost v obou výukách lze definovat jako studium “socializační” (v případě výuky shora) a studium “individualistické” (výuka zdola). Americké školství má za úkol tedy vychovat z dětí osobnosti, které disponují nezbytnými základními dovednostmi, ale pro vlastní kvalitní vzdělání musí hledat specializované (a nutno dodat soukromé a placené) školy, protože státní školy jedou jenom výuku “zdola”.

Kvalitní vzdělání je tedy v USA vzděláním opravdu komerčním a placeným. Proto má tak obrovská spousta běžných Američanů omezené znalosti a nedisponují pokročilejšími informacemi ze státních škol, které jinak běžně získávají studenti a žáci v Evropě. Není to tím, že by v USA nebyli kvalitní učitelé, ale jde o jinak postavený systém priorit, kdy jedinec má získat ani ne tak znalosti a informace, jako spíš schopnost postarat se o sebe. To je přínosem pro individualisty, ale katastrofou pro běžné studenty s menšími individuálními schopnostmi. Těm potom musí stačit základní a velmi úsměvné střední americké vzdělání, které by bylo kapitolou samou pro sebe.

[FOTO] Správcovská společnost v této škole se s prodejníma automatama netají…

Ale tady se omlouvám za velkou odbočku od hlavního tématu, nicméně bylo potřeba vysvětlit souvislost mezi výchovou Američanů ve školách a jejich postojem k americké policii a orgánům moci. Abych tedy navázal k oné moji návštěvě ve škole syna, uklidnilo nás, že učitelé komunikují a jsou ochotní při poskytování informací. To v českém školství nefunguje, učitelé nemají rádi, když jim rodiče vrtají do výuky a metodiky, jak mají učit. Nicméně celá tahle věc měla pokračování.

Dětem v USA je vštěpován kult moci policie od útlého věku

V listopadu byla první třídní schůzka a slečna Jenkins si nás pozvala, stejně jako ostatní rodiče, do školy. Připravila přehlídku dosažených úspěchů svých svěřených ratolestí. Na první pohled bylo vidět, že škola klade eminentní důraz na výtvarnou výchovu. Kdo kreslí, nezlobí! Ovšem obsah kreseb byl pro nás poněkud šokem.  Jedna série kreseb se týkala tématu: “Naše ozbrojené síly – Our military forces”. Děcka kreslila tanky, letadla shazující bomby, vojáky se samopaly. Druhá série kreseb na téma “Police Heroes” byla o policistech. Obrázky zobrazovaly policisty, jak střílí do zločinců. Třetí série kreseb byla o hasičích. To bylo asi nejméně konfliktní téma, i když dětský psycholog v ČR by z těch kreseb asi zezelenal při pohledu na kresbu hořícího muže, na kterého hasiči stříkají vodu nakreslenou červenou barvou. Čtvrtá série o námořnících s loděmi, raketami a ponorkami. Pátá série o kosmonautech a raketách.

[FOTO] Policistka přišla prvňáčkům popovídat o dopravním provozu

Když si vzpomenu, že v Česku se malé děti učí kreslit v první třídě domečky, zvířátka, sluníčko a kvetoucí zahrady, tak mám pocit, že někde mezi námi a Američany je kulturní propast. Ovšem tahle epizoda s kresbami měla pokračování. Kluk chodil každou chvíli domů se zážitkama, že na hodinu do vyučování přišel policista, detektiv, policista se psem, policista kvůli drogám, policista kvůli prevenci shopliftingu (krádežím v obchodech), policisté ze zásahovky, co ukazovali super zbraně. Jindy kluk přišel s tím, že máme podepsat souhlas s exkurzí na policejní stanici a do věznice, jindy na policejní střelnici a souhlas ke střelbě na střelnici za dozoru policejního specialisty. Vrcholem bylo, když vánoční besídku organizovala škola za patronátu policejního okrsku. Manželka to klukovi podepisovala až po tu věznici, ale to střílení už jsem klukovi musel podepsat já, manželka to prostě odmítla. Prostě Amerika a militarizace výchovy dětí ve škole od útlého věku.

Kluk nám záhy začal blbnout a že prý nemáme dům napojený na policejní alarm, že by nám mohli zloději ublížit. A že nejsme členy Neighborhood Watch, což je de facto “uliční výbor” na americký způsob, a to jsem klukovi už střelil pohlavek. Kluk byl v první třídě a na konci roku byl úplně mimo, zblbnutý neskutečným způsobem. Když jsme jeli na nákup, kluk měl upřený pohled na můj tachometr pod volantem a každou chvíli křičel: “You’re speeding! Slow down!”, to když místo předepsaných 50 mph jsem jel 52 nebo 53. “Nekecej mi do řízení a mluv česky!”, obořil jsem se na něj. Jindy zase se mu nelíbilo, že si nenechávám větší odstup před autem před námi v trafficu. Sledoval doma teploměr a když jsme si chtěli udělat barbecue, kluk vylítnul, že to zakazuje vyhláška, o které jsem v životě neslyšel, že to říkal policista ve škole. Že když je velké horko, nesmí se grilovat venku.

HPIM0758.JPG

[FOTO] Starším vrstevníkům přišel policista povědět o kriminalitě a krádežích

Dalo nám hodně práce klukovi vysvětlit, že nejdůležitější slovo má rodina, tedy my, rodiče a že to, co slyší ve škole, musí nejprve konzultovat s námi a my mu řekneme, jak se na to má dívat. To docela pomohlo a zabralo, ovšem kdybychom ho nechali bez dozoru, stal by se z něho naprosto frustrovaný a z policistů vyděšený člověk. A právě tato policejní koncepce “Deter & Supress” (odstraš a potlač) je na školách v USA využívána k tomu, aby policisté byli v očích mládeže stavěni na úroveň polobohů. To dává policii v USA potom obrovskou a neomezenou moc. Policisté tam nejsou zvyklí na jakýkoliv odpor z principu.

USA jako národ deprivantů?

Školství vychovává z Američanů deprivanty. Osoby, které potlačují samy v sobě určité charakterové rysy vlastní osobnosti týkající se volních projevů a chápání svobody a zejména asertivity. Je potom logické, že když se některá z osob postaví policistům na odpor svým pouhým asertivním chováním, jsou z toho policisté vyděšení a vyvedení z míry. “Nám přece nikdo nesmí odporovat, ani slovně!”, říkají si. Tento postoj je možná oprávněný v případě stíhaných zločinců a vrahů, ale vytahovat na 12-letého kluka pistoli kvůli zahozenému kelímku s popcornem (kauza z loňského roku) anebo udusit chlapa vojenským škrtícím chvatem na ulici [4] kvůli tomu, že se policistům zdálo, že prodává nekolkované cigarety kolemjdoucím, to je prostě projevem naprostého zoufalství a neprofesionality policie v USA.

[FOTO] Policista míří brokovnicí na 14-letého kluka, který z legrace vylezl na střechu školy [5]

Kauza ve Fergusonu, resp. obě kauzy, neboť tam policisté zastřelili už dvě osoby, jsou důkazem toho, že historie násilí v USA nepramení ani tak z politiky vlády jako spíš z výchovy dětí a mládeže v systému vzdělávání od útlého dětství. Dospělí lidé tak mají ze škol v podvědomí zafixováno, že policisté jsou hrdinové, vojáci jsou hrdinové, námořníci jsou hrdinové, hasiči jsou hrdinové. A když potom se někdo policistům postaví na odpor, jsou z toho všichni úplně vykolejení a hned sahají po zbrani, a to i kvůli pitomosti. Jaké nebezpečí představuje pro společnost člověk, který zahodí kelímek? Nebo člověk, který prodává nekolkované cigarety? Nebo člověk, který ukradne v obchodě plechovku s pivem? Je potřeba ty lidi kvůli tomu zastřelit? Proboha, kde to jsme?

Pokud přistoupíme na to, že budeme takovéto lidí místo zatýkání rovnou střílet, potom můžeme zabalit všechny ideály spojené s demokracií do velkého pytle a spálit ho. To potom nepotřebujeme ani tu demokracii, ani soudy, protože nám stačí právo “lynch”, lépe řečeno, právo ulice. A pozor, pokud přistoupíme na tuto hru, tak právo ulice není nezbytně právem policejním. Právo ulice se neřídí zákony policie, ale pravidlem většího a delšího klacku. Anebo podle toho, kdo má více klacků. A to už není demokracie, to je anarchie a totální chaos.

[VIDEO] Druhý incident z Fergusonu zachycuje zastřelení člověka bez snahy policistů o použití taseru

Policisté ve Fergusonu se mohli zachovat jako policisté. Jsou trénovaní a mají výzbroj. Nesmrtící výzbroj. Kromě bojových technik, chmatů a chvatů, za jejichž trénink a výcvik už tak platí US daňoví poplatníci nekřesťanské peníze, mají policisté i paralyzéry, které skolí každého protivníka. Proč nepoužili proti zmíněným dvěma černochům právě tasery? Nikdo z nich na policisty nemířil zbraní, čili k použití paralyzéru byla příležitost i čas. Jenže, když se podíváte na oba incidenty, neuvidíte hrdiny v policejních uniformách. Uvidíte zbabělce. Vystrašené a vyjukané policisty, kteří ihned vytahují zbraň (tak nějak po “esenbácku”) a ve strachu vyprazdňují zásobníky do těla nebožáka. Žádný pokus o zpacifikování podezřelého profesionálně, obuškem, paralyzérem apod. Ne, prostě policisté se zachovali tak, jako na základní škole učili našeho kluka: “Policista je hrdina, nikdo mu nesmí odporovat, zabít člověka je správné, pokud spoušť mačká policista a ne civilista, to si pamatuj!”

Ústava a právní stát v USA umírá. Umírá pod výstřely vyděšených policistů z urostlého černocha, co štípnul zboží v krámu, umírá pod snahou o masivní militarizaci policejních sil v USA [6], umírá díky zfašizovanému školství, umírá díky špiclování a odposlouchávání občanů a jejich soukromí. Umírá pod každým dalším americkým nekonečným seriálem o policistech a vyšetřovacích službách a kriminálkách, které mají v televizi posílit v podvědomí amerických diváků dojem o všemocnosti americké policie. Je smutné, že hrdinou je policista, který zastřelí před nákupákem člověka kvůli zlodějně za 28 dolarů, ale policista, který bez výstřelu zpacifikuje v obytném domě násilníka, zůstává bez ocenění a bez zájmu médií. Každopádně, dávejte si pozor na své děti, s čím přicházejí že škol. Co je tam učí, k čemu je vychovávají. Abyste jednou nebyli překvapeni. A to neplatí jen o USA. To platí o všech školách na celém světě.

-VK-

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
Hraničář
Návštěvník
Hraničář

“kteří ihned vytahují zbraň (tak nějak po „esenbácku“)”

Hmmmm…. jako pamětník nepamatuji, že by “esenbáci” hned vytahovali zbraň. Měli totiž také veliký respekt (a strach z nich), ani ne tak kvůli školní výchově, ale z vědomí, že jsou vskutku představitelé státní moci a že politici za nimi stojí. Navíc vůbec neměli obavu, že by někdo vytáhl zbraň na ně.

Miroslav
Návštěvník
Miroslav

Zajímavý článek. O životě v USA zdá se nevím nic.

Ale nechápu, jak autor došel k tomu, že „vláda“ policie je totéž co anarchie? Že by záměrná demagogie?

Ema
Návštěvník
Ema

Americké školství…..co takhle sepsat své zkušenosti se školstvím v USA ? Myslím, že by to bylo velmi poučné.

trodas
Návštěvník

Výsledky pitvy podporují výpověď policisty Willsona, co zastřelil Michaela Browna:
http://www.youtube.com/watch?v=UMnMmxZgTlg
– zastřelený Brown byl zfetovaný Marihuanou do té míry, že to moho způsobovat halucinace
– napadl policistu, přetahoval se s ním o zbraň a ohrožoval ho jeho vlastní zbraní
– po útěku po prvním výstřelu se zastavil a rozběhl se znovu na policistu, který neměl na vybranou…
Tuto verzi události potvrdily důkazy a i výpověď 7 svědků, kteří (samí černoši) žádali anonymitu, aby je vlastní komunina nezlynčovala.
Tedy nebezpečný magor byl po zásluze odstraněn. Mimochodem, jeho příbuzenstvo se porvalo u prodeje jeho věcí tak, že přítel jeho matky napadl jeho bratrance údery ocelovou trubkou do obličeje. A jakkoliv řvali o “rasismu policie” tak pak volali policisty… Negři ve Fergusonu by se nyní měli fofrem OMLUVIT za všechny ty lži typu “Hands up, don’t shoot!”, za rabování, za osočování druhých z rasismu, atd. atd. atd.

ascharad
Návštěvník

[FOTO] Tato školní jídelna v Utahu asi bude zděšením pro české rodiče… čokoládové mléko, hambáč, hranolky, turecký med a oplatka… řekněte nám prosím, kde ten stát na to bere, děkuji.

xxx
Návštěvník
xxx

komu neni rady, tomu neni pomoci. Kolik argumentu potrebujete. setkal jste se aspon JEDNOU v zivote s nebezpecnym clovekem? Byl jste nebo jste aspon videl nejakou drsnou inzultaci?
Casto lidi, kteri se pohybuji v akademicke (spis bezpecne) spolecnosti, jezdi v noci tagem, autem maji takove slunickove nazory.

xxx
Návštěvník
xxx

to byla reakce na uzivatele s nickem otazniku

Radi Kucer
Návštěvník
Radi Kucer

V real-socialismu, jsem se od policistů, tehdy příslušníků SNB – esenbáků, čekal naprosto cokoliv, vyjma toho, že mě odstřelí. Nevím, zda jde o faktickou neznalost autora, nebo o zpestřením laciným leč věrným tématem (kopnout si do něčeho komunistického), každopádně tohle článku na důstojnosti nedá. Osobně si myslím, že ta země USA má právo si doma dělat co chce, stejně jako má právo (lépe řečeno by měla mít svaté právo) každá jiná země si řešit pořádek doma po svém. Problém mám s tím, že ta země USA svoje domácí manýry šíří do světa násilím (export demokracie, vyhlodávání národů zevnitř, vybombardovávání zvenku), to je kardinální problém.

Nikolas
Návštěvník
Nikolas

Pokud jste si nevšiml vážený,tak oni se ty úchylnosti snaží vyvážet do celé Evropy pomocí svých evropských konin!Začalo to buzeranty v ulicích a skončí to absolutní nesvobodou,když budou lide dementní jako vy!

Roman Kovařík
Návštěvník
Roman Kovařík

Jediné mne trošku zarazilo, že tasí zbraně po esenbácku, můj otec byl u esenbáků 30 let a ani jednou neměl zbraň v ruce na někoho vytaženou, ono totiž jen kolem vytažení zbraně, aniž vůbec byla použita, bylo příšerné papírování, o střelbě ani nemluvě, to bylo spíše kvůli nepoužití zbraně zabito nemálo esenbáků.

Junkman
Návštěvník
Junkman

Sice tu nestihli nikoho zabit ale zatkli par ludi za tancovanie
https://www.youtube.com/watch?v=zhDQkSqii-E

TSq
Návštěvník

Byl jsem vychováván mezi zbraněmi, nebyl problém si vzít cokoliv a použít, ale !!
Byl jsem vychováván ku Cti, Poctivosti a Hrdosti i brutálně mlácen už jako dítě za porušení, nestěžuji si ani náhodou, ba naopak.
Každá hra je příprava na konkrétno, hra na vojáky -> válku.
Dítě je tvárný panenský materiál, dá se přitesat kamkoliv, od světce až po masového vraha. Věc rodičů a školy, výchovy a vzdělání. Politického rozhodnutí rodičů i škol, ale i medií a propagandy.