Druhé výročí Majdanu. Francouzský dokument “Masky revoluce” – video se slovenskými titulky

Druhé výročí Majdanu. Francouzský dokument “Masky revoluce” – video se slovenskými titulky

Druhé výročí Majdanu. Francouzský dokument “Masky revoluce” – video, slovenské titulky

Před dvěma lety 22. února 2014 byl po tzv. Euromajdanu sesazen ukrajinský prezident Viktor Janukovyč a byla vytvořena nová vláda, vedena Arsenijem Jaceňukem. Francouzský spisovatel a investigativní  novinář Paul Moreira natočil o ukrajinské revoluci dokument, proti jehož odvysílání Ukrajina marně protestovala (více) a který nově vkládám se slovenskými titulky. K druhému výročí několik oficiálních informací:

Původ Eromajdanu

21. listopadu 2013, den poté, co ukrajinská vláda pozastavila přípravy pro podpis asociační dohody s Evropskou unií, kterou prezident Janukovyč označil jako „pro Ukrajinu zatím nevýhodnou“, propukla několikaměsíční série protestů, známá pod názvem Euromajdan. Hlavním požadavkem masových protestů bylo odstoupení prezidenta Janukovyče, podepsání asociační dohody s EU a propuštění bývalé premiérky Julie Tymošenkové z vazby.

24. listopadu se na kyjevském náměstí Nezávislosti sešlo 100 až 200 tisíc lidí. Demonstranti nesli ukrajinské a evropské vlajky, skandovali hesla jako „Ukrajina je Evropa“ a zpívali národní hymnu. Pochod mířil na Evropské náměstí. Podle zpravodajských agentur šlo o největší ukrajinský protest po Oranžové revoluci z roku 2004.  Policie použila slzný plyn a obušky k rozptýlení malé skupinky demonstrantů, která se pokusila zaútočit na budovu ukrajinské vlády. 24. listopadu se protesty konaly také v dalších velkých ukrajinských městech jako Charkov, Doněck, Dněpropetrovsk, Luhansk, Lvov atd. Lvovské shromáždění na podporu integrace Ukrajiny do EU dosáhlo 25 až 30 tisíc lidí. I přes zákaz pokračovaly demonstrace i přes svátky Vánoc a Nového roku.

Během ledna eskalovaly střety protestujících s pořádkovými silami a došlo k prvním obětem na životech. 8. ledna 2014 zakázal kyjevský správní soud pořádání demonstrací v centru města až do 8. března, 21. ledna pak vešly v platnost zákony (přijaté 16. 1.) kriminalizující protesty, ukládající tvrdé tresty jejich účastníkům a usnadňující zbavování poslanců imunity i jejich trestní stíhání v nepřítomnosti (namířeno proti opozičním poslancům, kteří protesty podporovali).

25. ledna nabídl Janukovyč přebudování vlády a místo v ní opozičním předákům. Ti však odmítli a požadovali rezignaci Janukovyče a zrušení protidemonstračních zákonů. Protesty začaly mít politický dopad 28. ledna, kdy parlament zrušil výše zmíněné zákony omezující práva shromažďování. Ukrajinský parlament zrušil devět z dvanácti kritizovaných zákonů a prezident přijal rezignaci premiéra Mykoly Azarova výměnou za vyklizení obsazených budov, demonstranti to ale později odmítli. Den poté prošel parlamentem zákon o amnestii pro kriminalizované demonstranty, ovšem prezident podmínil jeho podepsání odchodem protestujících ze středu Kyjeva, radnice, sídla odborů, dvou ministerstev a Náměstí nezávislosti. Úředníci obžalovaní v souvislosti se zásahem 30. listopadu však byli omilostněni bezpodmínečně.

16. 2. opoziční aktivisté vyklidili radnici a další budovy požadované výměnou za prezidentův podpis amnestie. Rusko se zaručilo půjčit Ukrajině 2 miliardy dolarů. 18. 2. zažehl násilí pokus demonstrantů vniknout do parlamentu, kde poté opoziční poslanci blokovali jednání kvůli neochotě vládních poslanců zařadit do programu jednání o reformě ústavy. Aktivisté též vyplenili kyjevské sídlo vládní Strany regionů. V noci na 19. února 2014 provládní síly zaútočily na tábor protestujících na náměstí Nezávislosti v Kyjevě, přičemž bylo přes 25 lidí (jak z řad demonstrantů, tak z řad zasahujících policistů) zabito. Tutéž noc demonstranti vyplenili místní sídla ukrajinské kontrarozvědky a centrálu policie i prokuratury ve Lvově.

19. února vyhlásil zastupitelský orgán Lvovské oblasti nezávislost na ukrajinské vládě a nová lvovská vláda převzala kontrolu nad tamějšími úřady. Po Lvově vyhlásila nezávislost i Zakarpatská oblast. Různé protivládní síly dobyly významné objekty i v některých dalších oblastech. Ruská strana vinila EU a USA z vměšování do ukrajinských záležitostí a podněcování násilností; EU a USA z téhož vinily ruskou vládu a snažily se vyjednat mírové řešení událostí. Na 20. února byla svolána rada EU, která jednala o případných sankcích proti prezidentu Janukovyčovi a dalším řešení násilností.

Janukovyčův pád a převzetí moci opozicí

Po krvavých srážkách, které se odehrály v průběhu 20. února, se situace mírně uklidnila. V pátek 21. února pokračovala jednání o dohodě mezi ukrajinskou vládou a opozicí, při kterých asistovali polský ministr zahraničních věcí Sikorski, spolu s kolegy z Francie a Německa, ruským ombudsmanem a ruským velvyslancem. V průběhu dne byla podepsána dohoda o návratu k ústavě z roku 2004, vytvoření prozatímní vlády, vyhlášení všeobecné amnestie pro demonstranty a zdržení se násilí na obou stranách, což následně potvrdil německý ministr zahraničních věcí Steinmeier. Součástí dohody bylo rovněž vytvoření nových volebních zákonů. Dohoda nebyla nikdy dodržena a její dodržení nebylo ze strany EU, která se na jejím uzavření podílela, nikdy vyžadováno nebo nějak sankcionováno.

Ukrajina se v průběhu dlouhotrvajících protestů dostala do ještě větší ekonomické recese. Po celé zemi si začali lidé v důsledku nejisté situace vybírat z bank své úspory a začali nakupovat trvanlivé potraviny a zásoby. Došlo k problémům s nefunkčností bankomatů po celé zemi. Podle ukrajinského ministerstva zdravotnictví si násilné střety vyžádaly celkem 82 obětí. Jiné zdroje mluví o 77 obětech.

K výraznému zlomu v situaci došlo 22. února. Nedlouho poté co prezident Janukovyč odpoledne oznámil, že nehodlá rezignovat, parlament jej odvolal z funkce a vyhlásil nové prezidentské volby na 25. květen. Později se Janukovyč s několika dalšími vysoce postavenými politiky pokusil zemi opustit, ale pohraniční stráž a obsluha letiště v Doněcku jim v tom napřed zabránila. Nakonec se Janukovyčovi podařilo uprchnout z Ukrajiny přes Krym do Rostova na Donu v Rusku.

Takovéto odvolání prezidenta Ukrajiny z funkce je ale de jure neplatné, protože k odvolání parlamentem je krom potřebného množství hlasů nutná také obžaloba z velezrady nebo jiného závažného trestného činu a následného schválení výše uvedeného Nejvyšším soudem a následně ještě Ústavním soudem. Tato nezbytná procedura ale nikdy neproběhla. Ještě lze prezidenta odvolat ze zdravotních důvodů, což nebyl tento případ a dále se může funkce vzdát dobrovolně. Poslední možností je smrt prezidenta. I když se objevily zprávy o střelbě na jeho vůz a následně také o jeho infarktu, tak prezident Janukovyč byl i po tomto datu prokazatelně naživu.

23. února již měl veškerou moc v rukou šéf parlamentu Oleksandr Turčynov. Poslanci začali měnit obsazení klíčových mocenských postů a současně zahájili stíhání třiceti lidí kvůli krvavým represím. Ministři bývalé vlády opouštěli Kyjev a prezident Viktor Janukovyč se nacházel na neznámém místě. Parlament těsnou většinou schválil zrušení zákona, který od roku 2012 umožňoval národním menšinám (převážně ruským) využívat jejich jazyk v úředním styku. Zrušení tohoto zákona však posléze vetoval úřadující prezident Turčynov, a zákon tak zůstal v platnosti.

Strana regionů se distancovala od Viktora Janukovyče a jeho nejbližších spolupracovníků, připisujíc mu vinu za násilné události v Kyjevě, ale zároveň odsuzujíc „destabilizaci země“ a „davové násilí“.

Krymský parlament po událostech opakovaně prohlásil, že je připraven kvůli událostem v Kyjevě toto autonomní území odtrhnout od Ukrajiny a přičlenit ho k Rusku. Proti tomu ostře protestovali krymští Tataři. Dne 27. února obsadili parlament proruští ozbrojenci a vztyčili ruské vlajky.

27. února se po několika dnech ozval sesazený prezident Janukovyč, kterému se podařilo uprchnout do Ruska. Oznámil, že se stále považuje za právoplatného prezidenta Ukrajiny a rozhodnutí parlamentu v Kyjevě označil za nezákonná. Kyjevské úřady vydaly na exprezidenta mezinárodní zatykač a zároveň požádaly Mezinárodní soudní dvůr v Haagu o nezávislé vyšetření událostí Euromajdanu a stíhání bývalých vysokých vládních představitelů v čele s Janukovyčem. Ukrajinský parlament ve stejný den schválil novou koaliční vládu, na níž se shodli zástupci dosavadních opozičních sil. Vládu povede jeden z představitelů opozice Arsenij Jaceňuk.

Použitý zdroj zde

Od Majdanu k současnosti

Následné dění na Ukrajině, dále tzv. anexe Krymu, sankce proti Rusku a především informování o těchto událostech, rozdělily svět na tzv. rusofily a “propagátory” Kremlu a na obhájce politiky USA a “nulandisty”. Do jakého stavu Ukrajina po dvou letech dospěla, není třeba komentovat, za zvláštní pozornost ale stojí fakt, že účel, pro který celý Majdan vznikl, tzn. vstup do EU, se ani po dvou letech nekoná – Ukrajina nejen marně usiluje o zrušení vízové povinnosti do zemí EU, ale jak se ukazuje, o asociační dohodu s Ukrajinou není zájem (více, více).

Dokument francouzského novináře ať posoudí každý sám. A protože k podobnému scénáři se schyluje i v Bělorusku, na místě je opatrnost ke všem informacím, které budou prozápadní média opět přinášet (dostat základny NATO stále blíže k Moskvě je nutné za jakoukoliv cenu, nemluvě o tom, že Bělorusko je členem Ruské celní unie – více). Především by ale dokument měl být varováním, jak snadné je zmanipulovat davy a provést nějakou tu “barevnou revoluci” nebo “jaro”, ať je to v Africe, na Blízkém východě či v Evropě…

-Pozorovatelka-  24.2.2016

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
asd
Návštěvník
asd

Teraz by to chcelo ešte jeden dokument z druhej strany tohto konfliktu, ako to vidia ľudia z východu ukrajiny.

achjo
Návštěvník
achjo

Dovolil bych se upozornit, ze Tymosenkova nebyla ve vazbe, ale ve vykonu trestu na zaklade pravomocneho rozsudku soudu