Budu bohatý, budu bohatá. Krásné rozhodnutí, díky kterému ovšem budete (muset být)...

Budu bohatý, budu bohatá. Krásné rozhodnutí, díky kterému ovšem budete (muset být) chudí aneb příklad ze života

Budu bohatý, budu bohatá. Krásné rozhodnutí, díky kterému ovšem budete (muset být) chudí aneb příklad ze života

Redakce AE News přináší další zajímavý elaborát od Vabia na téma vlastního rozhodování, emocionálních bariér a použití psychoanalýzy k vlastnímu duševnímu rozvoji. Text navazuje na předchozí dva články autora, které vzbudily mezi čtenáři na Aeronetu značné vášně a diskuse. Nejinak tomu bude i v tomto případě. Přejeme hezké čtení.

MOTTO: Svoji energii dáváme vždy tomu, čemu věnujeme svoji pozornost. To, čemu je věnována pozornost (energie), to roste. Pouhou změnou úhlu pohledu si můžeme ušetřit spoustu své energie, kterou pak můžeme věnovat tomu co je pro nás podstatné / důležití / vhodné. Pro něco co nás rozvíjí a činí celkově spokojenými, zdravými a šťastnými.

Tento článek navazuje na dva předchozí články a jeho smyslem je na jednoduchém příkladu ukázat jak to na u nás Zemi funguje s námi lidmi. Pojďme si uvědomit proč se nám dějí věci, které nechceme a jak je jednoduchá cesta to řešit.

Příklad ze života aneb „Verba docent, exampla trahunt“ (slova učí, příklady táhnou)

Řekněme, že níže uvedená myšlenka v nás (v naší mysli / hlavě) vznikla někdy v našich 13 až 15 letech života, kdy jsme chodili na základní školu.

Škola organizuje pro 6 až 8 či později pro 6 až 9 studijní ročníky zimní lyžařský kurz (každý čtenář má zkušenost dle svého věku). A my, jako ten začínající mladík či slečna, jsme na něj chtěli jet. Proč? Není to až tak podstatné, ale řekněme např. proto, že tam pojede i naše (tajná) láska z naší/vedlejší třídy. A tak se na to již dlouho dopředu (neuvěřitelně moc) těšíme. Ano, emoce dělají divy. Ty dobré i ty špatné bez rozdílu. Samozřejmě každé podle jejich směru fungování.

Rich-man.jpg
Nechutně bohatý člověk. Ne nezbytně nechutná představa pro ty, kdož sami chtějí být bohatí.

Realita je/bude ale taková, že nepojedeme, protože nám máma/táta/rodiče jednoduše řečeno na to nedají peníze. Při (možná vyhrocené, možná klidné) domácí diskuzi na dané téma ten či onen rodič pronese např. toto: „Teď si to nemůžeme dovolit. Nejsme na to dost bohatí.“. My jakožto dítě, resp.  mladistvý, který tam prostě moc a moc chce jet, jsme najednou plni zklamání a také najednou i zcela jiných emocí (dost možná velmi opačných od těch původních a dost možná i o hodně silnějších). V tomto vnitřně pro nás velmi nepříjemném stavu si do sebe „zapíšeme“ … a to velmi silně … např. tyto dvě myšlenky / rozhodnutí. „Budu bohatý/á“ a k tomu třeba ještě „Moje děti si to budou moci dovolit.“ či „Já jim to dopřeji!“. Zdánlivě zní všechny ty myšlenky moc hezky a jsou na první pohled „dobré“. Realita všedního života o 10/20/30/40/atd. let později ale může, resp. vysoce pravděpodobně bude vyznívat jinak, než bylo očekáváno. Prostě už ne tak dobře.

Samozřejmě, pokud si myšlenku „Budu bohatý/á“ do sebe zapíšete bez té negativní emoce, tak bude všechno úplně jinak … a pak je asi i zbytečné to dále řešit. Toto samozřejmě obecně platí pro každou myšlenku.

„Hezká“ myšlenka „Budu bohatý/á!“ a jaká je (musí být) realita?

Začněme tou první „hezkou“ myšlenkou „Budu bohatý/á“. Jako zcela věcně a logicky uvažující člověk (tj. pomocí selského rozumu) dojdeme k závěru, že aby se nám tato myšlenka, kterou jsme si do sebe zapsali s tou silnou negativní emocí (= jejím energetickým pohonem), mohla honit v hlavě (tedy žít / realizovat se / opakovat se / dít se), tak prostě a jednoduše nemůžeme v našem běžném každodenním životě být bohatý/á. Tedy cítit se tak.

To není o stavu / výši konta, to je o vnitřním pocitu každého z nás. Můžeme klidně vydělávat měsíčně 11 anebo 85 či více tisíc Kč a cítit uvnitř to samé nepříjemno (ano, ti co berou těch 11 nechápou ty co berou těch 85 a ti co berou těch 85 zcela absolutně nechápou, jak mohou žít ti co berou těch 11 a nebo prostě jen nechápou, proč berou tak málo … ale svůj vnitřní pocit, že se jim jejich finanční situace nelíbí, ten chápou obojí).

Interval, jak často se nám ta myšlenka bude honit myslí / v hlavě (=opakovat) neřešme. Je jasné, že čím silnější je energetický pohon dané myšlenky (tedy ta nepříjemná emoce při stavu zápisu), tím častěji se tato myšlenka prosadí v konkurenci ostatních nepříjemných myšlenek, kterých má každý v sobě zcela jiné množství. Také je tam každý z nás má zapsané se zcela rozdílnou intenzitou. A i z tohoto úhlu pohledu je tedy každý z nás zcela jedinečný / originální / unikátní.

sny-vs-skutecnost.jpg
Sny a skutečnost. Když si říkám budu bohatý/á, tak myslím jen na jednu věc. Svět, ale není černobílý, ačkoliv funguje na velmi jednoduchých pravidlech.

Důležité je pochopit! Ano, důležitě je pochopit, že realita takového cca 25-ti, 35-ti či třeba 45-letého člověka s např. dvěma dětmi je, že (z prosté logiky věci) MUSÍ být chudý / nemajetný / atd. Resp., že se prostě nemůže cítit bohatý (myšleno po většinu dne / týdne / roku).

Proč MUSÍM být chudý?

Proč musíme být chudý/á je asi zřejmé. Protože, pouze pokud člověk není bohatý (tedy necítí se být bohatý), tak se mu jeho hlavou / myslí honí myšlenka, „BUDU bohatý/á“. Pouze pokud je chudý / nemajetný, resp. tehdy, když si o ve svém vnitřním pohledu na sebe sama myslí, že je chudý, tehdy mu do hlavy / mysli přicházejí myšlenky na téma „BUDU bohatý/á“. Jedině tehdy, když se ve své každodenní realitě, nemyslí o svém stavu, že je bohatý (opět připomínám, že je to zcela bez ohledu na to, kolik má peněz na účtě), tak pak jedině tehdy mu zcela logicky může proběhnout hlavou klidně i několikrát denně myšlenka „Budu bohatý/á“. Když jste hladoví, myslíte na jídlo, když jste sytí, myslíte na něco jiného. Tady je to stejné. Bohatý si prostě nemá důvod říkat BUDU, on už totiž bohatý je :o) … a hlavně to VÍ někde uvnitř sebe a tak se o tom ani nepotřebuje (opakovaně) přesvědčovat.

Tento chudý člověk pravděpodobně nebude bohatý ani jinak. Tedy nejen materiálně, ale asi ani duchovně. Ta myšlenka bude mít / má mnohem širší dopad, než je na první pohled zřejmé a zde v příkladu uváděné. Jinak řečeno, nebude to jen o financích. Samozřejmě myšlenka bude fungovat i jinak než jak bylo / je / bylo by / mohlo by být běžně předpokládáno / zamýšleno / představováno.

Ten stav nechtěného fungování je způsoben krásou, úžasností a košatostí češtiny na straně jedné a pak také hlavně tou negativní emocí na straně druhé. Tou (věřte, že obrovskou) silou, která byla použita při zápisu někam do sebe (zda je to do vědomí / podvědomí / atd. není podstatné). Např. se to projeví / může projevit / bude projevovat tak, že život daného člověka, tedy náš život, (přesně dle našeho přání) bude bohatý např. na problémy, nemoci, povinnosti, aj. nepříjemné věci. Ale každá myšlenka (s negativní emocí na pozadí) funguje buď ve směru té negace a nebo v jejím přesném protisměru, tedy tak, aby nás to opět emotivně rozhodilo. V rámci jednoduchosti příkladu to zde / teď rozvádět nebudeme.

Realizace myšlenky v praxi

V praxi neboli v každodenním životě se to pak projevuje např. takto. 25-letý dospělý, ale klidně i 50-letý, koukne do výlohy, uvidí nový super mobil a už tu je v hlavě myšlenka „Až budu dostatečně bohatý, tak si ho koupím“. Pak mu třeba zavolá kamarád / známý, že má super kšeft, tak už je tu zase myšlenka „Paráda, tentokrát na tom vydělám velký prachy a konečně už budu bohatý“. No, jenže pak se třeba podívá do peněženky a v ní nic, takže se začne utvrzovat. „Tentokrát to už udělám lépe. Tentokrát už budu bohatý.“ Atd., atd. Život umí být neskutečně kreativní a pestrý :o).

Milý člověče věř, že to (hlavou) postě nevymyslíš, ale stát se (ti) může cokoli. Příklady jsou možná extrémnější pro lepší pochopení, ale samozřejmě to budou i situace méně zřejmé, např. kdy si prostě jen např. nekoupí určité potraviny protože na to nemá, nepojede na dovolenou, resp. pojede někdy jednou až bude bohatý, nepůjde se podívat na zápas oblíbeného týmu, atd., atd. Nespočetně krát za den / měsíc / život ho ta myšlenka ovlivní v rámci jeho běžného uvažování (dalo by se říci nepostřehnutelného či bez věnování pozornosti sám sobě zcela nepostřehnutelného). Ta myšlenka bude fungovat jako brýle. Ten pohled na svět prostě bude skrze žlutá skla a tak vše je více či méně žluté bez ohledu na skutečnost / realitu. Vnitřní kino toho člověk je prostě do žluta zabarvené / filtrované. A tak bílá již není bílá a černá již není černá, stejně tak jako cokoliv mezi tím. Vše je do žluta, že.

Do té myšlenky jsme dali na začátku velkou sílu (myšlena je ta negativní emoční síla) byť možná ne zcela vědomě. Každopádně každá myšlenka, která nám takto utkvěla v hlavě, ji někde na pozadí prostě má (musí mít, jinak by ani nemohla existovat). Některá má jen malou sílu / energii, některá větší, některá obrovskou a jiná zcela nepřekonatelnou. Každá ji má jinou, jinak silnou. Podle toho také na nás každá myšlenka jinak, jinak silně, působí.

jin-jang.jpg
Jin a jang. Souznění, vyváženost, harmonie, jednota se na pomyslné houpačce nejsnáze dosahuje přesně uprostřed. Čím více jste v extrému, tím hůře se dá navodit. Hrozí, že to přestřelíte do opačného extrému a vaše houpačka se začne s vámi ještě více houpat.
Jednota, rovnováha, harmonie (ať se nám to líbí nebo ne) tu prostě vždy je

Avšak, jako každá síla, tak i tato emoce (hnací motor dané myšlenky) pokud se projevuje / projeví, tak způsobuje / způsobí nějaké vychýlení z rovnováhy / optima / harmonie / jednoty. Vždy je to nějaký tlak či jinak řečeno je to energetickým únikem či spíše energetickou ztrátou. To, že každý tlak vyvolává protitlak je známá skutečnost, protože Bůh / příroda / vesmír vždy usilují o rovnováhu / harmonii a ta může vzniknout právě a jen tak, že ten tlak je ELIMINOVÁN nějakým adekvátně silným protitlakem, který nám však nemusí být vůbec na první pohled zřejmý, pochopitelný a s danou věcí (= příčinnou) související.

Takže prostě univerzum MUSÍ vytvořit příslušný protitlak, který způsobí, že je vše opět (v rámci celku) v rovnováze. A kromě rovnováhy to také způsobí, že my toho svého cíle vysoce pravděpodobně nedosáhnete, protože na spotřebováváme svoje (oproti vesmíru) relativně velmi omezené energetické zdroje. A s těmi ten vesmír dlouhodobě jen těžko přetlačíme.

Neříkám, že to nejde, že nejde přetlačit vesmír. Určitě to jde, ale má to ALE. Pokud se nám to podaří, tak pak jen (většinou) za cenu velkých / obrovských energetických výdejů, přesněji řečeno energetických ztrát, na naší straně. Bude-li tedy takto výsledku dosaženo, tak to bude z pohledu celku velmi neefektivní a zcela určitě to nebude TRVALÉho charakteru.

Říkáte si, proč ne natrvalo? Odpověď je jednoduchá,  protože pokud ty aktuálně (neefektivně) použité energetické zdroje přealokujeme vědomě či z donucení někam jinam (na vyřešení něčeho jiného / dalšího) tak pak zcela logicky začne mizet až zcela zmizí dosažený … v podstatě těžce vykoupený … efekt. Prostě řečeno nám ty neadekvátně použité síly (ta energie)  budou chybět někde jinde. Dlouhodobě je pak očekávatelné, že např. budeme velmi nemocní, atd. Ale to už je zase jiná písnička, byť zcela související.

Možná jako vsuvku si dovolím uvést svoji domněnku, že každá taková myšlenka, podbarvená tou nepříjemnou emocí, která je v nás, se nám někam do těla uloží / zapíše / zhmotní (každému jinam). A pokaždé, když nám ta myšlenka projde hlavou, tak nám to dané místo energeticky disharmonizuje. Výsledkem je / jsou po X letech působení … v závislosti na síle (emocí té dané) myšlenky a našem celkovém zdraví, ale též třeba i celkové momentální kondici … např. bolesti v zádech, potíže s klouby, migréna, rakovina prsu, zhoršování zraku či sluchu, atd. Ale fyzické zdravotní problémy, to je opravdu další velké, citlivé, byť velmi zajímavé téma, které sem aktuálně do příkladu nepatří.

Klíčová věc k pochopení fungování světa

Zpět k myšlence „Budu bohatý“. Pokud byste se stali bohatými (tj. vnitřně se tak opravdu cítili … opět zdůrazněno, že je to bez ohledu na stav konta), tak by se ta velmi emočně silná myšlenka v nás nemohla projevit, protože ta negativní emoce by nebyla v souladu se skutečností. Z toho plyne zásadní věc.

Pokud mám srovnaný svůj vnitřní život / svoje pocity, tak nás Život / Bůh / Vesmír / Univerzum / Vyšší moc / atd. nebude moci / nebude muset přivádět do situací, ve kterých by tyto nepříjemné pocity působící myšlenky vyplouvaly na povrch.

A naopak či jinak.

Pokud v sobě máme nějaké myšlenky, ze kterých máme nepříjemné pocity, tak pak tímto svým vnitřním stavem v podstatě nutíme Život / Boha / Vesmír / atd., aby nám (opakovaně / neustále) dostával do takové situace / situací, ve kterých nám daná myšlenka přijde na mysl / proběhne hlavou. V tu chvíli v podstatě jen (opět / opakovaně) dostáváme šanci si danou myšlenku plně uvědomit. A co si uvědomujeme, to můžeme i následně zcela vědomě zpracovat tak, aby pro nás nadále již nebyla tato myšlenka myšlenkou, která nám působí nepříjemný pocit. Aby se daná myšlenka stala pro nás myšlenkou zcela neutrální, tedy dalšího vlivu na nás / naše rozhodování.

kolaz-klid-vs-vnitrni-nepohoda.jpg
Najděte tři společné myšlenky. Takto ta volba svého vnitřního stavu vypadá asi dost jasně. Tak si to tak dopřejte / dopřávejte i v běžném každodenním životě.

Nesoulad se skutečností / realitou je stav, který tady na Zemi prostě nenastane, resp. dlouhodobě nenastává. Je to, řekněme, úmysl vesmíru / Univerza / Boha. Když tam (v nás) ta myšlenka jednou je, tak se vždy v nějakém časovém intervalu projevuje či alespoň, řekněme, má touhu se projevit v konkurenci dalších jiných (nás vnitřně) zatěžujících myšlenek. A protože těch myšlenek tam v sobě máme … někdo desítky, někdo stovky, někdo tisíce … většinou opravdu hodně, tak se v hlavě / v mysli postupně různě pravidelně střídají (každou chvíli má navrch jiná). Nám je pak někdy lépe, někdy hůře a někdy vyloženě špatně či přímo na umření. A tak někdy i na ty myšlenky / v jejich důsledku zcela zbytečně a předčasně umíráme.

Asi není nutné uvádět, že kdyby se projevily všechny naráz, tak bychom to asi (nejen psychicky, ale i fyzicky) nepřežili. Ale není cílem Boha nás zabít (to by pro něho byla triviální věc a nemusel by to řešit poměrně složitě přes naše myšlenky). Jeho cílem je, abychom si mohli plně UVĚDOMIT tyto svoje myšlenky / problémy a konečně je (už) vyřešit. VYŘEŠIT neznamená je neustále opakovaně řešit, ale jednou to (už konečně) udělat tak, aby to tam již vícekrát nebylo.

Proč se mohou dít malé i velké zázraky během okamžiku (pár vteřin, minut, hodin, …) ?

A tak jak se nám ty myšlenky opakují, tak se můžeme utvrzovat ve svých postojích / pohledech na věc a říkat si, že to tak prostě je! A také to tak i běžně děláme. Klidně 20, 30, 50 či 80 let. :o)

Tak to na tom světě chodí. A hotovo, přes to nejde vlak. To je přece jasné. Atd., např. že se s tím nedá nic dělat, že na to nestačíme, že jsme na to příliš malý, příliš nepodstatní. Že to není v silách člověka, že … bla, bla, bla.

Nebo můžeme udělat takové vnitřní rozhodnutí, že té myšlence nedáme šanci. Prostě se buď rozhodneme s použitím větší (pozitivní) síly a nebo se rozhodneme bez (vnitřního) úsilí. Ale ani na toto téma se zde teď rozepisovat teď nebudu.

Ten zázrak se stane tehdy (rozumějme: může stát jen tehdy), když danou myšlenku, co nám působí nepříjemný pocit zneutralizujeme, tedy očistíme od té emoce, kterou dostala do vínku na počátku jejího působení v nás.

Jak to udělat technicky není předmětem a ani cílem tohoto článku, techniky jsou / existují …. a platí, že pokud je žák připraven, tak učitel (technika) se vždycky najde. Čtenáři, co jste četli v úvodu zmíněné dva předchozí články, tak víte, že některé techniky byly v prvním článku uvedeny a dále také víte, že na počátku je vždy myšlenka. Takže i u počátku toho problému (jakéhokoliv) co aktuálně řešíte / chcete řešit / neřešíte / trápíte se jím je nějaká myšlenka s nepříjemným emočním nábojem. Je zcela nepodstatné, že nám tato myšlenka 50 let kecá do vnitřního svobodného rozhodování, že nám ho třeba i silně deformuje, že nám nasadila černé či jinak zabarvené brýle přes které každý den koukáme na svět. To prostě (ačkoliv se tomu možná leckdo zdráhá uvěřit) není podstatné.

Podstatné je, že když negativně působící myšlenku emočně zneutralizujeme, tak nás OKAMŽITĚ PŘESTÁVÁ ZATĚŽOVAT. A věřte, že když nás po 20-ti letech opustí během třeba 25 sekund času ztráveného přijmutí dané myšlenky migréna, tak to pro nás bude (jako) zázrak. Když se např. přestanete bát výšek, pavouků či čehokoliv jiného, tak to možná nebudete vnímat tak silně, ale bude nám to také připadat úžasné. Já nám ty zázraky přeji. Je reálné jich dosahovat a dosahovat jich velmi rychle. Stačí se pro to jen skutečně vnitřně rozhodnout.

Malý VELKÝ bonus procesu neutralizace negativně emočně podbarvených myšlenek

A ještě bonus získaný při neutralizaci nepříjemně působící myšlenky. Ona nám totiž zabrala (ta emoce u dané myšlenky) nějakou tu energii. A tak, jako přirozený důsledek emoční neutralizace myšlenky (= očištění myšlenky od té negativní emoce) je uvolnění této zablokované energie v náš prospěch, tj. k našemu použití / využití v běžném každodenním životě.

Chápete, co to znamená? Pokud teď aktuálně či někdy v průběhu běžného dne jste unavení (= nemáte dostatek energie), tak v sobě máte takto „uschováno“ / zablokováno nepředstavitelné množství energie (každý to má jinak, ale každý si toho odblokování všimne o tom není pochyb). Tak ji z toho zajetí osvoboďte a na únavu pak můžete zapomenout.

Zpět k příkladu

Tudíž, když nám přijde ta myšlenka „Budu bohatý/á“ na mysl, tak se s ní také vždy vynoří i ta emoce, kterou má na sebe navázanou. Ta silná negativní / nepříjemná emoce, se kterou jsme si tu myšlenku do sebe uložili. A to i přesto, že je to přitom na první pohled obecně vzato, velmi hezká myšlenka. Konkrétně nám / vám / mě však bude vnitřně působit velmi nepříjemný pocit (pro někoho možná paradoxně).

Ti, kdo u této myšlenky nemají v sobě zapsaný nepříjemný pocit asi teď pravděpodobně jen nevěřícně kroutí hlavou. Buďte rádi. My ostatní s těmi nepříjemnými pocity se pak, zcela logicky, budeme PODVĚDOMĚ (možná i zcela vědomě) chovat tak, že se tomuto velmi nepříjemnému pocitu budeme chtít  vyhnout (v podstatě za každou cenu). Vědomě, či možná spíše prvoplánovitě, se budeme snažit zbohatnout, ale podvědomě / nevědomě od toho budeme velmi důrazně utíkat. Tudíž se těch peněz, které vyděláme (v případě, že jich dokážeme vydělat třeba i hodně), se budeme velmi rychle zbavovat. Ačkoliv logicky je to možná pitomost, tak z pohledu té emoce (u té myšlenky) je to realita. Emoce na tu (naši) logiku zvysoka … kašle.

Ta myšlenka, že jsme bohatí je pro nás vnitřně tak zatraceně nepříjemná, že nemáme vlastně ani jinou možnost volby. Cítit špatně se totiž nikdo nechce. A tak si budeme dělat (také zcela logicky) radost. Koupíme si to, či ono a ještě taky támhleto, atd. A nebudou to investice, tomu věřme. Vysoce pravděpodobně to budou čistě spotřební věci, zcela určitě jídlo (né náhodou hlavně to sladké), aj. Chvilkově nám to / ty věci udělají radost a chvilkově se budeme cítit lépe (stejný dočasný efekt má se vykecat např. kamarádce), ale zároveň si tím ta myšlenka v nás v podstatě jen připravuje půdu pro svoji opětovnou realizaci, tj. opět se nám již brzy BUDE MOCI honit v hlavě.

Jen jako doplněk ještě rozvedu i tu druhou / třetí myšlenku. Ony (každá z nich) totiž bude tu první skvěle podporovat. Protože „Moje děti si to budou moci dovolit.“ = obecněji „Oni si to budou moci dovolit“ či ta další „Já jim to dopřeju!“, tak manžel / manželka / partner / partnerka budou vysoce pravděpodobně velmi rádi utrácet a dětem budeme kupovat na co si jen vzpomenou. Opět bude to jen a jen příprava na další realizaci myšlenky „Budu bohatý/á“. Vždyť logicky jde o tu celkovou harmonii. My to máme v sobě nějak „extrémně“ a tak to silou „rozhodnutí“ vychýlíme do druhého „extrému“. A hle, harmonie celku je tu.

Možná, že každý z nás si osobně X krát za život nevěřícně zakroutíme hlavou s povzdechem, že vůbec nechápeme kam ty peníze mizí. A pak, klidně hned vzápětí, půjdeme a budeme (z vědomě nepochopitelného) vnitřního popudu opět utrácet. Protože prostě budeme MUSET.

Závěr či poučení z příkladu

Vědomým sledováním svých myšlenek, tedy toho co říkáme a jak odpovídáme druhým, posloucháním toho, co nám druzí říkají a jak na to reagujeme uvnitř sebe sama – mentálně či vnitřně na fyzické úrovni, ale i na té vnější fyzické úrovní (=nonverbální řeč těla) – či přímým vědomým sledováním svých pocitů se doberete k myšlenkám, která nás zatěžují.

vedome-sledovani-svych-myslenek.jpg
Věnujte pozornost svým verbálním i nonverbálním projevům. Zjistíte tak toho o sobě dost.

Pak už zbývá jen najít pro sebe ten nejvhodnější způsob jak je vnitřně přijmout a zbavit se tak jejich dopadů na sebe sama. Nechci zde popisovat (minimálně ne teď) přesné způsoby, jak to dělat / toho dosahovat. Jde mi o předložení možnosti pochopit vůbec, že něco takového je možné, pochopit princip, celek. Pochopit, jak to tu na Zemi s lidmi funguje. Kdo pochopí, má na půl vyhráno. Kdo nepochopí, nevadí, pouze se mu nic k lepšímu nezmění. A přesně jak bylo uvedeno v jednom z předchozích článků – život je moudrý učitel, když nepochopíš lekci, tak ti ji zopakuje.

Výsledkem aktivní (= vycházející ze sebe bez toho, že mě do toho život dotlačí) efektivní (= použití takové techniky, která opravdu způsobí, že ty nepříjemné pocity TRVALE odstraníme) práce na sobě je velmi rychlá změna vnitřního nastavení, vnitřního pocitu a  podvědomých reakcí.

Pokud jste v pohodě, radostní, spokojení, šťastní, tak nám nevadí ani imigranti, ani vláda, ani USA, ani NWO (To neznamená, že s tím souhlasíme a budeme to podporovat či ignorovat. To znamená, že nás to nestresuje, neničí to naše zdraví, nezatemňuje to náš selský rozum, atd. To především znamená, že najdete mnohem jednodušeji pro nás funkční cesty k řešení.).

Poučení z minulých článku

Z diskuzí k minulým článkům jednoznačně vyplynulo, že si spousta z vás myslí, že přijmutím věcí, které nám vadí se dostaneme do stavu jakéhosi malování světa narůžovo, zkreslování reality, zvyšování naší rezistence vůči těm věcem / lidem / skutkům co vám vadí, atd. Prostě, jako, že je to něco, co nechceme.

A přitom svoji energii dáváme vždy tomu, čemu věnujeme pozornost. To, čemu je věnována pozornost (energie), to roste. Přijmutím toho co nám vadí, v sobě zrušíme potřebu určitým věcem dávat pozornost (energii).

Ano, chvilkově je potřeba dát energii / pozornost tomu řešení té zatěžující myšlenky v nás, aby to mohlo z / v nás odeznít / zmizet / odejít (je to dávání pozornosti „řešení“ a ne tomu „problému“). Ale dlouhodobě tomu problému už prostě nebudeme MUSET dávat pozornost, protože ten již nebude. A tak z již z velmi krátkodobé perspektivy ušetříme svoji energii pro něco co je pro každého z nás důležitější něž nějaký problém, pro něco co chceme (třeba řešit ty imigranty či to NWO). A navíc, když to, co nás zatěžovalo (např. tolik omílaný NWO) přestane dostávat (tu naši) energii (=pozornost), tak prostě nebude tak vesele a rychle postupovat.

Jistě se teď v hlavách mnohých s vás vyrojilo mnoho důvodů k vysvětlení, že to, co je zde uvedeno, není pravda. Prostě nemůže to tak být. Že, tím akorát způsobíme, že tu nebude nikdo, kdo by se tomu NWO postavil a že to naopak tomu NWO (či čemukoliv jinému) bude hrát do karet. Ale to je jen klam, který to NWO drží na nohou. Zkuste o tom bez těch emocí na pozadí, tedy v klidu, popřemýšlet (pokud nám to tedy ty emoce na pozadí v nás dovolí).

Přitom je to tak prosté. Berme to tak, že každý den nás média masírují tím či oním. Hádejme proč? Jaký, že k tomu mají důvod? No, dělají to přece proto, aby získala tu naši pozornost, tu naši energii. A my jim ji každý den (nevědomě a někdy i s radostí) dáváme. Svoji energii si vybíjíme / ztrácíme / dáváme věcem, které NWO posilují. Místo toho bychom přece mohli věnovat pozornost např. reformě veřejných financí ve smyslu jejich větší transparentnosti. Myslíte, že by naši politici mohli poklonkovat svým „nadřízeným“, když by tu měli obyvatelstvo, které by se velmi vehementně zajímalo o transparentnost veřejných financí a jejich toků. Myslíte, že by někdo z politiků mohl dlouhodobě šťouchat do našich nepříjemných pocitů, když by tam nebyly ty emoce co je způsobují?

Efektivní trefování se do našich nepříjemných pocitů je způsob, jak nás ovládat. Protože, když se není do čeho trefit, tak je zřejmě, že se plně ovládáme (každý z nás) a když se ovládáme my, tak nás těžko může ovládat někdo jiný.

Tak si to již uvědomme, přiznejme, přijměme a osvoboďme se od tak prostoduchého způsobu ovládání mas / nás.

Pokud se zbavíme nepříjemných pocitů v sobě, tak politici / média / GP / kdokoliv jiný ztratí jednoduchou a funkční schopnost vzdáleného ovládání naší osoby. Jediný ovladač tak zůstane v našich rukách.

Důsledkem zbavení se nepříjemných pocitů v sobě je pak ještě jedna úžasná věc … je to v podstatě logické … ale pro dnešek, to nechám na každém z vás, zda / ať si na to přijde.

Hezký den vám všem přeje

-Vabio-

Print Friendly, PDF & Email
od nových od starých od palců
Upozornit na
PePr
Návštěvník
PePr

Důsledkem zbavení se nepříjemných pocitů v sobě je pak ještě jedna úžasná věc … myslíte ztráta soudnosti (aneb nemám nepříjemný pocit – tudíž je všechno v pořádku) ? Takhle předpokládám uvažovali i ti židé v Německu – němci jsou na nás naštvaní, nebudeme je provokovat, raději vymažeme veškeré negativní pocity, které v nás jednání němců vyvolává. Konec konců to ještě není tak špatné – ztížené podnikáni, sem tam rozbitá výloha, mohlo by to být přece horší, mohli by nás začít zabíjet… Jistě se tehdy našli i tací Vabiové, kteří takto uvažovali i v dobytčácích na cestě do koncentráku…

Pochopil co jsem vám tím chtěl říci? Pokud ne, tak se teď soustřeďte…ready ?

Špatný pocit (negativní nálada, myšlení – nazývejte jak chcete) může být způsobený vnitřně (to o čem píšete), ale také to může být instinkt, aneb: “tohle se mi nelíbí, nedokážu sice přesně popsat proč, ale nemám z toho dobrý pocit…”

Pokud tedy má někdo nepříjemný pocit z muslimských migrantů, tak je to patrně instinkt (leda že by ten člověk sám měl s migrací/migranty osobní zkušenosti). A tento instinkt tomu člověku vlastně říká “pozor, potenciální ohrožení”.

Vymazat špatný/negativní pocit je jako snažit se zbavit se pudu sebezáchovy – vy prostě vyléváte vaničku i s dítětem.

Pochopil ?

Jinak je to dost zajíavé téma, a to navzdory tomu, že se tak nechutně vykecáváte – i když tenhle díl byl v tomhle ohledu daleko lepší než předchozí dva dohromady.

Zkrátka jsou lidé jako já, kteří oceňují stručnost, co třeba takhle:

Lidé jsou především vědomí. To, čemu vědomí věnuje energii (pozornost) to vnímá daleko intenzivněji -> tvoří to pohled na věc.
Pokud někdo věnuje pozornst něčemu negativnímu, tak i jeho pohled bude negativní a jeho život bude tímto pohledem daleko více formován. Navíc čím více budete mít tendenci řešit věci tímto jedním způsobem (vnímat realitu jedním omezeným negativným pohledem), tím více se budete v životě dostávat do situací, které tomuto negativnímu pohledu na realitu budou nahrávat. Tak nějak bych definoval synchonicitu (synchronismus ?).

Hlavní pointa: vědomí (spolu)utváří realitu (pomocí synchronicity).
Pokud budete (tj. vy jako vědomí) vyrovnaný a nenecháte se rozhodit, tak potom ani život/vesmír/bůh nebude mít potřebu vás “testovat” – tedy nebudete se dostávat tak často do negativních (pro vás) situací. O to větší energii můžete věnovat svým vlastním záměrům.

No a samozřejmě, pokud chcete něco změnit, tak si musíte nejdříve nastudovat co je špatného na současném stavu a jaké jsou případné alternativy – tj. musíte se prohrabat tou špínou (tím negativním – neprůhledný finanční systém, NWO, atd.) a pak přijít s alternativou. Trik je v tom, že se musíte hrabat v té špíně tak, aby jste se sám neumazal (tj. nenechat se tím svinstvem psychicky rozhodit).

Klíč ke spokojenému životu je tedy v kombinaci neutrálního očekávání (vnitřní vyrovnanost) a pozitivních přání – tak aby vás případný neúspěch nemohl vnitřně nahlodat. O nečem podobném psal Iv na svém blogu zde:
http://energieupramene.blogspot.cz/2011/06/pravda-o-zivote-trochu-jinak.html
http://energieupramene.blogspot.cz/2011/06/pravda-o-zivote-trochu-jinak_15.html
http://energieupramene.blogspot.cz/2011/09/pravda-o-zivote-trochu-jinak-iii.html
(taky se tam nechutně vykecává…)

Je tohle zhruba to, co jste chtěl svými články světu zdělit ?

Vabio
Návštěvník
Vabio

Pepr: ztráta soudnosti, jako důsledek zbavení se nepříjemných pocitů v sobě … to je Váš závěr, Vaše myšlenka. Někdo jiný zde v diskuzi uvedl svobodu. Každý to máme uvnitř jinak nastavené a tak nás napadají jiné myšlenky. Zkuste se zamyslet nad tím, proč ta Vaše je takto …. v postatě hloupá. Proč Vás nenapadá něco mnohem pro Váš život přínosnějšího.

Možná se zde, dle Vašich slov, vykecávám. Stručnost je fajn, ale protože každý vnímá jinak, tak je z mého pohledu potřeba danou věc ukázat z mnoha úhlů (volit různé slovní obraty, připodobnění, atd.), aby mohla být pochopena co nejšírším spektrem čtenářů. Samozřejmě to odrazuje ty, co nezvládnou ten nestručný styl.

Intuice … či jakkoliv jinak nazváno … to je něco zcela jiného, než nepříjemný pocit. Intuice, to je stav VÍM. Vím, že mi emigranti nesedí a já je zde nechci .. či cokoliv jiného.
Nepříjemný pocit … to je například strach z cizích lidí, z neznámého, atd. –> ano, instinkt si budujete, tj. můžete ho budovat i na základě těch(to) strachů a brát ho jako ochranu před nimi … ovšem, když se strachů zbavíte, tak pak se stane ta úžasná věc … kterou vy jste definoval jako “ztrátu soudnosti” … ale ta to opravdu není.

PePr
Návštěvník
PePr

Velmi se mi líbí, jak z člověka dokážete politicky korektně dělat vola (aneb kombinace “hloupá myšlenka” a “ty co nezvládnou ten stručný styl”). +1 pro Vás (to myslím upřímně).

K věci: instinkt se může projevit různě – např. i jako nepříjemný pocit, který nedokážete přesně zdůvodnit. K člověku zkrátka patří všechno – pomsta, nenávist, zbabělost, statečnost, obětavost, velkorysost… Můžete si všechny myslitelné vlastnosti rozdělit na pozitivní a negativní podle toho kolik psychické energie člověku ubírají/přidávají, ale tvářit se, že jsou (byť jen některé) k ničemu nebo proti nim bojovat je špatně. Správně je se nad nimi zamyslet, zanalyzovat si je, přijmout že tu jsou, ale odmítat je ?

Vezměte si třeba ten strach: kdo myslíte, že přežil ve válce déle – voják který se bál, nebo voják který se nebál a tak mu nedělalo problémy vrhnout se do té největší (a nejkrvavější) bojové vřavy ? Strach vám může pomoci ve válce udržet vás na živu – člověk co se bojí je totiž přirozeně obezřetnější a zdrženlivější. Samozřejmě se to nesmí hnát do extrému – ztuhnout strachy uprostřed bitvy znamená jistou smrt – ale to už je případ kdy vás ten špatný/negativní pocit ovládá a nikoliv pomáhá.
Třeba takový berserk – to byl válečník speciálně trénovaný pro ofenzívu, přičemž se dopředu počítalo s tím, že větší bitvu pravděpodobně nepřežije. Jak ho zbavili strachu ? Pomocí náboženství – smrt v bitvě tak pro něj znamenala jistou cestu do válečnického ráje – Valhally (podobnost s islámem a jinými náboženstvími jistě není náhodná). Jak by jste pak popsal duševní stav takového člověka ? Strach jistě neměl, ten ho neovládal. Ale jistě byl statečný, obětavý a věrný – tedy (pro většinu lidí) měl berserk samé pozitivní vlastnosti. Jo a taky to byl (v podstatě) otrok systému ve kterém žil – a pro který zabíjel jiné a/nebo sám padl.

Ono totiž zotročit ducha se dá i s veskrze pozitivními vlastnosti – jak nám dnes ukázkově předvádí různí rozvraceči Evropy z kaváren, neziskovek atd. Jistě by jste mezi nimi našel i takové, kteří to dělají protože vidí jen ty humanistické ideály a nic jiného (tedy nejen proto, že je platí různé pochybné fondy a cizí ambasády – to jestli je takových menšina nebo většina je teď jedno). Jsou snad takoví lidé soudní ?
Totéž sedí i na konzumní kulturu (zotročení člověka pocitem štěstí z toho, že vlastní spoustu krámů – kdo by přece odmítal být šťastný, že ?).

Proto je tak nebezpečné odmítání toho, co většina vnímá jako negativní. Stačí se tím negativním nenechat ovládnout (což se samozřejmě snadno říká, ale daleko hůř provádí – znamená to totiž neustále se mít na pozoru). Prvním krokem potom je snažit se tomu negativnímu porozumět – proč právě zde a proč právě teď ? Ta vaše bájná svoboda je totiž právě v tom poznání, ne v tom aktu odmítnutí/vymazání (to je totiž až důsledek té svobody, ne naopak).

Tu předchozí větu si pro jistotu přečtěte několikrát – je totiž velmi důležitá. A hlavně o ní popřemýšlejte (a o všem co vám to implikuje). Pak až mi sem pište, jak moc velká je to hloupost.

Vabio
Návštěvník
Vabio

PEPR – odpověd první (asi na to méně podstatné): Upřímě si myslím, a beru, že se tomu asi bude leckomu špatně věřit, že pokud máte zpracované strachy, bojení se a vůbec nepříjemné pocity spojené s válkou, tak okolo vás válka projde a nijak (zásadně, podstatně,a td.) vás nepoznamená .. tj. na frontu se pravděpodobně nedostanete a pokud ano, tak do kuchyně a ikdyž ne do kuchyně, tak …… i kdyby do první zákopové linie, tak prostě neumřete.

Takže na Váš dotaz, který voják umře dřív je dvojí odpověď. Ano, určitá drobná míra strachu Vám může pomoci a pokud překročíte určitou hranici, tak smůla. Ale pokud tam ten strach nebude vůbec, tak to není o pomoci, ale o jistotě plného funkčního zdraví a ne o umírání a smrti.

Besekr, jak sám uvádíte byl zmanipulovaný … je jedno jakým způsobem … ale pokud jste vnitřně v pohodě, tak Vás nikdo ani manipulovat nebude chtít a pokud ano, tak se mu to nepodaří, tedy pokud se Vy osobně svobodně nerozhodnete té jeho manipulaci vyhovět :O)

Ano, cesta do pekel je dlážděna dobrými úmysly, s tím souhlas … ale je fuk, jak je dlážděna, když po ní nejdete. A opět zde platí, že zotročit se sice dá i pozitivními myšlenkami, ale stále je to o tom, že každý má na sebe zcela 100% právo veta. A tudíž, když dar/to/cokoliv nepříjmete —> komu ten dar/to/cokoliv zůstane? No, dárci/systému/čemukoliv-komukoliv, ale Vám ne. Tedy zotročení se nekoná, nemůže, nemá prostor.

Pokud si myslíte / se přesvědčíte/ přepokládáte/ atd., že štěstí pramení z vlastnictví krámů / čehokoliv, tak je ano, zcela logicky, budete kupit, ale po nakoupení každého nového kusu zjistíte, že to bylo jen dočasné a tak hurá nakupovat. Když to pseudo štěstí neřešíte, protože jste skutečně štastný a ne nějaký štěstí hledající, který se stébla chytá, protože je totálně v pr…., tak není co řešit. Máte v tom jasno. Ale v tom asi panuje mezi námi soulad, že?

Vabio
Návštěvník
Vabio

PEPR – odpověď druhá (na to podstatnější)
— píšete —
Proto je tak nebezpečné odmítání toho, co většina vnímá jako negativní. Stačí se tím negativním nenechat ovládnout (což se samozřejmě snadno říká, ale daleko hůř provádí – znamená to totiž neustále se mít na pozoru). Prvním krokem potom je snažit se tomu negativnímu porozumět – proč právě zde a proč právě teď ? Ta vaše bájná svoboda je totiž právě v tom poznání, ne v tom aktu odmítnutí/vymazání (to je totiž až důsledek té svobody, ne naopak).

Tu předchozí větu si pro jistotu přečtěte několikrát – je totiž velmi důležitá. A hlavně o ní popřemýšlejte (a o všem co vám to implikuje). Pak až mi sem pište, jak moc velká je to hloupost.
— konec citace —

1.) Proč je nebezpečné odmítat to, co většina vnímá jako negativní ?
2.) Nenechat se ovládnout negativním … hezká myšlenka, ale jak to chcete udělat, když v sobě máte ty nepříjemné pocity u některých myšlenek a tyto Vám pak nedovolují vidět všechny možnosti / varianty řešení a zužují Váš úhel pohledu do jediného bodu, ve kterém Vás pak ty emoce převálcují. Chápu, že jste to bez toho dovětku o hůř provádí ani napsat nemohl. Ale ono je to tak, že pokud jsou to malé emoce a nebo když máte dostatek energie, tak to ustát můžete, ale když jsou to velké emoce a Vy na to nemáte dost (volné) energie, tak máte dopředu smůlu.
3.) Mít se neustále na pozoru, z toho se časem pose…souváte. To nevydržíte. Vést boj proti několikanásobně větší síle než jste Vy/člověk/kdokoliv to je prostě dopředu odsouzené k nezdaru či obrovské výsledkové neefektivitě
4.) Souhlasím, že porozumnění je zásadní věc. Ale pokud Vás válcují ty emoce na pozadí myšlenek, tak je to skoro nemožné.
5.) Shodneme se na tom, že svoboda je v tom poznání. Lépe možná pochopení či uvědomnění. Ale (viz. bod 4) je otázkou, zda k němu máte šanci dojít. A opět, pokud to bude něco drobnějšího, tak to třeba dáte, ale ….(viz. bod 2).
6.) O aktu ODMÍTNUTÍ (zde v této diskuzi a v tomto článku) píšete jen Vy. Osobně bych řekl, že mnou použito ani v jednom z článků nebylo (ale možná se pletu, ale to není teď podstatné). O vymazání mluvím, ale mluvím o vymazání nepříjemných emocí spojených s myšlenkou … o vymazání čeho píšete Vy, apropos a o odmítnutí čeho píšete?
7.) Ta svoboda je výsledkem především toho, že jsou odstraněny překážky v jejím vnímání. Prostě, když odstraníte prvky/věci/příčiny nesvobody, tak co Vám zůstane —> ano, svoboda (te postup platí zcela obecně pro cokoliv), není nutné ji hledat, ona tam už je a v podstatě tam vždy byla (jen jí prostě nebylo Vámi uvnitř umožněno, aby se mohla projevit). A důsledkem té svobody je Vaše opravdu svobodná volba dělat (na pomyslné nekonečné přímce možností od jednoho extrému ke druhému) úplně cokoliv … když jsou tam ty překážky tak holt nim směřujete, když je odstraníte, tak není kam směřovat a tudíž je to na Vás.

Psát, že je něco hloupost :O) … každý máme svoje vnitřní kino jiné a to co Vy berete jako pravdu / hloupost / cokoliv, tak to já holt téměř jistotně cítím jinak …. protože každý je jiný, originální …. a tak to má být a tak to je.

PePr
Návštěvník
PePr

Vidím že jste se vzdal svých narážek, obráceně Vám nemohu zaručit, že se vzdám svého sarkasmu.

K tomu prvnímu: to že někdo nemá strach a tudíž ho ani nijak extrémně nepostihne válka – to je právě ta vzájemná vazba mezi pohledem/vnímáním na jedné a událostmi (synchronicitou) na druhé straně o které jsem psal ve svém prvním příspěvku. Tohle je právě (alespoň pro mě) to nejzajímavější ze všeho.
Jelikož se ale jedná o obsáhlé téma (týká se filozofie, kvantové fyziky, psioniky/psychotroniky, v podstatě celé esoteriky, teorie informace, …) ve kterém se navíc celkem shodneme, tak to myslím teď nebudu řešit. Snad jenom dodám, že hlavně právě sem mířila ta moje poznámka o ukecanosti. Holt jsem na tohle téma trochu nadržený – to proto že většina dnešních lidí (konzumentů, ovcí – jak chcete) o tomto nechce uvažovat, možná už dokonce toho ani nejsou schopni. No a pro ty co ten zájem mají je nějaké dlouhé okecávání na překážku.

Ta druhá reakce, vezmu ty body tak aby moje odpověď tvořila souvislý celek:

6) Píšu o tom, že negativní (jak se jim říká) pocity – např. strach – mají účel – dokonce několikerý. Vy o nich píšete v podstatě jen jako o přítěži, které je nutné (nebo alespoň nanejvýš vhodné) se zbavit. Tedy něco na způsob psychického bloku, který je nutné odstranit.

1) Emoce může skutečně být přítěží jak o tom píšete, ale také to může být… řekněme kompas. Nebo také pomocná berlička. Vysvětlím obojí:
a) berlička – např. děláte nějaký sport (závod, zápas, tak něco). A teď cítíte, že vás opouštějí síly. Co uděláte ? Jedna z možností je se naštvat. Je jedno na co (třeba na vlastní slabost). Vaše tělo začne produkovat tomuto stavu odpovídající hormony (adrenalin, kortizol aj.), což vám dodá potřebnou energii a sílu k dokončení závodu. Rovněž existuje mnoho záznamů, kdy lidé v extremních situacích byli schopní neskutečných výkonů. Takových, se kterými by měl problém i ten nejlépe trénovaný profesionál, natož pak normální člověk z ulice (např. chvilkové nadzvednutí (naklonění) osobního automobilu). Čím jsou takové věci motivovány ? Strachem (o sebe nebo někoho blízkého), naštvaností, touhou se pomstít (v boji), atd. Tedy veskrze negativní emoce… které ale ve výsledku mohou zachránit život.
b) kompas – třeba strach z něčeho neznámého. O tom jsem psal předtím jako o projevu instinktu či intuice. Možná jsem to měl raději pojmenovat jako nápovědu. Ještě se k tomu vrátím

2, 3, 4, částečně 5) Jde mi o to, že namísto poslušné reakce na emoci si položíte otázku proč právě tady a proč právě teď – tedy namísto podřízení se emoci si jí zanalyzujete. To samozřejmě neznamená že si ji automaticky zanalyzujete správně. Jde mi o tu změnu paradigmatu, kdy emoce pro člověka (vědomí) bude mít hodnotu informace, nikoliv příkazu/direktivy kterou by vědomí mělo splnit. TO je ten zásadní posun. Tedy to, že vy s tou emocí nijak nebojujete, ale přijmete ji… jako informaci k analýze. Pokud tohoto posunu není jedinec schopen, no tak se prostě bude chovat jako otrok svých emocí (poslušně je plnit, jednu za druhou). S tím pak souvisí i následující:

5, 7)
“Ta vaše bájná svoboda je totiž právě v tom poznání, ne v tom aktu odmítnutí/vymazání (to je totiž až důsledek té svobody, ne naopak).”
Jsem rád, že jste mě poslechnul, tu větu si přečetl a zamyslel jste se nad ní. Ano, tu svobodu má člověk v sobě – proto tam byla ta závorka. Ta svoboda je reprezentována vědomím. Vědomí si samo vybírá, čím se bude řídit – tedy jakou realitu bude tvořit. Pokud se člověk (tedy vědomí) nechá ovládnout strachem či zlostí, tak je to svobodná volba toho vědomí. Jistě, člověk pak žije v podstatě jako otrok… otrok strachu, pomsty apod. Důležité je si ale uvědomit, že to všechno je volba… vědomá volba. Pokud toto víte, tak se jen tak nenecháte ovládnout nějakou emocí. To není o boji, to je o chápání – uvědomnění si.

Jak to všechno vypadá v praxi – viz. další příspěvek

Vabio
Návštěvník
Vabio

PEPR:
ad 1a)
Myslím, že vycházíte z mylného předpokladu a proto je zavádějící i závěr –> toto se prostě nestane “A teď cítíte, že vás opouštějí síly.” a pak vše od tohoto se odvíjející je irelevantní.

ad 1b pointa)
Velmi dobře píšete “vymažte to a vymažete i kus reality” –> ano, očistěte ty myšlenky o negativní emoce a velká část do teď běžné Vaší “reality” (tj. toho Vašeho vnitřního osobního kina) se již nebude dále realizovat …. ano, ten problém, resp. ty problémy, již dále nebudete vnímat, protože se Vás již nebudou týkat … ale víte, kdo to nezažil, tak to jen těžko může pochopit.

Zažít to může každý, ale ne káždý je toho aktuálně schopen.

ad 5,7) Ta mnou zmiňovaná svoboda není o aktu očištění/odmítnutí, ta je V DŮSLEDKU těch očištění (Vaším slovníkem odmítnutí).

Ta svoboda je prostě v každém z nás již nyní. Ale pokud ji máte schovanou za 10-ti betonovými zdmi/dveřmi, tak holt, bez jejich rozbití/zničení/otevření se k ní nedostanete … prostě když se odstraní překážky, tak tu najednou ta svoboda bude … nebude nutné ji přidávat, hledat, atd., protože tu již je

PePr
Návštěvník
PePr

No to jste mě tedy pěkně odbyl…

1) “ten problém, resp. ty problémy, již dále nebudete vnímat, protože se Vás již nebudou týkat”

Problém je, že tady nejsme sami – jsou tu i další vědomí. Pokud se rozhodnete něco nevnímat (např. žid v Německu zločiny za Hitlera), tak vás to stejně nakonec může dohnat (jak chcete nevnímat, když vás naloží do dobytčáků a odvezou do plynové komory a pece ?????). To vše proto, že jste značně přečíslen těmi, co tento problém vnímají a věnují mu svou energii (a tak jej pomáhají vytvářet).
Závěr: naprosto (podle mne) nesmyslně se snažíte lidem namluvit, že něco nevnímat znamená to z reality vymazat (to by se museli dohodnout -coby tvůrci reality- všechna vědomí). Můj názor je ten, že člověk by měl realitu vnímat (akceptovat), ale sám si pak rozhodnout, čemu se bude věnovat -> čemu předá svojí myšlenkovou energii -> jak realitu ovlivní. Ale dál vás přesvědčovat nehodlám.

2) “Ta mnou zmiňovaná svoboda není o aktu očištění/odmítnutí, ta je V DŮSLEDKU těch očištění (Vaším slovníkem odmítnutí).”

a o kousek níž:

“Ta svoboda je prostě v každém z nás již nyní”

Tak jak to je ? Máme tu svobodu uvnitř, nebo se svoboda dostaví až po “očištění” (váš slovník) ????
Samozřejmě že ji máme už v sobě. Ta svoboda je právě o tom, co se rozhodneme vnímat a čemu budeme dávat svojí duševní/mentální (jak chcete) energii. No a jestli se někdo rozhodne nechat se vláčet jako otrok nějakou myšlenkou/chováním/emocí/zvykem…zkráceně programem – tak je to právě jeho svobodné rozhodnutí – které pak pomáhá utvářet realitu. To že si to většina lidí neuvědomuje je potom věc druhá…

Vabio
Návštěvník
Vabio

PEPR: Byly mnou napsány v předchozím “kole” dva komentáře, tak jste možná z nich jeden nečetl (a proto jste to komentoval jako odbytí), ale možná četl a i tak to tak cítíte. Je to Váš pocit :o) (a neodpustím si dotaz –> opakuje se Vám ten pocit, že jste byl odbyt? –> pokud ano, tak pak je to myšlenka, která se Vám (tipuji) nebude líbit, tudíž je to pak něco, co byste si mohl/měl zpracovat = přijmout)

k bodu 1.) možná si zde špatně rozumíme, možná si nerozumíme. To co uvádíte shrnuto jako moje beru jako extremní či absolutistické shrunutí. Ano, je tady X vlivů, tj. příklad. Jestli bude válka či nebude, to asi svým naladěním zcela jednoznačně neovlivním (neříkám, že to vůbec či absolutně ovlivnit můžu), ale někdo holt půjde do první linie a někdo zůstane v zázemí –> to zjednodušeně uvedeno to, že se Vás ta válka prostě nebude týkat (neříkám to v absolutním úhlu pohledu, ale v relativním, řekněme z klasického Parettova 80:20 poměru … tj. z 80% se Vás nebude týkat a těch zbylých 20% nebude stějně nijak zásadních v dopadech na Vás)

k bodu 2.) ano, svoboda je již teď v každém z nás, stejně tak láska, štěstí, radost, atd. … ale pokud máte v sobě ty bloky/programy/nevhodné myšlenky/filtry/ tak jsou tam jako ve vězení a ke slovu se dostávají silně omezeně (podle síly, četnosti a oblasti působení těch programů bloků/filtrů/atd.) či vůbec.
V tom se shodneme, ale rozdílnost je asi v pohledu na to, že vy berete, že se někdo “rozhoduje, zda se nechá vláčet”, tj. o vědomém procesu, ale z mé strany je to spíše proces většinou nevědomý, resp. málo kdy někým uvědomovaný (to je možná přesnější popis). A tak přes zcela vědomý proces emočního očištění pak logicky vede cesta k tomu, co tam uvnitř už teď je. Prostě je to o objevení toho, co v podstatě nikdy nezmizelo :O)

Přeji Vám hezký den.

PePr
Návštěvník
PePr

Pokud vám celkem obsažně popíšu stav, kdy svým vědomím dokážete ovlivnit svůj fyzický výkon, přičemž vy mi na to napíšete “toto se prostě nestane”… “a pak vše od tohoto se odvíjející je irelevantní.” Tak to beru jako brutální odbytí. Nevím co je na tom tak divného. Vy jste nikdy nesportoval, nebo neviděl v televizi sportovce, jak už nemůže, ale nakonec to přeci jen dá ? On se musí nějak vnitřně přesvědčit. Nevím co je na tom irelevantního. A konkrétně to co se mi na tom nelíbí je, že řeknete že se to prostě nestane, ale už nenapíšete proč. Tak co že si to tedy mám podle vás “přijmout/zpracovat” ?
Mimochodem, “v předchozím kole” – tj. 9.6. – jste poslal jeden příspěvek. Dva jste psal 31.5./1.6. Nebojte, nejsem jelito.

1) Pokud by to byla pravda, tak by války měli plodit populaci pohodářů – lidí kteří se jen tak něčím nenechají rozhodit a proto je ani válka tolik neovlivní. Jenže ony války spíše plodí populace zoufalých lidí, jež svojí frustraci přenášejí na další a další generace. Ono totiž ovlivňování synchronicity skrze kombinaci vědomí+přání+očekávání má svoje limity. Dobře je to vidět třeba v medicíně na placebo efektu – člověk se chce uzdravit, vnímá že mu lékař/léčitel podává nějakou (z jeho pohledu) léčivou látku a tak se jeho stav zlepší – ačkoliv ve skutečnosti dostal pouze cukrovou pilulku. Jenže zatímco placebo efekt má potenciál pomoci všem co věří svému léčiteli/lékaři a zároveň se sami chtějí uzdravit, tak ale skutečně uzdravit dokáže jen málokoho. Zkrátka je tady limit toho, co člověk svým vědomím dokáže ovlivnit – jinak by každý druhý tady byl rytíř Jedi co pouhou myšlenkou nechá levitovat třeba kamion…

2) Jo, už od počátku věků se tu vede válka o vědomí lidí. Dříve to byla náboženství, dneska je to spotřební kultura a masmédia. Je to tak, tak, tak, sám nic nevýmýšlej, pěkně konzumuj a hlavně se nesnaž sám něco vytvořit. Ale chtějte zombie vysvětlit, že je zombie… Proto je i tak nebezpečné, když se zombie dobrovolně vzdá pocitů, které by ji jinak ze zombie-stavu dokázaly (alespoň na čas) vytrhnout. Už dlouho mě napadá, že kultura tak jak je lidem podávána způsobuje u většiny “mělkou hypnózu”. No a pokud chcete takovýto stav přebít, tak buďto musíte zombie přimět se zamyslet, nebo to přebijete nějakou skutečně silnou emocí (např. vztek). A zatímco Vy se zastáváte té první varianty, já se stavím za kombinaci obou najednou. To je asi ten rozdíl mezi námi.

Vabio
Návštěvník
Vabio

:O) víte, brutální odbytí je to ve Vaší hlavě … já jsem doslova napsal toto
—–
Myslím, že vycházíte z mylného předpokladu a proto je zavádějící i závěr –> toto se prostě nestane „A teď cítíte, že vás opouštějí síly.“ a pak vše od tohoto se odvíjející je irelevantní.
—–
Vysvětlení je již v první větě –> vycházíte (ve Vámi uvedeném příkladu sportovce) z mylného předpokladu. Tím mylným předpokladem je věta uvedená tj. “A teď cítíte, že vás opouštějí síly.” … takže pokud se domníváte, že cítíte, že vás opouštějí síly, tak to je přesně ta situace, která se nestane, pokud máte uvnitř srovnáno. Berte to tak, že jste nádoba plná energie a máte jí tam dost na to, abyste mohl splnit své poslaní … tj. je jí tam dost na v podstatě cokoliv …. ale, každá nepříjemný pocit vzbuzující myšlenka vám tam rezidentně nějakou tu porci energie žere, tudíž když se od těch “breberek” očistíte, tak získáte energii (ačkoliv Vám žádná nepřibude). Navíc, abyste mohl s těmi breberkami žít, tak holt potřebujete další žrouty energie v podobě dalších myšlenek, které jim zabraňují ve Vaší devastaci. Neříkám, že jsou to nutně špatné myšlenky, pouze konstatuji, že zbytečně žerou další Vaši energii, protože když nebude breberka, tak nebude nutné udržovat ani tuto podpůrnou myšlenku (příklad: velmi nepříjemná myšlenka zní “jsem děvka” a aby s ní ta holka mohla ve společnosti tak nějak normálně fungovat, tak si tam uhnízdí podporu v podobě např. “nedělá se to”, “musím se vždy ovládat”, atd.).

Takže to nebylo brutální odbytí z mé strany, ale beru, že to tak skutečně cítíte. Každý má své kino. Ta naše jsou si na jednu stranu blízká a na druhou stranu vzdálenější (ne však vzdálená).

ad 1 – příklad) ne, jakákoliv akce (a je fuk, jak moc je extrémní, idkyž u té se to samozřejmě více projeví) vyvolá v každém z nás zcela jíné pocity (každý je jinak nastaven a tak reaguje zcela originálně, byť se to dá nějak kvantifikovat) … takže uvedný příklad války je o každém ze zúčastněných, sama akce je v podstatě neutrální, ale to jak na ni reagujete již neutrální být může, ale také nemusí .. v případě té války (coby silný extrémní impuls) to samozřejmě většinou neutrální nebude … takže shrnuto, válka i mír mají stejný potenciál “plodit populaci pohodářů” z pohledu člověka, který to má uvnitř srovnáno

ad 2) ano, můžete to řešit silnou emocí, tedy vytloukat klín klínem … ale oko za oko (se zesilující tendencí) Vám trvalé prozření nepřinese

PePr
Návštěvník
PePr

No a jak to všechno vypadá v praxi ? (vracím se teď k tomu příkladu kompasu). Vezměme si reakce lidí na migranty:
Vědomí (tj. člověk) přijme informaci o migrační vlně. Všude je těch informací plno a když to člověk vidí, dostane strach. Teď to přijde: další postup záleží na tom, zda si tu emoci vědomí zanalyzuje, nebo se jí podřídí. Pokud se jí podřídí, tak se člověk bude stresovat, bude frustrovaný, no a nakonec třeba bude podporovat nějakého nového Hitlera či jinou totalitu… zkrátka otrok…
Pokud se ale vědomí pokusí ten strach zanalyzovat, tak zjistí, že nemá na rozhodnutí dost informací, protože si nebude umět odpovědět na celkem jednoduché otázky: proč sem jdou, co jsou zač, jsou nebezpeční apod. Proto se vědomí rozhodne vyhledat si další informace, no a tak se člověk nad situací začne zamýšlet, začne si hledat informace a zjistí, že je někým manipulován (např. podsouvání slova “uprchlík” namísto správného “migrant”). To vnímání naprosto bezprecedentní manipulovatelnosti zase vytváří nějaký pocit/emoci, kterou zase vědomí musí řešit. Pokud se vědomí opět rozhodne, že potřebuje více informací, no tak si člověk zase bude hledat další informace – tentokrát už ne o migrantech, ale o tom kdo tu migraci potenciálně řídí, tedy v čím zájmu se to všechno děje, přičemž narazí na různé plány (Euromed, Kalergiho plán apod.) a skončí u NWO (třeba, třeba taky ne…) což zase bude vyvolávat nějaký pocit, kdy se vědomí bude muset zase rozhodnout… atd. atd. atd.
No a během všech těchto procesů někdo odpadne/rezignuje, někdo začne hledat cestu ven z toho (alternativu k NWO a globálním problémům dneška), jiný se naštve, další se zhroutí… podle toho jak se vědomí rozhodne.
Pointa: Kdyby na začátku nebylo té negativní emoce v podobě strachu z neznámého, tak by člověk ani žádný problém nevnímal. Proto je tak nebezpečné odmítat, bojovat s, podřídit se, či vymazat to co je vnímáno negativně… protože všechno má své místo – i strach, nenávist, zlost, chamtivost – vymažte to a vymažete i kus reality (další návrat k vazbě vědomí-realita, takže už raději končím).

A nakonec popíchnutí – píšete o tom, že každý jsme originál, přitom ale svojí tezi (vhodnost vymazání negativních emocí napojených na myšlenky) dáváte jako něco, co je vhodné pro všechny originály. A přitom se ani nezabýváte vedlejšími efekty.
Vymazat např. strach napojený na určitou myšlenku totiž může znamenat rozhodnout se, že strach nebudete akceptovat (vnímat) jako součást reality. A takové rozhodnutí se tomu člověku může jednou setsakra vymstít…

mantid
Návštěvník
mantid

@Vabio: Zmizel jste ze scény nebo budete pokračovat v psaní článků? Kontakt na vás těžko seženu, takže jediný způsob komunikace je formou diskuze zde.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Nezmizel jsem ze scény, jen tak nějak nemám potřebu psát.

Vabio
Návštěvník
Vabio
Rus
Návštěvník
Rus

Jestli budete chtít , tak Vám můžu poslat návod jak se to dělá .

Zvědavá matka
Návštěvník
Zvědavá matka

@Rus: pošlete, já jsem zvědavá 😉

Rus
Návštěvník
Rus

Dejte mejla a pošlu 🙂

Rus
Návštěvník
Rus

Pište na rus48@seznam.cz 🙂

Zvědavá matka
Návštěvník
Zvědavá matka

Rus: diky 🙂

pedros
Návštěvník
pedros

Tak jsem zaslechl,že naši osvoboditelé na strykerech už u Rozvadova přejeli hranice!
Každej vlastenec je povinný uvítat osvoboditele košem plným banánů!

Josef
Návštěvník
Josef

Skvělý článek, velice za něj děkuji. Rezonuje s mými životními zkušenostmi. Mysl má obrovskou sílu, dnes a denně se o tom přesvědčuji. Proto s oblibou říkám, že “nejsilnější je myšlenka”. Pokud přijmeme, že člověk není jen tělo a vědomá mysl, že má také nějaké podvědomí (a další úrovně vědomí) a funguje mnohdy dle zažitých vzorců chování (což právě činí problémy), pak se dá dělat opravdu hodně a dějí se i zázraky. Toť moje zkušenost. Minimálně pro inspiraci doporučuji článek přečíst celý.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Děkuji a doporučuji si přečíst i ty dva předchozí články na dané téma změny myšlení :o)

Martin
Návštěvník
Martin

tohle o síle myšlení je samozřejmě pravdo, ale autor to zbytečně komplikuje, při vší úctě… je to tak komplikované až prakticky nepoužitelné… vždyť vy nikdo ani nevíte co znamená doopravdy jing-jang na úrovni lidské bytosti / duše! rád bych se pletl

Martin
Návštěvník
Martin

definice jin-jang: Vše je jak Yin (přijímající ženská energie) tak Yang (expanzivní mužská energie). Tečky uvnitř obou polovin Taoistického symbolu reprezentují aspekt svých protikladů.

Martin
Návštěvník
Martin

Everything is both Yin (receptive feminine energy) and Yang (expansive masculine energy). The dots within the Taoist symbol represent aspects of each other. The sacral chakra embodies the energy of Taoism; for it balances the feminine and masculine within us. Tao, (“the way”) embodies the harmony of opposites.

Taoismus to říká velmi správně! teď ještě vědět co to znamená uvntř nás, tedy uvnitř lidské bytosti:

první temnou polovinou je ve vibrační rovině hmoty fyzické tělo se svým vědomím ega /ženské energie v člověku/. Je místně situováno do oblasti solar plexu. Na vnitřní rovině lidské bytosti se jeví i chová jako naprosto samostatná bytost orientovaná na Satanův nízkovibrační program hmotných světů, který si nazvěme programem „sobectví a oddělenosti“.

ego to jsou emoce, podvědoomí , a je přímo spojeno s hmotným tělem

Martin
Návštěvník
Martin

pokud to chcete pochopit, je třeba si přiznat že tyto dvě složky jin-jang jsou v podstatě nezávislé bytosti, které většinou spolu vedou spor… každý to na sobě může pozorovat… no a když si to přiznáte, lze s tím pracovat, na rozdíl od pana autora vcelku prakticky a neodtrženě od života, žádný eskapismus ze světa, naopak je to praktický návod na šťastný život, aneb poznejte sami sebe a poznáte vše:

http://www.ragauian.cz/stvoritel-satan-a-studijni-program-lidske-duse-v-hmotnych-svetech-1/

Jaromír Štěpán
Návštěvník
Jaromír Štěpán

Dobrý večer pane Martine. Studuji tyto věci dlouho. Zkuste prosím ještě vzít v úvahu, alespoň některé další z úrovní, na kterých lze uplatňovat pravidla jang a jin.
Například
Vesmír a jeho děti – galaxie.
Naše galaxie a její dítě – Sluneční soustava.
Sluneční soustava a její dítě – Matka Země.
Matka Země a její děti – lidské bytosti

Dokud jsem si sám při studiu neuvědomil existenci úrovní o kterých píši, byla všechna ta slova a fráze, vyrvané z koncepce Knihy Proměn – byla o ničem.

Schémata, která platí v úrovni pro lidské bytosti, vždy musí být doplněna určením archetypu konkrétní lidské bytosti včetně modulace.
Modulace, kterou mám na mysli, je o tom, jakou byla planeta Země (Matka Země) ve chvíli kdy se člověk narodil.

Každá konkrétní lidská bytost je dítětem konkrétních rodičů – tatínek, maminka a impuls absolutní Energie, který spojil dvě DNA v jednu

Kreslená schémata a popisky ke schématům v knihách, které potkávám psané latinkou nebo azbukou, bývají zjednodušená.
Neumím posoudit zda je to záměr, nebo nízká znalost autorů, nebo typografická chybička, která se vloudila.
Překvapilo mne, že jsem takové chyby a chybičky nacházel i u knih z Velké Británie. Anglie je přitom zemí vyhlášených esoteriků

Mé mínění je takové, že administrativní změny času, (letní/zimní) jsou jedním z nástrojů jak ovlivňovat masy lidí, neboť obrovské množství lidí, kteří se rodí kolem půlnocí, mají datum narození změněné o jeden den.
O chybě v hodinách narození je pak v této souvislosti už možné hovořit jako o nejmenším zlu.

Letní čas – všechna rozumová vysvětlení o efektivnosti a úspornosti pro národní hospodářství, jsou jenom pokusem překonat přírodní zákony.

Používat lidská slova tak jako to činí pan Vabio, možné je. Se všemi následky, které z toho vyplynou.

Pokud by se do takové činnosti ještě zapojil ceník a platby a odvody ze zisku, potom zdrávasmaria jak pro klienty tak pro esoteriky.
Proto, každý správně vyškolený mnich, své služby v léčení nebo v astrologických předpovědích, vždy musí provádět bez kalkulace a je odkázán na dobrou vůli klienta.

Martin
Návštěvník
Martin

světlá polovina to je je velmi jemné /fyzickému zraku neviditelné/ duchovní tělo se svým vědomím ducha /mužské energie v nás/. Je čistou energií a je tvořeno čistým Světlem v lidské auře. Místně je jeho vědomí projevuje jako situováno do oblasti lidského srdce a to do jeho sedmé nejjemnější dimenze.

Můžeme si ho představit jako stále zářící polovinu oné původní zářivé Jiskřičky světla, kterou byl duál ženských a mužských energií před pádem jedné své poloviny do nízkých vibrací. Jeví se a na vnitřní rovině lidské bytosti se chová rovněž jako naprosto samostatná bytost orientovaná na program duchovních světů.

Tento program duchovních světů je řízen Stvořitelem a nazvěme si ho „láska a sjednocení“.

jiný satan
Návštěvník
jiný satan

ÚSPĚCH=Vytvořit si život podle svých představ.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Úspěch nic neříká o vnitřním nastavení. Klidně můžete být úspěšný v nějaké oblasti a přitom se celkově cítit mizerně. Prostě jen ty nepříjemné pocity se nedotýkají té oblasti, kde jste úspěšný. A samozřejmě také to, že jste úspěšný je důsledek, protože Vás k tomu ty nepříjemné pocity dohnaly.

Úspěch není měřítko, stejně tak jako v článku několikrát zmiňovaný stav financí na účtě. Je to o Vašem pocitu, to je měřítko. Každý má to své a pokud jste k sobě upřímný, tak prostě víte, jak jste na tom :O)

BertrandDeBorn
Návštěvník
BertrandDeBorn

Omlouvám se, že se Vám vměšuji do debaty, ale proč (objektivní) úspěch není měřítko a (subjektivní) pocit ano?

Alkid
Návštěvník
Alkid

Myslím, že rozdíl je v hmotné a nehmotné úrovni. Důležitější je nelpět na viditelném hmotném stavu (projevu). Také jinde zmíněné nebezpečí se nemá ignorovat, ale neutralizovat – dostat do harmonie na nehmotné úrovni.

BertrandDeBorn
Návštěvník
BertrandDeBorn

Představte si nějakou historickou osobnost, kterou obdivujete (bez ohledu na to, jestli z duchovní nebo materiální oblasti) – obdivujete ji pro to, co udělala, nebo proto, jak se cítila? Hodnota stromů se odvíjí od ovoce, proč by tomu u lidí mělo být jinak?

Alkid
Návštěvník
Alkid

“Poznat svět je možné jen skrze onu absolutní Pravdu, ke které vede cesta poznáváním sebe samého, své vlastní duše.” To jestli někdo někoho pro to či ono obdivuje není důležité. Jiný člověk může vidět plody Vaší práce a posoudí je pouze na základě svého vlastního poznání. Jen Vy sám však ponesete následky svého konání – ochutnáte své plody. Jestliže někoho inspirujete, následek si ponese ovlivněný také sám za sebe a to jak se po svých činech bude cítit, až pozná absolutní Pravdu, je to oč tu běží.

BertrandDeBorn
Návštěvník
BertrandDeBorn

Takže je lepší být šťastný zločinec než nešťastný hrdina?

Vabio
Návštěvník
Vabio

Pokud budete vnitřně štastný, spokojený a vyrovnaný, tak jen težko se můžete stát zlončincem. Můžete být zločincem, který takový nebyl a pak pochopil a změnil se, ale to už v podstatě také nejste zločincem.

Tak nevím......
Návštěvník
Tak nevím......

Připadne mi to celé jako přednášky na nejmenované brněnské univerzitě, kde mnohdy akademici hovoří tak akademickým jazykem a obraty, že mnozí aspiranti akademici, pro nepochopení, raději usínají….

Vabio
Návštěvník
Vabio

Mohu se zeptat,co na článku akademického a jaké obraty jsou ty, které by se daly označit za ty akademické?
Co Vám na tom článku chybí, že raději usínáte?

Každý vnímá podle svého vnitřního nastavení … jaké je to Vaše?

Ocelotka
Návštěvník
Ocelotka

Co je to objektivní úspěch? Úspěch je vždy subjektivní záležitost, protože to, co je úspěch pro jednoho, může být jako houska na krámě pro druhého, protože za úspěch považuje něco úplně jiného. 🙂

BertrandDeBorn
Návštěvník
BertrandDeBorn

Ano, ale když si dám za cíl uběhnout maraton, bude objektivní úspěch, když maraton uběhnu. Úspěch je ano / ne, jasně stanovitelný, měřitelný, neexistuje třetí možnost, když se kohokoli zeptám, jestli jsem maraton uběhl, řekne mi totéž – a to bez ohledu na to, jestli je pro něho samého maraton houska na krámě nebo životní výkon. To, že jsem maraton uběhl nebo ne, nelze zpochybnit.
Naproti tomu “cítím se dobře” se nedá definovat, změřit. Když se někoho zeptám, jestli se já cítím dobře, bude se na mě dívat jako na blbce.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Bertrande, to jak se cítíte Vám asi těžko někdo řekne, ale když VÍTE, že se cítíte skvěle, tak je to něco, co Vám ale taky nikdo nemůže vzít.

Objektivní úspěch ve smyslu něčeho nadefinovaného komunitou, regionem či nějakou umělou entitou typu organizace, firmy, atd. to je něco, čeho když dosáhnete, tak klidně můžete zjistit, že Vás to vůbec nijak nenaplnilo, nic Vám to nepřineslo. Tj. ten úspěch se rozplyne jako pára (jako když by Vám ho někdo vzal). Je to proto, že to tak prostě necítíte a když to tak necítíte, tak Vás to nemůže uspokojit … a tak se lidi pořád honí za pozlátky, které definuje někdo jiný a když je získají, tak musí se hnát za jiným, protože to současné je vlastně zklamalo.

K tomu příkladu s maratonem – je úplně jedno, zda jste ho uběhl či ne. Důležité je, jak k tomu přistupujete. Někdo není spokojený ani když ho uběhne, protože chtěl lepší výsledek. Někdo je šťastný, když dá půlku volnou chůzí. Pro koho to bylo víc? Komu to více dalo/přineslo. Kdo na to bude déle a raději vzpomínat?

Pokud máte potřebu měřit (proto, aby se to dalo porovnávat) a porovnávat se, tak pak je jasné, že něco ve Vás uvnitř trpí. Je to jako s tím “budu bohatý” … pouze chudý na to myslí. Pokud jste vnitřně v pohodě, vyrovnaný, klidný, tak nemáte ani tu nejmenší potřebu se porovnávat. Nic Vás k tomu nežene (žádná emoce na pozadí nějaké myšlenky). Pokud jste v pohodě, tak většinou nemáte potřebu ani chodit na maraton. A když už, tak čistě pro radost. Pak Vás nezajímá ani čas a ani kolik kilometrů jste dal. Prostě dokud Vám to tu radost přináší, tak běžíte/jdete a pak s tím klidně ve třetině švihnete/zabalíte to a opět zcela v pohodě a bez nepříjemných pocitů jdete domů. Nemáte potřebu dopředu nikomu říkat, že jdete na maraton (neb tam jdete pro svoji radost a ne proto, abyste zvyšoval svoje uznání před někým) a nemáte pak ani potřebu nikomu říkat, jak jste dopadl (ikdyž ho například vyhrajete). Maximálně o tom nadšeně budete mluvit, když se někdo zeptá, čím to je, že jste v tak skvělé náladě (ta je totiž na lidech vidět a je jí jak šafránu, takže se to nedá přehlédnout).

BertrandDeBorn
Návštěvník
BertrandDeBorn

Objektivní cíl si můžete (podle mého názoru i máte) definovat i sám, nezávisle na systému.
Pro mě osobně je úplně jedno, jestli překonávám nebo nepřekonávám někoho jiného, podstatné pro mě je, že překonávám sám sebe, že se zlepšuji.
Ale samozřejmě ani to nemusí znamenat, že z toho budete mít radost a že Vás to naplňuje. Radost je příjemný průvodní jev – ale sama o sobě je k ničemu.
Mimochodem, znáte antický mýtus o Héraklově rozhovoru s Rozkoší a Ctností?

Vabio
Návštěvník
Vabio

Proč máte potřebu překonávat sám sebe, potřebu se zlepšit –> neznamená to v podstatě / v překladu jen to, že jste nespokojený se současným stavem? A pokud jste nespokojený, tak pak ano, težko můžete mít ze současného stavu radost.

Jiný úhel pohledu … radost / štěstí / vnitřní pohoda je možná k ničemu, ale když ji / je nemáte, tak se prostě pořád budete muset překonávat, abyste si dokázal, že jste lepší … ale nebudete nikdy s výsledkem spokojen, protože když se nedostaví ta radost, to štěstí, ta vnitřní pohoda, tak zůstaváte ve stavu vnitřní nespokojenosti

Možná ještě lépe jinak –> Když odstraníte tu svoji vnitřní nespokojenost, tak co Vám tam zůstane? Podle mě už jen ta vnitřní spokojenost. To je vše.

BertrandDeBorn
Návštěvník
BertrandDeBorn

Když odstraním vnitřní nespokojenost, nebudu mít důvod se zlepšovat, budu stagnovat, hnít. Nejspíš spokojeně. 🙂

Vabio
Návštěvník
Vabio

Když odstraníte nespokojenost, tak budete spokojený. A to, zda budete se zlepšovat či ne bude již jen Vaše svobodná volba a ne tlačenka v podobě nespokojenosti se sebou.

A když Vám nevadí, že stagnujete, tak neMUSÍTE stagnovat … viz. analogicky popsáno v článku ohledně bohatství

Martin O.W.
Návštěvník
Martin O.W.

Pro me uspech je „byt bohaty“ 😀 Co se tyka clanku, ja uz jsem z těchto esoterickych povidek vyrostl. Zajimal jsem se o to, když mi bylo priblizne 15-21 let a prostrednictvim toho jsem se vlastne tehy dostal k alternative, pak jsem zjistil, ze hodne z toho jsou jen kecy o nicem, které často mají jen vytahat z lidi penize. Guru Jara, Jaroslav Dušek, Petr Chobot a šamani v Andách, osud.cz.. atd. To jsou proste vsechno mastickari a sarlatani 😀 Proto moc nectu ani clanky od pozorovatelky. Krome toho, ze jsou az moc dlouhe a nemam na to cas, tak to totiž taky sklouzava do ruznych cernych magii, chemtrails, nadrirozenych bytosti a další esoteriky. Ale jiste to hodne lidi zajima a nejak nesnizuji jejich praci, jen rikam, ze ja tomu neverim 😉 Jiste tady nejake spiknuti je, hlavne proti nepohodlne bile rase v Evrope a Rusku, ale urcite ne na urovni ufounu, vetrelcu davnoveku, nebo jinych neorganickych bytosti 😀 A reci o “budu bohaty” jsou liche. Vysvetleni je daleko vice jednoduchsi… Svet proste neni fer, protoze si to lide takto zaridili. Nekdo se narodi se zlatou lzickou v hube a cely zivot nemusi ani hnout prstem a stejne ma vsechno co chce a nekdo musi makat od rana do noci za par tisic a nema nic. A tak to bude do te doby, dokud bohati budou chtit byt jeste vic bohatsi… A skonci to tak, ze nakonec budou vsichni chudi, protoze bohati budou chtit vsechny penize na svete, ktere si jeste k tomu sami natiskli 😀 Pokud budou na svete penize, jako platidlo za zbozi a sluzby, pricemz je uplne jedno, zda to bude dolar, rubl, juan, euro nebo zlato, tak nikdy nebude dobre. Vzdy budou existovat lidi, kteri budou chtit mit vic, nez jini a budou ochotni i zabijet proto, aby meli nejvic.

Likan 1975
Návštěvník
Likan 1975

Co je to bohatý? Mít prašule, barák za 15 mega, Ferrari v garáži a ve stájí dostihové koně? Nebo žít život tak jak je to normální? Mám na mysli, ráno pozdravit manželku, popřát dětem úspěch ve škole, dělat práci co mě baví. Mít koníčka, střádat plány do budoucna apod. Bohužel spoustu lidí spadlo do kotle konzumní společnosti a z něj se jen tak nevyhrabou. Dnes se i dluhy dědí. A osobně si myslím, že jsou to dluhy z blbosti. Na co nemám to si nekupuji. Lidé jsou tak bohatí, jak si svůj život uzpůsobí. Jsme závislí na reklamě, technologických vychytávkách, aplikacích a konzumujeme genetickou levnou málo výživnou stravu.
NWO možná fungovalo dříve a funguje i teď, ale kdo jej pořád podporuje jsme mi lidé.
Měřítko chudoby jde měřitelné, jelikož si chudobu, připustí každý co čumí na seriály z SSa.
Pán Nobody to napsal pěkně. Žít život tak jaký je. Mi zbývá 14 let, jelikož muži v mojí rodině umírají před šedesátkou. Osobně si to nepřipouštím a život si užívám. Osobně mohu za sebe říc: jsem bohatý, ale né peněžně, či majetkem”. Když někdo něco chce ať si to koupí.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Děkuji za (další) osobní vyznání, potvrzující, že popisované je / může být běžná lidská realita.

Opět, pouze pokud chcete podnět k zamyšlení –> to že muži ve Vaší rodině umírají před šedesátkou je také jen myšlenka (možná zní trochu jinak, zkuste ten přesný tvar najít). A pokud Vám působí nepříjemné pocity, tak s ní můžete pracovat, můžete ji příjmout a očistit ji tak od té nepříjemně působící emoce. To, že si tu skutečnost umírání před šedesátkou nepřipouštíte nutně neznamená, že Vám nevadí. A také to nutné neznamená, že byste před tou šedesátkou měl umřít.

Přeji Vám hodně, určitě aspoň dalších 40, let života.

Ocelotka
Návštěvník
Ocelotka

Moc hezké. SSa je dobrý a na víc pravdivý, to jsem ještě neslyšela. 🙂 Jinak s Vaším přístupem bych si tipla, že to tady vydržíte i déle, než jen do šedesáti. Otázka odchodu ze života je otázkou svobodné vůle jedince. A když se k tomu třeba nějak cíleně vyřeší i “bordel” v rodinném systému, tak není důvod, proč tento vzorec “brzkého odchodu” opakovat. Přeji hodně štěstí, spokojenosti a radosti. 🙂

marmaris
Návštěvník
marmaris

Nebudete (já tak ne) bohatí. Bohatý bude Nasééér, Mohamed a taky Ibrahim. Nejen materiálně, ale i tím, že nám tu budou poroučet a poníží nás za podpory eueueu vojsk a policie do role bezďáků, kteří budou nucení těmto velbloudím hovnům sloužit. Krásná iluze v článku, bohužel realita je tvrdá a je nutné mít sílu se s ní poprat.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Jenže síla, to nejsou svaly. Dle Pjakina jsou svaly až ta poslendí 6-tá priority. Ty myšlenky, to je priorita mnohem vyšší, tedy mnohem účinnější.

Čech
Návštěvník
Čech

Podle mě jsou vesmírné zákony složitější, není to jen o myšlence a jejího emocionálního náboje. Spíš si myslím, že úkolem člověka je najít v sobě predispozice pro nějakou činnost, které jsou zhůry dány. Například člověku malého vzrůstu asi nepomohlo, že měl v dětství pozitivní myšlenky, že bude hrát baskedbal v NBA ,nebo že bude běhat stovku pod 10sekund. Někdo se může snažit zbohatnout ,ale třeba je jeho úkolem tady na světě si uvědomit cennost života, přestože je relativně chudý. Tím samozřejmě neříkám, že ten emocionální náboj myšlenek není podstatný, ale nedílnou rolí jsou také predispozice. Pokud bych měl reagovat na to NWO, tak si myslím, že nevěnovat tomu pozornost by byla cesta do pekel. Mainstreamová media se o to snaží, dávají nám do rovnítka Rusko a komunizmus Rusko a Aagrese, Putin a diktátor, pořát to do nás cpou až je to směšné a přitom odvádějí pozornost od TTIP od problému globálního růstu dluhu atd. Myslím si, že by se o to člověk měl zajímat a promýšlet co s tím dělat. Npříklad, kdyby nikdo už od počátku nevěnoval pozornost uprchlické krizi, tak tu bude třeba nějaké mezi-stanoviště uprchlíků na jejich cestě na západ. Teď ten zájem trochu opadá a najednou se mi zdá, že Chovanec mluví o dost víc pro-Bruselsky. Hlavní je podle mě, aby člověk udržoval pozitivní myšlenky, že s tím něco jde dělat, že k volbám přijde dost lidí a budou volit mimoparlamentní strany. Prostě když bych to měl napsat slovy z tohoto článku neutrtalizovat ty špatný emoce, že nad námi NWO už vede 5:0, být v tomhle aspoň trochu naivní a věřit v pozitivní změnu. Podle mě stanické sekretariáty sleují situaci vědí, že roste popularita alternativních medíí a přes mainstreamová media testují, co by mohlo projít a kdy. Tím že tomu lidé věnují pozornost, tak si v Bruselu nejsou tak zcela jistí, co mají efektivněji pro prosazování NWO dělat a tím se ten proces nasunování NWO o něco zpomaluje.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Pokud věnujete nějakému (jakémukoliv) jevu pozornost a není to z důvodu svých vnitřních špatných pocitů, tak je to přece fajn. Tj. klidně věnujte pozornost řešení současné situace, ale ne proto, že máte strach o budoucnost, o rodinu, o práci, o bydlení, z přežití, atd.

Věnujte pozornost čemukoliv (klidně i tomu řešení NWO či migrantům v důsledku) ale z úplně jiných pohnutek –> dělejte to, protože rozvíjíte svůj potenciál, protože děláte a rozvíjíte to, co je ve Vás unikátní, to včem v podstatě bez usilí vynikáte (to není o chlubení, to je o tom Vámi zmiňované predispozici). Využijte tyto svoje schopnosti k rozvoji ČR, jejich obyvatel, své vesnice, atd. tak, aby tu byla jasná, všem zřejmá skutečnost, že toto je lepší cesta. Tj. nebojovat proti čemukoliv, ale tvořit něco jiného, lepšího, vhodnějšího, atd.

K té predispozici by asi bylo vhodné dodat, že např. to, že jste malý přece neznamená, že tu NBA hrát nemůžete (jako rozehrávač můžete být absolutně exceletní). Článek není ve smyslu mít pozitivní myšlenky a je vyřešeno. Článek je o uvědomění si těch vnitřních brzd, které brání tomu rozvoji potenciálu.

K příkladu nízkého vzrůstu je možné ještě jinýpohled. Z nějakého důvodu jste prostě malý, OK. Vadí Vám to? Pokud ne, tak to přece nebudete vůbec řešit, stejně tak jako neřešíte, že zeď před Vámi je natřeba na bílo. Malý vzrůst, stejně tak tu barvu zdi začnete řešit, až když Vám bude vadit, do té doby o ní v podstatě “nevíte”.

Nobody
Návštěvník
Nobody

Přiznávám, že jsem ten dlouhý článek celý nepřečetl, pouze začátek a konec. Já jsem ekonom a technik a tak tyto a podobné filozofické úvahy, jdou nějak mimo mě. Právě proto, že považuji za naprosto ztrátové, věnovat tomu značnou část mé energie. Víte to je tak trochu výhoda stáří. V lednu letos mi bylo 79. Jsem otec, dědek a pradědek a jsem bohatý, tak co bych si ještě měl přát? Jsem bohatý, ne výši mého konta, ale tím, jak jsem prožil svůj poměrně dlouhý život. Měl jsem v životě 3x kliku. První na ženu, kterou jsem si v roce 1960 vzal za manželku a pořád se milujeme, druhou v tom, že i když jsem pracoval v šesti různých profesích, pokaždé to byla práce, kterou jsem měl současně jako koníčka. No a třetí v tom, že i v těch takřka 80, mi to pořád myslí, jsem zdravotně (až na bolavé klouby – následek mládí) fit, takže jsem se ještě do nedávna přiživoval prodjem digitálních produktů na Internetu v celém světě. Projezdil jsem 3/4 Evropy, z práce na síti mám přátelé od Kanady po Austrálii a peníze? Ty mě nikdy netrápily. Byly roky vynikající, byly roky špatné, prostě tak jak to v životě chodí. Jednoduše, v souladu s publikovaným článkem, mohu o sobě prohlásit – Ano, jsem bohatý! Jsem bohatý proto, že jsem prožil a doufám, že ještě dalších pár “pátků” budu prožívat, bohatý život. Těch pár “pátků” by mělo vyjít. Pokud fungují geny, můj dědeček z matčiny strany zemřel v 90, a maminka v nedožitých 92 letech. Takže dá-li Bůh a svatý Václav, čeká mě ještě nějakých 10 let na tomto, pořád ještě hezkém světě. Na nějaké NWO moc nevěřím. Jednoduše proto, že takové částečné NWO již tady máme a pak spíše věřím na to, že “přijdou vidle”. Inspiroval mě k tomu článek, “Superbohatý muž píše svým nechutně bohatým spoluobčanům: Vidle přicházejí“. Je to zajímavý článek a kdo má chuť, najde ho na http://desitka.org/?p=4154 . Přejí všem zdejším návštěvníkům, aby měli alespoň tak bohatý život, jako jsem měl a mám já.

Vabio
Návštěvník
Vabio

Myslím, že jste to vnitřně pochopil a žijete. Krásný příběh, děkuji za něj.

Pokud máte zájem o námět k přemýšlení, tak se zamyslete nad tim, proč byste “měl” umřít za 10 let a ne třeba za 20. Zkuste si to rozebrat přes ty myšlenky a pocity s nimi svázané a ne přes ty geny.

Hezký den přeji.

marmaris
Návštěvník
marmaris

Rozevírající se vidle = NWO.

albatros
Návštěvník
albatros

Pár let zpátky málokdo věděl co je to NWO a ten kdo alespoň zaslechl toto označení, tak se akorát pousmál nad konspiračním výmyslem. Přesto tu NWO bylo, prokazatelně minimálně 100 let zpátky od vzniku FEDu. V klidu si existovalo a zapříčinilo 2 světové války. Kdo tenkrát věděl, že nějaké NWO existuje? A přesto tu bylo a konalo si svůj plán.
Takže nikdo tomu energii nevěnoval a NWO nejenže nezmizelo, naopak se násobně rozrostlo do neúnosných rozměrů natolik, že obyčejní lidé na úplném spodku společenského žebříčku se museli začít zajímat o to, kdo že je to chce zabít a proč.
Teorie nevidím problém, není problém je naprosto chybná a nevěnovat energii anebo pozornost rozjetému náklaďáku, který se na vás zběsile řítí s cílem z vás udělat mastný flek vyústí v předvídatelný závěr.
Nicméně každý má právo se rozhodnout jak se zachovat, takže tento názor je pouze mým názorem a nehodlám tím nijak narušovat anebo rozporovat autorův přístup k věci 😉

Vabio
Návštěvník
Vabio

Albatrosi, pokud si myslíte, že ten NWO začal fungovat a rozbíhat se zcela sám o sobě, bez toho, že by tomu někdo věnoval energie a čas, tak pak máte zcela pravdu.
To, že je aktuálně známější je prostě jen důsledek roztočené spirály, která do sebe vtahuje čím dál tím víc zdrojů (myšleno v duchu článku = lidí a jejich pozornosti) a tudíž se roztáčí o to rychleji … proto je zcela logické řešení jí tu pozornost nevěnovat a tím tu spirálu zastavit = nedodat a nedodávat (dlouhodobě) jí další energii.

A protože je mi jasné, že většina teď poposkočí s výkřikem něco ve smyslu, to si jako máme nechat všechno (NWO, imigranti, atd.) líbit … tak je potřeba dodat, že základ je roztočit jinou spirálu v pozitivním směru (ne nutně opačném), která bude dostávat energii a bude místo všeobecného zla, působit dobro. Jak prosté.

A protože každý může řešit v podstatě efektivně jen sám sebe, tak tak mnou uváděné články jsou ukázkou (jednou jistě z více) možností.

Víte Albatrosi, nic není náhoda (náhoda neexistuje) a každý úraz či něco podobného (do té kategorie spadá i ten Váš rozjetý náklaďák) se Vám prostě neděje náhodou. Můžete si za to sám … ale k tomu se třeba časem v článcích dostaneme, když to pro Vás nebylo dosud zřejmé.

albatros
Návštěvník
albatros

Antilopa stojí na pláni a vidí blížícího se geparda. Může udělat 3 věci. Utéct, bojovat anebo zavřít oči a gepardovi nevěnovat čas, myšlenky a energii. Myslíte, že gepard si řekne a sakra, už si mě nevšímá, tak já na to kašlu? Anebo si řekne, super o to lehčí to bude!
Vzájemně se asi nepřesvědčíme, ale proč taky. Oba máme právo na názor, takže já sem chtěl vyjádřit svůj pohled na věc a ne za každou cenu měnit ten váš pohled na věc. Takže se loučím absolutně pozitivně 🙂

Jirka
Návštěvník
Jirka

Možná lehce nepochopeno…. Ono není náhoda, že se antilopa s tím gepardem vůbec potkala… A když už se tak stalo, musí dělat co je třeba, enargii napumpovat do svalů a zdrhat… Když se jí povede utéct, věnovat myšlenky, čas a energii způsobem, který napříště nepovede k setkání s tygrem 🙂

Vabio
Návštěvník
Vabio

A není to třeba tak, že v tom stádu antilop si ten gepard zvolí tu nejslabší? V překladu tu, která je nejméně schopna se mu ubránit … tj. viz. obrázek s bublinami v článku. Ta, která má jasno co a jak, nezatěžující ji zbytečně jiné věci prostě v klidu odběhne bokem a ta, která toho v hlavě řeší zbytečně moc, tak ta holt nedokáže nemyslet na geparda a všechna ta potencionální nebezpečí … takže než se pro něco rozhodne, tak je snězena …. ???

Amus
Návštěvník
Amus

Antilopa si zavinila sama, že potkala geparda. Pokud by si myslela-věřila, že gepardi neexistují, tak by se jí to nestalo.?

pedros
Návštěvník
pedros

Možná je za tim rozmachem nwo v našich,vašich uších a očích net!Nebo rafinovaná kremelská propaganda!
Koho myslíte tím na úplném spodku společenského řebříčku?Lotry a lá bakala…nebo dezidera stojku,nebo uklízečku,nebo chudáky s černýma pytlema a napichovátkem chodících cik-cak po ulicích…nebo koho?Pochybuju,že zrovna tyto kategorie sedí na netu a bojí se o život před nwo!

albatros
Návštěvník
albatros

Ten spodek společenského žebříčku sem nemyslel nijak pejorativně. Je tam defakto 90% obyvatel. Řekněme lidé od vyšší střední třídy směrem dolů, kteří sou závislý na otrokářském finančním režimu a svoje životy tráví chozením do práce a vyděláváním peněz prací.

sesam
Návštěvník
sesam

Není to tak jednoduché. Jde o pozornost nabitou emocí a zaostřenou jako laserový svazek. Ta vskutku tvoří. Povrchně viděno to celé může vypadat jako teorie. Avšak každou teorii lze prověřit. Tuto lze klidně prověžit osobně. Doporučuji. Vřele a srdečně. Sesam