Čína se zbavila pokladničních poukázek FEDu v objemu 143 miliard dolarů během...

Čína se zbavila pokladničních poukázek FEDu v objemu 143 miliard dolarů během tří měsíců. Naproti tomu nakoupila 600 tun zlata. Čína míří ke zlatému standardu. Prázdné Wal*Marty můžou být brzy realitou!

Čína se zbavila pokladničních poukázek FEDu v objemu 143 miliard dolarů během tří měsíců. Naproti tomu nakoupila 600 tun zlata. Čína míří ke zlatému standardu.  Prázdné Wal*Marty můžou být brzy realitou!

Zásadní informace pro všechny investory na finančních trzích vyplula na povrch v uplynulých dnech. Čína se v tichosti, skrze belgickou anonymní clearingovou firmu Euroclear, zbavila amerických dolarových pokladničních poukázek FEDu v hodnotě 143 miliard dolarů, a to během pouhých 3 měsíců [1]. Poprask, který to vyvolalo ve FEDu, si lze asi dobře představit v reflexi na vnitřní politiku americké centrální banky, která vymáhá na vládách cizích zemí veškeré informace o převodech vlastnictví bondů a pokladničních poukázek s předstihem, s odkazem na protiteroristická opatření, což je pochopitelně zástěrka.

Pokladniční poukázky (tzv. “treasuries”) jsou krátkodobé výnosové certifikáty se splatností maximálně do 1 roku, které se prodávají na finančních trzích za diskontní cenu oproti ceně nominální. Pokladniční poukázky jsou nejrychlejším zdrojem pro financování státních deficitů, protože státům poskytují velmi rychlé peníze a investorům nabízí konzervativní, nicméně zajímavé investice s jistotou výdělku v krátkodobém horizontu. FED však tvrdě vyžaduje registraci všech obchodů s poukázkami, aby měl přehled o tom, ke komu se dostává americký dluh.

King-World-News-Man-Asked-To-Speak-To-Chinese-Officials-Says-Gold-Demand-From-China-Is-Insatiable-Price-Will-Hit-2000-This-Year-1728x800_c.jpg
Čína směřuje ke zlatému standardu

Minulý pátek otřásla zlatými trhy zpráva, že Čína nakoupila 600 tun zlata. Země se tak stala druhým největším držitelem zlatých rezerv na světě [2]. Tato zpráva jasně ukázala, že prosakující informace o čínském záměru přejít na zlatý standard, mohou mít reálný základ. Juan totiž je silně podhodnocen a vnitřní tlak v Číně na zvyšování mezd je neudržitelný. Čínský dělník chce západní standard, ale jakmile zdraží cena čínské práce, může to znamenat katastrofu pro čínský ekonomický růst, protože západní firmy začnou z Číny odcházet. Čína sleduje myšlenkou “zlatého juanu” jediný cíl, zařazení juanu do prestižního klubu světových rezervních měn. Zájem investorů o juan je zatím vázán čistě na průmyslové vstupy offshore výroby v Číně a na placení daní. Ovšem představa zlatého juanu by mohla Číně uvolnit ruce a především závislost na stabilitě amerického dolaru.

Stezka ke zlatému standardu

V současné chvíli musí být Čína velice opatrná v krocích proti dolaru, protože čínské státní rezervy se topí v dolarech a je v nejvyšším zájmu Číny, aby se dolar udržel nad vodou. Zde bych rád upozornil a uvedl na pravou míru různé spekulace o zájmu BRICSu na dekomisi dolaru jako světové rezervní měny. BRICS primárně usiluje o vytvoření tzv. “koše rezervních měn”, který by paralelně působil vedle dolaru. Velký pozor však na domněnku, že tím se BRICS snaží o likvidaci dolaru. Proti tomu stojí Čína, která by s pádem dolaru riskovala pád vlastních dolarových rezerv a zhroucení celé čínské “dolarové” ekonomiky. Čína se nejprve potřebuje zbavit dolarových rezerv a zároveň musí vybudovat silný juan, věrohodný pro investory v době, až opravdu dolar bude pro Čínu zcela nepoužitelný.

Čína zjistila už v roce 2009, že má tolik dolarových rezerv, že je nepůjde snadno konvertovat. Čína nakupovala v USA firmy, továrny, automobilky, nemovitosti. ale dolarové rezervy se zmenšit nepodařilo. Není pomalu za co utrácet. Čína navíc nemůže vrhnout naráz více dolarů na trhy, protože by došlo k prudkému poklesu ceny dolaru a k znehodnocení devizových dolarových rezerv Číny. Jsou to spojité nádoby. Prodej dolaru ovlivňuje cenu prodeje zbývajících dolarů.

Chinese-gold-bar.jpg
Zlatý čínský bullion

Americké dolary, jakožto ničím nekryté poukázky, mají pouze takovou hodnotou, kolik se jich zrovna obchoduje na mezinárodních trzích. Mnoho lidí si myslí, že ty obrovské objemy tisknutých dolarů obíhají na trhu po celém světě. To ale právě není pravda. Více než devět dolarů z deseti je tzv. “deponováno” v bankách mimo finanční trhy a do oběhu se nikdy nedostanou. Tím se zabraňuje masivní inflaci a znehodnocení dolaru, vzhledem k tomu, že dolary se tisknou pořád nové a teoreticky už by měl celý svět s nimi tapetovat pokoje jako s bezcennými papírky. Inflace dolaru však (navzdory kvantitativnímu uvolňování) neroste, ovšem co roste, to je dluh.

Kdy inflace nefunguje?

Když je tedy natisknuto tolik dolarů a je vytvořen tak obrovský dluh, proč dolar a s ním USA už dávno nezkrachovaly? Tady je potřeba si uvědomit, že laická veřejnost spatřuje v penězích hodnotu. To je ovšem omyl. To, čemu dnes říkáme “peníze”, to jsou pouze poukázky. A teprve za tyto “poukázky” můžete získat “hodnotu”. Abyste tedy pochopili, o co se jedná, nejde o množství natisknutých peněz ve společnosti, ale o hodnoty, které lze natisknutými poukázkami získat od “dlužníků” (bez ohledu na objem poukázek, kolik jich bylo kdy natisknuto, protože objem natisknutých poukázek nehraje roli, jsou-li nehybně deponovány u bank).

Není jednoduché princip peněz jako poukázek pochopit, takže si to uvedeme na příkladu. Představte si ostrov, kde žije 1,000 lidí. Ostrov má centrální banku. Na ostrově je policie a systém, který určuje, že veškeré obchody a služby budou vyrovnávány ve měně, kterou bude emitovat centrální banka. Banka uvolňuje peníze do oběhu (za úrok, ale to není nezbytně nutné). Pokud by byl systém vyvážený, stačilo by uvolňovat jen tolik peněz do oběhu, kolik se vyrábí na ostrově “hodnot”, aby lidé mohli mezi sebou obchodovat. Jenže systém ostrova je pokřivený. Armáda potřebuje zbraně, potřebuje financovat války s některými sousedními ostrovy.

A tak centrální banka natiskne více peněz. Armáda peníze vezme a nakoupí od ostrovanů zbraně, které oni vyrobí. V této chvíli by se zdálo, že je nakročeno k inflaci. Mezi lidmi je mnohem více peněz. Ale ono je to všechno jinak. Protože ostrované myslí na zadní kolečka a na důchod (vláda ostrova záměrně negarantuje státní důchody, aby nutila lidi ukládat vydělané peníze ihned zpátky do bank do penzijních fondů), tak peníze z trhu zmizí a jsou zpátky u bank. Inflace se tedy nekoná. Tenhle systém nemůže fungovat v rozvinuté zemi se silným sociálním systémem. Protože tam by lidé neměli motivaci peníze šetřit a rozhodli by se je ihned utratit.

110816_us_treasuries_605_ap.jpg
Pokladniční poukázky amerického FEDu

Vláda ostrova si uvědomí, že při takto nastaveném chování obyvatel ostrova, kdy je zaručeno, že uvolněné peníze se ihned vrátí zpátky do bank (do penzijních fondů, na hypotekární splátkové účty, leasingové účty), je možné tisknout peníze libovolně dlouho, libovolně nekryté, protože peníze nezůstávají v oběhu. I když se rozhodnete peníze “bouchnout” a koupit si za ně vytoužené věci, peníze se okamžitě otočí a opět skončí v bance na účtě prodejny nebo obchodníka. A ten ty peníze nebude dál pouštět na trh, bude je držet v bance.

Záhada deponovaných dolarů

Tím, že je většina dolarů, která kdy byla natisknuta, deponována nehybně uvnitř bank, je možné dále a neomezeně tisknout dolary a de facto jakoukoliv jinou měnu. Čím více je mezi obyvatelstvem rozšířen zvyk ukládat si peníze do banky namísto pod matraci, tím snadněji lze tisknout ničím nekryté peníze. I z tohoto vyplývají poté snahy různých zemí a vlád zrušit hotové peníze a používat jen bezhotovostní styk, platební karty a bankovní účty.

Vraťme se ale na náš hypotetický ostrov. Otázka zní: “Jakou hodnotu mají po 10 letech úspory občanů?” A odpověď zní možná překvapivě: “Mají jen takovou hodnotu, kolik hodnot dokázali ostrované za těch 10 let vytvořit”. Ani o cent více. A vláda ostrova toto ví. Takže jak to řešit? Stačí přesvědčit některý ze sousedních ostrovů, aby dovážel na náš ostrov své zboží a výrobky a jako platidlo za tento dovoz akceptoval naše peníze, které si neomezeně tiskneme. To způsobí na našem ostrově blahobyt. Aniž bychom na našem ostrově hnuli prstem, zadkem, rukama, tak máme přesto plné obchody s laciným zbožím. Takový ostrovní sen.

Ale proč by ostatní ostrovy byly tak hloupé a za svojí práci a robotu akceptovali jakési potisknuté papírky? To lze zařídit jednoduše. Když naše peníze budou potřebné pro nákup suroviny, bez které se žádný ostrov neobejde. Pitná voda. Všechny ostrovy jsou krásné, ale dostatečný zdroj pitné vody má jen jeden. Je to ostrov nevyspělý, zaostalý. Ale my mu nabídneme ochranu před nepřáteli, kteří by ho mohli obsadit. A za tuto laskavost nebudeme chtít nic jiného, než to, aby tento ostrov veškerou svojí produkci pitné vody prodával ostatním ostrovům za naše papírky, které tiskneme na našem ostrově. Od této chvíle budou všechny ostrovy potřebovat naše peníze pro nákup nezbytné suroviny k přežití. My jim tedy poskytneme naše peníze a oni nám budou dodávat své výrobky a zboží. Aniž bychom hnuli prstem, aniž bychom vlastnili vrty na pitnou vodu, aniž bychom s čímkoliv nebo kýmkoliv obchodovali.

China%20and%20Belgium%20May.jpg
Historie čínského účtu s americkými pokladničními poukázkami

V takovém systému je tedy inflace potlačena, bez ohledu na objemy tisknutých peněz a přitom obchody jsou stále plné, aniž by obyvatelstvo ostrova vykazovalo nějakou výrobní činnost. Pokud jste dočetli až sem a říkáte si, že to je tedy pěkně vykutálený systém, potom už víte, jak funguje “americký ostrov”. A jistě už chápete, jaký je rozdíl mezi “penězi” a “hodnotou”. Peníze, to jsou ty natisknuté papírky, které Američané posílají ostatním “ostrovům” a naproti tomu “hodnoty”, to je to zboží v amerických regálech, které někdo jiný vyrobil a dovezl za tyto natištěné papíry.

Rámec dluhu je ohraničen hodnotami, které dlužník vlastní. Vše ostatní jsou bezcenné papíry. Pamatujte si to, až zase uslyšíte v televizi na mainstreamu analýzy o výši řeckého dluhu. Řecko disponuje hodnotami, které může poskytnout za natištěné euro-papíry. Když o tyto hodnoty přijde, přestane mít eurový dluh “hodnotu” a zůstanou pouze natištěné papíry bez hodnot.

Čína se zbavuje dolaru, protože chápe onen rozdíl mezi penězi a hodnotami. Zlato je hodnotou, kterou je radno za natištěné papíry vyměnit vždy. Je to dobrá rada i pro drobné investory v dnešní době, kteří hledají uchování hodnot svých úspor a výdělků s ohledem na budoucnost, která nebude brát ohledy na nepřipravené.

-VK-

Šéfredaktor AE News

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
Slávek
Návštěvník
Slávek

pro američany je řešením se oddlužit bankrotem, resp. pádem hodnoty dolaru na nulu, tím nebudou nikomu nic dlužit a mohou začít třeba s novou měnou “trolarem”jenomže na to jim už nikdo neskočí takže snad vychcípaj, ale před tím vystřílí všechen svůj arzenál aby ukázali jací jsou to vlastenci, no ty jejich filmy znáte ne? 😀

Ušatý Černoušek
Návštěvník
Ušatý Černoušek

pijavice

Pavel Starý
Návštěvník
Pavel Starý

Vážně pochybuji o tom, že autor příspěvku má alespoň střední školu. Protože kdyby ji měl tak by s dokázal spočítat, že v případě Číny není přechod na zlatý standard možný – a to i kdyby chtěla sebevíc.

Když porovnáte celkovou peněžní zásobu M2 v Číně a vedle si postavíte celkovou hodnotu veškerého vytěženého zlata na světě zjistíte, že by se muselo vytěžit minimálně 2x více zlata než za celou historii lidstva (a to počítám i zlato použité pro technické účely) – jen aby to pokrylo hodnotu čínské peněžní zásoby M2.

Pokud namítnete, že krytí může být jen částečné – zkuste si představit co by s čínskou ekonomikou udělali výkyvy cen zlata na světovém trhu a jeho nedávný pokles hodnoty zlata o 40% :-))

Bez Vzdelania
Návštěvník
Bez Vzdelania

Nejde len o zlato ako také, ale v všetky komodity

Kutko
Návštěvník
Kutko

Veľmi výstižne vysvetlené, ako USA vyžierajú celý svet prostredníctvom bezcenného zelené papiera. Kto už ani toto nepochopí, tomu niet pomoci. Proste mu nebolo zhora nadelené viac, ako naučiť sa len čítať a písať.

okal
Návštěvník
okal

Tedy to žasnu co je v této zemičce finančních odborníků co vidí těm kapitalitickým lumpům pod prsty. Protože nejsem odborník, klidně si přečtu názory druhých a nemusím ze sebe dělat,jako někteří, zde ještě vetšího odborníka. Těmito přitroublými “diskusními” příspěvky snižujete hodnotu zde uveřejňovaných článků. Proto doporučuji těmto kibicům, vytvořte něco sami, ať vám to taky můžou druzí upřesňovat a pořípadě z vás dělat blbce.

Kutko
Návštěvník
Kutko

Okal, prečo sa čertíš? Však tu nikto z nikoho nerobí hlupáka. Proste sa tu diskutuje, vymieňajú sa názory. Diskutujúci si vymieňajú názory, upresňujú niektoré ekonomické schémy, vysvetľujú pojmy, polemizujú… Ja na tom nevidím nič zlé. Naopak, pre mnohých, ktorí nie sú na danú problematiku odborníci (a možno aj niektorým “odborníkom 🙂 ) to pomôže lepšie chápať obludnosť dnešného finančného systému.

Jana Černíková
Návštěvník
Jana Černíková

Cením si Vaší snahy objektivně informovat o tom, co se skutečně děje. Nicméně i při respektování určité nezbytné míry zjednodušení si myslím, že článek obsahuje několik nepřesností, a tak mi to nedá nereagovat alespoň na některé z nich.

Pravdou je, že peníze ovlivňují reálnou ekonomiku jen tehdy, když v ní obíhají, tj. směňují se za zboží a služby – ale nehraje přece roli, jestli za zboží zaplatím v hotovosti, kartou nebo převodem z účtu. Pro ekonomiku i vznik případné inflace není důležitá forma peněz, ale fakt, že se „používají“ – potom mohou být peníze na bankovních účtech stejně tak „obíhajícími“ jako hotovost. A naopak – pokud na peníze pod matrací nesáhnu, tak jsou pro ekonomiku stejně „mrtvé“ jako peníze ležící na účtu, který nikdy nebudu čerpat.

Je také pravdou, že existuje jakási dělící čára mezi finanční sférou a sférou reálné ekonomiky, ale ta obrazně řečeno nevede přede dveřmi bank. Ekonomie se to snaží popsat pomocí tzv. měnových agregátů… Zjednodušeně řečeno se za peníze v oběhu považuje hotovost a peníze na běžných/spořících účtech. Na druhou stanu termínované vklady, penzijní spoření, nákupy dluhopisů, akcií atd. – to už jsou formy, kterými se peníze přelévají z ekonomiky do finanční sféry. Splátky úvěrů, ať už jakýchkoliv, nepředstavují přelévání peněz do finanční sféry, ale zánik peněz – což je ale věc zcela přirozená.

Faktem je, že dnešní finanční systém je v situaci, kdy vzniká víc peněz, než jaké jsou produkční schopnosti ekonomiky – odtud také pramení jejich „nekrytost“. Jde o problém, který mají nejen USA, ale většina vyspělého světa – v případě USA ale nabyl obřích rozměrů mj. proto, že Američané do extrému využili možností svého petrodolaru. Namísto inflace se přesto neustále hlásí deflační tlaky, které vypovídají o nedostatku peněz v oběhu. Není totiž splněná nezbytná podmínka pro vznik inflace, a to že nadměrně vytvořené peníze se dostanou do rukou lidem, kteří je utratí.

Nemyslím si ale, že ubývání peněz v oběhu je možné přičítat v první řadě spořivosti lidí, nebo jejich zvyku ukládat si peníze v bance. Velmi stručně a zjednodušeně – kapitál směřuje tam, kde najde lepší zhodnocení. Pokud se v reálné ekonomice vzhledem k limitům jejího růstu (na straně poptávky i na straně zdrojů růstu, tedy toho, co lze ještě přeměnit na peníze) možnosti zhodnocení vyčerpávají, potom peníze mizí z oběhu, opouštějí svoji funkci prostředku směny a přecházejí do finanční sféry, kde setrvávají ve funkci uchovatele hodnoty. Klíčem je poměr mezi úrokem a návratností reálných investic. A tento poměr také v několika rovinách způsobuje to, že bohatí bohatnou a chudí chudnou, což dál posiluje vyvádění peněz z oběhu.

Stávající stav je takový, že odliv peněz do finanční sféry je tak masivní, že společně s narůstajícími splátkami dluhů více než kompenzuje nadměrnou tvorbu peněz. A kruh se uzavírá – nadměrná tvorba peněz není ničím jiným než jen zoufalou snahou dostat peníze do oběhu, protože jinak jsou deflace a ekonomický pád nevyhnutelné. Ale tvorba nových peněz znamená tvorbu dalších dluhů – protože peníze vznikají jako dluh, ať už úvěrovou expanzí, nebo rostoucími deficity rozpočtu. A tak dluhy rostou, ale peníze z oběhu mizí dál a budou mizet, dokud se nezmění systém, jak peníze vznikají a obíhají, a také dokud si neřekneme, co pro nás má skutečnou hodnotu.

Profesor VU
Návštěvník
Profesor VU

Váš komentář není v rozporu s článkem. Alespoň ne v této věci: Článek říká, že “ostrované myslí na zadní kolečka a na důchod, ukládají proto vydělané peníze ihned zpátky do bank do penzijních fondů, tak peníze z trhu zmizí a jsou zpátky u bank.” Vy říkáte: “Termínované vklady, penzijní spoření, nákupy dluhopisů, akcií, atd. – to už jsou formy, kterými se peníze přelévají z ekonomiky do finanční sféry.” Pro srovnání – u nás se tímto způsobem ztrácí z reálné ekonomiky cca 34.000 Kč na osobu (r. 2015), v Evropě pak nejvíc v poměru na počet obyvatel ve Švédsku – (ponechávám CZK) 637.000 na osobu, celosvětově nejvíc Austrálie 1.496.000 na osobu. Akciové bubliny pak vzhůru letí, jak trefně popisuje prof. Zelený ve svém článku: http://www.milanzeleny.com/cs-CZ//stranky/1/-/0/178/jak-bublina-vzhuru-leti

Profesor VU
Návštěvník
Profesor VU

Místo, aby občané své tvrdě vydělané peníze ve větší míře vraceli do místní reálné ekonomiky (rozumně je doma utráceli za smysluplné statky), mají pocit, že je výhodně investují nákupem např. státních dluhopisů nebo akciových podílových listů. V prvním případě se stávají věřiteli státu, který takto odsáté peníze používá na zaplacení úroků z obrovského státního dluhu a je schopen jejich návratnost včetně miniaturního zhodnocení občanovi garantovat jen za cenu dalšího narůstání tohoto dluhu od zahraničních bank. U akcií je to snad ještě horší. Občan se údajně stává podílníkem velkých světových společností, které prý takto získané prostředky investují do inovací a tím vytvářejí nové hodnoty. Cena jejich akcií má důvod růst. Ve skutečnosti ceny akcií jakoby nekonečně rostou ne díky inovacím, ale díky virtuálním spekulacím s obrovskými nákupy vlastních akcií, růstem dividend, které se ovšem ve velké většině znovu reinvestují, různými vnitřními fúzemi, apod., vše za levně půjčené virtuální peníze vytisknuté v centrální bance. S tvorbou nových hodnot to nemá nic společného. Není to investování ale sázení. Takto nafukované balonky (jak státní, tak korporátní) se zvětšují, zvětšují až přijde den, kdy budou muset zákonitě prasknout. Pár lidí si v té době oddychne, protože si uvědomí, že z toho vycouvali včas. Naprostá většina však zůstane okradena o velkou část svých těžce nabitých úspor. Virtuální finanční sféra zkrátka odsává čím dál víc peněz z reálného ekonomického oběhu a dělá z obyčejných lidí své vazaly.

Jana Černíková
Návštěvník
Jana Černíková

K Vašemu 1. komentáři – pasáž, kterou zmiňujete, jsem použila jen pro ilustraci, kudy vede pomyslná hranice mezi reálnou ekonomikou a finanční sférou, nebo ještě jinak řečeno, pořizováním jakých aktiv se snižuje rychlost oběhu peněz. V další části jsem ale chtěla poukázat na to, že peníze nemizí z reálné ekonomiky primárně proto, že lidé šetří na horší časy, důchod, nebo že je jejich zvykem ukládat peníze do banky, ale že jde o zákonitost investičního rozhodování, a to „velkých hráčů“ – institucionálních i individuálních investorů. Běžní lidé, většinu svých příjmů spotřebovávají, a to v rostoucí míře úměrně tomu, jak postupuje koncentrace bohatství.

K Vašemu 2. komentáři – opět viz předchozí odstavec. Jinak přesun peněz do finanční sféry je za existujících podmínek logickým vyústěním, protože reálná ekonomika musí dříve nebo později začít narážet na limity svého růstu, což snižuje výnosnost reálných investic a ty jsou pak nahrazovány těmi finančními.
S tím, jak se postupně vyčerpávají tradiční zdroje růstu, jako jsou nové trhy, uspokojování „nových“ potřeb, ale také destrukce (války), objevují se „zdroje“ nové – umělé navyšování potřeb (věci na jedno použití, spotřebiče s omezenou životností,…) a také nejrůznější bubliny, které předstírají, že jsou ekonomickým růstem. Ale i tyto možnosti se vyčerpávají a tak finanční sektor roste, bohatne a prostřednictvím dluhů vysává z reálné ekonomiky stále větší podíl z vytvořeného bohatství.

Ve stávajícím systému je řešením jen nekonečný přísun nových trhů a nových ziskových odvětví. Rozumnému člověku je jasné, že to možné není, že ekonomika nemůže donekonečna růst. Bohužel většina ekonomů a jejich teorií se stále ještě tváří, že to možné je. Je to začarovaný kruh, jehož počátečním bodem je úrok jako něco, co doprovází tvorbu peněz.

A ještě jedna poznámka – drobní investoři se na rozdíl od těch velkých pohybují pouze na sekundárním trhu a jejich investice proto neznamenají přísun kapitálu pro danou společnost. Sekundární trh zajišťuje emitovaným akciím likviditu, tj. možnost přeměnit je rychle na peníze. Kapitál se ale získává pouze na primárním trhu, tj, při prvotním prodeji nově emitovaných akcií, a tam běžný investor přístup nemá.

PeS
Návštěvník
PeS

Ten příklad s ostrovem a nakupováním vody je pěkný, ale není podle mě dotažený do konce. Tomu ostrovu, co má vodu, se asi budou hromadit natištěné papírky. Co s nimi bude dělat? (Za část si zřejmě koupí nějaké zboží z ostatních ostrovů, ale určitě ne za všechny, jinak by ten první ostrov (co mu poskytuje ochranu) neměl důvod tisknout nové papírky na nákup vody.)

PK
Návštěvník
PK

Dobrý den, taky si myslím, že drobná investice do zlata je dobrá. Nedávno jsem, ale četl, že naplánovaná další finanční krize povede k likvidaci úspor občanů v bankách a využije se zároveň i ke zrušení hotovostních peněz. Dále se může stát, že vlády zakáží občanům vlastnictví investičního zlata. Toto se prý stalo v USA začátkem minulého století. Nevím co je na tom pravdy.

Aksal
Návštěvník
Aksal

Chazarská mafie a jejich pobočka CIA dostala další úder.Jejich výrobna drog vyletěla do vzduchu. Pomalu se to čistí. Zajímavá je i zpráva o Buschovi starším, který si nalomil krční stavec…

http://politikus.ru/events/54621-v-amerikanskom-institute-standartov-vzorvalas-podpolnaya-narkolaboratoriya.html

lmimkac
Návštěvník
lmimkac

Myslim, ze tento clanok skutocne skvelo vystihuje to, co som si myslim a to, ze ani RF ani Cina nemozu a jednoducho nechcu zlikvidovat dolar a USA ako take. Myslim, ze sa snazia zabranit aby im USA dalej skodili a to formou pararelneho sveta – BRICS a tym oslabenia dolaru bez vyvolania svetovej krizy a vojny. Myslim, ze to dava urcity zmysel a umoznuje mi pochopit Quo vadis… Som rad, ze su taki ludia ako vy Aeronet, ktori sa tymto analyzam plne venuju a zdielaju taketo postrehy. Vdaka za to.