Chceš žít v lepším světě? Začni ho měnit v sobě. Život je dobrý učitel. Když nepochopíš lekci, zopakuje ti ji!

Redakce AE News přináší další zajímavý článek na téma sebezdokonalování od Vabia. Pokud se zajímáte o New Age a teorii tzv. “Indigových dětí” (Indigo Children), tak tento článek vám bude velice blízký. Článek popisuje v podstatě jinými slovy tzv. “cestu k sobě”, což je základní stavební kámen hnutí New Age. Pozn. -VK-

Opakování je prý matka moudrosti. Pokud však neustále opakujete ty samé chyby, tak je to spíš známka hlouposti. Každému z nás se v životě pořád něco opakuje. Pokud vám to vyhovuje, tak gratuluji. Pokud se vám to nelíbí a rádi byste ten „věčný“ cyklus jednou provždy přerušili, tak pak je dobré někde a někdy s tím začít. Takže co třeba tady a teď? Prostě se pro to rozhodněte.

V předchozím článku [1] byly uvedeny tři zásadní věci, které každému, kdo si je plně začne uvědomovat, prostě musí změnit dosavadní život. Pokud to tak dosud někdo neměl, tak, v okamžiku, kdy tyto tři věci vnitřně přijme (tzv. za své), už prostě nemůže dělat pořád do kolečka to co dělal dosud. Dokonce se ani nemůže na věci okolo sebe byť jen dívat stále stejně / stejným způsobem. Ten starý úhel pohledu již prostě nebude v souladu s „nově“ přijatými třemi jednoduchými myšlenkami. A tak se zcela jednoduše může úplně každý začít dívat na svět novým úhlem pohledu.

pred-tabuli.jpg
Život je učitel, ale těžko rozumíme jeho výkladům…

Dovolím si zde, ty tři, pro někoho nové a zcela zásadní, pro někoho pobuřující a zcela nesouhlasné, pro někoho logické a jediné možné, myšlenky znovu uvést a i trochu rozvést:

  1. na počátku všeho je myšlenka
  2. co mi vadí, je můj problém
  3. jediný, kdo může vyřešit můj problém, jsem jen já sám / sama
ad 1.) Na počátku všeho je myšlenka

Těším se na diskuzi pod článkem, resp. vyzývám všechny, kdo s tím nesouhlasíte, abyste se nebáli, ozvali se a napsali / popsali byť jen jeden případ / činnost / událost / cokoliv, kde toto jednoduché pravidlo neplatí.

Ráno vstaneme (ale už večer uléháme s myšlenkou na probuzení / vstávání). Vykonáme hygienu, dáme si snídani, jdeme dělat činnost, která nás (ne)baví, atd. až do večera než uléháme a usínáme. Těch myšlenek nám za jeden den proběhne hlavou takové množství (jsou uváděna různá čísla, ale přes tuším 20 000 to bylo vždy, tj. minimálně každých cca 5 sekund včetně spánku nám projde hlavou nějaká myšlenka), že kdybychom si je všechny měli reálně uvědomit, tak, troufám si říci, možná ani neodejdeme z domu a možná bychom se nezvládli ani nasnídat :o).

Ale i kdyby těch myšlenek bylo třeba jen 10%, tedy 2000 za den, a každou cca druhou minutu vám prošla hlavou byť jen jedna, tak si opět troufám tvrdit, že si je stejně nebudete všechny plně uvědomovat. A ani pamatovat, byť třeba jen do druhého dne (a to myslím jen ty co proběhly v bdělém stavu).

cml.jpg
Na počátku Návštěvníků byla také jen myšlenka od CML. Že se v ní mýlil, tak na to přišel až mnohem později. Ale s její změnou se dostavil potřebný výsledek. Byť ta změna proběhla nečekaným způsobem.

Takže, abychom mohli normálně fungovat, tak některé myšlenky (přesněji absolutní většina z nich) přijdou a bez vlivu / dopadu na nás zase odejdou. Protože, každá myšlenka je ve své podstatě zcela neutrální. To, zda bude tento základní stav změněn, tak o tom si rozhodujeme každý sám v sobě. To je absolutně nezpochybnitelné právo / možnost každé bytosti. Každý z nás si zcela sám v sobě rozhoduje o tom, jak k dané myšlence, která mu právě prochází aktuálně myslí, jak k ní přistoupí. Jakou jí dá nálepku / hodnotu / znaménko. Jinými slovy, zda ho vůbec neosloví a tudíž pro něj nadále zůstane zcela neutrální a žádnou nálepku / znaménko nedostane. Nebo zda daného člověka nějak osloví a on / ona jí přiřadí v podstatě doživotně znaménko plus či znaménko mínus. Přesněji řečeno, zda k té myšlence přidá svoji kladnou / pozitivní / příjemnou a nebo zápornou / negativní / nepříjemnou emoci.

To slovo „doživotně“ neberte absolutně, protože pokud by to tak bylo, tak by psaní tohoto článku postrádalo smysl. Ale jednoznačně to pro mnoho z nás (a pro mnoho z našich myšlenek) takto zcela absolutně bude. Mě z toho samozřejmě nevyjímaje. Doživotně bude platit pokud ty neustále se opakující věci budeme řešit takovým způsobem, že jejich opakování jednou pro vždy nezamezíme.

Možná dobrou, možná špatnou zprávou je / bude pro někoho skutečnost, že si takto ocejchováváme myšlenky jen ve svém mládí. Řekněme do puberty, do nějakých 16 let. Potom, po té pubertě, si ty kladně či záporně označené myšlenky už jen žijeme. Jak si to kdo uvařil, tak si to také opakovaně vychutnává.

Nespekulujme prosím nad tou číslovkou, není to až tak podstatné. Podstatné je, že, co se nám děje v 25-ti, 37-ti, 49-ti, 76-ti, atd. to jsou již a jen důsledky toho, co jsme si sami pro sebe nastavili ve svém mládí.

Takže v mládí jste herci / režiséři / producenti / kameramani / zvukaři / maskéry (vše v jedné osobě) svého života. Projdete si pubertou a pak se pohodlně usadíte do sedaček svého (vnitřního) kina a co jste si natočili, to si začnete přehrávat. Každý to své originální / jedinečné naprogramované promítání.

Některé díly života byly nezajímavé, tak je možná už ani více neuvidíte, ale jiné měly prostě šťávu / grády a tak si je budete „lépe pamatovat“ a budete je „chtít“ / „muset“ si přehrávat opakovaně, vícekrát, hodněkrát, mockrát a pokud neprozřete, tak to tak budete dělat až do konce svého životního představení. Tedy do své smrti.

ad 2.) Co mi vadí, je můj problém

V teoretické rovině se nad tím dobře souhlasně pokyvuje hlavou, že? Je to logické, jednoduché, věcné. Když však ale přijde na konkrétní věc, která mě osobně vadí, tak už to souhlasné přikyvování leckdo změní na nesouhlasné kroucení hlavou a nebo třeba i na zcela kategoricky jasné krátké trhnutí v gestu důrazného odmítnutí.

Avšak jednoduchost pravdy se těžko okecává, blbě maskuje či složitě se kohokoliv u ní přesvědčuje o opaku. Ne, že by to nešlo, ale efekt stejně není / nebude nikdy trvalý, účinný a tedy dlouhodobě jistý.

Nikdo nežije na světě v osamocení. Žijeme zde ve všudypřítomné interakce s dalšími lidmi, zvířaty, věcmi, událostmi, atd. Možná proto se lidem zdá, že tato prostá jednoduchá věc / myšlenka takto vlastně vůbec není. A tak si myslí, že je to jinak.

Jednoduchý příklad, viz. jeden z vložených obrázků v minulém [1] článku, kde si holčička / dítě nadšeně dovádí v kaluži. A jaká je „realita“ ve vnitřním kině její maminky (neříkám, že každé maminky, ale určitě velké části z nich). Ona se asi bude zlobit, bude možná naštvaná, pobouřená, rozčilená. To přece „to dítě ji rozčílilo“, protože ona přeci v té kaluži neskáče. „To ono zlobí“. „To ono nedělá to, co po něm chce“. Jinými slovy, něco jí vadí a hledá viníka někde jinde než v sobě samé. Vždy to přece vadí jí a ne té usměvavé holčičce.

boty-v-kaluzi.jpg
Každý má při pohledu na ten obrázek jiné pocity. Ale, věřte, že zhruba 7 miliard lidí to cítí jinak než Vy.

A jak to je ve skutečnosti? Ve skutečnosti v tu chvíli probíhají dva na sobě zcela nezávislé, avšak spolu jednoznačně spojené / provázané a na sebe většinou i interaktivně reagující děje v osobním kině té holčičky a v osobním kině té její maminky.

Holčička je šťastná, např. proto, že to krásně cáká. Protože ta kaluž reaguje na její dupání a tak si „spolu spokojeně hrají“. A maminka? Ta si v tu chvíli pravděpodobně zcela nevědomky přehrává ve svém osobním kině momentálně nějaký krátký či delší, jednotlivý či často se opakující, šot ze svého dětství (samozřejmě pouze taková maminka, které by takové chování jejího dítěte nějak vadilo).

Může to být např. i velmi podobná situace (ale není to vůbec pravidlem), kdy si také chtěla hrát a bavit se, ale od své maminky se tehdy dozvěděla „Neskákej v té kaluži! To hodná / slušně vychovaná holčička nedělá! Podívej se na sebe, jak vypadáš! Budeš jako čuně.“. Tehdy jako malá holčička to ta současná maminka nechápala, nevěděla proč nemá skákat (= skvěle se bavit), proč se to nedělá, co by na sobě měla vidět a proč nebude hodná holčička, když bude dál v té kaluži skákat a proč by vlastně měla být prasátkem. Nicméně teď se jí to při sledování toho šotu znovu vrací. Vrací se jí ty myšlenky a s nimi i ty samé pocity, které si tehdy k těm myšlenkám zapsala. To naštvání a třeba i silné rozčílení, které vzniklo na základě změny skvělé nálady při tehdejším zásahu autority (=její tehdejší maminky). A o co více byla tehdy ta její nálada dobrá, tak o to více bylo tehdy to její naštvání / rozčilení silnější. A dost možná, že to tehdy ten den byla již 5 či 10 kaluž, kde se situace vždy zopakovala a její chuť si hrát a bavit se byla vždy ze strany autority (= její mámy) rázně a důrazně potlačena.

Takže šot rychlostí (že by světla) proběhl myslí / hlavou současné maminky a vyrojily se s ním např. tyto myšlenky s velmi silným historicky nabytým negativním nábojem. „Nechápu, proč si nemůžu hrát. Nechápu, co po mě chce. Nevím, proč to nemůžu dělat. Nejsem hodná holčička. Jsem prasátko. Nelíbím se jí.“ To malé dítě je, resp. tehdy bylo, v klinči svých pocitů a k tomu ještě pod vlivem verbálního i nonverbálního chování autority. A tu situaci, ať chce či nechce, prostě musí nějak vyřešit a tak to tedy i udělá. Např. udělá toto vnitřní rozhodnutí (opět to jsou jen další myšlenky, samozřejmě). „Budu hodná holčička. Musím ji poslechnout.“ Toto všechno, tyto všechny myšlenky, tehdy té současné mamince proběhly hlavou asi tak za 1-2 vteřiny. A tyto 2 vteřiny jí nastavily / nadefinovaly pocity pro uvedených 8 myšlenek na celý zbytek jejího život až do dnešního dne. Resp., lehce pohádkově: „Pokud tam ty myšlenky neumřely … nebo dokud neumře(la) ta současná maminka … tak tam žijí do dnes“.

Ta dnešní maminka samozřejmě může zareagovat jakkoliv (je to přece svobodná bytost s relativní možností vnitřní svobodné volby), ale s tímto právě přehraným šotem a především s těmi opětovně se připomenutými nepříjemnými pocity prostě jen velmi nepravděpodobně zareaguje tak, že se nic neděje. Či dokonce tak, že by byla upřímně ráda, že se její dítě dobře baví. Že je fajn, když je dítě šťastné, že se ty hadry vyperou a rychle zase uschnou, že jí nebude vadit, že půjde se špinavou dcerkou do MHD mezi lidi, atd. … a tudíž nestojí za to, aby dítě okřikovala a umravňovala. Jinak, hezky společensky, označeno / řečeno „vychovávala“. Takto se maminka bez pochopení skutečnosti, že co mi vadí je můj problém jen těžko zachová. Ono jí to možná v podstatě ani „nevadí“ a tudíž ani dost dobře neví, proč tu současnou holčičku začne okřikovat a umravňovat (v podstatě stejně jako to dělávala dříve její máma). Ale prostě to, z pro nás již objasněného vnitřního popudu, udělat MUSÍ, protože to nekonečné spektrum možností řešení té situace má z jedné strany velmi deformované historicky nabytými „zkušenostmi“. A život ji na tuto skutečnost samozřejmě (pro její dobro) rád opakovaně bude upozorňovat, protože jí tím dává šanci si to uvědomit. A samozřejmě především jí dává šanci si to již jednou pro vždy v sobě vyřešit.

Ještě je asi vhodné dodat, že existuje pouze velmi omezené množství variant toho vadění. Toho kdy v nějaké lidské interakci někomu ze zúčastněných něco vadí. Jsou to v podstatě jen tři možnosti. Protože (vezměme to pro změnu třeba z pohledu té holčičky):

a.) máme situaci, že skákání v kaluži holčičku baví a vadí mamince (=je to problém maminky),

b.) skákání v kaluži holčičku baví, ale vadí jí, že to její mamince vadí / bude vadit (= je to problém holčičky … a uvědomme si přitom, že vůbec není jisté, že to skutečně té její mamince vadí či bude vadit … ale ta holčička to takto má ve svém vnitřním kině nastavené, tj. vnímá to tak jako realitu / skutečnost, a proto je to pouze a jen její problém … samozřejmě, pokud by to skutečně vadilo i její mamince, tak je to též i problém maminky, ale dohromady to jsou již pak dva na sobě nezávislé nepříjemné pocity / problémy u dvou osob),

c.) holčičku sice to skákání v kaluži baví, ale protože už je „vychovaná“, tak jí to, klidně obojí zároveň, i vadí (= je to problém holčičky). Sice je to na jednu stranu absurdní, ale i tak to je běžný stav mnoha lidí.

Jiná situace nenastane. Buď mi něco vadí, nebo mi to nevadí a nebo mi vadí, že to podle mě vadí někomu jinému (bez ohledu na to, zda to tomu někomu jinému skutečně vadí).

ad 3.) Jediný, kdo může vyřešit můj problém, jsem jen já sám / sama

Když se chlapi budou bavit o té holčičce s tou maminkou a skákání v kaluži, tak si troufnu říci, že ve většině případů to budou chápat. Budou chápat co je tam napsáno a nebudou mít problém s tím souhlasit (protože se jich to pravděpodobně nebude tolik dotýkat jako žen / maminek).

Když si to budou číst ženy, tak tam už bude hodně záležet, co se té které přehrálo na pozadí za její osobní šot (přesněji co se Vám milá právě toto čtoucí ženo aktuálně přehrálo za šot z Vašeho mládí) a podle toho budou uvedený příklad hodnotit. Nezbývá než věřit, že většina z nich to také pochopí.

Ti, kteří pochopili, resp. ty, které pochopily, tak mají šanci přijmout poslední jednoduchou pravdu a to, že hledání viníka mimo sebe sama nikam nevede. Vždyť sedíte ve vlastním kině a přehráváte si vlastní nahrávky. Tak kdo za to může?

Nebo si snad někdo z vás dokáže namluvit / uvěřit / skutečně věří tomu, že ta maminka tím okřiknutím a umravněním toho dítka si v sobě vyřešila svůj problém? Že si tím vymazala ten šot, aby se jí již u další kaluže, a po dalším radostném skočení jejího dítěte do ní, znovu nepřehrál. Že pokud to dítě již je / bude vychované a každé kaluži se obloukem vyhne, tak, že si ten šot už nikdy při jakékoliv jiné situaci v obsahové shodě s myšlenkami („Nechápu, proč si nemůžu hrát. Nechápu, co po mě chce. Nevím, proč to nemůžu dělat. Nejsem hodná holčička. Jsem prasátko. Nelíbím se jí.“ + rozhodnutími „Budu hodná holčička. Musím ji poslechnout.“) daný šot již nepřehraje a tudíž ty nepříjemné pocity již nikdy nezažije. Myslím, že něco takového myslet zcela vážně je prostě bláhové.

Dává někomu z vás smysl takto „vychovat / vychovávat“ celý svět okolo sebe, jenom proto, aby se vám náhodou nestalo, že by se vám nějaký šot (klidně z možných tisíců uložených šotů) přehrál během života opět a znovu. To snad ne.

zivot-s-berlickami.jpg
Pořídit si nějakou tu berličku v podobě např. toho, že já za to nemůžu, ale že za to mohou ti druzí je jednoduché, ale fungovat s berličkami dlouhodobě nebude moc příjemné.

Pokud si toto uvědomíme, tak pak je snad již i jasné, že práci na sobě, na obsahu svého vnitřního kina, za nás nikdo nemůže udělat. Resp., že pokud to neudělám já (myslím tím každého z Vás a ne sebe :o), tak výsledky nebudou uspokojivé. Ano, je možné někoho sprdnout / seřvat / atd. nebo si dojít za někým se vykecat, nechat do sebe nalejt energii od někoho zvenčí, nechat si dát prášky na bolesti (v zádech, hlavy, čehokoliv), atd. Vše však bude pouze dočasné. Na chvilku si ten papiňák upustíme, ale on se zase časem dotlakuje. A tak se půjdeme znovu vykecat, atd., atd., atd. Tím se ovšem nic nezmění.

Změna může nastat pouze v okamžiku, kdy uchopíme otěže svého života do SVÝCH rukou a rozhodneme si ty SVOJE problémy (= věci co nám vadí) jednou pro vždy vyřešit. Tedy změníme na ně svůj úhel pohledu. Vyměníme / vyhodíme šoty ve své hlavě.

A nebojte se, on nám k tomu život vždy rád a velmi aktivně pomůže. Život je totiž dobrý učitel. Když nepochopíme lekci, tak nám ji zopakuje. A znovu, a znovu a znovu, až do okamžiku, kdy ji pochopíme a něco s tím uděláme. Nebo to bude dělat prostě až do okamžiku, kdy umřeme. A aby to nebylo z jeho strany tak zcela beznadějné (bez vyhlídky na úspěch), tak samozřejmě bude postupně zesilovat dávky / sílu / dopady těch udělovaných lekcí. Nepochopili jsme drobnou výtku, nevadí. Přijde silnější impuls. Nepochopili jsme. Nevadí. Přijde vážnější věc. Nepochopili, nevadí, velký průšvih. Stále to nechápeme, tak nějaká zásadní věc. Otázka života a smrti své či bližních. A tady se to buď změní a už to konečně aspoň trochu pochopíme a nebo to pravděpodobně skončí až tou smrtí nejdříve možná někoho blízkého a pak tou naší.

Tou lekcí od života může být absolutně cokoliv. Od např. drobného pozastavení se nad něčím, přes naštvání, rozčílení, deprese, nenávisti, žášti až po např. nesnesitelnost žití. Či skrze fyzické projevy od únavy, kašlíčku a rýmečky, horečky, přes úrazy, zlomeniny, operace, až po zdánlivě neléčitelné věci typu rakovina, Alzhaimer, AIDS, ebola, zhoršující se zrak a sluch, atd. až po tu smrt.

ROZHODNUTÍ není to samé jako rozhodnutí

Nemusíte tomu věřit, ale třeba to do té smrti stihnete pochopit. Pochopit to je fajn, ale samo o sobě to nestačí. Je potřeba najít v sobě i tu sílu na udělání rozhodnutí to změnit (a zde si dovolím odkázat na příspěvek z diskuse k minulému článku, kde paní [velmi srozumitelně o rozhodnutí vs. Rozhodnutí] píše.

Ano, není „Rozhodnutí“ jako „rozhodnutí“. Rozhodnutí, kde to toho vkládáte velká očekávání, výsledek má být pro vás zcela zásadní, je to pro vás nesmírně důležité, atd. se vám vysoce pravděpodobně nepovede naplnit a pokud ano, tak spíše s nepodstatnými výsledky a za příliš vysokou cenu. Prostě poměr cena / výkon bude stát za starou bačkoru. Je možné, že to i tak budete vnímat jako vaše veliké vítězství. Ale jenom proto, že si vůbec nedokážete představit jaký výsledek vám může nadělit osud / život / Bůh / vesmír.

Velmi názorně je to předvedeno v následujícím videu.

velke-vitezstvi.jpg
Na konci je zřejmé, že to byl veliký úspěch, ale jen do okamžiku, než si rozšíříme obzor.

Pokud se rozhodnete vyřešit si to, co vám vadí, tak život …. a to je možné 100% slíbit …. se přímo přetrhne, aby vám s tím pomohl. Ikdyž, vlastně se nepřetrhne. Bude vám pomáhat pouze do výše či síly vašeho rozhodnutí. Ano, pokud bude vaše rozhodnutí dostatečně silné (ale silné rozhodnutí vůbec neznamená nějaké úsilí, které byste do něj měli vkládat), možná je vhodnějším slovním obratem „dostatečně hluboké vnitřní rozhodnutí“, tak budete přímo na každém kroku pomyslně zakopávat o to co vám vadí. A s vnitřním postojem, že to chcete řešit, přesněji chcete to vyřešit, k těm věcem můžete přistupovat již zcela jinak, než když si je ani pořádně neuvědomujete, když vám nedochází souvislosti, když logiku fungování vesmíru nechápete. V tu chvíli to totiž nevnímáte jako pomoc, ale jako den, kdy je všechno na posr…., kdy se proti Vám všechno spiklo, jako pátek 13., den blbec, atd.

„Proč bych si to měl(a) vyřešit? K čemu mi to bude? Co tím získám?“

Vnitřní klid, pohodu, pocit radosti, štěstí, lásky v podstatě pro každý okamžik zbývající části Vašeho života.

Pro ty, kdo něco takového berou jako pouhý bláznivý sen, jako výmysl, jako nemožnost, jako ezoterický kec a prostě jim to takto stručně napsat nestačí či to pro ně není dostatečně motivační, nikdy to nezažili a tak si to nedokážou vůbec představit, berou, že to není možné, nevěří, že by to tak mohli mít, atd. … tak pro ty je vhodné si zodpovědět nějaké takovéto otázky.

symboly-stesti.jpg
Sice to jsou (řekněme) symboly štěstí, ale pokud to štěstí není ve vás, tak pak jsou to spíše symboly neustále hledaného štěstí.
  • Jsem (cítím se vnitřně) aktuálně / dnes / běžně / každý den v pohodě?
  • Jsem zdravý / zdravá tak jak bych chtěl(a)?
  • Jsem sám se sebou spokojený / spokojená?
  • Jsem šťastný / šťastná?
  • Mám vztahy s lidmi okolo sebe takové jaké chci?
  • Líbí se mi moje vztahy s lidmi okolo sebe?
  • Cítím, že mám všeho dostatek?

(To neznamená a zcela určitě tím není myšleno mít miliony na účtě, velký barák, tři auta, atd. Tím je myšlen vnitřní pocit jak svoji situaci vnímám. Třeba poustevník to tak může klidně cítit, když má tu svou jeskyni se studánkou a ví, že nic víc už nepotřebuje.)

  • Když budu dělat stále stejné věci. Jaké mohu očekávat (že obdržím) výsledky?
  • Opakují se mi nepříjemné věci?
  • Zlepšuje se moje životní situace a nebo se zhoršuje?

Pokud si na otázky dokážete i upřímně (upřímně k sobě samým) odpovědět, tak víte jak na tom jste. Podle toho se můžete svobodně rozhodnout, zda je potřeba s tím něco dělat a nebo je vše tak, jak je uvedeno výše a vy ten vnitřní klid, pohodu, pocit radosti, štěstí a lásky v sobě TRVALE máte. A nebo je nemáte, ale ani je mít nechcete. I to je zcela v pořádku.

A pokud patříte mezi programové „pozitivisty“, tj. vyhýbáte se nepříjemným pocitům a nepříjemným věcem, děláte se sami před sebou lepší / jiní než jací jste, lžete si do kapsy, přesvědčujete se o čemkoliv (ikdyž hluboko v sobě víte, že to tak není), atd., tak vám u odpovědí doporučuji dát na první pocit a neposlouchat ty následující již čistě a jen racionalizující / okecávající / vysvětlující / přesvědčující / uklidňující myšlenky, které vás napadly, když jste si tu onu otázku položili.

delam-stale-stejne-veci.jpg
Dělám stále stejné věci a výsledky se mi postupem času přestávají líbit. Chci / očekávám jiné (lepší) výsledky. Bez pochopení podstaty se to změnit nemůže. Takže znovu: napíšu číslo, hvězdičku, číslo, dvě čárky a číslo. Dělat to samá a očekávat jiné výsledky je prostě bláznivé.
Pohled za horizont aneb, co není zřejmé na první pohled

Nebuďme ve svých odpovědích prosím absolutističtí, relativní výjimky existují, bavme se o drtivé většině či běžném stavu.

  • Co myslíte, komu se bude spolu s nepříjemným pocitem honit hlavou / myslí myšlenka např. „Jsem neschopný / neschopná“ ? Tomu, kdo je schopný a nebo tomu, kdo je neschopný?
  • Komu se bude honit hlavou myšlenka „Jsem tlustý / tlustá“ ? Tomu, kdo má kila navíc a nebo tomu kdo je jako proutek?
  • Komu se bude honit myslí myšlenka „Nemám na to“? Tomu, kdo má prázdnou či plnou peněženku (nebo bankovní účet).

To bylo asi docela lehké. Zcela logicky správně je: neschopný/á, tlustý/á a bez peněz. Ano, existují i extrémy, ale to sem teď opravdu tahat nebudeme. Stejně tak se nebavíme o těch, kterým nevadí, že jsou neschopní, tlustí a bez peněz.

Pojďme s tou samou jednoduchou logikou dále
  • Komu se bude spolu s nepříjemným pocitem honit hlavou / myslí myšlenka např. „Chci to zvládnout“, „Musím to zvládnout“, „Nezvládnu to“, „Nevěřím, že bych to mohl / mohla zvládnout“, „Nemám na to“, atd.? Tomu neschopnému či tomu schopnému člověku?
  • Komu se bude honit hlavou myšlenka „Chci být hubený / hubená“, „Musím víc sportovat“, „Po 18-té hodině už nebudu nic jíst“, „Musím si jít zaběhat / zacvičit / zaposilovat.“, „Budu držet dietu“ ? Těm tlustým a nebo těm hubeným lidem?
  • Komu se bude honit myslí myšlenka „Chci být bohatý / bohatá“, „Musím víc makat“, „Chci si to koupit“, „Nemůžu si to dovolit“, „Je nespravedlivé, že on / ona to má a já to mít nemůžu“, „Já to chci taky (mít)“, „Už brzy si to určitě koupím / pořídím“, „Nemám na to“, „Závidím mu / jí / jim to“ ? Má ten člověk spíše prázdnou či plnou tu svoji peněženku.

I tady je to dostatečně zřejmé a opět je to zcela logické. Jsou to opět myšlenky pro neschopného, tlustého a bez peněz. Ano, opět to nemusí být zcela 100%, ale pro drtivou většinu to takto platí. Takže utěšovat se tím, že třeba zrovna já to mám u těchto pár uvedených myšlenek jinak, je utopie.

Připomeňme si část z nadpisu tohoto článku. „Život je dobrý učitel. Když nepochopíš lekci, zopakuje ti ji.“ Věřím, že mnohým z vás v tuto chvíli dochází či právě došel ten pohled za horizont.

milesovka.jpg
Co je za horizontem, to si umí leckdy jen málokdo představit. Ale ten, kdo to ví, tak ten na horizont dorazí mnohem rychleji, protože se už teď pod kopcem se těší na to, co bude dál. A tak se mu překonání té překážky v podstatě ani nezdá nijak náročné.

Možná jsou to i dva pohledy za horizont či jeden pohled za dva horizonty. Takže o čem je řeč? Jak funguje, jak se točí tento svět? Podle jakých triviálně jednoduchých pravidel to tu funguje? Příroda možná sice vytváří složité struktury, ale ty vždy FUNGUJÍ NA ZÁKLADĚ zcela obecných a hlavně JEDNODUCHÝCH ZÁKONITOSTÍ.

Uvědomme si, že když budete mít v sobě myšlenky, které nám působí nepříjemné pocity, tak nás život dostane do takové situace, ve které nám ty myšlenky (včetně těch v mládí nabytých a nastřádaných nepříjemných emocí k nim přiřazených) prostě mohou přijít na mysl / projít hlavou. Tedy, musíme být neschopní, tlustí a chudí v rámci výše uvedených příkladů. Obecně pak každý budeme na tom nějak jinak / individuálně. Samozřejmě, každý podle svých nastřádaných myšlenek (spojených s nepříjemnými pocity).

Díky tomu nastavení do dané situace, kdy nám ta myšlenka opětovně projde myslí / hlavou, tak v tu chvíli (opět) máme tu jedinečnou šanci si uvědomit, že se nám něco nelíbí. Jedinečnost je v tom, že když si to uvědomíme a víme, že je to náš problém a chceme ho vyřešit, tak tím, že přijmeme danou myšlenku (smíříme se s ní), tak tím ten historický šot v našem osobním vnitřním kině navždy vymažeme.

Přesněji: tu myšlenku, tím jejím přijetím, v sobě očistíme od té negativní emoce a umožníme té myšlence být opět zcela neutrální a tudíž nás bude moci (třeba u někoho po 50-ti či více letech) navždy opustit. Už v nás prostě nikdy nemůže trvale být a působit nám (opětovně / opakovaně) nepříjemné pocity = zatěžovat nás. Po pubertě si již nové emoční zápisy k myšlenkám nepřidáváme a tudíž, když je pro nás myšlenka nově již neutrální, tak nás neovlivňuje ani teď a ani nikdy v budoucnu. Je nám to jednou pro vždy úplně jedno. A i kdyby nám znovu někdy přišla na mysl / prošla hlavou, tak nám bude opět zcela volná, zcela jedno a opět nás již nebude moci zatěžovat, protože stala se jednou pro vždy pro nás neutrální.

A aby to bylo zcela přesné, tak pokud nemáte v hlavě nepříjemně zapsánu myšlenku „Jsem tlustý / tlustá“ nebo „Chci být hubený / hubená“, tak vás život NEBUDE MUSET dostávat do situace, kdy by se taková myšlenka mohla prohnat vaší hlavou / myslí. A tak zcela přirozeným důsledkem očištění se od toho co mi vadí je stav, že věcí / situace/ podněty, které mi vadily JIŽ SE MI NEDĚJÍ. A POKUD ANO, TAK MI NEVADÍ. A to nám všem přeji z celého svého srdce.

Tudíž daný pán / paní, prostě začnou zcela přirozeně hubnout do nějaké své osobní váhy, která jim / jejich tělu bude vyhovovat. Nemusí držet diety či zvýšeně sportovat, atd. Stačí si „jen“ srovnat svoje vnitřní kino, svoje myšlenky.

Takže za prvním horizontem je skutečnost, že nám nevadí věcí, které nám do teď vadily. A pro ty, kteří se nedokáží smířit se skutečností, že by měli zůstat pasivní a dále je válcují nějaká jejich vnitřní obavy, tak pro ty je tu ještě ten druhý horizont spočívající v to, že se nám ty věci / situace / události přestávají stávat.

Věřit tomu teď hned nemusíte, zažít si to ale můžete dovolit. Budoucnost se nedá předpovědět, ale je možné si ji vytvořit.

Takže pokud vám vadí imigranti, máte strachy, že vás či vaše přítelkyně či dcery znásilní, tak teď již možná chápete, jak se MUSÍ vůči vám zachovat osud / život / vesmír / Bůh a do jaké situace Vás MUSÍ dostat, aby Vaše myšlenky Vám mohli projít Vaší hlavou / myslí. A pokud jste to nepochopili ani teď, tak to vůbec nevadí. Život je dobrý učitel. Když nepochopíte lekci, tak vám ji zopakuje :o) Ti co pochopili a zařídí si své vnitřní záležitosti podle toho, tak ti už teď ví / tuší, že jich se to týkat nebude a nezbývá než jim pogratulovat. Ostatním nezbývá než popřát mnoho štěstí. Budou ho potřebovat.

-Vabio-

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
David
Návštěvník
David

Děkuji za článek, pěkně napsán a určitě někomu něco “docvakne”. Osobně si uvědomuji, že toto není ještě úplné. Vnímám to tak, že věci jsou již dané, že vše co si myslíme, že měníme jako “člověk” jsou již předem dané. Líbil se mi odstavec, jak jste napsal:
“Takže v mládí jste herci / režiséři / producenti / kameramani / zvukaři / maskéry (vše v jedné osobě) svého života. Projdete si pubertou a pak se pohodlně usadíte do sedaček svého (vnitřního) kina a co jste si natočili, to si začnete přehrávat. Každý to své originální / jedinečné naprogramované promítání.”

Své žití vnímám tak, že již před vstupem do hmoty (těla) si vybíráme co prožijeme, co budeme jako člověk řešit a celý svůj osud od bodu A (narození) do bodu B (smrt hmoty). Tzv. naprogramování. Jak se tady do těla (hmoty) narodíme, tak si už jako hmota neuvědomujeme svůj celý osud, neboť žijeme tady proto, abychom našli sami sebe skrze všechny prožitky, zkušenosti a osudy, které jsme si navolili před vstupem do tohoto 3D světa. Když si toto plně uvědomujeme, odpadají veškeré “problémy”, které si myslíme, že problémy jsou. Ono to ani problémy nejsou, jde jen o prožitky a učení se.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Osobně to vidím trochu jinak.

Ve svých knihách to Vadim Zeland označuje jako “prostor variant” = nekonečný prostor úplně všech variant. Tam se vše nachází.

Beru, že pokaždé na startovní pozici je něco dáno či aspoň částečně vymezeno (a tady beru i to co uvádí např. zde Pozorovatelka skrze astronomii, tj. popis toho výchozího stavu).

Ale definitivně dáno není nic. Vše je v tom prostoru variant a je na mě, abych si v něm vybíral tu svoji cestu z bodu A někam dál. A tak to má, dle mého, každý.

A tak má i každý možnost se dobrat k čemukoliv, čemu uvěří, resp. uvěřit je málo, přesněji k tomu, co VÍ, tedy k tomu, u čeho nemá pochybnost a bere to jako něco zcela samozřejmého (např. jako, že po noci příjde den).

A pokud nepochopí a nepracuje na sobě, tak to, co mu je dáno na počátku má v podstatě i na konci.

gabriela
Návštěvník
gabriela

užasny članok

sensitiv
Návštěvník
sensitiv

Tento článek vykazuje silné negativní vibrace.

Martin
Návštěvník
Martin

v zásadě není možno mít námitky proti výchozím předpokladům:

1. na počátku všeho je myšlenka
2. co mi vadí, je můj problém
3. jediný, kdo může vyřešit můj problém, jsem jen já sám / sama

že materialismu je falešné náboženství, to dnes ví už i kvantová fyzika, vše je jen o energii… i myšlenky jsou energií, kterou lidé… tj. duše generují…

…ale celé je to ale dost zbytečně komplikovaně vysvětlováno, a navíc řešení 0, slovy NULA

Martin
Návštěvník
Martin

“změňte své myšlení”, to vám řekne každý, ale málokdo vám poradí, jak to účinně udělat
…navíc k tomu chybí jedna zásadní informace: a to sice o vnitřní dualitě člověka, o tom že tam jsou v mysli dvě na sobě v podstatě nezávislé složky, které spolu soupeří… je to fakt o kterém mluví třeba i taoismus… dvě poloviny, a cílem a řešením je dosáhnout “harmoniii protikladů” jin-jang

Martin
Návštěvník
Martin

takže tím řešením toho, co je tady zbytečně komplikováno, je “uzavřít mír uvnitř sama-sebe” a rovnováhu mezi dvěma protiklady… k tomu patří ona slavná gnostická poučka: POZNEJTE SAMI SEBE a také samozřejmě KDYŽ CHCETE ZMĚNIT SVĚT, ZMĚŇTE SAMI SEBE…

někdy se o tom mluví jako o principu zrcadlení…. a pokud by někoho zajímalo, jak to je (jednoduše a prakticky vysvětleno i s návodem jak s tou myslí pracovat)… nejdůležitější informace o podstatě lidského vědomí: http://www.ragauian.cz/stvoritel-satan-a-studijni-program-lidske-duse-v-hmotnych-svetech-1/

Ano: Každý je sám tvůrcem svého osudu!

Vabio
Návštěvník
Vabio

Milý Martine,
četl jste ten odkazovaný předchozí článek –> tak byl o popsáno řešení. Byť uznávám velmi obecně.

Úmyslně je zde vše (alespoň pro začátek) koncipováno v obecné formě. Nejdříve je potřeba pochopit, žačít koukat jinou optikou na všední věci a pak je teprve na cestě krok 2, tj. samotná aktivní část realizace harmonizace (slovy v článku: VNITŘNÍ JEDNOTA).

Pokud cokoliv v sobě vnímáte jako soupeření, tak se jen těžko doberete stavu souznění. I tuto optiku je dobré korigovat. Zkuste na ty Vaše dvě pomyslně věci nahlížet jako na dva partnery, kde však každý mluví jiným jazykem.

Jeden z nich je rozum a druhý je duše. Jeden mluví slovy a druhý “mluví” pocity.
Zkloubit tyto dvě zcela rozdílné reči do shodného harmonického prvku je reálné, ale bez práce nejsou koláče.

Díky za odkaz. Uvidíme, zda či v čem obohatí, můj stávající pohled na … cokoliv.

Ala
Návštěvník
Ala

Jak to účinně udělat je právě obsaženo ve oněch třech postulátech, shrnutých Vabiem a vámi akceptovaných… Řídím se jimi mnoho let, chvíli trvá, než je dostanete pod kůži, ale když už tam jsou, tak natrvalo a mohou se dále jen rozvíjet. Bez dalších znalostí, např. taoismu. Nepředstavují okamžité řešení všech světových problémů, ale zvyšující se počet lidí s tímto pochopením bude už bude generovat slušný potenciál směřující k bodu obratu.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Pokud máte zájem o ten účinný věcný způsob realizace, tak začněte hledat, resp. “rozhodněte se, že jste ho již našel” .. existuje a vše potřebné k němu je dostupné v češtině.

Možná zde časem bude i uveden, ale vyloženě v úmyslu to nebylo. Nějaký odkaz pro začátek najdete v diskuzi v předchozím (v tomto článku odkazovaném přechůdci).

Vabio
Návštěvník
Vabio

Zbytečně komplikované se to zda těm, kdo nechápou, že je to vcelku velmi jednoduché :o)

Pochopit jednoduchot byla i pro mne poněkud složitá cesta :o)

Miloslav Dědek
Návštěvník
Miloslav Dědek

Souhlasím s tím, že: Budoucnost se nedá předpovědět, ale je možné si ji vytvořit.
Navrhuji vytvořit následující globální budoucnost: http://miloslav7.blogspot.cz/2015/01/otevreny-dopis-vsem-lidem-na-planete.html

Vabio
Návštěvník
Vabio

Milý pane Dědku,
zkuste ty myšlenky od tam tady volně zapojit do diskuze místo neustálého v podstatě spíše pro ostatní otravného odkazování. Už je to delší dobu, tak nevím, zda si to pamatuji dobře, ale zůstal ve mě pocit, že mě to moc neoslvilo.

Víte, pokud pořád a jen odkazujete bez diskuze, tak to vypadá, že z toho máte provizi a že vlastně ani nevíte, co je obsahem.

Víte, je to prostě zbytečný tlak, který na diskutující pod nejrůznějšími články vytváříte a také to asi bude důvod, proč nad nimi nikdo nejásá.

Jebatec
Návštěvník
Jebatec

Napíšu to na rovinu: oba články autora Vabio jsou podprahovou a velmi sofistikovaně napsanou neokřesťanskou agendou jehovistického typu bez využití bible a zneužití Ježíše Krista, jako zde v minulosti psávali jiní, již odstavení jehovističtí trollové a manipulátoři. Šéfredaktor by měl zásadně vylepšit svoje rozlišování, protože platí tato přímá a tvrdá ekonomická úměra: 1-2 články tohoto typu v měsíci = nevybrání potřebné částky na provoz.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Napíšu to na rovinu: od osoby, která se označí Jebatec je jen těžko možné očekávat něco jiného a to “vyhrožování” asi nepřekvapí.

Otázkou je, zda při 3-4 článcích tohoto typu v měsíci to nebude = vybrání potřebné částky na provoz.

Jebatec
Návštěvník
Jebatec

„Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.“

Nic víc, než hanlivé poukázání na záměrně zvolený nick tam na svoji obhajobu po dvou dnech přemýšlení nemáte? Tím samým způsobem mi argumentoval Váš bratr v Kristu pan Zemánek pod svým článkem v zimě, když byl argumentačně zahnaný do úzkých. Co by jste napsal, kbybych se podepsal Amio, Kamio, Lamio, Hamio, Kurio, Murio, Kario nebo Karel Chadima? Přiznejte na rovinu, že to co píšu je pravda a patříte k sebrance křesťanských fanatiků typu Svědkové Jehovovi. Duchovně probouzející se lidé, bývalí ateisté jsou velmi citliví na podprahovou propagandu jakéhokoli typu, kterou na alternatívním serveru nehledají a jejich přirozenou reakcí je, že jednoduše nepošlou peníze. Málo kdo totiž dokáže smíšený pocit z podobných textů zanalyzovat a převést do jasného a srozumitelného komentáře. Jestli Vám Aeronet zveřejní další díly Vašich manipulatívních blábolů, bude to mít za následek jeho rychlý ekonomický konec. Sáhněte tedy do společné penězi přetékající církevní kasy a doplaťte chybějících cca 900 Euro, protože žádná propaganda nemůže být zveřejňovaná úplně zdarma, kór tak špinavá, jako Vaše neokřesťanskojehovistická.

Vabio
Návštěvník
Vabio

:o) po dvou dnech přemýšlení, to je vtipné.
Asi si dokážete představit pouze variantu, že Vás příspěvěk do “diskuze” byl přečten a od té doby se mi už jen kouřilo z hlavy, ve snaze vymyslet, jak na něj zareagovat.
:o) díky za pobavení.

Jebatec
Návštěvník
Jebatec

Jednoduše napište pravdu, protože sám moc dobře víte, že Hospodin ví a vidí všechno včetně Vašich nečistých myšlenek.

„Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.“

Vabio
Návštěvník
Vabio

Milý náboženský fanatiku, kdybys četl články pořádně, nezaslepeně, tak bys věděl, že v nich bylo uvedeno, že jsem bez vyznání.

Vaše pohádky o Hospodinovy bych tudíž nevytahoval.

S panem Zemánkem si na tuto notu klidně notuj, ale tady je to házení hrachu na zeď.

Pravdu, tu ze svého úhlu pohledu, píšu. Ty, milý dogmaticky zaslepený člověče, také. Pouze se naše kina liší.

A dovolím si poznamenat, že v mém kině je jasné, že se naše kina příliš aktuálně liší na to, abychom mohli najít nějakou srozumitelnou společnou řeč.

Tudíž howgh.

Jebatec
Návštěvník
Jebatec

Jsem bez vyznání, navíc se zrušeným křestem z dětství, kdy jej nebylo možné odmítnout, tudíž opět pohan. Vaše články jsou jinými, líbivějšími slovy napsaná neokřesťanská propaganda. Nic víc, nic míň a já osobně bych tomu dal tipec.

Jebatec
Návštěvník
Jebatec

„Zrádné rty jsou Hospodinu ohavností, kdežto zalíbení má v těch, kdo prosazují pravdu.“

Martin
Návštěvník
Martin

Skvelý článok. Myslím, že postačí sa nad tým zamyslieť a zistiť, že to funguje. Rozumiem náročnosti prijatia takéhoto nazerania na svet. Ide zároveň o prijatie zodpovednosti za svoj stav i stav okolia a posun k sebaurčeniu v tomto vesmíre. I preto tie reakcie.
Chcem potvrdiť i Vás – názory, duchovnú vyzretosť, nadhľad. Napriek antagonistickým reakciám, neodpovedáte zhodným štýlom, ale v duchu článku – to je ich problém, nie váš. V dialógoch nepoužívate veľa úsilia a nepresadzujete za každú cenu vaše ego. Nech sa darí a teším sa na druhú časť.

PIPLOS
Návštěvník
PIPLOS

Ego = něco špatného. To mi přijde poněkud moc omezující a zakazující, tudíž nařizující. Ego je součást každého z nás a každý z nás má právo, možnost a hlavně povinnost s ním pracovat. Zrušením a zakázáním něčeho v nás může dojít podle mého názoru jen k dalšímu vykolejení osobnosti, následně k poruchám osobnosti nebo i zdraví. Já například se snažím využívat své ego co nejvíce pozitivně a začal jsem s tím pravděpodobně samovolně už v dětství, kdy jsem vždy po fotbálku odnesl všechny plastové flašky do koše, protože mi to přišlo jednak správné a druhak jsem si při tom připadal dobře a na výši. Je to špatné? Jsem člověk, který třeba není schopen uhodit ženu, protože mi to prostě přijde ubohé a mne nehodné, ale šáhnout mi nějaký ten polozvířecí přivandrovalec na ženu nebo dceru, jen proto, že mu to přikazuje jeho zvrácené náboženství a jeho vlastní poruchy osobnosti pramenící z nemožnosti onanie v pubertě, tak ho bez mrknutí oka zašlapu do asfaltu a mé morální krédo proti tomu nebude ani v nejmenším protestovat.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Milý Piplosi, když si přečtete druhou větu a pak tu třetí, co jste napsal, tak v té druhé píšete jako, že je to co je v první věte špatně z důvodu nějakého “nařízení” a ve třetí větě píšete, že je “povinnost” s ním pracovat.

To mě připadá takové shodné, tj. bez rozdílu. Obojí je “tlačení”, zbytečný tlak. Tj. z mého úhlu pohledu je to rozporupulné.

Pokud máte potřebu dělat něco, abyste se cítil na výši, tak to asi dobře není (tedy z mého úhlu pohledu), ale možná to bylo z mé strany jen špatně pochopeno, to co píšete.

Pokud se nepletu, tak v okamžiku, kdy potřebujete dělat něco, abyste se cítil na výši a nebo i možná nepotřebujete, ale tento pocit u toho máte, tak tam za tím pravděpodobně bude pravý opak .. budete se někde uvnitř pravěpodobně cítit nějakým způsobem malý. Ale je to o intenzitě. Slova jsou někdy dost hrubá na přesné vyjádření. Pokud se cítíte na výši a je Vám tak dobře, líbí se Vám to, zakládáte si na tom, je to pro Vás důležité, atd. … pak to bude mít asi nezdravé pozadí (je tam nějaký tlak uvnitř … byť malý). Pokud se tak cítíte, ale je Vám to v podstatě fuk / tak nějak jedno, tak pak je to asi ok (je to prostě bez vnitřního tlaku).

PIPLOS
Návštěvník
PIPLOS

Asi jsem to nenapsal tak jednoznačně, jak jsem zamýšlel a dal jsem přílišný důraz trochu jinde. Snažím se prostě vše dělat podle toho, co mi vnitřně přijde správné a pouze si to při tom i uvědomuji. To mi přijde normálnější, než jen dělat vše jako naprogramovaný automat a ani o tom nevědět, byť by to bylo sebeušlechtilejší. V duchu: “Začni u sebe a pak jdi dál”, se snažím řešit vše sám a snažím se tak vychovávat i své děti. Jak bychom mohli chtít po světě, aby se začal měnit k lepšímu, když nezačneme u sebe. Nicméně ani slušnost, ohleduplnost a soucit by se tváří v tvář nebezpečí, které ohrožuje vše co je nám drahé, nemělo změnit ve svazující impotenci.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Piplosi, máte pocit, že to co je popisováno v článku je chování robota a nebo člověka, který vědomě na sobě pracuje?

Víte, jen težko můžete označit za nebezpečí něco, co ve Vás nebudí pocity strachu či jiné nepříjemné emoce. A pouze pokud ty strachy v sobě nebudete mít, tak můžete pochopit, že se bát nemusíte. Pokud jste hladový, tak jen těžko uvěříte sytému, že na světě je krásně. A pokud máte v sobě strach, že nedostanete najíst, že je jídla málo, že Vám nějaké jídlo ubližuje, atd. tak Vás člověk, který ví (a má to tak), že jídla je tu dosti, že ho vlastně k životu je potřeba jen velmi málo (pokud vůbec), jen těžko může přesvědčit. Pokud se sám nerozhodnete vyřešit v sobě svůj úhel pohledu na jídlo, tj. proč máte ty strachy, proč se bojíte, že Vám něco ublíží, tak jen těžko se prokoušete skrze svoje vnitřní nastavení ke změně úhlu pohledu. Ale pokud bude vedle Vás žít člověk, co jí málo a Vy budete vidět, že má spoustu energie, tak třeba pak bez tlaku (relativně samovolně) můžete pochopit, že to o jídle není. Ale pokud vedle Vás žijí jen tací, kteří smýšlí o jídle stejně, tak ta šance ke změně téměř není (je vždy, ale pravděpodobnost se bude měnit).

Z toho co píšete tak máte směr své cesty pravděpodobně nastaven vhodně. Čím více na sobě, na svém vnitřním každodenním pocitu, zapracujete, tím jednodušeji a rychleji se Vám bude po té cestě pokračovat. Je to v podstatě exponenciální křivka. A proto nejhorší je ten počátek, bod obratu. To rozhodnutí.

Ono to bude zním možná drsně, možná nepochopitelně, ale třeba se mi to povede osvětlit.

Né každá myšlenka, která zní špatně, nutně Vám musí působit špatný pocit. Ačkoliv je to tak, řekněme obvyklé, tak přesto i zcela asociálně znějící myšlenka Vám nemusí působit nepříjemný pocit. To neznamená, že s ní souhlasíte či že takové věci budete dělat. Každá myšlenka je neutrální, pokud ji uvnitř sebe neocejchujete = nepřidělíte jí emoci.

A když budou pro Vás všechny myšlenky neutrální (a nebo pozitivní), tak kromě získané svobodné volby, bude platit, že jsou si všechny myšlenky rovny.

Takže pojďme trochu poškádlit to Vaše vnitřní kino.

Co se Vašich vnitřních pocitů týče, tak by pro Vás měly být níže uvedené dvojice myšlenek zcela emočně shodné (resp. žádná by Vám neměla působit nepříjemný pocit … ty příjemné jsou fajn, tak ty neřešme)

“jsem hlupák” vs. “jsem chytrý”
“nesnáším to” vs. “miluji to”
“dělám to dobře/správně” vs. “dělám to blbě/špatně”
“pomohl(a) jsem jim” vs. “uškodil(a) jsem jim”
“znásilnili mi ji” vs. “obdarovali ji”
“zabil jsem ho” vs. “daroval jsem mu život”

Na extrémních věcech se nejlépe zjišťuje, jak na tom ve skutečnosti jste. U extrému či absurdna se ty emoce nejvíce projevují neb jsou tam silněji působící.

Peluch
Návštěvník
Peluch

uvadite na konci priklad na imigrantech osobne s nich nepocituju strach ani nejakou nenavist vuci nim ale i tak je tady nechci a jen proto protoze to neni spravne migrandy nechci s duvodu ze chteji aby se rasy namichaly a to je spatne lide ztrati svou rozmanitost a ucel kazda rasa zde ma ucel a kdyz se pomichaji ztrati ho a tim i uzitecnost a matka zem se pak o veci ktere ztratili ucel umi postarat a jak to konci vime

a rozpustit ego je hloupost pripravite se o zdravy usudek ego je sice spatny pan ale dobry kamarad ale chce to cvicit a ne ho zavrhnout

Vabio
Návštěvník
Vabio

EGO je pro mě pojem, který znám, ale nikdy nebyla potřeba ho nějak řešit ve smyslu se pídit po tom, co to vlastně je. Tj. nějak je historicky mnou vnímáno, ale zda to přesně zapadá do nějakého “oficiálního” pojmosloví, to netuším. A taky s tímto pojmem není v článku ani operováno.

Možná jeho rozpuštění je hloupost, možná je to jen nepochopení pojmosloví, možná ne. Nevím a je mi to dost jedno. To jak to cítím uvnitř se nijak nemění tím, že některý pojem vymezím formálně vhodněji.

Zkurvyzjeb
Návštěvník
Zkurvyzjeb

Co jako má to pojebaný New Age společnýho s “indigo people”? Podle mě kulový.

Vabio
Návštěvník
Vabio

New Age dle wiki – https://cs.wikipedia.org/wiki/New_Age
Indigové děti dle wiki – https://cs.wikipedia.org/wiki/Indigov%C3%A9_d%C4%9Bti
–> Tam je to velmi vágně propojeno

Oba dva pojmy jdou mimo mě, hlavně ten new Age. Pojem indigové děti znám, ale blížší detaily nebylo dosud potřeba zkoumat, takže spojení, vazbu či souvstažnost s tím co je v článku tak nějak nedokážu posoudit.

Je příjemné, že VK dokázal redakční úvod shrnout jen do jednoho krátkého odstavce :o).

Administrator
Admin

VK vám na to asi odpoví sám, ale New Age je celostní “náboženství”, které staví člověka a ducha do souladu s celým vesmírem, hmotným i nehmotným, hvězdami a galaxiemi a vaše články jsou prostoupené právě věcmi z New Age indoktrinace (neutrální myšlenka, self-projection, easing, smiřování s věcmi, vyprázdnění ega). Opravdu mně udivuje, že o New Age nic nevíte. Vaše články totiž vycházejí z New Age ve všech hlavních bodech. Neříkám, co si o tom myslím, ale mám pocit, že na New Age musí být člověk na jiném myšlenkovém levelu, aby byl schopen “prozření” a pochopení toho, o čem píšete. New Age je už hodně za hranicí toho, co lze přednášet jen tak běžnému publiku. Tady v Holandsku má New Age silné zastoupení, mají tu lektory z USA, byl jsem na několika přednáškách z čiré zvědavosti. Co mi na nich vadí, je jejich sluníčkový vztah k migrantům.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Hmm, osobně k tomu přistupuji věcně. Jsou metody velmi “esoterické” a jsou i metody zcela pragmatické a věcné. Že příroda vytváří harmonii, o tom asi sporu nebude. Takže harmonie v rámci sebe sama je prostě stav v souladu s přírodou a to co je popisováno, tak je čistě a jen o tom, jak k tomu věcně / logicky / pragmaticky dojít.

Víte milý Administrátore, za pojem “sluníčkový vztah k migrantům” je možné toho schovat hodně. Ale když to převedeme na příklad.

Černá kočka přes cestu je pro někoho (kdo tomu věří) zlé znamení a pro někoho (kdo tomu nevěří) je to prostě zvíře, co přešlo přes cestu a jediné jisté na tom je tak maximálně fakt, že má kožich černé barvy.

Ale jen těžko to ten druhý vysvětlí tomu prvnímu, protože ten prostě VÍ, že to nosí smůlu. Možná je to naučený názor, odposlouchané moudro, možná je to strach, možná je to pár událostí, kde na sebe jako by navazovala příčina a následek a nebo to třeba je skutečně tak. Těch variant je spousta. Určitě byste jich ještě X vymyslel.

A teď to gró. ten první je prostě nějak naprogramovaný a tak ho vůbec nějaké další možné varianty ani nenapadnou a i kdyby se je dozvěděl, tak jim nebude asi věřit a asi o nich ani nebude uvažovat, protože on přece ví nejlíp, jak to je.

Ten druhý, má svobodnou volbu vyhodnotit informace, popř. si získat další, vše si promyslet a učinit závěr (jakýkoliv). A to je fajn stav.

Ten druhý to klidně může vyhodnotit jako roztomilé zvíře i jako problematické zvíře. Ale nutně nemá potřebu to zvíře nějak honit, odhánět či jinak mu škodit. Neříkám, že to dělat nemůže, ale pokud to udělá, tak na základě vlastního vůle.

Ten první to zcela jistě udělá a o vlastní vůli se bavit nemá význam, protože pro něho je to v podstatě jediná možná varianta.

A stejné je to s imigranty.

Dle článku – pohled za horizont č. 1 – Když nejste zatížen strachy, předsudky, atd. (prostě myšlenkami, které Vám způsobují nepřijemné pocity), tak se rozhodnete svobodně pro tu variantu, která Vám vyhovuje.

Dle článku – pohled za horizont č. 2 – (ten je těžké pochopit a nejlepší je se o tom nechat párkrát přesvědčit) ta kočka co Vám přejde přes cestu bude bílá, mouratá, rezatá a vysoce pravděpodobně nebude černá …. nebo jiná varianta … ta černá či jinak barevná kočka vám přes cestu buď vůbec nepřejde a nebo přece jen přejde, ale vy si to zcela vůbec neuvědomíte, protože se Vás to nebude NIJAK dotýkat … tj. migranti tu možná nějací budou, ale Vás se to nebude nijak dotýkat … to znamená ani Vašich blízkých, atd. …. a pokud to takto bude mít každý tak :O) …. pohoda, že.

Ale to je stav, který se tomu prvnímu člověku s tou kočkou či těmi imigranty jen těžko objasňuje.

Zkurvyzjeb
Návštěvník
Zkurvyzjeb

Realita má často málo co společnýho s wikipedií, ze které se již dávno stala podprahová informační manipulace. Když se člověk narodí jako “indigo” bytost se zvláštními parapsychologickými schopnostmi, nemá absolutně nic společnýho s žádným New Age hnutím, který od svýho vzniku finančně podporuje zkurvenec Rockefeller. Proč asi? Proč tadle špinavá chazarská kreatura cpala peníze např. i do prvního feministickýho hnutí v USA? Aby ženy, dosud v domácnosti, začaly pracovat za peníze a platit daně, z čehož profitují jejich banky kreditů z ničeho. Hnutí New Age má v budoucnu nahradit komplet všechna náboženství jako nový level bankéřské globální manipulace, takže nasrat a pozor na hezký řečičky “r-lektorů z USA”.

Pozorovatelka
Autor

Vabio, četla jsem Vás dnes jen narychlo, ale zaregistrovala jsem, že ego je podle Vás něčím, co by člověk mě od malička potlačovat, že ego je něčím, co nejvíce škodí. Ale vždyť Vy tím popíráte základní podstatu života a vůbec smysl jeho existence, kam s takovou filozofií chcete dojít?

Administrator
Admin

Snaha hnutí New Age o potlačení ega jedince a jeho nahrazení “vyšší kolektivní autoritou”, to je de facto nástroj NWO k ovládání mas. Ego jedince narušuje veškeré “ismy”, je nežádoucí a elity všech typů se snaží ego jedince eliminovat. Stačí se podívat na model “tavícího kotle” kultur, náboženství a ras, barevné revoluce, ničení hranic, sjednocování zdravých a postižených (a nepřizpůsobivých) dětí ve školách, myšlení diktované mediálními mágy (autoritami)… to všechno je New Age. Byl jsem v Amsterdamu na několika přednáškách New Age, zaplatil jsem 5 EUR na charitu jako vstupné, ale to se nedalo. To je prostě náboženství NWO, ovšem bez Boha. Učí v podstatě o tom, že problém je v myšlení člověka neschopném napojení na univerzum a ne ve světě kolem nich.

New Age je utopistické hnutí v lepším případě, v horším případě je to nástupce tradičních náboženství, kterého mají pod kontrolou elity. Ty sluníčkové kresby a symboly obálek The Economist časopisu, malby na letišti v Denveru, to je všechno New Age tématika odshora až dolů. A celá migrační vlna mi začíná připadat až podezřele podle notových papírů New Age. Ne nadarmo S. Freud označil ego za balanční sílu psyché, která dělá člověka lidskou bytostí, protože Id (chtíč) je jeden extrém (zlo/ďábel/nutkání) a superego druhý (dobro/anděl/odříkání). Takže jenom zírám, když někdo chce likvidovat ego a jeho roli v myšlení člověka, kterého ego ochraňuje od toho, aby nezešílel z jednoho nebo druhého extrému.

Jan Novák
Návštěvník
Jan Novák

Máte naprostou pravdu, potlačování a likvidace lidského Ega je manipulace skryté-šedé parazitické globální “elity” přes všechny možné ismy a náboženství, jako i přes zmíněné módní New Age.

Ideální a plně dosažitelný stav mysli pro lidskou bytost je tzv. “stav milosti”, výstižnější je anglický výraz “state of grace”, kdy Ego a Superego je v ideální rovnováze. To je zásadní problém dnešních lidí, kdy naprostá většina je vychýlená na jednu (levou-Ego), nebo druhou (pravou-Superego) stranu, či osciluje mezi oběma.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Pozorovatelko, slovo “potlačovat” určitě ve spojení s egem mnou uvedeno nebylo. Tj. to slovo, to potlačování, bude pramenit z někde Vás. Berte to jako námět k zamyšlení. Stejně tak to stupňování “nejvíce škodí” … nejvíce z čeho? Vůči čemu ho vymezujete?

Můžu pár dotazů?
1.) Ego je podle Vás základní podstatou života?
2.) Pro Vás je ego smyslem života?
3.) Proč by to co je psáno v článku mělo být filozofií?

Pozorovatelka
Autor

Vabio, já Vám teď odpovím jen narychlo – kde by svět byl, kdyby si i Rusko za Hitlera řeklo, že fašismus je problém pouze proto, že vadí Rusku. Takže narychlo: díky Bohu,že Rusko neztratilo ego. A totéž můžeme vztáhnout i na jednotlivce….

Vabio
Návštěvník
Vabio

Zkusme odpověď také otázkou.
Kde by byl Putin, pokud by byl plný strachů, nečeho se bál, něco mu vevnitř tlačilo na jeho úsudek?
Mohl by reagovat “vždy” správně?
Mohl by hrát šachovou partii s tolika soupeři zaráz?

A k té Vaší otázce. Psal jsem to teď i PIPLOSOVi, člověk, co má v sobě strachy jen těžko bude věřit, že se bát nemá.

Myslím, že základ nepochopení toho co je v článcích uvedeno je v tom, že si nedokážete představit jiné možnosti. Ač je Váš obzor v některých věcech velmi široký, tak to to neznamená, že některé oblasti nejsou pro Vás třeba blízké tak jako Amerika v v 11. století.

A v těch méně rozvinutých oblastech nedokážete si uvědomit ty možnosti, které skýtá pohled za horizont. A to, že jsou méně rovinuté, to není náhoda. To je způsobeno nastřádanými myšlenkami, které Vás v té kleci s užším výhledem / rozhledem / nadhledem / obzorem drží.

Možná to není z článku zřejmé, ale ta cesta za horizont vede skrze změnu těch myšlenek, které jsou tam teď a které Vám působí nepříjemný pocit.

Víte, je to skodné, jako se zájmy zdravého člověka vs. zájmy člověka upoutaného na invalidní vozít. Stejné asi nebudou, že? Některé budou shodné, ale většina jich bude rozdílných. Jeden je svázán a druhý je svobodnější. O ničem jiném to není.

Dovolte si ten pohled za horizont. Myslím, že to video v článku to vyjadřuje velmi přesně.

Martin
Návštěvník
Martin

ego samozřejmě nesmí být potlačováno, a naopak…
cílem a řešením je dosáhnout „harmoniii protikladů“ jin-jang