Sonda do historie nebo hrozba jejího opakování? Majdan zvaný VŘSR a současná...

Sonda do historie nebo hrozba jejího opakování? Majdan zvaný VŘSR a současná ukrajinská krize. Když ulice svrhne cara a když náměstí svrhne prezidenta, jak poznáme rozdíl?

Sonda do historie nebo hrozba jejího opakování? Majdan zvaný VŘSR a současná ukrajinská krize. Když ulice svrhne cara a když náměstí svrhne prezidenta, jak poznáme rozdíl?

V nejznámější novodobé revoluci, která změnila svět, figurovali tři muži. Jeden jak druhý nenáviděli staré pořádky, tradice, pravoslaví a Rusko. Za oponou stálo pár dalších mužů, o kterých se dnes příliš neví a nepíše. Kdo a jak zorganizoval bolševickou revoluci? Kdo ji financoval a kdo se postaral o výcvik a dopravu revolucionářů do země, kterou měli zničit? Proč ruská vláda dovolila z exilu importovat staré známé buřiče, kteří již jednou málem pád Ruska způsobili? To vše se pokusím přiblížit čtenářům v následujícím článku. Velká říjnová socialistická revoluce roku 1917 by nikdy nebyla, nebýt těchto tří mužů:

  1. Lejba Bronstein (Lev Davidovič Trockij)

Od neúspěšné revoluce v Rusku r. 1905 pobýval Lejba Bronstein pod ukradeným pasem plukovníka Trockého v Rakousku-Uhersku, Turecku, ve Francii, Španělsku a v USA. Všude pracoval na rozvracení ruské státnosti. Ve Francii byl v době I. světové války za organizaci povstání mezi vojáky na západní frontě dokonce zatčen. Díky svým vysoce postaveným příbuzným (ruský bankéř Abram Životovskij, přítel bankéřů Maxe Moritze Warburga a Jacoba Heinricha Schiffa, byl bratrem Trockého matky Anny Bronstein) byl záhy propuštěn a odcestoval do USA.

Lejba Bronstein.jpg
Lejba Bronstein

Po příjezdu čekala na Trockého limuzína s řidičem. Celou dobu žil u bankovních přátel svého strýce a nevadil ani americké vládě ani americké, německé či britské rozvědce. Spolu s dalšími prověřenými nájemnými teroristy byl školen, trénován, zasvěcován.

Prozatímní Kerenského vláda v Rusku

Prozatímní ruská vláda v čele s Alexandrem F. Kerenskim (členem zednářské lóže Grand Orient, nevlastním synem ředitele střední školy Fjodora Kerenského, který ho adoptoval a změnil mu jméno z Aarona na Alexander) nebránila revolucionáři Trockému návrat do země. Přestože věděli, že se už v roce 1905 pokoušel Trockij spolu s Leninem a Sverdlovem svrhnout vládu a nastolit tvrdou pěst „dělnické třídy“. Tehdy je ale ještě masy lidí nepodpořily, země si ještě musela projít světovou válkou.

Alexander Kerenskij.jpg
Alexander Kerenskij

Zednáři ve vládě nedbali varování tajných služeb, které v dubnu 1917 příjezd norské lodi z USA do Sankt-Peterburgu (Petrohradu), s Trockim na palubě, hlásily. Ve skotském Halifaxu byli Trockij s doprovodnou skupinou profesionálních tunelářů a hrdlořezů dokonce zatčeni, prozatímní vláda však sama požádala o jejich propuštění. Jacob Schiff, sponzor (také) prozatímní ruské vlády, se samozřejmě za svého chráněnce a učedníka přimluvil. (Jacob Schiff je považován za generálního sponzora obou ruských revolucí ve 20. století, 1905, 1917.) Trockého doprovod profesionálních tunelářů (Urickij, Volodarskij-Goldstein, Larin-Lurie, Melničanskij, Friman, Zalkind, Joffe, Gombreg-Zorin, Jarčuk, Minkin-Menson atd.) získal po revoluci významná místa v nové bolševické vládě a kolotoč destrukce pravoslavného Ruska se mohl roztočit naplno.

  1. Vladimir Iljič Uljanov-Lenin (Blank)

Vladimir Iljič žil v době přípravy bolševické revoluce 1917 ve Švýcarsku. Po revoluci r. 1905 odjel z bezpečnostních důvodů nejdříve do Finska, později do Francie, Anglie, Belgie, Německa a Švýcarska. V roce 1912 navštívil i Prahu. Peníze na svůj pobyt a organizování protiruských akcí získával hlavně prostřednictvím Izraila Lazareviče Gelfanda, zvaného též Helphand Parvus, ruského židovského revolucionáře.

V. I. Uljanov-Lenin.jpg
V. I. Uljanov – Lenin

Parvus byl také významný obchodník s vlivem na německou vládu, která mu pomáhala financovat přípravu svržení ruského carského režimu. Obchodně působil ve Skandinávii, v Německu a v Rusku. Do Německa vyvážel měď, kaučuk, obilí, rybí tuk, do Ruska dovážel strojírenské a chemické výrobky. A také peníze pro revolucionáře. Odkaz na Parvuse viz pod článkem.

  • Cesta za revolucí

V dubnu 1917 vyrazil Lenin se skupinou 30 nejbližších souputníků (v čele s Karlem Radekem – Sobelsohnem, odkaz viz pod článkem) vlakem ze Švýcarska přes Německo, Švédsko a Finsko do Petrohradu. Následovaly 3 další vlaky plné rusofobů nejhoršího ražení. Ve druhém vlaku jelo takovýchto osob přes 200. Skupinu Lenina i skupinu Trockého nevítala v Petrohradu policie, ale připravené tribuny na náměstích. Kerenskij a jeho vláda, jež přijeli svrhnout, o tom věděli. Německo, které chtělo vynulovat výsledky první světové války, průjezd revolucionářů do Ruska povolilo, přestože běžní Rusové měli na německé území vstup zakázán.

Trockij a Lenin se v květnu 1917 setkávají v Petrohradu. Problém však je, že mezi nimi panuje nepřátelství. Lenin ukradl Trockému noviny Pravda a používal je pro šíření vlastní ideologie a revolučních myšlenek. Jako prostředník je tedy povolán třetí zkušený lídr revoluce:

  1. Jakov Michailovič Sverdlov (Jankel Solomon Movševič Sverdlov)

Jeho starší bratr Genja Movševič (Yeshua Zolomon Movshevich Sverdlov) byl důstojníkem s vazbami na již zmiňovaného Jacoba Schiffa. V roce 1904 emigroval Yeshua do Kanady, později do USA. Už v době revoluce roku 1905 Yeshua Sverdlov dodával ruským revolucionářům zbraně. Svého bratra a jeho revoluční myšlenky Yeshua neopustil ani později. Jeho kontakty v amerických bankovních kruzích zajišťovaly revolucionářům v Rusku to hlavní – peníze, zbraně a technické vybavení na šíření ideologie mezi ruský lid. Odkaz na Yeshuu Sverdlova viz pod článkem.

Jakov Sverdlov.jpg
Jakov Sverdlov

Po revoluci 1905, které se Jakov Sverdlov aktivně účastnil, až do roku 1917 strávil mnoho let ve vyhnanství na Sibiři a v carském vězení a trpělivě čekal na dobu, kdy se caru Nikolajovi bude moci pomstít.

  • Vražda carské rodiny

V červenci 1918 byl Sverdlov lídrem skupiny (spolu s Jankelem Chaimovičem Jurovskim a Isajem Isakovičem Gološčokinem), která brutálně zavraždila celou carskou rodinu Romanovců. Vrahem cara Nikolaje, careviče Alexeje a malé carevny Taťány byl Jankel (Jakov) Jurovskij. V roce 1918 byly postupně vyvražděny celé rodiny s vazbami na cara Nikolaje II. Romanova a jeho ženu, carevnu Alexandru Fjodorovnu Hesenskou, které žily v Rusku.

Jakov Sverdlov před, během a po revoluci působil jako komisař Čeky. Tajné policie, která měla za úkol likvidovat všechny kontrarevolucionáře a opozici. Zabavovala také rolníkům poslední zbytky potravin. Masakr zvaný Rudý teror (viz článek „Co byl Rudý teror za americké peníze“) byl především jeho zásluhou. Jeho brutalita ve vykonávání rozsudků smrti byla v Rusku pověstná. Článek o ČK, OGPU, NKVD a KGB připravuji.

Závěrem moje úvaha

Bez výše uvedených tří mužů nebylo by bolševické revoluce roku 1917, nebylo by následného Rudého teroru, nebylo by občanské války 1918-23 ani hladomorů 1921-22, 1932-33. Nebylo by zbytečné smrti mnoha miliónů ruských a sovětských mužů, žen a dětí. Přijeli do Ruska dva, s kapsami plnými peněz a se skupinami vyškolených teroristů. Jeden na ně čekal v Petrohradě, prozatímní vláda jim nekladla odpor.

Užiteční idioti, na scénu!

Zbývalo jen povolat do ulic desítky tisíc nespokojených dělníků, vyvolat po zemi stávky a nepokoje, na kterých revolucionáři pracovali už od první světové války i od revoluce v Únoru 1917. Pak vystřelit z Aurory a symbolicky táhnout na Zimní palác.

Car Nikolaj II. v Zimním paláci už půl roku nebyl. V březnu 1917 byl přinucen abdikovat a byl s celou rodinou deportován do vyhnanství na Sibiř. Od 7. listopadu 1917, kdy se útok na prázdný Zimní palác uskutečnil, zbývalo carské rodině ještě 8 měsíců života. Dělníci v ulicích, posloužili revolucionářům a jejich západním sponzorům jen jako vizuální a zvuková kulisa. Na nic jiného je nepotřebovali.

Možná bychom bez této bravurně sehrané antické tragédie nezažili ani druhou světovou válku, Únor 1948, socialismus, Srpen 1968, nebyl by ani Listopad 1989.

Podobnost s kyjevským majdanem a jaderná válka na dosah

V Kyjevě by v letech 2013-14 v cizině připravený majdan nesvrhl demokraticky zvolenou vládu a nenahradil by ji partou hladových oligarchů a dolarových vrahů, čistících zemi od rusky mluvících obyvatel. Na Ukrajině by neprobíhala krvavá občanská válka s desítkami tisíc mrtvých mužů, žen a dětí, přes milión lidí by nebylo nuceno před válkou utéci do Ruska a dalších zemí. Na Ukrajině a v Pobaltí by se za peníze EU a MMF nestavěly koncentrační tábory pro rusky hovořící občany.

Možná by dnes u nás neprobíhala drsná studená válka plná mediálního a politického zastrašování a hanobení obětí padlých hrdinů poslední války světové. Možná by se dnes po území Česka neprojížděly plně vyzbrojené obrněné transportéry USA a nemávala by jim zmanipulovaná či zaplacená klaka, parta užitečných idiotů, předzvěst další krvavé revoluce. A možná by svět nestál nad propastí poslední války v dějinách. Války jaderné.

 – Valerij X –

Zdroje:

ИСТОРИЯ РОССИИ. XX ВЕК

Díl 28 Свердлов, Ленин, Троцкий (Sverdlov, Lenin, Trockij)https://www.youtube.com/watch?v=BEKWakcjv1g&list=PLF37876D72662ACB8&index=26

Informace o H. Parvusovi, muži, který financoval Lenina, zde: http://www.hamelika.cz/slavnihoste/S_HELPHAND.htm

Informace o Yeshuovi Sverdlovovi (jmen měl více, všechna jsem v článku neuvedl) zde: http://www.findagrave.com/cgi-bin/fg.cgi?page=gr&GRid=23395651

Leninův doprovod ze Švýcarska – Karl Radek http://www.jewishvirtuallibrary.org/jsource/judaica/ejud_0002_0017_0_16322.html

Trockého doprovod z USA a složení nové Leninovy vlády:

https://200yearstogether.wordpress.com/2011/05/08/chapter-14-during-1917/

Print Friendly, PDF & Email

Třídit podle:   nejnovějších | nejstarších | nejvíce hlasů
Hox
Návštěvník

Ve VŘSR sice peníze Západu a židovských bankéřů roli hrály, ale nikoliv hlavní. GP tehdy, což je jeho obvyklý modus operandi, identifikoval a podchytil objektivní tendence a formování revoluční situace, a následně se snažil formovat směr a využít ke svým cílům. Samotné objektivní předpoklady k revoluci ale nevytvořil, na tom měla mnohem větší podíl “elita” carského Ruska a carská rodina sama, ne nadarmo chtěli později dát Nikolaji II. řád Lenina za zásluhy na revoluci. O revoluci defakto rozhodl Alexandr III. v momentě vydání úkazu o kucharčiných dětech, v tento moment bylo o budoucí revoluci rozhodnuto. Velký podíl měla také zparchantělost velké části elity a církev, která tu zparchantělost kryla. Pohled “židé financovali revoluci a tak ukradli Rusku budoucnost” (viz infomateriály typu “Rusko, které jsme ztratili” o tom, že nebýt revoluce, Rusko by bylo k polovině 20. století velmoc číslo 1… zlaté oči) je od základu chybný, “elitu”, kostely, a popy z větší části “řezal” národ, za předchozích 150 let jejich chování, v roce 38 byl průzkum, kde jen cca 1% obyvatel vyjádřilo nostalgii po carském rusku, drtivá většina byla ráda, že na tu dobu nemusí ani vzpomínat. Rusko mělo potenciál rešit své problémy evoluční cestou někdy v druhé polovině 19. století, vydáním úkazu o kuchařčiných dětech byla ta cesta definitivně uzavřena. Pokud by revolucionáře nepodpořil masově samotný národ, 300 hrdlořezů Trockého a vagón peněz by nikdy revoluci v zemi jako Rusko neudělal, veškeré revolucionáře v roce 1917 by vyřešil jeden pluk, pokud by nebyly objektivní důvody k revoluci. Také je třeba důsledně rozlišovat bolševiky a trockisty, nerozlišovat to je jako nerozlišovat banderovce a opolčení, hodně zmatení plyne z toho, že se to nerozlišuje. Problém byl také v tom, že jedni i druzí stáli na marxizmu. Pro zájemce o hlubší rozbor můžu doporučit knihu “Nastal čas o Stalinovi pohovořit”.
Jinak, bolševici žádný převrat reálně nedělali, únorový převrat udělali liberálové, “elita”, zednáři, poté co se jim to sesypalo, fakticky předali moc bolševikům, protože to byla jediná síla, která tehdy deklarovala připravenost převzít řízení státu. Ještě o pár měsíců dříve byli bolševici v revolučním hnutí marginální silou a nikdo je nebral vážně, a Lenin nevěřil, že revoluce bude ještě za jeho života.

Valerij
Návštěvník

Máte pravdu. Kdyby nezradila elita (ad polistopadoví liberálové a trockisté v politice + Pražská kavárna včetně Kavčích hor), bez nespokojených miliónových mas by stačil jeden pluk. Chápu i roli GP v celé akci i roli židů jako vykonavatelů. V článku jsem chtěl hlavně poukázat na to, že revoluce a občanské války, které na ně často navazují, nejsou řešením. I u nás lidé elitu a politiky nenávidí. Nenávidí i restitucemi nadité arogantní církve. Ale co by se stalo, kdybychom se mezi sebou začali řezat?

“Elita” by utekla do zámoří, politici na své haciendy v Californii nebo v Evropě, pro Duku, Halíka a spol. by z Vatikánu vyslali speciální humanitární letadlo. Váleční štváči z bakalovize a mainstreamu by je následovali. Pár kostelů by vyhořelo, pár politiků by nestihlo utéct. A co dál? Lidé by se začali vraždit mezi sebou. Sousedy, známé, co kdy dostali dotace, bývalé radní, protože kdysi …, tam tomu zloději ještě zapálit vilu … Byla by z toho řež nevídaná.

A co by dělali ti, co tohle všechno způsobili a vyprovokovali? Koukali by na naši krev skrze satelity a těšili se, až začnou za naše peníze znovu budovat rozbitou zemi. Nepochybuji o tom, že nového diktátora, vládce pevné ruky, už pro nás mají prediktoři připraveného. Pak by proběhla ještě jedna řež, tentokrát legální, proti všem odpůrcům a opozici. A mohlo by se začít znovu, záleží na tom, jaké zbraně by byly ve válce použity. Jsem proti revolucím i proti užitečným idiotům na scéně. Protože vím, kdo je svolává a financuje.

Díky za vaši podnětnou poznámku. Myslím si, že ani GP není všemocný, pokud se masy nenechají zmanipulovat a neskáčou, jak píská. Mnohokrát v historii se už to ukázalo.

xerox
Návštěvník

u nás se to pohne až se síla která to tu bude chtít změnit bude moct o někoho opřít , v našem případě samozřejmě o rusko , proto ho polistopadová vládnoucí čeládka tolik nenávidí …

úvaha jestli domácí kulisákova a kleptomanova sebranka uteče i s prachama je mimo , už se tak stalo a ještě se pojistili třeba dvojím občanstvím … spousta z nich tady ani nežije , jenom pobírají prachy za funkce nebo si tu vyřizují kšefty …

zatím vědí že mají ještě čas , ale přihořívá … nervozitu dávají čas od času najevo …

pavel jan
Návštěvník

K poslednímu odstavci: Moc GP je podepřena právě brilantním uměním manipulovat s masami: pro vývoj metodiky používají ty nejlepší mozky, ty nejlepší technologie obrovské balíky peněz. Ne nadarmo se říká: chcete-li ovládnout nějakou zemi, stačí k tomu zavést tam demokracii, mít pod kontrolou media, mít dostatek peněz a nebejt blbej.

Montisan
Návštěvník

Ruské impérium jakožto říše nebylo slovanské! Tato říše se zrodila z germánské iniciativy. Slované v ní sice tvoří většinu obyvatel, ale jde především o málo produktivní zemědělce a venkovské řemeslníky, tzv. mužiky. Horní vrstvu, která řídila zemi tvořili příslušníci jných neslovanských národů – Germáni a Balťané, ale i Asijci (nejen Ugrofinové). Mezi Slovany byla velice snadno zaseta vzájemná nenávist činností těchto neruských elit Ruska, ale i Polska (i tam vládli Báthoryovci a Vasovci – jedni ve službávh Říma, druzí Švédska, které bylo v 17. století protestantskou mocností prvního řádu). Tak římské (polskýma rukama) tažení na Moskvu vedené Lžidimitrijem za tzv. Velké smuty vedlo k zasetí nedůvěry u Rusů vůči všemu co přichází z Polska a naopak brutální dělění Polska německou kněžnou Kateřinou a jejími baltskými pomocníky způsobilo trvalé trauma u Poláků vůči všemu ruskému.

Sofie, jak se původně Kateřina II. jmenovala, se začala učit rusky a brzy pochopila základy ruštiny a údajně celé noci nespala, chodila kolem své postele a napodobovala přízvuk carevny Alžběty. Učenlivá dívka se Alžbětě zalíbila, vyhnala ze země ostatní uchazečky a nakázala svému synovci Petru Fjodoroviči (narozen jako Karel Petr Ulrich Holštýnsko-Gottorpský), aby se s ní oženil. Když roku 1794 vypuklo ve Varšavě povstání proti ruské nadvládě, vyřešením tohoto problému pověřila carevna generála Alexandra Vasiljeviče Suvorova. 4. listopadu vtrhly jeho oddíly do Polska a na varšavském předměstí rozpoutaly masakr místního obyvatelstva. Zemřelo okolo 15 000 lidí, včetně několik stovek dětí. Když Kateřina nastoupila na trůn, mnohé mocné kyjevské rody prosily, aby se mohly stát dědičnými hejtmany. Imperátorce se toto řešení nelíbilo, roku 1764 úřad Hejtmanátu zrušila a nahradila jej Maloruským kolegiem, kam zasedalo osm lidí předem jmenovaných vládou. V roce 1781 nechala i tuto organizaci rozpustit, Ukrajinu rozdělila do třech gubernií a umlčela poslední pokusy o nezávislost a tambylo zaseto buducí sémě sváru mezi Velkorusy a Malorusy. Rusům tedy v Rusku nic nepatřilo, byli pouze bezprávnými otroky. Vládnoucí germánská vrstva nijak neusilovala o to, aby se to změnilo.

Carevna si sice dopisovala s Voltairem, ale k revoluci inspirované jeho ideály zaujala více než krajně negativní stanovisko. Pokud se mělo zachovat mocné rusko, muselo se tak dít zásadně bez Rusů! Kateřina II. vlastním jménem Sofie Frederika Augusta, která pocházela ze Štětína a byla etnická Němka, po svém nástupu na trůn pozvala Evropany (kromě Židů) do Ruska jako kolonizátory. Zaručila jim svobodu vyznání, jazyka a jejich kultury. Osadníci přišli převážně z Bavorska, Bádenska, Hesenska, Flace a Porýní. Ti, co přišli, začali hned využívat výhod, které jim Kateřininy zákony vyhrazovaly (např. nemuseli sloužit v armádě). Problémy nastaly Rusku když se spolu s velkým kusem Polské řííše staly součástí impéria i miliony Židů! Ti byli nevítaní, protože jednak dokázali hromadit jmění a používat ho ke korumpování a tedy rozkladu úřední moci, jednak měli skrze zednářské lóže vybudované mezinárodní kontakty, zejména na konkurenty Ruska – Velkou Británii a Francii. Poté co Židé odstranili Lincolna a ovládli prakticky i USA, začaly se náhle zhoršovat i dosud velice dobré a oboustranně prospěšné vztahy s Ruskem. Americký Kongres nejprve odsoudil politiku cara Alexandra III. vůči židovskému obyvatelstvu. Další rána přišla v roce 1886, kdy Kongres na základě požadavku prezidenta Grovera Clevelanda uskutečnil zasedání, na kterém za jediného potenciálního nepřítele, jenž mohl ohrozit americké zájmy, bylo označeno Ruské impérium.

V roce 1899 USA vyhlásily tzv. politiku „otevřených dveří“, jejímž cílem bylo zachovat celistvost Číny zastavením ruské expanze do Mandžuska a na Korejský poloostrov. Administrativa prezidenta Theodora Roosevelta který se dostal do Bílého domu za peníze Jacoba Schiffa, bankéře a agenta Rotschildů, se rozhodla podpořit Japonsko, které se připravovalo na válečný konflikt s Ruskem, a soustavně mu poskytovala finanční i vojenskou pomoc. Trnem v očích Japonců bylo ruské rozšiřování vlivu v Mandžusku i na Korejském poloostrově. Ruskou expanzi asijská velmoc vnímala jako bezpečnostní hrozbu. Rusové se navíc rozhodli spojit východ své země s přístavem Port Arthur transsibiřskou magistrálou, která měla vést přes území Mandžuska. Japonsko se proto rozhodlo začátkem roku 1904 získat Port Arthur i nedaleký přístav Čemulpcho zpět. Ještě před oficiálním vyhlášením války proto japonská armáda zaútočila na ruské válečné lodě kotvicí v obou přístavech. Válka oficiálně začala 8. února 1904 a trvala až do 5. září 1905. Jejím výsledkem byla zdrcující porážka carského vojska a vítězství Japonců. Po podpisu mírové dohody v Portsmouthu, kterou zprostředkoval Theodore Roosevelt, se muselo Rusko stáhnout z Port Arthuru, opustit jižní část ostrova Sachalin a uznat nárok Japonska na Koreu. Kromě ztráty vlivu v Asii a ochlazení vztahů s USA prohraná válka měla pro Rusko další fatální důsledek – odhalila slabost a zastaralost ruské armády a upozornila na hospodářské problémy carského impéria. Konflikt s Japonskem rovněž vedl k sociálním bouřím, k nímž v Rusku intenzivně docházelo od ledna roku 1905 až do června roku 1907. Pro tyto lidové nepokoje se později vžil souhrnný název 1. ruská buržoazní revoluce (která jak víme byla do poslední nitky zinscenována Židy!). A kde tu je ruský člověk? Krom futerkanonu?

Hox
Návštěvník

částečný souhlas, popsal jste to špatné, ale imho dost zjednodušený pohled. Pokud by Ruská říše nebyla ruská, Západ by ji nevnímal jako nebezpečí a nesnažil by se jí 300 let v kuse zlikvidovat metodou “konečného řešení Ruské otázky”… je pravda že Romanovci byli interventi a agenti Západu, minimálně zpočátku, ale ruská civilizace je “strávila” a třeba takový Alexandr III. nebo Nikolaj I. byli již čistě ruští lidé (pokud brát “ruský” jako civilizační příslušnost), i kdyby etnicky třeba čistí němci… a pokud to chápat z toho úhlu pohledu jak nastiňujete, pak revoluce 1917 a následné vypuzení Trockého a trockistů se dá chápat i jako vypuzení interventů, kteří přilezli během Smuty, a obnovení suverenity. Také národní duch (egregor) není prázdný pojem, takže i když třeba za Kateřiny byla “ruská” “elita” zblázněná západem, je otázka, kdo koho ve skutečnosti ve výsledku “vzal pod sebe”, jestli duch národa/civilizace, podporovaný desítkami milionů lidí, “elitu” (odhadem 50-100.000 lidí), nebo naopak.

Valerij
Návštěvník

to Hox: Děkuji za váš komentář. Car Alexander III. dnes bohužel není vnímán pozitivně. Důvodem je jeho nařízení “O kuchařčiných dětech” “Doklad o omezení gymnazijního vzdělání” z roku 1887. Tím zlikvidoval možnost chudých dětí studovat, což mělo negativní vliv na celý další vývoj. Chudé děti byly samozřejmě ruské děti, studovaly tedy většinou jen děti neruské elity. S egregorem národa souhlasím. Podrobnosti také zde: http://leva-net.webnode.cz/products/o-sakralnosti-moci-2-/

to Montisan: Děkuji za podrobnější přiblížení. V seriálu Istoria Rossii XX. vek se probíral i negativní vliv ministra Witteho na rusko-japonskou válku 1904-5. Witte měl proti rozhodnutí cara Nikolaje II. vydat nařízení o ruské (ostudné a osudné) kapitulaci. Car ho za to navíc nepotrestal, ale ještě povýšil. Nevím, jak si to vysvětlit, snad také židovským původem Witteho nebo jeho vazbami na amerického prezidenta Roosevelta, podle jehož instrukcí Witte jednal. Nebo zradou samotného Nikolaje II. Že výsledkem byla revoluce 1905, je nabíledni. Stejné to bylo po válce v roce 1917.

Montisan
Návštěvník

Nikki vedl válku s Willim omylem a nerad! Byl do ní židomasony z Londýna a Paříže vmanipulován! Na to nezapomínejme! Jeho zájem byl – likvidace rakouského konceptu balkánské otázky, tedy katolizace a germanizace Slovanů v rámci trialismu (loajální Záhřeb měl být hlavním centrem jihoslovanské části habsburské říše) a likvidace Srbska, jako hlavní pravoslavné enklávy Ruska. Imperiální Rusko se netajilo cílem dobýt Cařihrad jako své čtrté hlavní město (po Kyjevu, Moskvě a Petrohradu). Londýnu se podařilo dostat Turecko pod vliv Německa a to se tak stalo garantem jeho bezpečnosti stejně jako tomu bylo v případě vztahu Ruska k Srbsku či Velké Británie k Belgii. Tyto vazby proto musely nutně vést k vyvolání rusko-německého zničujícího konfliktu, který měl vést k jejich vzájemnému zničení a současně k likvidaci “nemocného muže na Bosporu”. Slovanšít politici jako Kramář si často ruskou politiku vykládali jako panslavimus (viz Slovanská ústava), ale ona byla především pravoslavně-imperiální a slovanstív hrálo podružnou roli. Židozednáři kteří skrytě skrze finanční moc vládli Britskému impériu viděli nebezečí v obou mocnostech které dosud neřídili – tedy Německu i Rusku. Ale samotní Angličané jen v Rusku a s Němci válku vést nikdy nechtěli – viz výrok jednoho britského generála, že se bojuje proti špatnému nepříteli, který pro Británii nepředstavuje skutečné nebezpečí, kdežto Rusko ano – v Indii, Afganistánu i Číně. Britové v tom také viděli politiku nepřátelskou britským zájmům a poukazovali na zájmy pařížských revanšistů jako byli Poincaré či “tygr” Celemencau, jimž podle nich sloužila část petrohradského dvořanstva a ruských politiků.

Montisan
Návštěvník

Ano! Je tomu tak! Revoluce v roce 1917 (teď myslím souhrně obě) nebyla jen židozednářským pučem, ale také plebejskou vzpourou Rusů proti cizí, germásnké vládnoucí vrstvě! Proto se zúčastnili na masovém pobíjení šlechty, důstojníků a kněžích! Oni od Kateřiny II byli nuceni často slýcháva, že právě Židé jsou tou hlavní příčinou jejich nesmírné bídy a zaostalosti a proto tak často vybíjeli svůj vztek při pogromech právě na chudých Židech z periferií a ghet (zatímco ti bohatí si spokojeně žili za zdmi svých paláců a luxusních sídel u pobřeží Černého moře či na nábřeží Dněpru (Oděssa, Jěkatěrinoslav – Dněpropetrovsk). Pak titíž pogromisté pobíjeli ze stejných příčin opory monarichie, kterou vnímali jako cizáckou! A to od počátku do konce. Ani car Alexandr III. nepřestal být jen Němec s ruským pravoslavným jménem a plnovousem. Šlo o imperiální vlastenectví! Jeho barvami jsou císařské – zlatá, bílá a černá! Nikoliv ruské slovanské – modrobílorudá! Západ nikdy proti Romanocům nešel, naopak! S vyjímkou židozednáři říených mocností Anglie a Francie se Savojskem (soupeři z Krymské války) a později právě USA (viz můj předchozí příspěvek). Ale např. Bismarck než ho na Berlínském kongresu zlomitl Žid Disraeli, zásadně odmítal vše co by šlo proti úzké zahraničněpolitické kooperaci v rámci Dreikaiserbundu! Jde zkrátka jen o to, vymezit, co je to ten “Západ”:)

Avanti
Návštěvník

Chtělo by to upravit titulek. VŘSR nesvrhla cara, ale neschopnou Prozatímní vládu (levicových liberálů a části socialistů – eserů včetně předsedy strany a menševiků proti vůli vedení strany, víceméně šlo o levici 1. a 2. Dumy, spojenectví kadetů a trudoviků), která byla republikánská. S carstvím žádná politická strana v Rusku již nepočítala.

Pravicoví liberálové, děkabristé, kteří v programu s monarchií počítali přestali na jaře 1917 existovat. V první vládě knížete Lvova měli jednoho ministra.

Bez Lenina a Trockého by neexistoval Rudý teror? To je odvážná spekulace. Uvědomte si, že bolševikům nepomáhali jen peníze od německé tajné služby, ale i užiteční idioti v ruské armádě. Mám na mysli Kornilovu aféru. Tedy o první pokus Bílých o kontrarevoluci ze září roku 1917. Tahle událost podstatně posílila bolševiky v sovětech (např. Trocky se stal předsedou petrohradského sovětu), a umožnila provedení říjnového převratu.

Po té, co Lenin na počátku roku 1918 rozpustil Ústavodárné shromáždění (většinu měli eseři, kteří odmítali podpořit dekrety vydané vládou bolševiků a levých eserů, totiž strana eserů se rozpadla během volební kampaně, a leví eseři byli na kandidátkách strany zastoupeni minimálně, ačkoliv stana se rozštěpila tak půl na půl, alespoň podle poměru mezi delegáty na sjezdu sovětů den po bolševickém převratu) vznikla na Sibiři prozatímní vláda Ústavodárného shromáždění, předseda Černov (byl předsedou strany eserů, tak i předsedou Ústavodárného shromáždění) tohle odmítal, takže šlo jen o část eserů a kadetů, ochotných spolupracovat s Bílými. Ministrem války se stal Kolčak, který po čase provedl převrat.

Takže občanská válka meze Bílými, a Rudými (nejen bolševiky, ale i esery, levými esery, menševiky, anarchisty) byla historickou nevyhnutelností. Kdyby nesvrhli Prozatímní vládu bolševici, udělali by to v horizontu dní Bílí. Prostě to co udělal Kolčak na Sibiři, by provedl někdo z generálů na ústřední úrovni.

Manicka
Návštěvník

ja to vidim takto. Tehdejsi prumyslove a slechticke elity navazane na cara, tehdejsi revolucionari Lenin, Trocky a jim pobobni, bila i ruda fakce, vsichni byli stejne svine, jejichz cilem bylo zniceni Ruska jako celku s Slovanu jako lidi. Chapu to jako zamernou umelou polarizaci vytvorenou GP (podpora obou stran) za ucelem polarizace spolecnosti (viz dnesni demokrate vs. republikani, pravice vs levice, nabozenstvi vs ateismus) a tim vyvolani sporu meni nimi, cimz umozni GP lepsi kontrolu selektivni podporou te ktere fakce – divide et impera. Ucelem je dumyslne skryti pravdy, treti cesty, ktera je timto prehlusena a upada v zapomneni. To same se deje i nyni, viz priklady v zavorkach. Treti a spravna cesta v pripade Ruska je obrana proti bilym i rudym a snaha o vytvoreni suverenniho statu, coz byla snaha Stalina a nyni Putina. V pripade umele polarizace nabozenstvi vs. ateismus ta spravna treti cesta, ktera je timto zamlcena je cesta dusevniho rozvoje, ne otroctvi cirkve a materialismu, nybrz stat se clovekem v ramci souzneni s vedomim vesmiru. Zde verim tomu, ze Rusko se touto cestou take postupne vydava.

Hox
Návštěvník

– “..byli stejne svine, jejichz cilem bylo zniceni Ruska jako celku s Slovanu jako lidi…”
pokud mluvit o trockistech a Trockém, a svoloči převážně neruské etnicity, která obsadila mocenská místa a dlouho ovládala Čeku a NKVD, souhlas, ale bolševici byl někdo jiný, autentický proud, který v Rusku existoval dlouho před Marxem, i když se tak nejmenoval, a existuje i nyní. Proto říkám, že je třeba důsledně odlišovat bolševiky a trockisty, a bolševizmus od marxizmu, jinak hrozí upadnutí do šablonovitého myšlení a iluzí. Plošné démonizování není na jaksi na místě, v 80-90. letech 19. století byli v Rusku bolševici lidé, kteří byli ochotní se nechat zabít na demonstraci, aby zajistili ostatním 8-hodinový pracovní den. A střílelo se hodně. Bolševici také nikdy neschvalovali teror jako nástroj, to byla doména jiných…

Valerij
Návštěvník

Původní bolševici byli autentický proud. Je mi jasné, že prostí dělníci nechtěli masakrovat obyčejné Rusy ani ničit ruskou kulturu. Bohužel jim revoluci ukradli zlojedi a oni si ji nechali ukrást. Důkazem je, že když Trockij budoval Rudou armádu, neměl lidi, kteří by chtěli vraždit ruské muže, ženy, děti, starce, ruskou inteligenci. Prvních 300 000 musel najmout jako žoldáky složené pouze z cizinců.

Číňanů, Lotyšů, Turků, Estonců a z většiny válečných zajatců z války. Němci, Rakušané, Maďaři, Chorvati. Mnozí zajatci se nechtěli vrátit domů a jít znovu do zákopů. Proto šli radši za peníze vraždit obyčejné Rusy, vypalovat kostely a krást kulturní památky. Po upevnění moci verbovali trockisté pod hrozbou smrti odvedenců i jejich rodin.

Bolševici si nechali revoluci ukrást od německého agenta Lenina a amerického agenta Trockého. Dopustili strašné masakry a hladomor. Ukončil to až Stalin a čistil zemi od trockistů. Dnes bohužel bolševici splývají s trockisty, protože nikdo lidi neinformoval, jak to tehdy probíhalo.

pavel jan
Návštěvník

Neznalost historie podle skutečnosti umožňuje budovatelům celosvětové tyranie obratně manipulovat s pojmy. Slovo bolševik může být toho názorným příkladem. Výklady tohoto pojmu se v čase i prostoru mění tak, že už nikdo neví nic a lidi jsou schopný se kvůli tomu pohádat, ba i pobít.

martin bareš
Návštěvník

článek je jednoduše katastrofa.
To psal nějaký člen Hájkova kontrarevolučního magazínu, předpokládám. Tolik nenávisti a plivání se vidí málokdy.

PS:Zdar, ať žije demokracie (ta kapitalistická), svoboda (ta kapitalistická – co je to štěstí – láska a peníze), atd.

wpDiscuz