Ekonomická viabilita supersystémů odhaluje samotnou podstatu úpadku západní civilizace. Společným jmenovatelem je lidská touha po lepším životě. Schizma dualistického syndromu je všude kolem nás!

Poslední článek [1] o koncepci systému odmítnutí Nového světového řádu ponechal mnoho nezodpovězených aspektů takového procesu a jak je vidět i z diskuse níže pod zmiňovaným článkem, je potřeba jít ještě hlouběji ve vysvětlení procesů, které nás obklopují v Evropě posledních 27 let. Tento článek je svým obsahem doplněním teorie systémů, ale kdo se o problematiku zajímá, určitě se dozví několik podstatných zajímavostí. Principiálně události v Evropě i v České republice lze zcela jednoznačně vnímat jako vnitřně-vnější procesy, kdy vývoj společnosti a potažmo civilizace je definován zvláštní věcí, která se nazývá “Dualistický syndrom supersystémů” a je to regulační mechanismus každého režimu, společenství nebo útvaru. Jeho pochopení nám pomůže vysvětlit naší vlastní povahu.

Axiomatické váhy společnosti

Každý společenský systém lze zjednodušeně zobrazit jako miskové váhy, kdy na každé misce je jeden ze dvou určujících faktorů společnosti, tzv. axiomů. Společenské zřízení může mít mnoho podob a názvů, říše, království, konstituční monarchie, feudální systémy, kapitalismus, socialismus, komunismus, hybridní systémy jako např. Evropská Unie nebo Čína atd. Jenže společenské systémy jsou všechny nastavené tak, že je definují právě jen tyto dva axiomy v určitém poměru, které jsou ale vzájemně k sobě v antagonistickém postavení. Jedná se o tyto dva axiomy:

  • Každý člověk ve společnosti chce maximum svobody
  • Každý člověk ve společnosti chce maximum zdrojů

Ve skutečnosti všechny tyto systémy se snaží o ekonomicky a fyzikálně vyloučený proces, aby váhy dualistického syndromu začaly fungovat tak, že obě misky pomyslných vah mají jít dolů nebo nahoru současně. Z tohoto násilného procesu vzniká potom “zlom dualistického systému” a obrazně řečeno dojde ke strhání vah. Společnost má tak málo svobod (anebo zdrojů), že dojde k obrovskému tlaku na opačnou misku vah, ale síla spočívající na první misce je už tak velká, že se váhy strhají. Propukne tak revoluce, povstání, exodus, emigrace, občanská válka, případně se zhroutí civilizace, pokud problém postihl více zemí. Současnou migrační krizi lze považovat za počátek zlomu dualistického systému, kdy procesy migrace jdou proti základním svobodám západní civilizace, elity se snaží migranty násilně integrovat proti vůli obyvatel a ekonomické misky vah přestávají být prioritní a prudce se začíná tlačit na misku svobod.

DSM-EU.png
Ekonomická viabilita systémů jde znázornit i pomocí světel aglomerací, které za noci svítí do vesmíru.

Svoboda člověka ve vztahu ke zdrojům, potažmo k penězům, je ve zvláštním a neurčitém postavení. Na první pohled není zřejmý antagonismus. Když má člověk více svobody, ne nezbytně musí mít méně peněz. Naopak, svobodný člověk by měl mít teoreticky tím více peněz, čím svobodnější prostor se mu dostane ke své realizaci. Toto je základní teze kapitalismu. Nebo spíš byla. Nebo ještě lépe, nikdy nebyla doopravdy. Jak se totiž ukázalo v praxi, oba dva axiomy jsou k sobě v lineárním vztahu jen do chvíle, kdy zdroje ve společnosti jsou rozmístěny rovnoměrně a lidé mají ke zdrojům svobodný přístup. V okamžiku, kdy toto neplatí, oba dva axiomy se začnou k sobě najednou chovat jako dvě misky vah v antagonistickém postavení. Když jedna miska je těžší, je na ní kladen větší důraz, druhá miska trpí a jde nahoru, její význam klesá.

Závislost na zdrojích

Od narození je dítě vychováváno k urputné společenské soutěži o zbývající zdroje. Dítě je nuceno, aby se učilo, aby mělo nejlepší vzdělání, aby získalo potom dobře placené zaměstnání, vysokou pozici, aby mělo hodně peněz, mohlo mít pohodlný život, rodinu a spokojené stáří. Vzhledem k tomu, že zdroje ve společnosti už nejsou volné, vzniká vazalský vztah.

  • Občan je závislý na zaměstnavateli
  • Zaměstnavatel, resp. podnikatel je závislý na zákaznících a na trhu
  • Trh je závislý na ekonomickém výkonu státu, na spotřebě a obratu
  • Stát je závislý na půjčkách od mezinárodních bank na kapitálových trzích

V tomto postavení, kdy zdroje jsou vlastněny úzkou skupinou osob na světě, dochází k antagonistickému chování obou axiomů. Čím více peněz a obecně zdrojů chce jedinec nebo objekt získat, tím více své vlastní svobody musí obětovat a de facto prodat. Toto je odpověď na otázku, proč tolik subjektů v ČR pracuje proti zájmům republiky, proti svobodě, protože tyto subjekty vyměňují svojí svobodu za peníze a zdroje. Nejhorší na tom je, že nejde jen o neziskovky a organizace, ale o obyčejnou majoritní veřejnost.

Prodej svobody za zdroje

Na základě dualistického syndromu by osvobození od bank a od vazalství státu na cizích bankách a fondech znamenalo, že mohutným tlakem na svobodu by ve společnosti začaly ubývat zdroje. Zatímco miska vah se svobodou by byla těžší a těžší s větším významem, miska zdrojů by se marginalizovala, byla by lehčí a lehčí, až by zcela majetky a zdroje nebyly ve společnosti potřeba. Teoreticky. Společnost by se místo majetkově založené stala společností intelektuální. Nepotřebuje-li člověk zdroje, je absolutně svobodný. Ale to je pouze teoretická rovina. Utopie.

EUCentralBankSystem.png
Centrální banky v EU plní roli “vychylovačů” dualistických vah ve prospěch zdrojů a na úkor svobod.

V praxi nikdy nemůže dojít k maximálnímu vychýlení misek vah, protože bez zdrojů a pouze o absolutní svobodě nemůže společnost technologicky a ekonomicky přežít, a naopak, při absolutním majetku nelze udržet společnost pohromadě kulturně a sociálně, jestliže nemá žádné svobody. Ideální stav lze popsat tak, že misky vah jsou přibližně v rovnováze a objem zdrojů a peněz ve společnosti odpovídá svobodám. Ve skutečnosti však občané prodávají svojí svobodu za zdroje a misky vah nikdy v rovnováze nejsou a nebudou, miska zdrojů je prudce vychýlena a je těžší a prioritnější, než svoboda.

  • Prodej svobody za mzdu ze strany zaměstnance
  • Prodej svobody za tržbu a zisky ze strany podnikatele
  • Prodej svobody za uvázání si hypotéky na krk
  • Prodej svobody za spotřební úvěry a půjčky
  • Prodej svobody občana za služby a ochranu ze strany státu
  • Prodej svobody občana za výplatu důchodu
  • Prodej svobody státu za úvěrování státních deficitů od cizích bank
  • Prodej svobody státu za čerpání dotací od cizích subjektů (od EU, Norské fondy atd.)

Dualistický syndrom je neúprosný v prostředí obsazených zdrojů. Je pouze jedna skupina osob, pro které dualistický syndrom neplatí, a to jsou bankovní elity. V jejich případě jsou zdroje vyráběny z ničeho, tisknutím peněz a vytvářením dluhu a závazků jednotlivých států, které potom tyto tištěné papíry a dluhy berou na svá bedra jako vazalské chomouty. A spolu s tím do těchto chomoutů navlékají své vlastní občany a obyvatelstvo. Jenže odmítnutí chomoutu znamená přijít o zdroje a o přístup k nim.

Nové volné zdroje na oběžné dráze Země?

V různých návrzích restartu systémů se hovoří o tom, že situaci lidstva a svobod by vyřešilo objevení nových zdrojů. Nejbližší zdroje poletují ve vesmíru jako komety a kusy obrovských skal, které ukrývají množství cenných kovů a minerálů. USA s tímto procesem už dokonce začaly [2]. Problém s těmito zdroji, kromě problémů technických, je v tom, že volnost těchto zdrojů je pouze teoretická, protože v praxi se k nim dostanou jen některé státy světa v budoucnu a jmenovitě jen některé soukromé nebo státní firmy. V případě státní firmy by ještě šlo uvažovat o situaci, zcela hypotetické, že někdy v budoucnu státní česká firma vytěží v blízkosti planety Země několik tisíc tun drahých kovů, na Zemi je prodá a ze zisku, který bude činit několik bilionů korun, zafinancuje provoz státu, výplaty důchodů, výstavbu a údržbu infrastruktury a zrušení daní, nepodmíněnou mzdu a další nové progresivní věci, které by vedly razantně k posílení občanských svobod, aby lidé nemuseli prodávat svobodu svojí a své vlastní země nadnárodním bankám za dluh.

Jenže takto idealistické řešení nalezení volných zdrojů v blízkém vesmíru je zatím jen hypotetické, protože i kdyby ČR disponovala raketodromem, technologií a kosmonauty, ve společnosti chybí národní elity, které by tento proces garantovaly, aby nedošlo k tomu, že by loutková vláda přenechala těžební práva ve vesmíru raději soukromé cizí firmě, která by z toho profitovala do vlastní kapsy a ministr financí by namísto přerozdělení zisků z těžby mezi občany naopak zavedl další daně a registrační pokladny. Tak to funguje v zemích 3. světa, kde vlády nechávají těžit suroviny úplně cizí firmy ze západu a lid země nemá potom ze zisků z těžby vůbec nic. Když by teď došlo k objevení volných zdrojů, např. pod povrchem ČR, tak za současného stavu by se hledaly hned cesty, jak ty zdroje zprivatizovat, nejlépe právě cizím firmám. O tom není třeba pochybovat, jak by to dnes dopadlo.

refugees_post_5.png
Migranti jsou obrazně řečeno ti, kteří chtějí svobodu vyměnit za zdroje v západní civilizaci.

Jak tedy vidíte, dualistický syndrom je obrazem stavu země a stavu českých elit. Bez ohledu na to, jestli volné zdroje jsou nebo nejsou, současné řídící české elity jsou nastaveny pro-západně a loutkově. Omezení spotřeby z vlastního rozhodnutí je do značné míry cestou k osobní svobodě. Tento proces osvobození je ale limitní, protože nemůže být absolutní. Režim Vám neumožní vychovávat děti alternativně, bude totiž chtít děti vychovat za vás ve svém školském systému. Další limita je tvořena vašimi omezenými znalostmi a schopnostmi odpojení se od systému. A pokud jde o dítě, tak dítě, které takto vyroste, se zařadí v rámci dualistického syndromu na misku vah se zdroji, která bude představovat vyšší prioritu pro jedince, než je svoboda. Jedinec bude chtít bydlet, vezme si hypotéku od FEDu, skrze českou banku s cizí vlastnickou strukturou. Vezme si auto na leasing, resp. na financování. Bude prodávat svoji svobodu, každé ráno bude chodit do práce a pracovat u pásu v montovně cizí firmy za podprůměrnou mzdu.

Svoboda je stavem mysli

O svobodě se říká, že je to stav mysli. Pro otroka z Afriky je život v Evropě nedozírnou svobodou. Pro Indiána v rezervaci, kterou neobhání žádný plot a může jít kamkoliv, je to přesto otroctví a nesvoboda. Stav mysli definuje svobodu. Mnoho lidí, kteří jsou zadluženi do konce svého života, kteří jsou dnes mladí a možná se ani důchodů nedožijí, protože v té době už důchody nebudou existovat, jsou schopni se hádat do krve, že současný systém je svobodný, a že žijí ve svobodě. Ve stavu své mysli je ekonomické vazalství pro ně věc, která nijak neovlivňuje jejich vnímání svobody.

A přesně takto funguje česká mainstreamová společnost. Lidé neuvěří, že nejsou svobodní. Alternativa si musí dát pozor na boj s větrnými mlýny. Bez otevření očí lidem nelze dělat ve společnosti změny proti jejich vůli. To je šíření dobra zlými prostředky, a to vede k válkám a teroru. Historie by mohla vyprávět. Musí vyrůst nové elity, vychované pro svobodu a nikoliv pro zdroje, nová generace, která nabídne lidem více zdrojových jistot, ale takových, které neoslabují svobody občanů a národa. Do značné míry budou muset nové elity zajistit nové volné zdroje tak jako tak, aby ekonomická viabilita, tedy životaschopnost, nového společenského systému byla zaručena. V tom vidím velký problém. Problematiku volných zdrojů řešil už Karel Marx, ale ani on nenašel jinou cestu, než bylo znárodňování. Už v 19. století bylo zjevné, že volných zdrojů je velmi málo a nebudou stačit na ekonomickou viabilitu dělnické revoluce a nového řádu socialismu a později komunismu.

Revoluce umírají pro nedostatek zdrojů na udržení jejich ekonomické viability

Dnes je možné na alternativních fórech vidět diskuse, které se polarizují od mírných změn ve společnosti až po násilné revoluce a státní převraty na záchranu Evropy. Všechny tyto výzvy postrádají ekonomický rámec přežití revolučního procesu. Tyto násilné procesy nemají ekonomickou viabilitu, protože se opírají pouze o přerozdělování zdrojů, které dnes už někdo vlastní. To znamená, že výzvy obsahují nápady jako znárodňování soukromých majetků cizích bank a firem. Málokdo si uvědomuje, kolik majetků vlastní české poctivé firmy v zahraničí, soukromé i státní, které by v odvetě západních elit přišly o své majetky, pokud by ČR začala znárodňovat. Příkladem budiž ČEZ, státní firma. Ani znárodněním majetků by ale země nezískala dostatečný objem zdrojů na udržitelné financování svého provozu. Revoluce mají pokaždé stejný problém. Jejich plán končí u převzetí moci v zemi, ale nemají plán ekonomického přežití po revoluci. Poslední revoluce na Ukrajině je toho neblahým důkazem.

sinking-us-eu-economy.jpg
Evropa a USA jsou vzájemně provázané ekonomiky. Jejich ekonomická viabilita je určená systémem trvalého a udržitelného zadlužení.

Dnešní ekonomická viabilita západní civilizace je založena na laboratorní ekonomii. Ta se liší od přirozené ekonomie v tom, že řídící mechanismy západních centrálních bank ovlivňují oběh peněz v systému tak, že řídí spotřebu a obrat v ekonomice, takže lidé mají stále něčeho nedostatek, aby byli nuceni pracovat a vytvářet ekonomickou činnost a zadlužovat se, a tím se stávat nevolníky, aby se lidé nemohli věnovat otázkám svobody. Kdo začne přemýšlet o svobodě, začne být nepohodlný systému založeném na spotřebě. Revoluce začíná myšlenkou o svobodě pro všechny. Systém NWO chce tyto myšlenky na revoluci jednou provždy vymazat, a to tím, že lidé budou příliš zaměstnáni jinými úvahami, a to myšlenkami o vlastní přežití v mohutném zadlužení a myšlenkami o zábavním průmyslu, který má široké masy odreagovat.

Každý se chce mít lépe. Od okamžiku narození až po smrt. Mít se lépe může být definováno dvěma světy. Mít více peněz. Anebo mít více svobody. Ve světě omezených zdrojů jsou ale tyto dva cíle současně nedosažitelné. Je tedy úkolem rodiny, aby dětem vštěpovala zásady nadřazenosti svobody nad majetkové cíle ve společnosti. Tento model musí razit nové národní elity, které půjdou lidu příkladem. Bez nich nebude transformace společnosti možná. Společnost musí být jinak nastavená, nesmí být vytvářen takový důraz na majetek a zdroje. A takový přístup nelze čekat od lidí vychovaných pro tento současný systém. Je před námi dlouhá cesta, od rodiny, výchovy nové generace, transformace společenských priorit, hledání nových volných zdrojů v cestě za svobodou.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
Boleslav Křišťál
Návštěvník
Boleslav Křišťál

AMBIVALENCE

Amus
Návštěvník
Amus

Ja myslím, že psané je všem pochopitelné. Ale chtělo by to být poněkud konkrétnější. Co naši generaci a generaci další či dokonce několik dalších to čekání na výchovu nových elit bude stát? Ztrátu svobody, zbídačení, likvidaci národa a státu, likvidaci kultury, co dalšího? Jakým způsobem a kým budou vychovány nové elity v nově vytvořeném nwo? Dále mě uráží neustálé poukazování na parazitování Evropy, celé Evropy, na zdrojích jiných národů, přičemž státy bývalého východního bloku se na tom historicky nikdy nepodílely a naopak patří mezi kolonie, jejichž zdroje byly rovněž rozkradeny a jejich obyvatelé zneužiti pro udržení nadstandartní životní úrovně obyvatel západní Evropy a USA. Nyní máme platit společně s nimi za něco, na čemž jsme se nepodíleli. Že se zde za bývalého režimu žilo mnohem skromněji, ví každý, kdo měl možnost v něm prožít alespoň pár let. Dále mě fascinuje stigma přiřazené slovu znárodnění. Je tedy nemorální uvažovat o znárodnění majetku elit, jež celou historii lidstva zneužívají většinu populace ke svému obohacení a to včetně obyvatel západní civilizace a za cenu válek, za účelem získání více zdrojů pro ty vykořisťované, zatímco naprosto není nemorální potrestat jinou část obyvatel plánovaným zchudnutím a likvidací, genocidou bílé rasy, jež je prostě nevratným procesem. Problém je v tom, že většina z nás nevlastní takové majetky, abychom se znárodnění museli obávat, ačkoli ve skutečnosti stejně probíhá ve jménu tzv. ‘humánního’ přerozdělování zdrojů ve prospěch těch údajně dříve vykořisťovaných, z kapes střední třídy do kapes elity a migrantů. Přičemž mnozí z migrantů dříve žili v mnohem lepších podmínkách a to, aniž by cokoliv vytvářeli vlastní prací, jen z vlastnictví zdrojů. Vy
tvrdíte, že se tomu nemáme a nemůžeme bránit. Tím ztrácíte naprosto důvěryhodnost. Protože moc dobře musíte vědět, že na výchovu nových elit již není dost času, aniž by mezitím došlo k naprostému zotročení lidí a vzniku nwo.

Franta
Návštěvník
Franta

Kdyz bych si mel vybrat, co udelat s penezní rezervou, tak bych ji investoval do stríbra. Je to v podstate dnes ta nejlevnejsí vec na svete (ve srovnání se svou reálnou hodnotou) ta nejpodhodnocennejsí komodita na svete! Nejlepsí investice za posledních 400 let! Na rozdíl od zlata, víc nez polovina vytezeneho stríbra rocne mizí v prumyslu (nejlepsí vodic elektriny, svetla, nejlepsí germicid) Je po nem masivní poptávka nejen v prumyslu (není adekvátní náhrada za nej) ale ted cím dál víc i u investoru (ví o nem jen 1 z 100). Jestli je pravda, ze cena zlata neporoste (o cemz pochybuju), tak u stríbra to neplatí! Vloni sem videl dokument, kde jeden investicní expert uvedl, ze se jeho cena má po roce 2020 srovnat se zlatem, (ted je 79-krat levnejsí) do 1-2 let má nastat stríbrny zlom (silver peak). Za 15 let má byt jako 1. kov na svete kompletne vytezen a pak se jeho cena bude pocítat v násobcích zlata! Michael Morris v knize “Co nesmite vedet”, píse, ze se radil s experty a podle nich pravá cena stríbra by mela byt 100 az 500-krát vetsí nez je ted! Jelikoz se s cenami drahych kovu manipuluje uz dekády, nikdo jejich presnou cenu nezná. Já sám v nem mám investováno uz pres milion korun.

Pe-tri
Návštěvník
Pe-tri

Svoboda je parametrem, kterým lze měřit to, kolik tohoto jedinec musí oproti tomu kolik toho nemusí, nakolik si může definovat vlastní cíle a volit strategie k jejich dosahování a nakolik je v kauzálním vleku okolností bez možnosti řídit tuto trajektorii. Je to tedy parametr limitující rozsah svobodné vůle. A nyní se nabízí otázka – je to parametr vstupní či výstupní ? Čím je determinován, čeho je funkcí ? Je plně v rukou systému ve kterém žije nebo ho naopak má plně ve svých rukou ? A je skutečně inverzní funkcí zdrojů ?
Základní poznatek odpovídající na tyto otázky říká, že velikost limitů lidských voleb je nepřímo úměrná mravnosti, se kterou jedná. Tedy čím nemravnější jednání jedinec volí, tím větší limity si vytváří, potažmo snižuje míru své svobody, ale – a tady pozor – přitom získává i větší zdroje ! Jak vysvětlit tento zdánlivý paradox ? Pojmenujme ho jednoznačně – hajzlové jsou za svoji amorálnost odměňováni svobodnějším životem ! Jak to ? Vysvětlení spočívá v tom, odkoho pochází odměna. A řekněme to rovnou a jednoduše – hajzly odměňuje protagonista zla. Je to jeho mechanismus metastáze do lidské populace. Ale opět pozor – čiň čertu – peklem se ti odmění (to jest životem v jeho materialistickém, ateistickém sociálním prostředí). A kdo odměňuje ty, kteří volit mravnost za síto svých voleb ? Ten, s kým navážou niterný dialog a který každému vždy individuálně poradí, jaké volby činit. A vliv společnosti na morálku lidí – zeptáte se – ten se nekoná ? Ale jistě koná, ale jako sekundární parametr, závoslsý na morálce jedinců, kteří společnost utváří. Ergo kladívko, sociální poměry ve společnosti se dají změnit jen dobrovolným přechodem jednotlivců na vedení mravní způsobu svého života. Nečekejme na Godota, který zvenku zařídí změnu poměrů, nehleďme na to, co nám zákon ještě dovoluje, buďme dobrovolně mravní nezávisle na tom, co se smí či nesmí. Tímto způsobem si zařídíme¨to, že naše volby nebudou limitované okolím, naše svoboda či spíše naše autonomie na okolním systému poroste a s ním i naše chápání,které nás povede k hlubším rovinám bytí. Hajzly nechejme jejich osudu, pouze když nás vnitřní rádce povede k potřebě kontaktu s nimi, jednejme, ale to už bude vědomě moudré jednání a ne emocionální nedostatečnosti.

tana
Návštěvník
tana

Jak to fungovalo, když to fungovalo?
Stále mi chybí zrcadlový obraz EU, států vyvážejících ropu. Naši situaci známe, ale jak to vypadalo před válkami v Iráku a Sýrii, Libyi atd?
Dnes se ropa prodává se ziskem za 30 USD/ barel, ale v době před válkou za 100 USD/barel.
I když si vládnoucí elity část zisku ponechaly, nebo jím sponzorovaly např. university ve VB či Francii, část distribuovaly obyvatelstvu. Podle jakého klíče?
Dnes se k nám derou vetřelci z oblastí, o jejichž fungování před konfliktem nic nevíme.
Víme ale, že tito ldé nejsou ochotni svá města znovu vystavět tak, jak je stavěli Evropané /Němci, Poláci, Rusové/ po 2. světové válce, ba dokonce nehodlají akceptovat snížení své životní úrovně v souvislosti s emigrací, jak se vyjádřila hlava rodu křesťanů přijatých v Jihlavě.
Dokonce z jeho výroku je patrná vágní souvislost mezi prací /nejdřív/ a potom úrovně bydlení.
Veřejné mínění je neustále pod tlakem strachu z džihádu a šarie /která odpovídá víceméně našim zákonům před reformou Marie Terezie a Josefa /, viz. např. useknutá ruka zlodějova v kostele sv. Jakuba ve Starém městě Pražském.
Prosila bych slovuté ekonomy, sociology a publicisty, přibližte nám způsob distribuce národního bohatství v zemích islámu PŘED KONFLIKTEM. Jak to tam fungovalo, když to fungovalo?

Pozorovatelka
Návštěvník
Pozorovatelka

Jak to fungovalo, to je dlouhý článek (věřím, že nepotrvá dlouho a napíšu o tom), ale ve zkratce Vám můžu za sebe odpovědět jen tolik, že 1) nelze vystavět města na způsob evropských a amerických na celé zeměkouli, zeměkoule by totiž tento styl života globálně neunesla. A 2) v době internetu a mobilů již nelze, aby evropský a americký styl života i nadále fungoval na účet kolonizace – například taková Evropa vůbec žádné vlastní zdroje nemá a všechna svá města vybudovala právě na úkor koloniální politiky (na úkor např. shazování potravinové pomoci těm, které potřebovala udržovat v nevědomosti a vůbec nevadilo, že se tím přemnožují, protože tisícovka Afričanů nemá takovou spotřebu zdrojů jako stovka Evropanů) .

tana
Návštěvník
tana

Pozorovatelko, přeji rychlé uzdravování.
Co se týče příspěvku, lze s Vámi souhlasit, ale jen z části.
Rakousko – Uhersko, a jeho nástupnické státy, kolonie nemělo, takže podsouvat jim zodpovědnost za jejich další vývoj je nefér. Stejně jako je obtížné srovnávat města v EU s městy v USA, tam snad může souhlasit jen srovnání s městy založenými v bývalém SSSR v 20. století “na zeleném drnu”.
V dnešní době je důležité vychovat člověka vážícího si zdrojů a životního prostředí, který přemýšlí o vlastní spotřebě.
Bohužel politika jde právě opačným směrem. kde “vzorný občan” utrácí ještě nevydělané peníze za zboží, které se zničí dříve, než bude zaplaceno.
Za mého mládí se cestovalo většinou vlakem, cesta do rumunských letovisek trvala 2 dny, ale po cestě jsme viděli krajinu, kterou jsme projížděli a z nudy se všichni ve vlaku seznámili a prožili spolu příjemných 14 dní u moře a následující 2 dny na cestě spět.
Dnes se lidé míjejí na letištích, míjejí v hotelech a na plážích……
Kdo necestoval, budoval chaty a chalupy. Ty hodnoty v soukromém vlastnictví, vybudované za 45 let vlastníma rukama pilných majitelů a jejich rodinami, bez rozdílu vzdělání, je nedoceněný fenomén české společnosti. Nezapomenu na šok, který nám způsobila návštěva bazaru v Moskvě v 70-tých letech, kde se jedna hruška-hnilička prodávala za 0,8 ruble= 8 Kčs. V Čechách stačilo natáhnout ruku podél silnice a vduchu poděkovat Marii Terezii, nebo si zajet na chatu, nebo se zmínit v práci. V krajním případě je v sezoně měli mírně povadlé v Zelenině za 3 Kčs/kg.

atlas
Návštěvník
atlas

Jo lepší život pro jedny utrpení a smrt pro druhé.
Ale mohou se ti první ještě nazývat “lidmi”?

Názorný příklad:
ZIKA? NE! PYROXIFEN!
( v pozadí naše staré dobré filantropické Monsanto )
http://www.hlavnespravy.sk/virus-zika-alebo-monsanto-francuzske-media-matky-ktorym-sa-narodili-postihnute-deti-pili-kontaminovanu-vodu/746570

Jirka
Návštěvník
Jirka

Vaše teorie v podstatě říká, že potřebujeme vychovat nového člověka. To samé chtěli vlastně komunisté a pokusili se o to pomocí nastavování prostředí…. Tedy – když vytvoříme patřičné podmínky ve společnosti – postupně se díky nim podaří vychovat nového člověka. Vy neuvádíte jak chcete docílit té nové generace. Obávám se, že v podstatě tedy pomáháte současnému systému zdůvodnit, že tak jak je to nyní s tím nelze nic dělat. Kromě utopistických snů o nové generaci. Mýlím se hodně? 🙂 Berete lidem naději ve smysl.

Spektátor Čumilovič Puk
Návštěvník
Spektátor Čumilovič Puk

Definovat svobodu, jako stav lidské mysli rozhodně nestačí. Není to prostě úplné. Stejně nestačí definovat souvisící pojem ŠTĚSTÍ stavem lidské mysli. Dané stavy lidské mysli vychází z něčeho, z nějakého dřívějšího základu. A nemohou být ani absolutní. Tedy daného stavu mysli dosáhnete absolvováním něčeho. Když například vězeň přeleze zeď věznice, prožije pocity svobody a štěstí – evidentně překonal nějaké překážky a dostal se do pozice, že v jeho životě je přítomno méně překážek… Může se však stát, že místo pocitů svobody a štěstí po mnoha letech věznění se za zdmi věznice začne cítit velice nesvůj, jak byl zvyklý na vězeňský styl života… a tak udělá něco, co ho dostane zpět za zdi věznice. A tento princip je podle mě v základech problematiky – lidé nějak nedělají věci, které by je vedli k větší svobodě, ale dělají věci, které je více a více spoutávají… Lidé prostě mají mentalitu otroků a nikoli mentalitu svobodných lidí… Společnost tedy potřebuje nejen nové elity, ale nové lidi s mentalitou svobodných lidí!!! Jak to zajistit?

Vabio
Návštěvník
Vabio

Pro mě jsou nové elity právě ti vnitřně (myšlenkově) svobodní lidí. Existuje mnoho postupů, jak to zajistit. Každý člově je originál a každému bude vyhovovat něco jiného. Ale je pravda, že některé metody/postupy/technikyjou efektivnější, rychlejší, snadnější než jiné. Kdo hledá najde.

Ale základem je se pro tu vnitřní svobodu rozhodnout. Bez toho to nejde.

Mentalita svobodných lidí je čistě a jen o úhlu pohledu na svět. Takže jako to zajistit = změnit úhel pohledu.

Příklad:
Rodiče mají dva syny. Jeden je pozitivní a druhý klasický negáček. Jsou vánoce a rodiče si řeknou, že je vyzkouší a tak negáček najde pod stomečkem spoustu dárků a pozitivec tam má jen kupu hnoje. Negáček je naštvanej, protože to bude muset všechno rozbalit a pak se o všechny ty hračky bude muset starat, uklízet je, atd. A pozitivcovi se rozzáří oči a křičí “Jééé, taková hromada, tady někde musí být oslík”. :O)

Chápete, vše je jen o úhlu pohledu.

Spektátor Čumilovič Puk
Návštěvník
Spektátor Čumilovič Puk

Ano, s tím, že vše je o úhlu pohledu naprosto souhlasím. Já jen poukazuji na to, že existují faktory, které úhly pohledu různě mění a překrucují, jako je třeba životní zkušenost, informace a falešné informace, různé schopnosti, úchylky a neschopnosti atd. Třeba já dnes spekuluji a pátrám po tom, jak to ten Stalin za své éry dělal, že přiměl svou zemi k neuvěřitelným nejen ekonomickým výkonům – tam se totiž odehrálo něco, co dnešní tzv. liberální ekonomové dost dobře nevysvětlí. Když Stalin stanul v čele SSSR, tak z naprosto zničené země během 15 let udělal stát schopný vyhrát 2WW! Některé roky prý HDP SSSR rostlo o více než 20%! Při poválečné obnově v SSSR byly prý zrušeny potravinové lístky dříve, než v “Brutánii”, která nebyla zdaleka tak zničena, jako SSSR. A to si zasaďte do rámce, že v té době SSSR přišel o 27 mil. pracovníků, a byl zatížen dalšími desítkami miliónů válečných invalidů + země na jih a východ od Moskvy byla zničena do doby kamenné! + země nedostala žádný Marshallův plán a museli si za studené války vydržovat rozsáhlé zbrojní programy a ozbrojené síly! Atd. apod. Podle mě se zde odehrál přehlížený velkolepý hospodářský zázrak. Jinak řečeno, snažím se dopátrat jiných úhlů pohledů na danou éru. Po nástupu Chruščova k moci SSSR ještě díky setrvačnosti šel vzhůru, a tak např. jako první měl jaderné elektrárny či své lidi ve vesmíru… A pak se to začalo kazit. Představte si, že jedním z motorů hospodářského růstu Západu jsou tyto: soutěž hospodářských subjektů (konkurence) – dnes již mizí, neb monopolní nadnárodní korporace a kartely spolu již moc nesoutěží… + zkorumpované vlády jim pomáhají; a výběr z lidí s prvotřídní myslí třídy A kdy ve svobodném prostředí se mohou snadněji prosadit a vytvořit firmy či se ve firmách postavit do čela a tak ty subjekty táhnout ku předu (dnes jsou tito lidé systémem zotročováni, aby mu sloužili) – což v klasickém socialistickém hospodářství takto moc nefungovalo pro rovnostářství… Nicméně za Stalina něco takového být muselo, jinak si nedovedu vysvětlit hospodářský růst i vítězství v 2WW!

Vabio
Návštěvník
Vabio

Ano, filtry, který deformují úhel pohledu existují v každém z nás a každý jich má v sobě sice konečné, ale i tak dosatečné velké/obrovské množství.

A samozřejmě záleží na koho narazíte v diskuzi, tj. jak moc to dané téma, které probíráte firltruje a též i jak ho filtruje. Zda ho filtruje podobně jako Vy, pak si asi budete rozumět i přes ty filtry, a nebo zcela odlišně a pak si asi jen těžko porozumíte.

Ale každý filtr nějak vzniknul a je možné ho (vědomě) navždy odložit. Tu možnost má reálně úplně každý člověk na planetě. Rozšířit si své vědomí je prostě cesta porozumění mezi lidmi.

Spektátor Čumilovič Puk
Návštěvník
Spektátor Čumilovič Puk

Souhlas. Asi to je i problematika: “Pro strom nevidíme les”

tana
Návštěvník
tana

Se Stalinem je to opravdu zajímavé. Musel mít kolem sebe několik “vizionářů” a lidi, kteří ty vize obrátili v realitu. Ony ty vize v Rusku fungovaly už dřív, základem bylo vybudování Transsibiřské magistrály i železnice mezi Moskvou a Petrohradem.
Domnívám se, že SSSR začalo upadat, když se část inteligence dostala do gulagu a tím byla vyřazena z přirozené reprodukce, nebo potomkům nebylo umožněno řádné vzdělání a následné uplatnění.
Sleduji německou TV, kde je mnoho pořadů věnováno Sibiři, Magadanu, Vladivostoku, Gazpromu atd. To jsou oblasti které se rozvíjejí a kterým právě embargo velice pomohlo, rostou přístavy, divadla, kostely…. ekonomické těžiště se zkrátka vychyluje východním směrem, právě teď tam “vládnou” potomci vyhnanců, vysídlenců, Němců……..

Vabio
Návštěvník
Vabio

Pro strom nevídím les je pouze “přebuzené něco” … něčemu je zcela nepatřičně věnována pozornost (a je fuk co to je), takže se to pak zdá důležitější než cokoliv ostatního a tudíž to to ostatní zastinuje a vědémí/obzor/rozhled se zužije … dá se tomu říkat i specializace :o) … byť ta je chápána jako pozitivní věc, tak i tak je to věc na prd, pokud nemá široký základ (Gaussovský tvar).

Pepek
Návštěvník
Pepek

Hospodářský růst SSSR v období budování komunistického impéria se dá definovat, jako malé zpomalení růstu rozdílů mezi Západem a Ruskem ( satelitní státy lze zjednodušeně chápat jako Rusko, protože bylo hegemonem) Tento stav je možno označit za růst kupř. uvážíme-li výrobu traktorů, kterých se najprve vyrobilo 10/ročně, později 100 ks./ročně, je zvýšení výroby desetinásobné. Tak to bylo v Rusku donedávna s celým hospodářstvím. toto zpomalení úpadku bylo dosaženo brutálním násilím na vlastních občanech, jejich nucenou prací pod pohrůžkou vyvraždění, které bylo skutečně praktikováno. Pokud jde o vítězství nad nacizmem, je zde několik příčin. Velká kapacita lidských zdrojů Ruska proti Německu, neschopnost Wermachtu vyrovnat se s přírodními podmínkami, na které nebyli vojáci zvyklí, ani vycvičení – mrazy a prodlužujícíse zásobovací trasy, Hitlerovo zásahy do strategie, které měly za následek katastrofální ztráty, nedostatečná schopnost německého průmyslu, vyrovnat se v druhé polovině konfliktu, ruské produkci zbraní a ostatního válečného materiálu, dodávky zbraní z Anglie a Ameriky v období, kdy ruské továrny prakticky nic nevyráběly, protože postupující Němci přinutili Rusy ke stěhování výroby zbraní na východ. Bez těchto dodávek by byly ruské ztráty lidí i území mnohem větší a válka by byla mnohem delší.

4321
Návštěvník
4321

Jó ty zdroje a strach málé české poctivé firmičky na odsávání cigaretového kouře v Německu na odvedtné sankce, za případnou revoluci a znárodňování německého majetku v Česku – to dělá prostě svoje. Jak ale dlouho bude taková poctivá česká firmička existovat v takto v čímdál více islamizujícím se prostoru? Nemyslím, že taková místa jsou zrovna vhodným prostorem k podnikání. A co u nás vlastně chcete? Když se nebudeme bránít, budeme všichni nakonec podnikat v takovémto bordelu: http://www.hlavnespravy.sk/povodna-obyvtelka-calais-simone-hericourt-hovori-o-pekle-s-migrantmi-a-pristupe-policie-a-politikov/745067
Budeme-li se bránit strašíte nás hned nějakou Ukrajinou a nebo Řeckem? Co když vše bude jaksi jinak, než si Vy myslíte? Teda já osobně zariskuju i tu Ukrajinu raději než-li se vydat cestou, která končí tutově až v Europastánu. Dobře vychované – nové elity podle ruského modelu – to zní sice skvostně, ale než si je ale vychováme je nutno také přeci nějak jednat!

Amus
Návštěvník
Amus

Naprostý souhlas.

Robert
Návštěvník
Robert

(Třetí část)

Svoboda je skutečně především stav mysli. ke svobodě se ale nedá dospět jen rozhodnutí v té mysli. Musí následovat konkrétní činy a praktický život, který tu svobodu přinese ve svém jednání. Proto by východiskem dnešní krize mělo být pro ČR kombinace obou výše zmíněných variant. Nástup nových elit, které se sdruží kolem konkrétních praktických projektů – kolem budování komunit založených na novém přístupu. Zejména na zajišťování materiálních potřeb jinými prostředky než které vnucuje systém. V těchto komunitách a kolem nich vykrystalizuje nová národní elita a shromáždí se lidé se stejným smýšlením. Součástí těchto komunit by měla být i komunita kulturní, vytvářející umění na základě jiného hodnotového žebříčku než je “zisk” (což neznamená totéž co živořit). Jedině uvnitř starého těla vždy vzniká tělo nové společnosti.

A až bude čas, až se starý systém vzepře tomuto usíli a bude ho ničit a deptat, až vznikne nadkritické množství lidí ve společnosti, kteří souzní s tímto novým systémem a novmi hodnotami, potom bude čas na revoluci a svržení starého. Tak tomu vždy bylo a mohlo by být znovu.

Důležité je ale vnímat také pohyb doby. Ta si jde svým tempem a neohlíží se na naše výmysly. Zajímalo by mě, zda jste na Aeronetu zaznamenali studii firmy Delloite navazující na dlouholetý mezinárodní výzkum v této oblasti, prognózující ohrožení 40 – 50 % pracovních míst na britském trhu práce do roku 2036.

http://www.telegraph.co.uk/finance/financetopics/davos/12113314/Robots-are-coming-for-your-job-and-faster-than-you-think.html

Totéž platí podle studie E. Brynjolfssona a A. McAffeeho o USA.

A já dodávám, že totéž bude platit i o zbytku Evropy. kapitalismus ve své bezuzdné hamižnosti je jako Otesánek. Nemůže se zastavit. To je třeba mít na paměti. Svoboda možná nebude vůbec tak daleko, jak to na první pohled vystrašených očí vypadá. Pokud se spojí nově se rodící svět uvnitř starého systému s pobídkou osudu, může se zdánlivě nezničitelná moc zhroutit vlastní vahou.

http://www.blisty.cz/art/81144.html

Naší povinností je nevzdávat se – tak jako to udělali naši stateční předci, kterými jsme hrdí dědici!